ANNUVINŠTÍ LOVCI

• Životaschopnost: 5 + 5
• Útočné číslo: +2 + SZ (3x za 2 kola)
• Obranné číslo: +3 + KZ
• Odolnost: 17
• Inteligence: Nejvýše 11
• Velikost: B (nebo podle rasy)
• Zranitelnost: Humanoid, ale E, M0, O0
• Pohyblivost: 24/humanoid, ale bez únavy
• Přesvědčení: Zákonné zlo
• Poklady: Nic
• Zkušenost: 450

OSNOVA

1. Původ
2. Vzhled
3. Fyziologie
4. Mentalita
5. Schopnosti a dovednosti
6. Taktika
7. Zápletky
8. Doslov

[podle knižní předlohy Kroniky Prydainu od Lloyda Alexandera]

Annuvinští lovci jsou stvořeni k tomu, aby sloužili a lovili. V obojím jsou vynikající, neboť oplývají absolutní poslušností, stopařskými znalostmi a slušnou bojeschopností. Jsou sice humanoidé, ale něco s nimi není v pořádku. Jsou to stvůry, lidé znetvoření temnou magií tak, aby na slovo poslouchali svého pána a při lovu se na nic neohlíželi. Nikdy se neunaví, nikdy se nezastaví. Jedí jen syrové maso, pijí málo a cestují téměř bez ustání. Nevyjednávají, jedině by to měli nakázáno, neboť jejich mentalita se blíží té nemrtvých. Jsou jako lovecké stroje, chirurgicky přesné.

Loví vždy ve skupinách, obvykle čítajících 4 - 9 lovců. Tyto skupiny jsou nerozlučné, tvoří jeden celek. A čím větší je tato skupina, tím hůře. Přesila ale není to, čeho by se měli dobrodruhové bát. Skupina lovců je navzájem propojena a kdykoliv v ní byť jediný lovec zemře, ostatní jsou o to silnější, čerpaje jeho sílu předtím, než vyšumí do ztracena.

Původ

Annuvinští lovci nejsou bytosti přirozeného původu. Jsou dílem ne nepodobným vzkříšeným mrtvolám. Prošli podobnými procesy jako nemrtví, ale jejich srdce přitom stále tloukla. Jsou směsí života a smrti, kterou míchají temní mágové, nekrotheurgové a další jim podobní. Nemají jiný důvod existence než lovit pro svého pána jeho konkrétní nepřátele a vyskytují se výhradně ve spárech takových tyranů - čili v okolí jejich doupat, hradů, jeskyní a věží - pokud tedy zrovna nejsou na lovu. Rozhodně neplatí, že by proces tvorby annuvinských lovců byl rozšířený a tím doplňoval či nahrazoval nemrtvé, právě naopak, mělo by jít o ojedinělý úkaz vázaný na konkrétní tvůrce.

Chtěl-li by někdo přímo ve hře využít podrobnou proceduru jejich vzniku, nechť postupuje následovně: Nejprve se vybere fyzicky zdatný vzorek lidské (či jiné humanoidní) populace. Počáteční počet adeptů nepřímo určuje velikost výsledné skupiny lovců, přičemž ani ti nejmocnější tvůrci nezvládnou vytvořit skupinu více než patnácti lovců a fungující skupiny se nedají nikterak slučovat (vazba je unikátní). Z počátečního počtu "vložených surovin" jich přežije jen zlomek. Celá skupina projde nejprve mučením, vyhladověním a následně i bitím a topením. Pak jsou všichni umučeni do bezvědomí a jejich duše jsou dál mučeny kouzly a nečistou magií. Teprve pak přijde to, co jindy provozují nekromanti při oživování mrtvých. Těla lovců se řádně vzkřísí a posílí, ale jejich mysl zůstane někde na půli cesty mezi světem živých a světem mrtvých. Není šance je vysvobodit, neb takto poničená duše není schopna běžného žití.

Je samozřejmě možné, že zvrácení a mocní zloduchové úspěšně aplikují tento proces i na jiné tvory, třeba draky. Je také možné, že podobným procesem projdou například koně, na kterých annuvinští lovci mohou cestovat. To ale ponechávám na úvaze Pána jeskyně.

Poznámka: Annuvinští lovci samozřejmě nemusí pocházet z Annuvinu, pokud ho ve vašem světě nemáte. Je to jen jejich pravidlový název, který PJ-ové musí přizpůsobit vlastní hře. Lovci obvykle ponesou název domovského regionu nebo jméno svého tvůrce.

Vzhled

Annuvinští lovci vypadají podobně jako lidé, kterými kdysi byli. Jsou ale sinalí, jejich vlasy zbělaly, jejich nehty se prodloužily v hnusné drápy. Jejich kůže je tak šedá a mrtvolná, že vypadají jako zombie, a kdo se jim podívá do očí, uvidí jen smrt a nicotu. Z toho důvodu si je lze také s nižšími nemrtvými nebo upíry snadno splést. (Ostatně, stačí si rozkliknout ilustraci vlevo.) Jelikož neholdují hygieně, je jim charakteristický také odporný puch hniloby a hnisu, který se kolem nich často šíří (a v absurdních případech je může i prozradit).

Výrazným a častým prvkem vzhledu lovců je tetování či válečné malování. Lovci jsou tetováni či pomalováni různými ornamenty a symboly, často mají kůži víc černou než šedavou, jak jsou jimi pokryti. Účelem těchto maleb či symbolů může být zastrašit nepřítele, ale častěji jde o způsob, jakým pán lovců odlišuje jednotlivé skupiny od sebe, a pokud existuje víc podobných tyranů, tak i své lovce od cizích. Některé z těchto symbolů mohou skrývat magickou podstatu. Jsou to právě tyto symboly, které slouží jako spojnice mezi jednotlivými lovci, ale také jejich pánem, který tak cítí jejich přítomnost a ví, kde se nacházejí.

Fyziologie

Lovci nejsou nemrtví. Nachází se sice na pomezí, ale mrtvá je spíše jejich duše. Jejich tělo funguje dost podobně jako tělo jiných humanoidů. Bez vzduchu se neobejdou. Musejí pít a jíst, i když velmi málo. Jedí hlavně syrové maso, ale živiny mohou získat i z krve. Naproti tomu spát nemusejí a odpočívat také ne. V těle jim stále proudí krev (mohou tedy vykrvácet) a mají stejné smysly (a tedy i postřehy) jako humanoidé, ze kterých vzešli. Jejich těla stárnou pomaleji než těla živých, ale ani lovci nejsou nesmrtelní - tělesná skořápka se rozpadá zhruba po dvou stech letech.

Z tabulky vyplývá, že lovci jsou poměrně pohybliví. Tuto vysokou pohyblivost mají nezávisle na své původní rase, jak zesílili a zbavili se únavy. Je ale možné u enormně pomalých či hbitých ras pohyblivost mírně změnit. Lovci si kromě toho mohou udržet i svou původní skupinu velikosti (chcete-li mít například annuvinské lovecké trpaslíky). Všichni lovci však mají společné to, že neumějí plavat a vodních ploch se štítí.

Mentalita

Mentalita těchto bojovníků je narušená a zvrácená. Zachovají si minimum z původního charakteru a paměti a jejich inteligence se po proměně pohybuje kolem původních hodnot, nikdy však výše než kolem průměru. Rozkazům rozumějí dobře a vyplní je podle zdravé logiky, nejsou ale schopni přílišné iniciativy a kreativity, s výjimkou taktizování v boji. Necítí žádné emoce a přestože jsou dialogu schopni a mohou i nabídnout něco z toho, co si pamatují, málokdy jim je to povoleno. Jsou totiž zcela odkázáni na rozkazy svého pána, kterého na slovo poslechnou a zřídkakdy udělají něco, co jim přímo nenakázal, natož aby jednali v rozporu s rozkazy. Nevadí jim celé roky jen sedět a čekat. Dokáží být neuvěřitelně krutí, ale ne pro vlastní potěšení, spíš pro vystrašení soupeřů.

Schopnosti a dovednosti

Lovci z Annuvinu vládnou několika zvláštními schopnostmi i dovednostmi, díky kterým jsou víc než jen kupa čísel pro meče dobrodruhů:

• Stopování jako Hraničář na 10. úrovni (+ 20 % k základní šanci).
• Zastrašování jako Válečník s Charismou 5 (tj. 55% šance na zastrašení tvora s Bojovností 2, která pak klesá o 10 % za každý další stupeň Bojovnosti).
• Tichý pohyb a Schování se odpovídající schopnostem Zloděje na 5. úrovni (29% šance pro Tichý pohyb a 56% šance pro Schování se, Obratnost započtena).
• Dovednosti Akrobacie (na stupni průměrně) a Běh na krátké tratě (na stupni velmi dobře) plus Jízda na koni (na stupni dobře), pokud je používají.
• Boj proti humanoidům: +1 k ÚČ a OČ.
• Absolutní netečnost vůči všem typům únavy.
• Zranitelnost svěcenou vodou (E) a imunita vůči psychickým kouzlům (M). Netečnost vůči telepatii a podrobování (O) (poslušnost se automaticky nerovná podrobení).
• ÚČ +1 pro zbraně loveckého typu - luky, oštěpy, kuše, kopí a tesáky.
• Síla padlých: V provázané skupině lovců přechází část síly zabitého lovce mezi zbytek skupiny v jeho dosahu (což je 50 sáhů).
  Pravidlově: Padne-li annuvinský lovec mrtev k zemi, ostatním lovcům je okamžitě vyléčeno 1K6+3 životů a do příštího kola mají bonus +6 k Ini. Od okamžiku jeho smrti také získávají všichni zbylí lovci trvalý bonus +1 k ÚČ a OČ, který neodezní ani po boji, ani jindy, neb síla padlých bojovníků se doslova a do písmene přesouvá do těch zbývajících. Tento proces se opakuje pokaždé, když nějaký lovec zemře (a zbývající lovci jsou tak stále silnější). Pokud ale zemře více lovců naráz, síla padlých se přenese jen jednou (se stejnými bonusy), tudíž je žádoucí vyřazovat annuvinské lovce hromadně. Síla padlých se přenáší jen uvnitř provázané lovecké skupiny, ne mezi skupinami.
  Vizuálně: Už v momentě, kdy padá lovec mrtev k zemi, se jeho hrudník roztrhává a nahoru z něj stoupá bílý dým, mírně připomínající mlhu. Je to poměrně nenápadný, ale dobře pozorovatelný efekt. Během krátkého okamžiku, jak tělo dopadne na zem, se tato mlha najednou rychle rozletí do stran a ústy a nosem pronikne do zbývajících lovců. Přenos síly se nedá rozptýlit ani jinak ovlivnit. Roztrhnuté tělo pak zůstane ležet na zemi jako kterákoliv jiná mrtvola.

Taktika

Ze zbraní volí lovci nejčastěji kopí a oštěpy, nebrání se ale ani tesákům, šavlím, sekerám a střelným zbraním, zejména lukům a kuším. Nosí také zbroj, v závislosti na tom, jak dobře je jejich pán vybaví - vždy mají alespoň koženou, ale některé skupiny jsou vybaveny dokonce plátovými či šupinovými zbrojemi. Je klidně možné, že na lov vyrazí vybaveni i lektvary, svitky a magickými předměty, případně takové předměty cestou ukořistí.

Když pak dojde na boj, hlavním cílem lovců je své nepřátele pokud možno přečíslit, zaměstnat a obklopit. Snaží se rozptýlit po celém bojišti a každého nepřítele udržet v přímém konfliktu, aby žádný neměl možnost se soustředit. Jsou dokonce schopni pomocí svitků či lektvarů vyřadit ty nepřátele, které považují za největší hrozbu. Rádi zdržují a snaží se své nepřátele unavit. Také se snaží pohybovat v co největších rozestupech, aby se nestali obětí plošných kouzel či bombardování, nebo se i jinak vyhýbají tomu, aby umírali hromadně, o což se samozřejmě snaží jejich nepřátelé. Jelikož padlí lovci je jen více posilují, jejich častou taktikou je obětovat několik členů skupiny, je-li to dlouhodobě výhodnější.

Větší skupiny lovců jsou extrémně nebezpečné, protože po několika padlých už se stávají hrozivou silou. To nejhorší, co může družina v boji s annuvinskými lovci udělat, je bojovat s nimi v úzké chodbě a zabíjet je po jednom. Úzké prostory, na druhou stranu, umožňují snadnější plošné zásahy. Nejspolehlivější je zbavovat se annuvinských lovců po velkých počtech skrze bomby, závaly, pasti... Nezřídka se ale stane, že je moudřejší ustoupit a počkat na vhodnější situaci než snažit se zabít aspoň pár lovců, v čemž dobře poslouží barikády, úkryty nebo vodní plochy. Dobrodruhové by při úprku neměli zapomínat, že lovci jsou sice neúnavní a pravděpodobně rychlejší než oni, ale nejsou neomylní a vševědoucí.

Zápletky

Třebaže nejčastěji poslouží lovci jako prostí minioni, sluhové a nároční soupeři, kteří komplikují dobrodruhům cestu za opravdovým problémem, existují i možnosti, jak kolem annuvinských lovců a jejich unikátní schopnosti vystavět zápletku, ba dokonce celé tažení.

V prvé řadě je možné předhodit dobrodruhům, kteří se už s annuvinskými lovci setkali, informaci, že *vložte jméno arcizloducha* objevil způsob, jak překonat značná omezení při tvorbě loveckých skupin. Hrozí tedy, že pokud mu v tom někdo nezabrání, vytvoří celou armádu annuvinských lovců, což by zapříčinilo nemalé potíže v širém světě. Způsobů, jak by mohl omezení obejít, je hned několik. Může spolupracovat s jinými arcizloduchy na společném rituálu, používat mocný artefakt posilující oživování, provádět celý proces na zvláštním místě nebo zotročovat novou rasu, která má slabou a tvárnou vůli.

Skutečné peklo vypukne tehdy, když se plány *vložte jméno arcizloducha* podaří a stovky vzájemně spojených annuvinských válečníků a dobyvatelů kráčí po zemi. Pak už nestačí jen porazit arcizloducha a zhatit rituály. Družina musí přijít na to, jak se takové armády zbavit, když přímý střet nepřipadá v úvahu. Uzavřou válečníky do nitra hory? Utopí armádu v moři po vzoru Mojžíšově? I tady je možností víc, ale neochudím přece hráče o strategické plánování.

Je tedy možné setkávat se s lovci v průběhu celé hry. Začínající dobrodruhové před nimi budou prchat, zoufale hledaje způsob, jak se vyhnout konfliktu s nimi. Zkušenější dobrodruhové už budou lovce porážet, ale rozhodně ne jako na běžícím pásu. Pro postavy na vysokých úrovních, které zasahují do chodu dějin, je vyřešení hrozby celé annuvinské armády vhodným úkolem. A když se dobrodruhové prohánějí kontinenty jako polobohové na epických úrovních, armáda annuvinských lovců přece jen vznikne a hned mají co dělat.

- nahoru

Doslov

Účelem této bestie není překvapit hráče extrémní originalitou, i když proti kostlivcům a zombíkům je to rozhodně příjemná a nápaditá změna. Chtěl jsem jen zpracovat docela zajímavé a nebezpečné protivníky z pěkné knihy, díky kterým se role lovců a lovené zvěře často obrací a družina musí před bestiářovou položkou prchat a taktizovat, místo aby ji prostě pobila. Mám také za to, že taktika a schopnosti lovců mohou vést k docela náročným a promyšleným soubojům, kde je třeba počítat s tím, že síla nepřítele bude průběžně růst. Neznalí hráči se nechají unést počátečními úspěchy a poté budou nemile překvapeni rychle rostoucím nebezpečím. V každém případě považuji annuvinské lovce za solidní, použitelné, zajímavé a hratelné středně silné miniony s nejen bojovým využitím.

V Moudré sově i mimo ni se k dílu vyjádřili Ascella, Dakeyras a Sccion, kterým tímto děkuji. Za obzvláště konstruktivní poznámky děkuji Agganistovi a Morterovi.

Externí verzi díla najdete ZDE. Nyní již děkuji za přečtení a přeji příjemnou hru. -N.