Do krčmy vstoupil muž. Už na první pohled budil respekt. Přišel k hospodskému, který byl o pět hlav menší než on (chudáčci hobiti), a objednal si pivo.

"Můžu přisednout?" Otázal se jednoho ze zdejších ochmelků a jeho zbroj zachrastila, jak se skládal na židli.

"NE."

"Jinde není volno." Konstatoval cizinec a lokl si Rúvianské velryby, zdejšího chmelového krále.

"Řikám - vstaň a vypadni."

To už všichni v hospodě s napětím sledovali Bimbase a báli se o jeho zdraví. Bimbas jejich obavy rozhodně nezdílel.

"Tvoje matka byla asi pěkná šlapka, co? Vyspala se s krollem a pak ses narodil ty..."

To už dobrodruh nevydržel a dal opilci pěstí do obličeje. Bimbas se složil pod stůl a zdálo se mu o drakovi, kterého zabil, a o princezně, kterou...osvobodil.

Právě z řad takových slabochů pochází Bezejmenní.

Jsou to lidé, kteří nikdy nic nedokázali, nikdy je nikdo neocenil, ale přesto o tom až do konce života snili. Touha po uznání je totiž u některých tak velká, že ani po smrti nedojdou klidu a jejich duše pak zůstává na zemi. Vypadají stejně jako v nejlepších letech svého života, jen mají vysněný meč, jaký by kdysi ani oběma rukama neuzvedli, a brnění, ve kterém by dřív ani krok neudělali. Ve dne nejsou vidět a tak ani nic nedělají, protože by stejně nikdo neviděl, kdo je ten "borec", který jednou ranou zabil starýho Milda. Zato v noci, jakmile uvidí, že někdo s někým bojuje, zaútočí na nejbližšího účastníka souboje a ani o tom nepřemýšlí. Až po tom, co je někdo znovu zabije, zmizí, odejdou do říše mrtvých a otravují duše jiných vyprávěním příběhů, které se staly nestaly...

Pokud se potkají dva bezejmenní, může setkání dopadnout různě - buď se spojí, nebo se porvou - stejně, jako by tomu bylo za jejich běžného života.

Mohou vlastně dělat co chtějí - jako by jim někdo dával šanci - jednou jsi to pokazil, tak teď zkus žít líp. Ale oni nemají o nic zájem, ve dne spí a v noci hledají konflikty.

Žena v černém se bránila třem ozbrojencům, ale nevypadalo to, že by s tím měla nějaké větší potíže. Bimbas se zaradoval, rozběhl se a zezadu ťal po šermířce svým obouručním mečem. Musela mít čtyři páry očí - jeden z nich vzadu. Vyhnula se ráně a z otočky naslepo po Bimbasovi sekla svou šavlí. Ten se zachvěl a zmizel. Ozbrojence to překvapilo. Válečnice toho využila a ukončila život toho, co byl nejblíž. Bimbas už mezitím vyprávěl mrtvým o tom, jak po dlouhém boji přemohl jednu slečnu a potom ji...a ještě...a taky...