Bývali to lidé.
Nejlepší rytíři světa, v němž žili.
Elita mezi bojovníky celého národa.
Rytíři bez bázně a hany.
Propadli ale kouzlu a moci zla, zemřeli pro ně a teď, ve jménu zla jezdí za nocí, každéhopátého úplňku krajem v hrabství Dol a zanechávají za sebou stovky mrtvých a spálenou zem.

Slyšet dusot kopyt jejich koní, Kelpií, přináší neštěstí.

A dostat se po smrti mezi ně, je horší trest, než dostat se do pekel.

Obírají matky o děti a vypalují vesnice, ze kterých jsou děti uneseny, aby se neměly kam vrátit.

Z jimi unesených dětí se pak stávají černí rytíři, sloužící zlu stejně oddaně, jako Paladin slouží dobru.

Ti se po smrti připojují k řádu ohnivé růže a páchají zlo v místech, kde by ani jako černí rytíři zlo nepáchali.

Jezdci navštevují prokletá místa a čerpají z nich sílu.

Zjevují se ve snech umírajícím.

Projíždí-li krajem, čeká kraj mor, požár, neúroda, invaze kobylek, nebo válka.

V noci, kdy umírá nějaký člen šlechtického rodu, objíždí jeho sídlo 6 jezdců řádu ohnivé růže.

Pokud je umírající posledním z pokračovatelů rodu, objíždí jeho sídlo 12 jezdců řádu ohnivé růže.

Za nocí, kdy jezdci vyrážejí na svou jízdu, je-li úplněk, je krvavý.

Na obranu proti nim stačí vykropit okolí usedlostí a ulice vsí a měst svěcenou vodou a na každé dveře pověsit na noc malý stříbrný křížek.

Kdo se před nimi nechrání, bývá zničen.