Nezbytnou součástí textu je toto úvodní varování: nerad bych totiž, aby celé dílo četli ti, kteří preferují stručný text a jen minimum výkladu, jenž slouží jako koření. Tento výtvor totiž takové ideje nesplňuje, jelikož obsahuje spoustu řádků „navíc“, které mají za účel doladit celkovou atmosféru díla, které mírně kolísá mezi klasickým pojetím Bestiáře a vyprávěním, jež by se v očích některých možná více uchytilo v rubrice pro články a eseje. Nicméně stále to Bestiář je, koncepci to splňuje a jistě se najdou takoví, kterým popis této Cizí postavy vyhovuje. Nechal jsem si totiž záležet na zrealizování myšlenky díla.

Parametry:

Úroveň: 22
Rasa: člověk
Povolání: šermíř
Přesvědčení: zákonné dobro

Velikost: 200 coulů
Váha: 90 kg
Pohyblivost: (11 + 2x3 + 1 + 1) = 19/+4

Síla: 18/+3
Odolnost: 17/+3
Inteligence: 15/+2
Obratnost: 14/+1
Charisma: 16/+2

Životy: 108

Obranné číslo: +1 (bonus za obratnost) + 2 (meč) + 8 (mitril) = 11 (vůči nemrtvým)/+1 + 2 (meč) + 6 (mitril) = 9 (vůči ostatním)

Útočné číslo: +3 (bonus za sílu) + 1 (prsten) + 7 (meč) = 11
Útočné číslo v boji s nemrtvými: +3 + 1 + 7 = 11/+4
Počet útoků rytíře je: díky úrovni 3x za kolo + díky prstenu 1xkrát za kolo = celkově 4x za kolo

Bonus šermíře k ÚČ i OČ při šermu (viz PPE) = + 3
Bonus v boji se stejnou zbraní vzhledem k dlouhodobému využívání: +1

… A jiné výhody a bonusy dle Pravidel pro pokročilé v kapitole Šermíř.

Díky své pevné mysli, neochvějné jistotě a silnému duchu si rytíř vypěstoval určitou odolnost vůči psychickým kouzlům, od níž se odvíjí bonus +2 k pasti.

Mnich: „Bratře, tvá pleť je nezdravě bílá; obávám se, že jsi nemocen…“
Rytíř: „Pocházím z daleka, kde slunko nesvítí. Mým domem je kobka, v jaké se horlivě obracíš na svou víru, jinak bys v té temnotě zešílel.“
Mnich: „Žít v podzemí? Pro všechny bohy na světě – za nic bych nevyměnil svoji překrásnou kapli!“
Rytíř: „Došel jsem poznání, nalezl jsem pravou víru, promluvil ke mně duchovní hlas; toho vy nikdy nemůžete docílit. A v tom tkví vaše omezenost, neboť cítíte strach a vyšší poznání byste bez meškání vyměnili za teplo krbu.“
Mnich: „Jsem posel bohů, bratře, stejně jako ty!“
Rytíř: „Nelži, blázne. Já nemám bratry a neuznávám božstva.“

O kom si to tedy obyvatelé šeptají?

O neznámé postavě, jež jako by vzešla z prachu a objevila se znenadání. Mezi hospodskými štamgasty kolují kratičká vyprávění o tajuplné osobě ve světlém plášti, poutníci hovoří o svižném cestovateli s nápadně bledou pletí a ti dobrodruzi, kterým se podařilo setkat se s ním tváří v tvář, mluví o bezejmenném rytíři. Je obdařen úctyhodnou výškou, šlachovitou a statnou figurou; v krčmách toho příliš nenamluví (není-li to v rozporu s jeho morálními hodnotami), ve skutečnosti bývá v prosté společnosti tichý, ne však nevýrazný.

Všechna zmiňovaná tvrzení vskutku vystihují Bledého rytíře. Většina lidí stačí zaregistrovat jen vlající bílý plášť sahající ke kotníkům, na němž je namalován opravdu prapodivný znak – zlatý osmihranný kříž v černém kruhovitém poli (aby si čtenáři dokázali lépe představit takový znak, uvedu odkaz na kříž Maltézského řádu, ačkoli barvy a tvar pole se různí: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Blason_Ordre_Malte_3D.svg). Tento symbol, připomínající na první pohled bezesporu rytířův erb, jest vyobrazen na zadní části oděvu.

Poutník zaujme mrtvolně zbarveným obličejem, který hyzdí jizva táhnoucí se od pravého ucha k čelisti. Na ramena spadají pramínky stříbřitých kadeří, jež svědčí o pokročilejším věku, nejsou však zašedlé. Ačkoli rytíř zažil nejméně padesát zim, jeho líce nejsou poznamenány stářím ani vráskami. Vzhledu vévodí dvojice indigových očí (barva na pomezí modré až černé), které se zdají jako pár zářících drahokamů vsazených do chladné skály. Propůjčují muži pronikavý pohled a bystrý zrak, kterým dokáže bedlivě pozorovat okolí. Nevýrazné rty jsou tenké a nebarevné, jakoby stažené do vodorovné čárky; tak působí při většině rytířových výstupů, jelikož on málokdy mění výraz ve tváři a tím pádem nedává znát přílišné emoce. Vizáž tedy není hezká ani přívětivá; spíše strnulá a studená jako mramor.

Kromě pláště nosí tuniku téže barvy, jež taktéž není ochuzena o erb; na hrudi ji zdobí onen zlatavý kříž v tmavém kruhovitém poli. Šat jest utažen u pasu hnědým opaskem, pod nímž uschovává čepel v purpurové pochvě, a sáhá rytíři dva palce nad kolena. Zpod dolní části tuniky vyčnívají světle béžové kalhoty, místy snad mírně poškozené kvůli náročnému putování. Látka v úrovni holení mizí pod vysokými cestovními botami zabarvenými do tmavého odstínu hnědé. Jestliže poutník odhodí bílý šat, odhalí tak blyštivě stříbrnou zbroj (viz níže), jež kryje břicho i trup po klíční kosti, celé paže a část stehen.

Cestovatel, když právě vyráží do boje nebo chce zahalit svou tvář, má k dispozici kovovou přílbu ochraňující celou hlavu se zaklápěcím hledím. Přilba je temně šedavá až lehce černá, je spíše zaoblená nežli hranatá a její majestátnost završuje vysoký chochol z labutího peří.

Z čeho se skládá jeho vybavení?

Mimo klasickou výbavu nezbytnou k přežití v průběhu dlouhých cest vlastní tyto věci:

Meč svatých: Tuto skvělou zbraň s jasně se třpytícím ostřím si před několika měsíci nechal vykovat u zručného kováře žijícího poblíž kláštera. Jakmile čepel obdržel, nechal si ji ještě posvětit u vrchního kněze v onom svatém příbytku. Od té doby nedá na tento předmět dopustit, neboť jedině on jej vždy dostane z těch nejhorších svízelí. Podstata čepele jest dlouhý meč, tudíž délka je 1 – 2, váha 50. Od pohledu ji lze od obyčejné zbraně odlišit podle nápadně lesklého, stříbřitého železa. Proto se jedná o zbraň z ušlechtilého kovu (pro zranitelnost třída D) a zároveň magické ostří (třída C). Meč svatých je prototyp; nelze jej tedy koupit u obyčejného obchodníka nebo objednat u kdejakého kováře.

Parametry meče v boji s nemrtvými jsou takové: SZ = 7/+4, Obrana = 2. Proti ostatním: SZ = 7/0, Obrana = 2.

Svatá zbroj: Další neobvyklá věc se nazývá Svatá zbroj, nebo také kazajka. Kvalitou se shoduje s pověstným trpasličím materiálem, ovšem s tím rozdílem, že tuto zbroj vytvořil opět zmiňovaný kovář. Zbroj obsahuje stříbro, a proto je obzvláště odolné vůči útokům nemrtvých tvorů. Praktická jest také jeho minimální váha oproti jiným kvalitním zbrojím. Vzhledově se nejvíce podobá zářivé kroužkové košili, byť je odolnější a mnoho lehčí.

Parametry mitrilu pro postavu velikosti B v boji s nemrtvými: KZ = 8, váha = 120. V jiném případě: KZ = 6, váha zůstává stejná.

Prsten útočnosti: Jde o vzácný alchymistický výrobek, jenž nositeli propůjčuje bonus +1 k útočnému číslu a navíc jeden útok navíc v klasickém soubojovém systému (resp. má-li bojující jeden útok za kolo, s prstenem bude mít dva útoky, jestliže dva útoky během jednoho kola, takto bude moci zaútočit třikrát atd.). V rozšířeném soubojovém systému to znamená bonus +6 k iniciativě. Prsten útočnosti není samozřejmě vázán na Bledého rytíře, a tak obdaruje těmito pěknými bonusy každého, kdo si jej navlékne na prst. Prsten je vypracován umně, neboť jeho povrch je hladký, a to ze stříbra. Na pohled není výjimečně nápadný a nezdobí jej žádné runy či nápisy.

Cestovní boty: Na těchto botách není nic moc kouzelného, přesto jsou nemálo užitečné, protože přidávají bonus +1 k pohyblivosti. Tyto úžasné tmavé boty, zakrývající nohu od chodidla až po polovinu holení, jsou lehké, a proto se v nich tak snadno vykračuje.

Čarovná hůl: Vzhledově se neliší od obyčejné cestovní hole ze dřeva, je taktéž jeden a půl sáhu dlouhá a hodí se k odstranění všelijakých útrap během putování. Ovšem z názvu vyplývá, že přeci jen má něco víc, a sice lze s ní omezeně kouzlit. Čarovná hůl má zásobu 10 magů na den a dokáže sesílat následující kouzla: magický štít, najdi neviděné, světlo, zaklep. Bledému rytíři byla darována kdysi dávno za záchranu kouzelníkova syna, kterého zachránil ze spárů nemrtvých.

Jaké je jeho poslání?

Bylo napsáno, že Bledý rytíř patří k poutníkům, jejichž náplní života bývá z většiny cestování za nějakým vzdáleným cílem. Z jakého důvodu však cestuje tento dobrodruh? A do jakých míst vstupuje noha rytířova?

Odpovědi na otázky lze nalézt v minulosti, sotva bezejmenný přestal válčit pro náboženské kulty jakožto žoldnéř a místo toho se uchýlil k samotě; vyhledal odlehlou oblast, kde se ukryl do podzemí. V ten čas měl za sebou přibližně čtyřicet zim, prošel již mnoha kraji, získal spoustu zkušeností a věděl, po čem touží. Svou novou existenci, která následně trvala celých deset roků, započal v dávno opuštěné kobce, kam dlouho nevkročila lidská noha. Bloudil hlubokými důlními šachtami, střetl se s nejednou podzemní stvůrou a tímto způsobem žil po několik měsíců. Až jednou se dočista ustálil a zvolil asketický život vně nekonečné temnoty. Pramálo pil z podzemních pramenů a jedl poskrovnu. Snažil se zapomenout na svou kariéru tam nahoře, a proto se plně oddal atmosféře, v níž by kdekdo zešílel. Zocelený a vyrovnaný duch mu v tom pomohl.

A tak se vyhublému, smrtelně bledému rytíři přihodila zvláštní příhoda. Bylo to již několik dnů, co naposledy pozřel něco k snědku, když se v jeho představách zjevila přízračná postava, jež mu zničehonic začala vyprávět o příchodu nové vyšší moci. Bledý rytíř měl oči otevřeny dokořán a sledoval prapodivné výjevy. Mezi nimi i kříž s osmi hranami - který mu ona postava zjevila jako symbol své moci. Vně černočerné kobky se rozsvítilo nečekaně ostré světlo a to jako by muže oslovilo, byť nenabylo žádné lidské podoby a pozbývalo tvář.

„Věz, rytíři, že nejsem přelud ani sen. Věz také, že jsi první a jediný; oslovený. Nyní mně pečlivě neslouchej: odteď je Tvou povinností kázat všem na světě, že není bohů, nýbrž boha. Existuje stvořitel, nahoře – na nebi. A je Tvým posláním, abys v něj věřil, hlásal skrze něj a bojoval za něj…“

Co se stalo pak, zůstává naprostou záhadou. A zda se jednalo o pouhé vidiny, to taktéž tkví ve hvězdách. Každopádně Bledého rytíře duchovní hlas ovlivnil a v podstatě i osvítil. Vydal se na povrch a od té doby se změnil v chladného člověka, jehož jediným cílem jest rozhlašovat a kázat ve prospěch Jediného Boha (což se ve fantasy světech plných různorodých bohů může zdát ojedinělé a monoteismus představuje nový směr, avšak není podmínkou, že Bledý rytíř je prvním prorokem tohoto typu). Ve skutečnosti nedává kázání v každé putyce nebo vesnici, nýbrž si vyhledává významné osobnosti, duchovní představené a moudré poustevníky. Je značně inteligentní – nejen proto, že jej oslovila vyšší sféra -, a proto dovede volit správná slova, především si je naprosto jist tím, co prohlašuje. A tak skrze něj promlouvá neochvějná jistota, jíž nic nedokáže zalomcovat – a to doslova (výhružky nebo surovost; chytré protiargumenty – zkrátka před tím vším obstojí).

Rytíř cestuje od dvora ke dvoru, z jednoho kláštera ke druhému a nečiní mu trable navštívit mudrce pobývajícího uprostřed temného hvozdu. Mimo to nevynechá jedinou příležitost bít se s nemrtvými tvory, jež při svém putování potkává. Věří, že ho za to jeho Bůh jednou bohatě odmění.

Úhlavním cílem poutníka je tedy obdarovat dobré bytosti věděním, že duchovní pravda jest docela jiná, a proto se musí modlit k nové vyšší mocnosti – Jedinému Bohu. A jestliže lidé zůstávají příliš zarputilí ve svém vlastním přesvědčení, neobává se použít surovější prostředky, kupříkladu zbraň. Nedychtí po krvi a už vůbec se nechce zdržovat zbytečnými šarvátkami. Přesto, nepůjde-li to jinak, bude ve svém konání fanatický. Pokud potká člověka, jenž se též hlásí k monoteismu, rozhodně vyvrátí jeho víru, jelikož věří, že on je první vyvolený. Dokonce se k němu zachová ještě arogantněji, protože se mu tuze znelíbí myšlenka, že by ještě další lidé prorokovali bez jeho vědění.

Jak se chová k okolí?

Ve slušné společnosti rozhodně nevyhledává potyčky, do sporů prostého lidu se spíše nevměšuje, není-li do nich vtažen. Jako rytíř ovšem dodržuje jisté morální zásady, a to jak ctnostné, tak i přísné. Rozumí se tím, že v nespravedlivém nešváru se zastane utlačovaného, stejně tak vyslechne prosbu starce, jemuž unesli dceru zbojníci. Zároveň se řídí smyslem pro disciplínu a krutě potrestá zloděje nebo lháře, který mu prozradí mylnou informaci (v tom lepším případě zvolí prosté useknutí údu, jímž lupič kradl, a prolhanému vyřízne jazyk).

Bledý rytíř cíleně pátrá po nemrtvých, ačkoli nechová v lásce žádné zákonně zlé bytosti, jež se svým mizerným charakterem veřejně chlubí. Takové poutník většinou vyzve na souboj, ale tvorové, kteří žijí v ústraní a drží své přesvědčení v tajnosti, se nemusejí obávat jeho zloby (nepatří-li ovšem k těm, co byli nešťastnou náhodou probuzeni z posmrtného spánku a nyní vraždí lid). Pochopitelně se raději vyhne hradu plnému upírů, neboť má jako každý jiný inteligentní tvor pud sebezáchovy a už jen kvůli svému významnému poslání si nemůže dovolit smrt z malichernosti, i když často dává plný průchod své neobyčejné statečnosti a neochvějnosti, jež mu nedovolí za určitých okolností ustoupit. Značné přesile však rozumně ustoupí (pokud to nebude v rozporu s jeho ústředním cílem).

Svou neobyčejnou neústupnost prokáže jedině tehdy, objeví-li se na půdě mocných, před kterými hodlá kázat. Stává se často, že neuspěje a velmoži jej nechají vyvést – ačkoli rytíř ještě předtím neváhá tasit meč -, ovšem jiné dovede rytířův přesvědčivý jazyk zkrotit a v náboženské oblasti srazit na kolena. Zatím se tedy nepřihodila, že by nějaký hodnostář nechal muže přímo popravit, leč nejednou byl poutník na několik dní zajat.

Jakým směrem se ubírá poslání Bledého rytíře, je již zřejmé, přesto neuškodí zopakovat a zdůraznit jisté body jeho neobyčejného kázání v podobě citace:

• „Ty, kteří nevěří v příchod Jediného, označuji za hlupáky a tvrdohlavé! Vždyť jaký důvod lhát by měl čestný pocestný obdařený četnými rytířskými řády, jako jsem já?“
• „Bůh káže takto: ,Vězte, nepochybujte a vzhlížejte. Budete milováni a po smrti po zásluze odměněni!´“
• „Dost možná jste od malička byli zastrašováni roztodivnými povídkami o pekle a jeho obyvatelích; abyste nekonali zlo. A prý vaši bohové sváděli urputné boje s peklem. Málo je na tom pravdy, leč buďte si jisti, že peklo existuje, byť nemusí existovat přímo pod námi, a je mnohem hrozivější, než si je představujete; jen zlé a nevěřící duše zavítají po smrti do těchto končin!“
• „Ano, budujte svatá obydlí a kaple a kláštery. Modlete se a darujte Bohu a milujte svého nejvyššího bližního; otce náš všech. Dokažte, že víra je ve vás a nikdy vás neopustí!“
• „Teprve tehdy, až si uvědomíte neexistenci božstev, zjistíte, jak lahodí láska a důvěra k Jedinému Bohu!“

Takto si lze představit rytířova kázání, byť se jedná o pouhé útržky. PJ není povinen užít přímo tyto citace; nechť to čtenáři pochopí jako příklad vět, které jistě obohacují RP hry v okamžiku kázání této CP.

Rytíř je obecně zákonně dobrý, proto by se v případě invaze nemrtvých připojil k armádě. Jeho působení by však zůstalo i nadále unikátní: sloužil by jako kazatel i během putování armády, podporoval by morálku mužů v táborech a podobně. Z toho vyplývá, že své ambice by nezahodil a dále by se řídil svým poselstvím. Jedině v boji by na okamžik zapomněl a chopil by se meče… Rozhodně však nezapomene na pud sebezáchovy, to kvůli svému výjimečnému úkolu.

Svatá válka…*

Stalo se jednou, že rytíř zažil neobvykle věrohodné snění. I vydal se k mudrci, aby mu onen člověk vyložil jeho sen, který jím zmítal a nedovolil mu klidně spát. Tato slova řekl mudrci:

„Tu noc jsem sklopil víčka, leč vzápětí jsem je měl znovu otevřené a já byl bdělý. Kolem mne tma; přesto hluk, syčení a zvuk šouravých kroků. Čichu neunikl hnilobný zápach. Ocitl jsem se v podzemí, jaké mně nebylo cizí, jelikož bylo dříve mou domovinou. Proto jsem kráčel jakousi kobkou – a po mém boku zvrácené kreatury či poslové pekla. Já si jich nevšímal, oni mne také ne, a tak jsem vyšel otvorem v zemi z podzemí – a náhle se rozlilo všudypřítomné světlo. Když se zmírnilo, spatřil jsem na kopcích doslova hradby pozlacených štítů a vedle nich dlouhá kopí s blyštivými hroty. V ten okamžik z okolních jam vyskakovala zrůdná stvoření a mnohým tváře tajily kápě, to kvůli ostré záři. Sledoval jsem mocné jezdce ve třpytivých zbrojích, kteří třímali korouhve s novým symbolem: osmihranným křížem v kruhovitém poli. Tu se bojovníci chopili zbraní; jali se svých kuší, mečů a oštěpů. Vzápětí se střetli s masou nemrtvých. To poslední, čeho jsem si všiml, byla uražená lidská paže třímající korouhev, vedle níž ležel useknutý spár zrůdy…“

Mudrc, opravdu uchvácen rytířovým posláním a ještě více jeho snem, vyložil toto vidění jako předzvěst války; v tomto případě očisty. Bledému rytíři se podaří svým kázáním uchvátit nejednoho šlechtice, ba co víc, zalíbí se i některým králům. Následně aristokraté slíbí veškerému obludnému zlu brzkou záhubu, a tak poženou své šiky do ohromného a bezesporu významného konfliktu – do Svaté války. Za účelem odstranit nežádoucí skvrnu světa.

Bledý rytíř tedy odcestoval a pokračoval ve svém primárním poslání. Jednou, až si dokáže získat důvěru některých vladařů, si dozajista vzpomene na svůj sen, na Svatou válku.

*Tato stručná kapitola nemá pro družina takřka žádný význam, proto není nutné ji číst. Slouží jen jako koření.

Přijme učedníka a pojme ženu?

Učně přijme jen za jistých okolností. Totiž jakmile se objeví další potenciální kazatel, jenž se řídí rytířovými slovy a zastává jeho přesvědčení, který se usadí ve svatém příbytku či putuje vlastní cestou, teoreticky jej lze nazvat učněm Bledého rytíře. Ten takové počínání akceptuje – pokud se o něm dozví -, jelikož je v jádru dobrý člověk a snahu tohoto kalibru jedině ocení. Pakliže se ti dva někdy setkají, může dojít k výměně názorů a podání rad ze strany pravého kazatele, ovšem rytíř bude dál cestovat o samotě.

A s tím souvisí varianta, že by snad někdo zatoužil putovat po boku Bledého rytíře; to však není možné. Nám dobře známý poutník nepřijme nikoho, kdo by jej toužil následovat při jeho cestách, neboť věří, že Bůh udělil výjimečný úkol pouze jemu a tedy se jedná o cestu jednoho člověka.

Čtenář si možná pomyslí, že se rytíř někdy usadí, pojme za ženu urozenou dámu a nechá si vybudovat palác či vlastní klášter… Však není tomu tak; přirozená rytířova skromnost to nepovoluje. Bledý rytíř je zvláštní člověk a tak také uvažuje a cítí. Bude kázat a putovat, dokud mu síly postačí, avšak až jednou nebude moci pokračovat, zabydlí se v odlehlém kraji, kde si vystačí s prostou chýší. Určitě se pokusí o navázání kontaktu s vyšší mocností – pro něj to je Bůh.

Nyní záleží na tom, zda docílil mnoha úspěchů a někteří lidé na světě jej následují – respektive pokračují v jeho poslání. Jestliže ano, Bledý rytíř dožije ve svém obydlí o samotě, bez ženy a bez společníků. Nevylučuje se možnost (PJ ji může použít, pokud se mu to hodí), že starý kazatel bude Bohem vyslyšen a třeba i po zásluze odměněn. Nejvyšší jej obdaří nesmrtelností nebo dlouhověkostí; daruje mu bohatství nebo moc; odkryje pro něj nadpřirozenou cestu do ráje… Variant je mnoho, ovšem nemusí se naskytnout žádná.

Pakliže však bývalý bojovník a kazatel nemá žádné následovníky, zatouží po dědici, jenž by jej později napodobil a pokračoval ve výjimečném poslání. Tehdy se pokusí seznámit se ženou; a na věku ani na vzhledu mu nezáleží, hlavně aby byla žena plodná. Přirozený šarm a zkušenosti i moudrost napomůže ke svodu ženy, která se s ním usadí a snad mu porodí syna, po němž poustevník touží. Nechť si vše ostatní PJ domyslí a přizpůsobí dle svého.

Jak cestuje a kde se ukládá ke spánku?

Bledý rytíř je poutník se vším všudy, a proto jako příkladný cestovatel nepoužívá žádných dopravních prostředků; koně jsou mu tedy cizí. Preferuje chůzi a také tvrdí, že putování pěšmo – nejlépe v dešti a za jiných drsných podmínek – utužuje jak charakter, tak fyzickou kondici. Pomáhají mu unikátní Cestovní boty, jež obdržel za pomoc starému poutníku, který již nebyl schopen dlouze cestovat, a tak své praktické boty věnoval rytíři.

Rytíř z většiny přespává pod širákem – z téhož důvodu, proč cestuje bez jezdeckého zvířete - avšak nabízí-li se možnost přenocování v krčmě, ubytuje se tam. Případně může někomu v hospodě pomoci, někoho vyslechnout, anebo nastolit mezi tamními pořádek (do soukromých hádek se však rozhodně nepožene). V domech vlivnějších lidí v zásadě nenocuje, byť se mu podaří kázání a tamního pána svými slovy uzemní. Jakmile totiž skoncuje se svým prohlášením, hnedle se vydává na další cestování – přirozeně jen tehdy, pokud není nucen s někým příliš nevěřícným a nadutým zkřížit čepele.

Dodatky

Bledý rytíř je Cizí postava dvojího využití. Tak za prvé jej PJ může samozřejmě použít jako klasického pocestného, který se jen málo liší od kdejakých jiných fanatiků. Může z tohoto CP vytvořit bez problému své vlastní povolání, kupříkladu paladina, avšak já vzhledem k jednoduchosti zvolil klasického válečníka – konkrétně šermíře. Bledý rytíř může sloužit jako zabiják nemrtvých, mlčenlivý tajnůstkař a tak dále. Myslím, že uvádět další příklady by bylo přinejmenším zbytečné.

Druhá varianta, pro kterou jsem tuto Cizí postavu stvořil, vyplývá z celkového popisu rytíře. A sice v tom lze shledat příchod čehosi neznámého, snad bych se odvážil říci, že předzvěst nového náboženství. V tomto směru je snad postava originální a přichází s docela jiným úmyslem, který se nepodobá cílům většiny radikálních CP. Nejdůležitější informace pro Pány Jeskyně je, že Bledý rytíř nikdy nezradí svého pána, v nějž věří, a že odhodlání kázat ostatním z něj neopadne ani po několika letech; stále bude putovat od kraje ke kraji. Lze ho použít ve světě plném nadpřirozených jevů, kde příchod bohů na zem nepředstavuje nic neobvyklého, a tak může být potrestán opravdovými bohy za své rouhání, nebo označen mnichy za kacíře. Ovšem také může vzniknout rytířův tajný kult, jenž bude postupem času nabývat na moci a získá si ve světě opravdové slovo – či naopak zanikne. A pokud někdo rytíře vloží do světa, ve kterém je víra posvátná a bohové zůstávají navždy jen vyšší sférou, jež se mezi smrtelníky neprojevuje, o to víc jeho poslání nabude významu.

Poslední nezbytná poznámka je mířena k erbu rytíře. Nerad bych, aby někdo symbol zaměňoval se znakem křesťanství, byť je kříž mimo jiné znázorněním tohoto náboženského směru. Ano, víra Bledého rytíře je nakloněna monoteismu, avšak vkládat do světa Dračího doupěte náboženské ideologie z našeho reálného světa by nebylo příliš vhodné. Proto ať si čtenáři uvědomí, že onen zlatý osmihranný kříž v temném poli skutečně znázorňuje symbol samotného Boha, jenž se zjevil v kobce Bledému rytíři, avšak nemá nic společného s křížem, na němž byl v naší historii Ježíš ukřižován. To jen pro rýpaly, neboť jsem se dozvěděl, že kříž byl znázorněn ještě před příchodem křesťanství (tedy nemá spojitost pouze s tímto náboženstvím).

Ať už PJ zvolí jakoukoli cestu, já přeji příjemnou hru, do které snad někdo Bledého rytíře zapasuje. A co se týče onoho mírně archaického jazyka, jejž jsem použil při psaní díla – slouží k vylepšení atmosféry, ale kazit čtivost opravdu nechci. Doufám tedy, že odhodlaní čtenáři sloh přelouskají.

Za nespočet rad a věcných poznámek v Moudré Sově děkuji Shadowmagovi.