Parametry

U parametrů rozdělíme Wywernu na bažinnou Wywernu, horskou Wywernu a prastarou Wywernu.

Horská Wywerna:

Životaschopnost: 12
ÚČ: (+6+4/+2) = 10/+2 (pařáty); (+7+8/+2) = 15/+2 (tlama)
OČ: (+3+9) = 12
Odolnost: 24
Velikost: D
Zranitelnost: zvíře, ale G 1/2
Pohyblivost: ve vzduchu - 16/drak; na zemi – 13/drak
Manévrovací schopnosti: 18
Inteligence: 1
Poklady: 25000/100
Zkušenost: 2600
Bojovnost: 10

Bažinná Wywerna:

Životaschopnost: 13
ÚČ: (+7+4/+2) = 11/+2 (pařáty); (+8+8/+2) = 16/+2 (tlama)
OČ: (+3+10) = 13
Odolnost: 26
Velikost: D
Zranitelnost: zvíře, ale G 1/2; a H 1/2
Pohyblivost: ve vzduchu - 15/drak; na zemi – 11/drak
Manévrovací schopnosti: 16
Inteligence: 1
Poklady: 20000/80
Zkušenost: 3200
Bojovnost: 10
Dech: 2 x denně
Dosah: 20 sáhů

Prastará horská Wywerna:

Životaschopnost: 16
ÚČ: (+9+5/+2) = 14/+2 (pařáty); (+10+8/+2) = 18/+2 (tlama)
OČ: (+3+10) = 13
Odolnost: 25
Velikost: D - E
Zranitelnost: zvíře, ale G 1/2
Pohyblivost: ve vzduchu - 16/drak; na zemi – 13/drak
Manévrovací schopnosti: 19
Inteligence: 1
Poklady: 35000/100
Zkušenost: 4500
Bojovnost: 10

Prastará bažinná Wywerna:

Životaschopnost: 18
ÚČ: (+10+5/+2) = 15/+2 (pařáty); (+10+8/+2) = 18/+2 (tlama)
OČ: (+3+11) = 14
Odolnost: 27
Velikost: E
Zranitelnost: zvíře, ale G ½ a H 1/2
Pohyblivost: ve vzduchu - 15/drak; na zemi – 11/drak
Manévrovací schopnosti: 17
Inteligence: 1
Poklady: 25000/80
Zkušenost: 5400
Bojovnost: 10
Dech: 2 x denně
Dosah: 20 sáhů

Stručný popis

Wywerna je létající ještěr, rozdělen do dvou odrůd dle prostředí – hor a bažin (takových těch lesních močálů).
Co do velikosti se rovná nedorostlému drakovi, avšak vzhledem mu není ani v nejmenším podobná. Neznalí a nepříliš zkušení dobrodruhové mohou Wywernu považovat za menší druh draka, leč většinou na svou nevědomost zaplatí životem. Tato stvůra totiž není inteligentní a je známa pro svou útočnost vůči ostatním tvorům.

Wywerna se ve svém prostředí skvěle vyzná a to natolik, že cestovatel nemá povětšinou ani šanci někam se v její blízkosti ukrýt.
Ač jest tvorem polohluchým, plně si to vynahrazuje dokonale vyvinutým čichem a bystrým zrakem. Neexistuje téměř žádná bytost, jež by tak bravurně rozeznávala pachy různých tvorů v okolí, jako právě Wywerna.
Taktéž tento ještěr oplývá dobrým zrakem, který jakožto létající dravec potřebuje.

Vzhled

Tělo štíhlé a plné svalů, pár majestátních křídel, mohutná tlama plná hrozivě vyhlížejících tesáků, šupinatá a nahnědlá kůže po celém těle, velká chodidla obdařena dlouhými pařáty, zakrnělý ocas, silný krk, zakrnělé uši a zdánlivě miniaturní oční bulvy (Wywerna sice vidí výborně dopředu, ale kvůli malým očním bulvám nevidí do strany!). Přesně tak si lze představit Wywernu, jen ta bažinná má na rozdíl od horské spíše nazelenalou pokožku a je o něco mohutnější.

Velká chodidla lze vysvětlit: jelikož se Wywerna adoptovala dobře i k pohybu po zemi – a nejen ve vzduchu -, musí mít statné nohy a silná chodidla, aby dokázala bez problému nést mohutné tělo a zároveň například běžet či skákat, aniž by nějak vrávorala.

Navíc využívá nebezpečných pařátů a silných nohou k tomu, aby při letu snáze srazila větší kořist k zemi a zaryla jí pařáty hlouběji do těla.
Díky ohebnému a svalnatému tělu se dokáže rychle pohybovat, létat i bojovat.
Křídla jsou jasná, neboť Wywerna je tvor létavý a díky nim dokáže pozvolna ve vzduchu plachtit a větřit kořist – čichem, který je u ní i v letu velice vnímavý k okolí.
Šupinatá kůže propůjčuje Wywerně vysokou odolnost a obranu. Nepotřebuje žádnou zbroj, jelikož samotná její kůže je natolik silná, že kdejakému ostří zabrání v ošklivém poranění.
Tlama je nejdůležitější zbraní Wywerny, neboť její čelist je velice ostrá a stisk natolik mocný, že se vyrovná i skousnutí slabšího draka.
Co se týče velikosti, je nutné zdůraznit, že tito ještěři rostou stářím. Tím je myšleno, že i když se jedná takřka o staříky, jsou co do mohutnosti a velikosti ještě impozantnější, nežli jejich mladší soukmenovci.

[Zde] uvádím odkaz pro ty, kteří chtějí vědět, jak vypadá Wywerna v očích grafiků: (jen jí ještě připočtěte o poznání větší nosní dírky a je to)

Způsob života

Potrava:

Wyverna je masožravec a co se týče kořisti, není nijak vybíravá... Přirozeně se k lovu staví podle prostředí. Bažinné Wywerny nemají takové možnosti, takže bývají mnohem troufalejší a méně vybíravé, jakmile jde o potravu. Při lovu se vyhnou pouze drakům (a s inteligencí 1 tak nějak pochytí i to, že nemrtví nejsou k snědku).
Zato horští jedinci mají pestrou směsici možností ve svém revíru; kopytníci, skalní šelmy, ještěři ptactvo; trpaslíci, skřeti, lidé a jiní humanoidé.
Pokud nebude stav nouze, obrům se vyhnou a u draků to platí dvojnásob. Ovšem nijak moc je nezastraší družina dobrodruhů. U Wywerny neplatí strach z počtu, ale strach z velikosti. Podle toho se též odvíjí následné možnosti při lovu.
Wywerny loví průměrně jednou za tři dny –, což se vztahuje na dvě plně vzrostlé Wywerny, které uloví zvíře velikosti jelena. To jest nestálý průměr.
Ulovenou kořist nikdy nepozře na místě, ale odnáší si jí pokaždé do svého doupěte.

Výskyt:

V horách na ně lze narazit v rozlehlejších jeskyních – tedy uvnitř skal. To když odpočívají, jí, nebo se páří.
Pokud jsou však na lovu – což probíhá každý třetí den -, pohybují se povětšinou na povrchu. Tj. takřka všude v okolí hor, jen ne v jeskyních, které obývají (pokud jim kořist nepřijde sama do jejich bydliště).
Wywerny se nikdy nestěhují, vždy žijí na jednom místě. To platí od novorozených až po ty velmi staré jedince.

V bažinách je to mnohem ošemetnější. Zdejší Wywerny jsou o mnoho vzácnější i silnější, taktéž je na ně těžší narazit. Zabarvením přiléhají ke svému okolí a zpola jsou na zemi, zpola zabořeny i do nazelenalé vody. Ovšem co se týče doupat, vždy se nějaká v zarostlých lesních močálech najdou.

Ano, Hnědí draci jsou statnější a inteligentnější, ale nijak nezasahují do života těchto mohutných ještěrů. Wywerny nejsou inteligentní, ale mají pud sebezáchovy a uznávají větší tvory, jakož jsou třeba draci.

Bažinné Wywerny jsou vzácné svým výskytem, dalo by se hovořit takřka o „dračí vzácnosti“. Horské jsou rozšířenější, i tak se však jedná obecně o nepříliš hojné tvory.
Rozhodně jich není tolik, aby mohly ohrožovat draky a velké humanoidní kmeny a království. Na druhou stranu žijí v menších skupinách, a pokud přeci jen vyrazí na lov pár těchto ještěrů, výjimkou na jídelníčku se nestane ani skupina orků či barbarů.

Páření a růst:

Probíhá podobně jako u jiné zvěře. Odehraje se u jedné samice maximálně třikrát do roka, přičemž po každém naklade 2 – 3 vejce. Každé je velké asi jako pštrosí a pak se z nich po třech měsících vyklubou malí ještěři, velicí sotva jako leguán.
Hned však mohou lovit, nemají žádné omezení v potravě. Ve dvou či ve třech se mohou vrhnout na cokoli slabšího, neboť již od narození mohou létat.
Po pěti měsících je každé mládě již téměř vzrostlé do velikosti srny – rozpětí křídel se rovná třem metrům. V takové velikosti svede ulovit větší kořist, na člověka si ale jednotlivec netroufne.
Jakmile dosáhne dvou roků, stává se z něj opravdový predátor; tělo rovné levhartovi, ne-li více a rozpětí křídel až pět metrů. Nyní uloví jednotlivec bez problému člověka a i lev se mu raději vyhne.
Plně dozrává až v pátém roce, kdy čítá jeho rozpětí křídel deset metrů a tělem je o něco větší nežli plně vzrostlý kůň. Ovšem hlavu i čelist má mohutnou jako mladý drak.

Wywerna se může dožít věku až sto padesát let. Mezitím stále ještě vzrůstá, avšak již poznání pomaleji.
Jakmile ale takový ještěr dosáhne věku sto let – pokud přežije do tohoto stáří -, velikostí se rovná plně vzrostlému drakovi nižší úrovně (například Modrý drak až Hnědý drak). Atributy se u takového jedince o něco zvýší. Po sto letech již nadále neroste ani nesílí.

Smečka:

Jedná se zkrátka o seskupení - velice primitivní hierarchii.
Přirozeně zde nenajdeme desítky těchto ještěrů a mezi nimi nějaké zásadní rozdíly. Vůbec ne. Většinou je ve smečce jedna více jako stoletá Wywerna – prastará Wywerna, 1 – 2 plně dorostlé samice, 1 – 2 samci a pár nedorostenců – zatím neúplně vyvinutí jedinci. Je poněkud zvláštní, že v jedné smečce mohou být až dva samci pospolu, ale je tomu tak. Na světě žije přibližně stejný počet samic i samců a tudíž u Wyweren takřka neexistuje konkurence mezi samci.
Wywerny nemají vysokou inteligenci, mají však instinkt a určité pudy. Jsou si vědomy toho, že pokud ve smečce nastane rozepře mezi dvěma samci, nikam to nevede, ba dokonce naopak – škodí tím smečce.

Pokud je ve smečce prastará Wywerna, nebo tj. jedinec, jenž dosáhl sta let, plní funkci jakéhosi vůdce. Samozřejmě, že kvůli své zvířecí inteligenci nemůže svou smečku opravdu vést, avšak ostatní ještěři ve skupině k němu pociťují respekt. Koneckonců je největší i nejsilnější.

Chování

Wywerna není tvor lenivý, nýbrž si vytváří rozsáhlá teritoriální území a lov je pro něj i něco jako zábava – nejen honba za potravou.
Povětšinou se usídlí tam, kde zásadně nežijí draci. V opačném případě si jich nevšímají a netroufají si zasahovat do jejich počínání.
Nadále se neodváží kvůli potravě útočit na větší humanoidní kmeny, nebo na jiné mohutné bestie. Pokud to není nutné.

Avšak Wywerny jsou nestvůry velice bojovné a zákeřné. Stačí pomenší vyprovokování a zaútočí. Bleskově, drtivě a klidně ze zálohy.
A že je to nepřítel nebezpečný. Horská Wywerna útočí jen tlamou a drápy, zatímco bažinná dokáže chrlit navíc kyselinový a jedovatý dech (podobný tomu dračímu). Každý jedinec bude divoce bránit jak svou smečku, tak své teritorium. Není hnán žádnou nenávistí k ostatním tvorům, jen klasickým zvířecím instinktem, rozhořčením, nedůvěrou, i popřípadě hladem.
To jen dokazuje, že Wywerny nemají důvod napadat lidská sídla a žrát jejich obyvatele. Pouze v maximální nouzi, ke které ale dojde jen zřídkakdy. A navíc to nemusí být zrovna příbytky lidí.

Boj

Wywerna je schopna zaútočit v jednom kole jak pařáty, tak tlamou. Bažinná navíc jistě uplatní svůj dech, který viditelně oslabí protivníka.
Je velice těžké ji úspěšně zasáhnout čepelí pro její silnou šupinatou kůži. To je další trumf ještěra.

Drtivý úder:

Wywerna nabere ve vzduchu rychlost, nato se rozletí k zemi, přímo na protivníka, a mocným úderem jej srazí k zemi. Pro někoho, kdo má páru a umí létat je to jednoduchá možnost, jak skolit nepřítele. Přesto to jest efektivní metoda na začátku boje.
Následky = ztráta 2 – 12 životů + ztráta jedné akce. Během toho, co se zasažený sklátí k zemi a vzápětí zas zvedne, může Wywerna jednou zaútočit. Navíc je šance 33%, že úder omráčí postavu do velikosti B.
Pokud bude nálet neúspěšný, Wywerna stejný útok zopakuje ještě jednou (když není skolena něčím k zemi, samozřejmě). Maximálně to však provede třikrát za sebou. Je to pro ni únavné a časem ztrácí trpělivost. Po třetím náletu sletí k zemi a bude snažit svého protivníka jednoduše roztrhat.

Řev:

Není v tom ani špetka magie. Je to pouze strašlivý zvířecí řev, který se postupně mění v ohlušující kvílení, přičemž tuhne protivníkům krev v žilách, jejich ušní bubínky málem praskají, a navíc tímto řevem Wywerna přivolává spojence – další příslušníky smečky. Zvuk lze zaslechnout až na míli daleko, avšak Wywerny s nepříliš dobře vyvinutým sluchem ho zachytí maximálně do vzdálenosti půl míle.
Má to pro ně pochopitelně i výhodu – nijak je kvílení neoslabuje, pouze je vábí k onomu jedinci, jenž ruch způsobuje.
Následek na protivníky to má takový, že obdrží postih -1 k ÚČ i OČ.

Dech:

Tato bojová schopnost se vztahuje pouze na bažinnou Wywernu. Dokáže chrlit kyselinové výpary, jež jsou pro většinu ostatních tvorů jedovaté (imunitu získávají draci, nemrtví a všemožní elementálové).
Jakmile Wywerna vychrlí tento hustý plyn, ten se zformuje do podoby mráčku o velikosti 5 x 5 sáhu. Nijak rychle se nešíří dál a brzy sám – jako reakce s kyslíkem – od sebe zmizí, ale běda tomu, koho se mráček dotkne, či spíše tomu, kdo se jej nadechne.
Pak se jedná o past na odolnost:
Odl ~ 10 ~ zasažen/nezasažen Následky po zasažení (nadechnutí) = ztráta 3xK6 životů.
Navíc je zde možnost 33%, že postižená osoba padne na jednu až dvě směny do mdlob (platí jen pro postavy s odolností pod 18).

Bažinná Wywerna může dech použít maximálně dvakrát za den, přičemž přes noc se její schopnost vždy regeneruje, takže další den má v zásobě opět dvě várky vychrlení.

Kde se jedovatý dech bere? Inu, ještěr má v tlamě u jazyka dvě podivné žlázy. Stačí, aby zařval, a tyto žlázy se uvolní (otevřou) a vypustí ven látku takřka neviditelnou a nepocítitelnou.
Tento na první pohled bezvýznamný plyn však velice prudce reaguje s kyslíkem, čímž vzniká jakási nazelenalá štiplavá pára – plyn. Je hustší, než ten původní, vycházející ze žláz v tlamě, a především je jedovatý.
Nevyzpytatelnost tkví v tom, že účinky plynu mohou být vždy jiné. Někdy jen silně oslabí, jindy přiotráví; někdy pošlou postiženého do mdlob, jindy jej dokonce zabijí. Jedovatá látka vzniká reakcí s kyslíkem, stejně tak ale i jako reakce s kyslíkem zaniká.

Smysly

Jak již bylo řečeno, Wywerna se spoléhá na svůj dokonalý čich a taktéž na zrak. Pokud opravdu větří, dovede vycítit kořist či vetřelce až do vzdálenosti půl míle. Ovšem, že když například exploduje alchymistovi laboratoř a z ní unikne mnoho zápachů, vycítí to ještěr až do deseti mil. Čich má tedy opravdu dobrý.

Co se týče sluchu, už to není tak velebné. Dokáže zachytit pohyby vetřelce ve své jeskyni či kolem svého doupěte, leč na větší vzdálenost slyší špatně.
Pokud panuje téměř naprosté ticho, vyslyší středně hlasitý hovor do deseti sáhů. Šepot do dvou sáhů, ovšem i v tu chvíli musí být naprosté ticho. Výkřik do dvaceti sáhů, řev jiného zvířete do třiceti sáhů.
U mimořádného hluku – výbuch sopky, řev draka, pochod trollí armády – se sluch vztahuje na maximální vzdálenost do sto sáhů.
Ovšem řev jiné Wywerny je výjimečný; specifický svým zvukem, který ještěr zaslechne mnohem lépe i na větší vzdálenost. Kvílení přivodí k jinému jedinci jakési vlny (pochopitelně zvukové), jež Wywerna vnímá o poznání dokonaleji.

Zrak má Wywerna bystrý, takže když plachtí ve vzduchu a hledí pod sebe, jen výjimečně unikne jejímu pohledu kořist či vetřelec.
Jediná nevýhoda očí je, že nedokážou zaregistrovat věci po stranách. Takže Wywerna vidí vše jen před sebou.

Dodatky

Wywerna může někomu připadat jako zbytečně přesílený tvor, ale nutno si uvědomit, že není stvořena k tomu, aby ničila lidský svět. Není ani k tomu, aby sloužila velkým zlým armádám jako náhrada za draky, neboť se nedá zkrotit.
Žije si svým vlastním životem, loví ve svém teritoriu, a zaútočí jen na troufalé vetřelce či pokud má opravdu velký hlad a je na lovu.
K tomu je. Slouží jako majestátní dekorace hor a bažin. Je to silný predátor, na kterého může družina udělat výpravu. Třeba kvůli zkušenostem, pokladům – které Wywerna tahá spolu se svými kořistmi do doupěte a pak už se jí je nechce vyhazovat ven -, či zpestření hry. Nebo cestují a narazí na doupě Wyweren – zcela náhodou. Taktéž je tu možnost, že jistý ještěr unáší blízkým vesničanům dobytek, a tak se družina vydá netvora zabít.
To už je ale jen na PJ, já jsem chtěl pouze připomenout, co je to za tvora vůbec Wywerna zač.

Nu a nakonec ještě autorova poslední poznámka: Slovo „bažina“ v tomto díle neznázorňuje prázdnou plochu – jen mrtvolné močály bez života.
Jedná se zkrátka o zchřadlé hvozdy a vrchy, kde je mnoho bažinatých jezírek, zakrslých skalisek, seschlých stromů, i starých cestovních pěšin.
Představte si tak trochu zpustošený les, k tomu přičtěte nějaké ty bažiny, a je to.