Hagara

…Podivný to tvor, z hlubiny té nejčernější noci vyhřezlý. Hagara, též H´ag´Aara nazývaná, Babice kostižerná nebo rovněž Plížilka vyžraná jmenovaná…

viz. též hesla „Donovalova Bestiářního Grimoiru“ (str. 1520 – 1533)

Popis těla :

Jedná se o zavalitého, hromotluckého humanoidního tvora, který zdánlivě připomíná starou, podivnou, odpudivou lidskou ženu. Dorůstá do střední (lidské) velikosti (tedy třída B), obvykle v průměru mezi 160 - 180, někdy ale i více couly. Výška tato uvedená platí pro dospělce. Mláďata, nazývaná eufemicky „larvy“ jsou přirozeně malá, nepřesahujíce rozmezí 50-70 coulů výšky (i tyto si jinak ale zachovávají zavalitý tvar těla). Váha kolísá u dospělců mezi 90 až 110 kilogramy (1800-2200 mn), kusy čerstvě nasycené váží přirozeně více.

Co do vzhledu obličeje:

…hlava jest porostlá černými (nebo blíže nespecifikovanými tmavými) mastnými vlasy, které jsou poměrně („nežensky“) krátké. Husté huňaté obočí, dohromady srostlé, rámuje kulatá malá zlověstná očka. Ty jsou různé barvy, podle nálady a stavu Hagary, převládá však nelidsky žlutý odstín. Oči jsou menší než lidské, kulatější, vždy mírně šilhající. Smáčknutý rypáčkovitý nos, ze kterého roste silné strniště zakroucených chlupů, je často posázen bradavicemi. Ostatně výskyt bradavic, ropuších zánětů, jizev, ekzémů a podobných chuťovek je pro obličej této bestie poměrně typický. Zvláštností jsou ústa, která díky předsazení spodní čelisti (tedy předkusu), jsou navíc jakoby vyšikmena do strany (tj. vypadají, jako by byli například oteklé po bodnutí včelou). Ústa jsou plná ostrých, ale kazem prolezlých zubů. Zuby jsou špičaté, zažloutlé, a vůbec z nich jde nelidský puch.

A tělem :

… jest tato příšera robustní. Krk téměř chybí. Velká, jinak podivně zpitvořená lidská hlava dosedá na zavalité tělo. Ramena jsou značně široká. Ruce pak jsou zakončeny ostrými nehty až drápy. Vzhledem k přítomnosti sekundárních pohlavních znaků (má povislá, nehezká ňadra) se má za to, že je Hagara ženou. Nikdo však nikdy nespatřil Hagařího samce, ačkoliv výskyt mladých byl opakovaně potvrzen. Břicho jako by bylo obloženo velkým množstvím svraštělé kůže (což dosvědčuje to, jak velké množství potravy je schopna pozřít). Nohy jsou poměrně k tělu krátké, flekaté a chlupaté. Nejsou rozhodně uzpůsobené k rychlému pohybu. Celkově se dá říct, že vypadá jako velmi neatraktivní, starší „neudržovaný“ chlap a nebo, v horší variantě, jako opravdu ohyzdná babice. Neustále se kolem ní šíří podivný zápach a lítá hejno bzučivého a bodavého hmyzu.

Výskyt :

Hagara těží ze své podoby s plemenem lidským. Vyskytuje se vždy tam, kde je početnější osídlení ( města, větší vesnice, přístavy), spíše však někde na periferii, všeobecně „na okraji“ společnosti. Typickými místy výskyty mohou být poloopuštěné části starých měst, ruiny a rozvaliny rozsáhlých hradišť po bojích, či velké předměstí při morové epidemii.

Zvyklosti :

Hagara nezná a neumí mluvit lidskou řečí. Vydává však celou škálu podivných zvuků, skřeků a huhlání, v závislosti na situaci a okamžiku. Její „řeč“ je významně proložena slintáním, chrchláním a občasným odplivnutím si. Tyto vnější projevy (a výrazný zápach) z ní činí bytost jen odpudivou. Problém spočívá v tom, že Hagara je masožravec , a to výhradní. Pravda, nepohrdne koňskou mršinou či rybí zdechlinou, ale opravdovou slabost má jen pro maso lidské.

Za pozdních nocí plouží se pozvolna opuštěnými ulicemi, tiše funí a supí, větří a slintá. Hledá něco na zub. Prohledává odpadky, kaluže i odtokové jímky kanalizace. Ty odvážnější si troufnou i na prázdné tržiště, hledaje kolem zavřených mastných krámků něco dobrého. Čím smrdutějšího, tím lépe. Žádný hlodavec, pavouk či zatoulaný pes není si před ní jist životem. Menší kusy spořádá na místě a pokud není zrovna při chuti, skladuje posbíranou „potravu“ (která začasto ještě dodělává) v nějakém pytli, vaku nebo tašce. Je znám i případ Hagary, jež objížděla šibeniční kopce s vozíčkem a odebírala po nocích fajnové kousky z viselců.

Ví se toho o nich prabídně málo. Například se stále ještě řeší, na kolik jim vadí denní světlo, protože období jejich aktivity je omezeno jen na dobu noci. Světlou část dne tráví obvykle v nějaké sluji, sklepení či opuštěném domě, kam mnoho světla nepřijde. Jestli jim světlo skutečně ubližuje a nebo jen není dobrou zástěrkou pro jejich nekalé rejdy, je předmětem diskuze. Rovněž se neví, zda se jedná o tvory samotářské. Obvykle se totiž jejich výskyt váže na jednu lokalitu, kde přežívají po mnoho let v osamění. Nicméně dříve nebo později naklade dobře a pravidelně živená Hagara vajíčka (odtud tedy nevyřešená záhada případné přítomnosti samců).

Slizká vajíčka (2-3 kusy) velikosti melounu lze najít nakladené různě ve vlhku a tmě, blízko nějakého zdroje potravy. Z vajíček se vykulí caparti - malí, humanoidní a člověku velmi podobní tvorové (říká se jim larvy). Jsou však neuvěřitelně žravé (každý den spotřebují čtvrtinu své rostoucí tělesné váhy) a tak se musí hagara hodně ohánět. Časté jsou projevy kanibalismu mezi larvami. Zpravidla přežije z celého vrhu jenom jedno mládě. Postupně ztrácí dospělec o krmení mladých zájem, a tak se mládě musí začít poměrně brzo starat o sebe samo. Především musí co nejrychleji opustit dospělce, neboť i ono by se mohlo stát vítaným zpestřením jídelníčku.

Dobrodruhové přicházejí s ní do styku ponejvíce v případech, jsou li pozváni přešetřit, kam se ztratilo v sousedství dítě, případně na ni po nocích sami mohou narazit. Hagara nebojuje s rovnocennými protivníky, a s přesilou už vůbec. Primárně se jedná o mrchožravou potvoru, která si občas živějším kouskem vylepší stravu. Ohrožen může být hraničářův pes, a kouzelničtí pomocníci. Hůře pak může být například s hobitím zlodějem, který si na noční akci zlomil nohu a teď leží někde schovaný mezi odpadky.

Poklady u sebe většinou nemá žádné, snad jen nějaké třpytivé cetky, které upoutaly její pozornost při obírání (kostí) mrtvol. V doupěti je cenností více, ale neuvědomuje si jejich hodnotu. Vstup do doupěte bývá obvykle zabezpečen nějakou primitivní, leč smrtící pastí (nášlapná jáma s bodci atd.) Doupě je rovněž vybaveno starým řeznickým náčiním, případně spižírnou, kam zahrabává zásoby. V doupěti je velké množství kostí, odpadků, zbytků.

V případě Hagary se nejedná o ofenzivní druh nestvůry. Je to bestie, která vhodně doplňuje ponurou atmosféru nočních měst. Její totožnost většinou nemusí být v průběhu dobrodružství odhalena, na druhou stranu, mohla by být dobrým protivníkem pro začínající hráče. Hagary neslouží velkým plánům (a pánům), ony jen existují a parazitují na těch ostatních.