Vzhledem připomíná přerostlou šelmu, ale nelze mu odepřít nepozemský a zčásti snad magický původ. V podobě mohutného vlka s planoucíma očima pobíhá po opuštěných pláních, kde se stává vůdčí osobností svého teritoria, byť se ukazuje jen zřídkakdy a to navíc pouze v noci, kdy vychází na lov. Ti šťastní, kterým se podařilo uniknout ze spárů Fenrira, mohou přiznat, že tvor se obává slunečního světla a vody, ovšem oheň mu ani v nejmenším nevadí. Mezi těmito šťastlivci se spekuluje, zda je to vůbec obyčejné zvíře, jen přerostlý vlk, neboť křivky jeho těla a celková forma vypovídá o čemsi na rozmezí čtyřnohé šelmy a dále něčeho mnohem podivnějšího, co má blíže k člověku. Pravdou zůstává, že ač je to netvor, kterého někteří znázorňují jako podivuhodného přerostlého křížence, stavbou těla má rozhodně navrch ta zvířecí složka.

Vzhled

Kdo si dokáže představit zhruba čtyři sáhy dlouhého a v kohoutku až ke dvěma sáhům vysokého vlka se zcela černou srstí, kterému září zlá očka rudo oranžovým plamínkem, oplývá širokým svalnatým trupem a v poměru útlými boky, rýsuje se mu v mysli přibližná podoba Fenrira, pekelného vlka. Zvíře má na rozdíl od klasických psovitých šelem trup ve vyšší úrovni než hlavu, takže působí zjevem jakéhosi vlčího hrbáče. Ačkoli má zadní část těla slabší, končetiny má silné a zakončené přiměřeně rozměrnými tlapami, což tvora při běhu předurčuje k dosažení slušné rychlosti, byť jen na relativně krátkou vzdálenost, neboť není přizpůsoben k vytrvalosti. Styl jeho lovu tedy více připomíná kočkovité šelmy, nežli vlky, kteří se svou kořist snaží uštvat, čímž musí spoléhat pouze na vytrvalostní pronásledování. Přesto je Fenrir vybaven hrozivou vlčí tlamou, jež je pro srovnání asi dvakrát delší a téměř třikrát tlustší. I když u něj potrava překvapivě nehraje nejdůležitější roli, k trhání masa se dlouhé, lesklé tesáky hodí výborně. Možná jej mnoho cestovatelů považuje za vlka, poněvadž za sebou nechává známý psí zápach. Ti zkušenější, jež se nedají zmást prvním dojmem a necitlivým čichem, však mohou zaregistrovat také letmý závan síry, jenž bestie vydává spolu se zvířecím pachem. Proto se tvoru často přezdívá Pekelný vlk. Srst nabývá černočerné barvy, a to po celém těle, což způsobuje nemalý kontrast s ohnivou barvou očí. Možná proto se dobrodruzi často zděsí páru narudlých světýlek, jež strašidelně zářívají v temných místech. Každý tesák v tlamě dosahuje velikosti deseti coulů, avšak drápy jsou vůči nim otupělé a zakrnělé, podobně jako u ostatních psovitých šelem. Zvláštností je, že přerostlý vlk slintá žluté lesknoucí se kapičky, po kterých se občas zaleskne červeň (jako by to byla směs slin s krví), jež vzdáleně připomínají ohnivé jiskry, byť tekuté.

Původ

Jedním z tajemství jest Fenrirův původ, jeho minulost. Obyčejné zvíře to totiž rozhodně není, protože nepůsobí úplně pozemským vzezřením, nebo spíš normálním. Faktem ve skutečnosti je, že temný tvor s plamennýma očima byl v dávných dobách poslem z hlubin země – mnozí tvrdí, že ze samotného pekla. Opravdu jednoho dne vyrašil na obloze nezvykle podezřelý blesk, jenž uhodil do země a vyklíčila tak přírodní brána do podzemí, kterou se stala velká jáma, připomínající kráter po menším meteoritu. Ať už šlo o mutaci nějakého vlka, který se tou dobou vyskytoval na místě činu a který byl zasažen oním hromem, hibernaci jiné bytosti, jíž tato mocná rána (možná samotný blesk) probudila, anebo se skutečně jednalo o otevření jam pekelných, odněkud se vynořily stíny dokonale splývající s okolní temnotou. I přes tento nanejvýš podivný vznik byl tvor spatřen a zapsán, jakožto nová bytost. Je možné, že jméno obřího vlka vzešlo z úst několika svědků (jestli tam vůbec nějací přihlíželi), protože v bájích a legendách seveřanského lidu vynikal jako záporná postava mystický vlk Fenrir, jehož se i samotní bohové obávali. Pravděpodobně si právě na toto jméno vzpomněli přihlížející, a tak dali černému vlku, jehož oči plápolaly jako malé ohně, název Fenrir, kterému se někdy říká i přízviskem Pekelný vlk.

Cyklus…

Potravní: Fenrir musel být v minulosti ovlivněn částečným magickým původem, protože o potravu nestojí tolik jako jeho vlčí příbuzní. Ačkoli je stále ovlivňován základními pravidly pro přežití a navíc je obdařen fungujícím metabolismem, potravu pozře jen v důsledku lovů, při kterých mu jde především o krveprolití. Většinou své oběti pouze zabije a jejich mrtvoly nechá napospas mrchožroutům, však stane se, že hladový Fenrir svojí oběť i následně pozře. Zvláštností je též touha po popelu. Není tedy náhodou, když se určitý jedinec zabydlí v místech, kde se například vyskytuje sopka, ohnivé gejzíry, spáleniště atd. Tato slabost je určena jednak oblibou v pobývání blízko popelu, ale také v jeho konzumaci. Není to potřebné, nicméně vlčí tvor vyhledává popel asi tak stejně, jako lidé cukrovinky a jiné pochutiny. Navíc pociťuje blahobyt, žije-li v místě nasycených vůní spáleniště, ohňů a popelišť.
Nutnost jíst je dána stářím bytosti. Mláďata musí být krmena alespoň dvakrát do týdne, zatímco středně starým jedincům postačí jedna pořádná dávka na celý měsíc. Čím je tedy jedinec starší, tím méně pociťuje potřebu po potravě, respektive mase, jelikož jde o zásadního masožravce (výjimkou je popel a krev, jíž s oblibou chlemtají z ran svých obětí).

Rozmnožovací: Tvor je pohlavně schopný, navíc uznává skromné komunity, tudíž něco mezi klasickou vlčí smečkou a samotářem. Většinou jde maximálně šestičlennou, ale i to je na Fenrira vzácné. Rozmnožovací cyklus funguje na stejné bázi jako u vlčího páru. Kvůli nejasné a snad i částečně magické podstatě však úspěšné páření není nikdy jisté. Pro orientační upřesnění berme fakt, že přibližně každý čtvrtý pár neuspěje. Co to znamená? U takového tvora jsou následky poněkud jiné, než u obyčejných zvířat, a sice jde o celkovou ztrátu plodnosti u samice, zatímco pro samce budou do budoucna každé následující pokusy o spáření těžší – respektive o oplodnění.
Samice bývá po spáření březí kolem sto dvaceti dnů, přičemž rodí 1 – 3 mláďata. Ta jsou již od narození černosrstá, ovšem první týden slepá a velká asi jako potkan.

Růstový: Fenriří mláďata rostou relativně rychle, což ovšem vyhrocuje skutečně vzácná existence tohoto zvířecího druhu. Po jednom týdnu začínají vnímat okolí, ke třem měsícům dosahují délky ondatry, po prvním uplynulém roce se jejich oči kompletně zabarví do ohnivého plamínku, ve dvou letech jsou již velcí jako levhart a na rozmezí tří a čtyř roků začínají být pohlavně aktivní. Na sklonku dovršení pěti let dosahují maximální velikosti, při které jsou si, co se mohutnosti týče, rovni lecjakým býkům, ovšem ještě delší. V následujících rocích již vlčí tvor neroste. Zůstává stejný, jen následkem vysokého stáří mírně zvlhne a zešedne srst. Tento obrovský vlk se dožívá mnoha let, vzácně až osmdesáti roků. Průměrné úmrtí u samců přichází kolem pětašedesátého roku, u samic při dosažení sedmi desítek let.

Způsob…

Myšlení: Ačkoli Fenrir oplývá takřka zvířecí inteligencí, vyskytuje se u něj zvláštní smýšlení: zloba, krvežíznivost, nenávist směřovaná k lidem. Zprvu se to může zdát jako absolutní hloupost – jak by mohlo takové zvíře, byť je z malé části ovlivněno magií, chovat k inteligentním bytostem odpor, jenž se rovná cílené nenávisti? Možnosti jsou hnedle tři:

• a) Buďto tvor sám sebe považuje za jakéhosi patrona šelem, specificky vlků. Nenávidí lovce, kteří zabíjejí potulné psi či vlčí smečky jen pro zábavu, a proto takové bytosti vyhledává, napadá a loví. Tato teorie, odůvodnění jeho chování, může být spjatá i s těmi ostatními, ovšem má hlavní dopad na Fenrirovo smýšlení.
• b) Lidé si v něm sami vypěstovali nepřítele, kterého považují za zplozence pekel, byť to nemusí být pravda, a tak jej stíhají, vysílají lovce atp. Vlčímu tvoru poté nezbývá nic jiného, než se efektivně bránit a to tak, aby zasadil svým protivníkům co nejtvrdší ránu. A protože se jedná o silného, v noci nenápadného a obávaného netvora, nedělá mu větší problém napadnout karavanu anebo pomenší vesnici, kde začne řádit a zabíjet. Tím vzniká jakési vlkodlačí chování, jež se projevuje oprávněným vztekem k lidem. A lidé jej považují jen za mohutnějšího vlkodlaka.
• c) Jestliže Fenrir skutečně vylezl z hlubin pekelných, jakožto démonský posel a šiřitel zkázy, jeho zlovolné chování a reakce vůči cestovatelům jsou jasné. Netíží jej černé svědomí, ježto je na úrovni skoro zvířecí inteligence, a proto může řádit jako pominutý, aniž by se bál chycení či protiúderu. Stává se tak z něj velice nebezpečný tvor, jenž navíc dokáže svolat vlky z okolí a umí komunikovat s vlkodlaky.

Života:

Fenrir, jak už bylo zmíněno, rád vyhledává k pobývání spálenou zemi, sopky nebo jiná místa ovlivněna ohněm. Není to ale podmínkou! Naopak někteří jedinci, jejichž chování je ovlivněno přirozenou oblibou ve vlcích, žijí v temných zákoutích hvozdů anebo dokonce blízko lidských sídel, odkud pak pořádají krvelačné útoky proti vesničanům. Zvláštností je, že tito vlčí tvorové – jak to nedělá snad žádná šelma – si vytvářejí útočiště přímo pod zemí. Stejně jako psi vyhrabávají šikovnými tlapkami různé předměty z hlíny, Fenrir si silnýma končetinami dovede během pár hodin vyhloubit pořádnou jámu, jež se většinou vyskytuje někde v postraní, aby nebyla odhalena nevítanými vetřelci. Vlčí netvoři jsou naštěstí vzácní, hojní se mohou vzdát jen v osiřelých či spálených zemích (neboť tam takřka žádní další tvorové nežijí).

Fenrir žije zlem, řídí se nenávistí (ať už ovlivněnou jakýmkoli ze tří předešlých bodů) a často loví humanoidní bytosti. Dokonce se často mezi pověrčivými proslýchá, že jejich děti unesli démoni nebo jiné hrozivé příšery z hlubin či temných oblastí. Někteří hovoří o velké černé bestii s plápolavýma očima, jež unáší lidská mláďata, ať už z jakéhokoli důvodu. Tito vesničané mohou mít v lecčems pravdu, protože vlčí netvor zcela úmyslně unáší děti vesničanů. Povětšinou slídí v blízkosti lidí, kde špehuje a zjišťuje, jak to v osadě chodí. Aby lidem zapříčinil ještě větší trápení, s oblibou si pak vyhledá ty menší, nezkušenější a mladší, nejlépe když se zrovna vyskytují někde opodál vísky, a tam je napadne. Někdy dítě roztrhá na kusy a ty pak tlamou rozhází všude kolem, jindy je zas zaživa unese do svého doupěte. Vzácně se objeví výjimečně vnímavý a celkem i inteligentní jedinec, který unesená lidská mláďata nahromadí, takže jeho doupě pak může být plné jeho obětí. Po několika dnech, někdy i hodinách, jej to však může omrzet, a tak svou kořist rozsápá a roztrousí po krajině. O co že Fenrirovi jde? Vlastně je to jen jedna z jeho oblíbených aktivit, ale dovolit si to mohou pouze jedinci žijící v blízkosti lidských sídel. Tvory ze vzdálených koutů to většinou tak nebaví. Postupem času si pekelný vlk vypěstoval zálibu v další aktivitě: hromadění cenností. Funguje to podobně jako u draků, ovšem pochopitelně ne v tak velké míře. Někdy si totiž svojí oběť přitáhne do doupěte, kde ji rozcupuje. Její předměty tam nechá a postupně zjišťuje, že se mu to líbí. Sbírá tedy další cennosti, zbraně a vše ostatní, co se jen alespoň nepatrně leskne. Vzhledem k tomu, že nejčastějšími cíly jeho útoků se stávají vesničané, nebývají jeho poklady tolik cenné, aby stály za povšimnutí. Občas se však objeví jedinec přepadávající především karavany, vozy aj., takže u něj lze naleznout předměty vyšší kvality.
Někteří vlčí tvorové se rádi hýčkají jiným způsobem, a sice kolem sebe hromadí smečky vlků. Jsou to Fenrirové žijící v lesích. S vlky dle libosti manipulují k prospěchu svému, ježto jsou inteligentnější a silnější. Z většiny si vybírá jedince, kteří mají nějakým způsobem vypěstovanou nenávist vůči lovcům anebo dokonce lidem obecně, a z těch poté skládá nevelkou, ale o to nebezpečnější smečku. Jakmile někde sídlí druid, vlky v jeho působnosti se příliš nesnaží oklamat. S jeho strašlivým zjevem by ani neměl moc šancí.

Schopnosti a slabiny

• + Díky své poloviční magické podstatě (možná úplné, kdoví) má 50% odolnost vůči obyčejným zbraním (B).
• + Ne nadarmo se Fenrirovi přezdívá Pekelný vlk. Při boji totiž dokáže částečně vzplanout, což mu přidává bonus +2 k útočnému číslu po dobu pěti směn. Tuto schopnost musí vědomě použít, není automatická, navíc ji musí po použití nejméně dvacet čtyři hodin znovu nečerpávat, aby ji mohl použít i v příštím boji. Pokud ovšem bojuje například hodinu po užití schopnosti, vzplanout již nedokáže. Vzplanutí není úplné. Vyznačuje se intenzivním pobíháním jisker po těle, kompletně ohnivýma očima, z tlamy vychází dým a občas si letmý plamínek ověnčený jiskrami. Fenrira pobudí k vyšší výkonnosti a zuřivosti, ale není to tak, že by navíc zraňoval ohněm.
• + Dovede svolat vlky z okolí jedné míle, ať už je kdekoli (ale pochopitelně bude úspěch pravděpodobnější v lese než v pláních blízko sopky). Svolá maximálně 2k10 obyčejných vlků, kteří žijí svobodně a nejsou například pod vlivem druida. Vše ostatní platí jako u vlkodlaka.
• + Imunita vůči ohni a zápalným výrobkům (flakónky, rachejtle aj.) a také jedům, kyselinám či alchymistickým výrobkům.

• - Fenrir se obává vody. Vyhýbá se jí a jsou-li dobrodruzi alespoň deset sáhů od vody, tvor na ně nezaútočí. Pakliže je však donucen k boji přímo ve vodě, dostává postih -2 k ÚČ i OČ (buďto jde o pouhé vsugerování a strach, nebo jej voda opravdu natolik oslabuje).
• - Svěcená voda má naň stejný účinek jako na nemrtvé.
• - Šelma nerada vylézává ze svého doupěte za bílého dne, nýbrž kvůli svým obětem občas nemá jinou možnost. Je tedy schopná pohybovat se za slunečních paprsků, neboť si na ně v průběhu let částečně zvykla, ale v boji obdrží postih k útočnému číslu, protože musí útočit tak, aby nevzhlédla přímo k Slunci. Její ÚČ se tedy sníží na 6/+2.

Dodatky

Ačkoli je původ této bestie diskutabilní a vlastně se ani přesně neví o jejím vzniku, v závěru vychází, že Fenrir se za ta léta zařadil mezi klasické šelmy, byť s poněkud ojedinělými schopnostmi a větší inteligencí. S lidmi nevyjednává (tak inteligentní zase není), nemá ani čím gestikulovat, ale už jen to, že dokáže velet vlkům, v jisté míře taktizovat a přemýšlet z něj činí zvíře na vyšším stupni inteligence.
Jak netvora využít? Díky prostředí, ve kterém nejčastěji žije, se stává jednou z mála nestvůr široko daleko. Navíc rád hromadí menší cennosti, mnohdy unáší lidi i jejich děti, a tak jej využít jako netvora pro lov na zakázku, nebo jen jako bestii, na kterou družina náhodou narazí.