Bestiář

Ostrovní expedice: Ptakopysk, Ježura, Vakovlk Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 17

Skupina: Zvíře

Životaschopnost: -

Útočné číslo: -

Obranné číslo: -

Odolnost: -

Inteligence: -

Velikost: -

Zranitelnost: -

Pohyblivost: -

Poklady: -

Zkušenost: -

Bojovnost: -

Síla mysli: -

Popis:

Ostrovní expedice: Ptakopysk, Ježura, Vakovlk

Jakožto odborný poradce pro faunu a flóru jsem se zúčastnil obchodní a objevitelské cesty na „Zlaté ostrovy“ v moři Pokladů, kterou velkoryse hradil hrabě Flok, známý též jako Černý Kapitán, muž nadmíru vznešený a učený, jemných mravů a vybraného chování. Předkládám akademické obci toto své pojednání o tamních zvláštních tvorech i netvorech k všeobecnému pobavení i poučení a dále abych jednoznačně vyvrátil obvinění, že jsme loupili a vraždili, obchodní lodě drancovali, města pálili a ženy znásilňovali a mučili. Prohlašuji, že je to čirá lež a klam a prosím mé učené kolegy, kteří budou číst toto dílo, aby se za nás přimluvili a z nedůstojných podmínek královského žaláře nám pomohli.

S úctou, Zlatohrab Všezvěd, doktor přírodních věd a magistr okultních učení.

Ptakopysk podivný – Flokův (Ornithorhynchus anatinus flokus), místně Kljunaš

Žvt: 1+1
Út: 0 + zvl (zadní nohy)
Ob: (-1+2)=1 souš / (2+2)=4 voda
Odolnost: 11
Velikost: A
Bojovnot: 3 Zr: zvíře
Poh: 4 (zvěř) souš
Poh: 16 (zvěř) voda
Vyt: 13
Inteligence: 1
Pok: kůže 1-3 st, jedová žláza
Zk: 4

Pozoruhodný tvor měřící až 75 coulů, z toho 15 coulů připadá na plochý, široký ocas. Váží 30 až 50 mincí. Samičky jsou asi o třetinu menší. Celý včetně ocasu je pokryt hustou, hnědou srstí. Prsty má spojeny plovací blanou. Nejpodivnější je jeho hlava, která má místo čelistí široký zobák kachnovitého tvaru. Celkově tento tvor připomíná něco mezi savcem a plazem, což potvrzuje teorii, že plazi byli stvořeni až po savcích.

Ptakopysci jsou noční tvorové, výborně plavou a většinu času tráví ve vodě. Po způsobu kachen se krmí převážně červy, larvami, ale našel jsem v nich i několik malých, natrávených raků. Domorodci tvrdí, že při plavání zavírá oči, mrská hlavou ze strany na stranu a řídí se podle kouzelného zobáku. Pokus destilací byl ale neúspěšný. Ptakopysci žijí pohromadě v norách na březích řek. Nory pro mláďata jsou velmi dlouhé, můj odhad je kolem 20ti sáhů. Samičky snáší dvě kožovitá vejce, která nechutnají špatně, ale jsou jen o něco větší než lískový ořech a na večeři pro jednoho je jich třeba asi tak 20. Maso ptakopysků není valné chuti a špatně se připravuje.

Při našem vědeckém výzkumu nás jeden z ptakopysků napadl. Jejich útok na člověka vypadá směšně, ptakopysk doráží zadníma nohama a trochu to připomíná psí pokusy o pohlavní styk. Po chvíli smíchu se ale jeden z našich mužů najednou v bolestech začal svíjet na zemi, chroptěl a strašně řval. Jak jsme později zjistili, mají tito tvorové na zadních nohou jedovaté ostruhy, které se nám bohužel nepodařilo využít. Účinky jedu vyprchaly, ale onen muž se od té doby choval jako s odpuštěním hysterická ženská, takže celá výprava uvítala, když náhodou přepadl přes palubu a utopil se.

Jedové žlázy mají pouze samci. Účinky jedu se projeví okamžitou, mučivou bolestí, trvající jednu směnu. Past Od – 6 -2 útok i obranu, -20% seslání kouzla / válí se v bolestech, při boji nehybný soupeř. Zraněné místo oteče a otok se šíří po celé končetině. Otok sám vymizí po 1k6 dnech, ale bolest se může rozvinout v dlouhodobou přecitlivělost na bolest. Past Od – 9 nic / přecitlivělost. Pokud je léčena (aspoň jedno léčivé kouzlo či lektvar každý den), vymizí přecitlivělost za 1k6 - bonus za odolnost dní. Pokud není léčena, vymizí za 1k6 - bonus za odolnost měsíců, ale nejméně jeden měsíc. Při přecitlivělosti už běžné dotyky mohou být nepříjemné a bolestivé, každý náraz, škrábnutí, spálení od slunce, štípnutí hmyzu – vše cítí postava dvakrát silněji. Obyčejné štípnutí od komára vnímá tedy jako píchnutí vosou, drobné škrábnutí bolí (ale pouze bolí) jako opravdové zranění. Při skutečném zranění si postava hází proti bolesti past Od – x -2 útok i obranu / x kol není pro příšernou bolest schopná boje, při boji nehybný soupeř. X je počet ztracených životů.

Jedovou žlázu může z mrtvého ptakopyska získat postava se znalostmi zvířecí anatomie, jako třeba hraničář na min. 5. úrovni. Past je Ob – 7 – nic/získá. Z jedné žlázy je možné získat jednu dávku jedu, tedy z jednoho ptakopyska až dvě dávky. Jed se na vzduchu znehodnotí za směnu, uzavřený například ve flakónku za 1k6 dní. Během této doby může alchymista jed zpracovat. Takto zpracovaný jed bývá v civilizovaných krajích, kam se někdy dováží prodáván jako Pláč princezny.

Pláč princezny

magenergie: žádná
suroviny: 36 zl
základ: olej
trvání: ihned / 1 směna
výroba: 6 směn
nebezpečnost: 6
síla: -2 útok i obrana, -20% seslání kouzla / válí se v bolestech
barva/chuť/zápach: 60/70/60

Hustá, nahnědlá, olejovitá kapalina se silným, pižmovitým zápachem. Chutná odporně hořce. V případě, že by ji někdo požil, dostaví se účinky jedu po jedné směně. Uzavřený ve flakónku vydrží jeden rok. Jed je možné použít i na zbraně, na vzduchu ale vydrží pouze 1 hodinu a potom své účinky ztrácí. Nanesení jedné dávky na zbraň či na 5 šípů je poměrně pracné a trvá jednu směnu. Každý šíp má stejné účinky, ale nebezpečnost se snižuje na 3. Při rozdělení jedu na 10 šípů by byla nebezpečnost 1. Jed se setře po jednom úspěšném použití. Ptakopysk je poměrně vzácný tvor a cena jedu závisí na tom, zda v dané oblasti žije, či se jedná o dovoz, asi 60 – 250 zlatých. Šamani některých domorodých kmenů žijících v oblasti přirozeného výskytu ptakopysků umí jed lépe zpracovat do podoby jakési zelenohnědé, smradlavé pasty. Tato pasta má stejné účinky i použití, ale i na vzduchu vydrží asi jeden měsíc a nebezpečnost je o jedna vyšší. K dostání je výjimečně od odborníků, cena za jednu dávku je kolem 600 zlatých.

Ježura posvátná (Tachyglossus sacra), místně něco jako dlouhonosý požírač

Žvt: 1/2
Út: (+1-1)=0
Ob: (0+3)=3
Odolnost: 10
Velikost: A/2
Bojovnost: 1
Zr: zvíře
Poh: 4 / hmyz
Vyt: 10 / hmyz
Inteligence: 1
Pok: nemá
Zk: 1

Vzhledem i chováním připomíná většího ježka s podlouhlým čumáčkem. Měří asi 45 coulů a váží až 140 mincí, samičky jsou o něco menší. Žije velmi dlouho, slyšeli jsme o jedné ježuře, která se dožila padesáti let. Ve vesnici domorodců, kde jsme nějakou dobu pobývali jako hosté, je chovali jako pichlavé mazlíčky a možná je i uctívali. Z okolních lesů jim lovci ve velkých dutých nádobách nosili mravence a termity, které ježury chytají na své dlouhé, lepkavé jazyky a s velkou rychlostí žerou. Ježura není nijak nebezpečná, při napadení se buď sbalí do pichlavé koule nebo se začne ohromně rychle zahrabávat – během chviličky z ní je vidět jen pár bodlin.

Vesnici jsme navštívili v období rozmnožování ježur a mohli jsme pozorovat, jak se za samičkou utvoří jakýsi zástup samečků, kteří ji následují i několik týdnů. Samička se nakonec předními tlapkami zapře o strom, každý sameček si vyhrabe svůj žlábek v hlíně a začne souboj, během kterého se snaží navzájem vytlačit. Poslední samec se spáří se samicí.

Narazili jsme na určitou dosud neobjasněnou zvláštnost. Sem tam začne ježura vydávat zvuky podobné vrkání holuba. Podle místních pověstí je to šťastné znamení a domorodci čekají na toto „vrkání“ při různých rozhodováních, plození potomků nebo před lovem. Chtěli jsme si několik ježur za tímto účelem pořídit, ale ani bičováním jsme z domorodců nedostali, jak se dá ježura k vrkání přinutit. Navíc se ukázalo, že ježury jsou mistry v útěcích a o poslední jsme přišli krátce po odchodu z vesnice.

Poznámka: Ježura je savec – hmyz u pohyblivosti používám stejně jako oficiální bestiáře u dikobraze pro vyjádření stylu pohybu – tedy není to dobrý běžec. Je možno ji využít pro zpestření prostředí při návštěvě vesnice v cizím kraji, ale například i náplň úkolu či vedlejšího úkolu, kdy třeba bohatá měšťanská dcera či chovatel exotických zvířat požádá postavy, aby mu párek ježur při svém cestováním za něčím větším opatřily a dovezly. Snaha postav zabránit ježurám v častých pokusech o útěk, krmit je, starat se o ně, reakce obvyklých přítelíčků v družině na nové tvory – může to být zajímavé nebojové zpestření.

Vakovlk (cynocephalus), přezdívaný též vlkoun, či ostrovní tygr

Žvt: 4
Út: (2+3/+4)=5/+4 (zuby)
Ob: (3+3)=6
Odolnost: 15
Velikost: B
Bojovnost: 6
Zr: zvíře
Poh: 15 / šelma
Vyt: 19 / šelma
Inteligence: 1
Pok: kůže 1-6 zt
Zk: 115

Na jednom z větších ostrovů které jsme navštívili, jsme se setkali s legendami o zvláštní šelmě podobné vlku. Má prý až jeden sáh v kohoutku, krátké silné nohy a dlouhý pružný ocas. Celé jeho tělo je pokryto hnědou srstí, ale hřbet má pokryt černými pruhy připomínajícími tygra, podle kterých je ho možno snadno rozeznat. Měl jsem možnost prohlédnout si neporušenou lebku jedné této šelmy, napočítal jsem 46 zubů a tvar odpovídal pověstem, že vakovlk dokáže rozevřít čelisti téměř do přímky. Zvláštní je zejména vak na břiše, ve kterém samice nosí malá, nedorostlá mláďata. Tento znak by snad mohl znamenat, že se jedná o podivného člena vačnatců. Jakákoli snaha opatřit si mládě vakovlka je prý zbytečná. Vakovlk se ochočit a cvičit nedá, je divoký a vzpurný a v zajetí rychle hyne.

O řádění vakovlků se zde vyprávějí hotové legendy a místní obyvatelstvo, které se zabývá především chovem ovcí, se jich bojí a nenávidí je. Dokáží si prý hravě poradit i s velkým a silným psem, či ho zastrašit tím, že se náhle postaví na zadní. Vakovlk je opatrný a samotářský, útočí zezadu, má obrovský stisk v tlamě a prokousne i lebku. Přeskočí více než dva sáhy vysokou zeď, je velmi vytrvalý a má výborný čich. Vyžírá prý jen nejprokrvenější části zvířat, jako je jazyk nebo játra a když se dostane do ovčína, chová se někdy jako kuna v kurníku a nechává za sebou jen zmasakrované stádo. K potravě se už nevrací a nežere nic co si neulovil, což stěžuje jeho lov do pastí. Na mnoha jiných ostrovech kam jsme zavítali, bývá často zaměňován s vlkodlakem a pro neznalého je možné jen těžko rozlišit, co vlastně stojí za útoky.

Všechny tyto strašidelné pověsti nás samozřejmě vedly k patřičné opatrnosti. Na domorodce, kterého jsme pro jistotu uvazovali na noc u stromu však nikdy žádný vakovlk nezaútočil, zdá se tedy, že vakovlk lidi neloví, či se aspoň vyhýbá větším skupinám. Zato zatoulaného mezka jsme našli roztrhaného po způsobu vakovlka pouhých sto metrů od tábora. Přesto myslím, že pro poutníky jsou větším nebezpečím zdivočelé smečky psů, vlci nebo jiné šelmy, díky kterým jsme přišli o několik uvázaných domorodců.

Poznámka: Vakovlk dobře poslouží jako námět přehnaných a strašidelných vyprávění vesničanů, zejména záliba ve vyžírání prokrvených částí může vyznívat hrozivě a v podání vesničanů může být vakovlk učiněný ďábel. Kromě toho to může být zajímavé lovecké dobrodružství na nižších úrovních, především pokud si postavy najmou chovatelé ovcí nebo pokud je na ně pod vlivem vyprávění a masakrů stád ovcí a koz vypsána odměna (jako se to skutečně stalo v Austrálii). Sám zřejmě postavy nenapadne - je poměrně plachý podobně jako rys a jen přítomnost ovcí a jiných snadno lovitelných zvířat ho přivádí do blízkosti lidí. Jedině za zvláštních okolností (poranění a neschopnost normálně lovit, ztráta strachu z lidí, nemožnost utéct…) se pokusí postavy překvapit a napadnout je zezadu.

Poděkování lidem, kteří mi pomohli v Moudré Sově: Shadowmage, Spize, Maris, Simplicius, Delorian

Přidáno:

Přečteno: 0

Hlasovalo: 17

author_nick:

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Řekl bych pouze: Čestvý a svěží vzduch v zatuchlém bestiáři XD


 Uživatel úrovně 8

Hamster:
zařazení nestvůry byl nejspíš překlep. Skupinu jsem změnil na "zvíře".


 Uživatel úrovně 8

Zdravím,
1) proč jsou to Nestvůry magického pole???????????????

2) Ježura - určitě bych zmínil velice silné drápy - ono rozhrabat termitiště dá hodně velkou práci i lopatou (velkej kus ztrvrdlý, slepený a sluncem dokonale vysušený hroudy hlíny), strčit ruku pod ježuru, když zrovna hrabe by vypadalo ještě hůř než jatka po vakovlkovi : )

3) Ptakopysk prsty nemá spojené plovací blánou, má ji srolovanou v oblasti zápěstí a pokud plave, vyroluje ji, pokud hrabe, sroluje a používá normální drápy.
4) Jed - počítám za velkou chybu, že veškerá síla jedu je propočítána pouze na člověka, ale pokud dokáže zabít psa, logicky se kroll nebude svíjet v bolestech a noha mu jenom oteče. => V DrD není postava velikosti C výjimka a síla jedu se odvíjí od velikosti postiženého, obdobně tomu si myslím, že malinkej hobit by si měl házet na jinou past, která by mohla znamenat větší riziko pro jeho zdraví. Stejně tak pes, kočka nebo jiná zvířata, které můžou mít dobrodruzi sebou a není to tedy nic neobvyklého, budou jedu naopak vystaveny více (pes je přímo předurčen k tomu, aby na ptakopyska dorážel a očmuchával ho, aby zjistil, co to je - 100% tu ťafku schytá).


Tobsa: ptakopyskův jed působí bodnutím, o požívání jsem nenašel zmínku. Trávicím traktem už působí Pláč princezny - ale ten už alchymista upravil.


 Uživatel úrovně 0

Tobsa:


1. jaj, vubec jsem si to s tou OB neuvedomi, prepisoval jsem to ze sveho bestiare a... :o))

2. je dost mozne, ze mas pravdu. Uprimne tohle s tim jedem mne vubec nenapadlo resit, takze mocdekuji, ze to zminujes. Zkousel jsem se porozhlednout, ale take jsem nezjistil nic urciteho.

Kazdopadne diky za tvuj cas a pripominky. Kdyz te nahodou jeste neco napadne, budu rad, kdyz mi das vedet.


 Uživatel úrovně 0

Zdravím,

autorovo dílo je sepsané na velice vysoké úrovni. Má nápad, svou originalitu i možnost použitelnosti, což u mě de facto rozhodlo o hodnocení - tedy 5*. Sice tu jsou chyby (viz níže), ale neřekl bych, že jsou nějak zásadní a že by Vyprávěčům tvořili zbytečnou práci se zpracováním pro použití ve hře. Věřím, že tento autor bude tvořit i nadále kvalitně...

Chyby, či spíše takové hnidopichy:
U každé z nestvůr je neúplný a špatně označený soupis potvory (Ob. za OČ). Je srozumitelný, ale radši bych byl rád za označení, na které jsem zvyklý. Tedy standardní zkratky a standardní soupisy všech pravidlových vlastností.

Druhá a zároveň poslední větší "chybka" je, že u Ptakopyska jed funguje jak v krevním oběhu, tak v zažívacím traktu. Nejsem biolog nebo něco takového, ale řekl bych, že takhle to prostě nemůže fungovat. Takovéto univerzální biologické jedy nejspíše neexistují. Pokud ano, tak mi dejte někdo vědět, rád si rozšířím své okruhy znalostí...

s úctou,

Tobša


 Uživatel úrovně 0

Falhir: ve skutečnosti je to tak, že celá ta expedice byla pouze zástěrka a vážení zúčastnění se chovali hůř než piráti - jak je možno vyčíst z textu při podrobném čtení (mlácení a bití domorodců, jejich přivazování jako oběti pro predátory i ono obvinění, které je proti nim vzneseno). No a tohle slavné pojednání napsal Zlatohrab Všezvěd (prý magistr a doktor přírodních věd - pche, jediné co u zkoušek dokázal bylo úspěšně vydírat zkoušejícího kompromitujícími materiály a zastrašovat a podplácet ostatní studenty, kteří za něj pod vlivem metamorfózy chodili ke zkouškám). :o))

Celé tohle pojednání je v podstatě zoufalá snaha zúčastněných dostat se ven z vězení na přímluvu učenců, které se snaží přesvědčit o akademickém přínosu výpravy.

Když se tohle bude líbit a budu mít chuť, zkusím podobným způsobem jako je toto, popsat další část jejich zprávy o své výpravě, kde bude možno zvědět i jaký osud si nakonec výprava přichystala.


 Uživatel úrovně 0

Vše je to poměrně zajímavé, zejména se mi ale zalíbil onen Vakovlk. Síla jeho stisku, stašidelné pověsti a to, jak pozře jen nejprokrvnější části těla.

Také ten nápad: expedice učenců, jež se vydává do dálekých krajů, kde naleznou tři druhy živočichů. Nejlepší je ale vakovlk.

Jednoduché pro "nečtenáře", obsáhlé pro náročnější. To nejdůležitější bylo zmíněno, takže v pořádku.


 Uživatel úrovně 0

Děkuji za schválení mého příspěvku, už jsem upřímně ani nedoufal. :o) Také děkuji za vysoké hodnocení.

K použitelnosti. Je pravda, že to nejsou nestvůry dělané takovým způsobem, že je lze použít ve stylu: "tak vešli jste do další místnosti, vrhli se na vás tři ptakopysci, dvě ježury a vzadu vidíte přibližujícího se vakovlka". :o)) Myslím ale, že jsou typy dobrodružství, kde se podobné věci hodí - ať už to bude třeba ta expedice do exotických krajů prováděná hráči samotná, vyšetřování toho, jak to bylo s korzáry Zlatohrabem a Flokem a použití jejich vlastního díla jako důkazního materiálu, výprava pro získávání jedu na základě armádní objednávky po rozšíření tohoto dílka mezi učenci nebo jakýkoli z mnou už popsaných námětů (třeba ježura prostě jako zpestření návštěvy domorodé vesnice a exotický mazlíček). Nejsou to prostě bestie "hlavního proudu" to je nejspíš dané už tím, že jen málokterá družina běžně hraje v krajích, kde by se tahle zvířata vyskytovala.

Věřím, že pokud se to nějakému pánovi jeskyně svým zaměřením bude hodit, tak jsem mu nastudované informace dokázal "předžvýkat" tak, aby to mohl co nejrychleji a zábavně použít + jsou to zvířata, která nejsou z logického hlediska nesmysl a nejsou to jen nějaké zpatlané vymyšleniny (byť se to tak může jevit), protože vychází ze skutečnosti a hráči se tak mohou něco nového učit a to formou hry (ukamenujte mně). Navíc je vidět, že příroda sama v našem světě vytváří bytosti často podivuhodnější, než co si mnohdy jako autoři žánru fantasy troufneme vymyslet my. Například kolik lidí by normálně vymyslelo tak divného tvora jako je ptakopysk, kdyby neměl podklad v realitě? A to jsem nezmínil, že ten jeho kouzelný zobák je prostě elektrolokace, tedy styl detekce, který se ani ve fantasy normálně vůbec nepoužívá. Kdybych si takové příšerky vycucal z prstu a v našem světě nebyly, lidi mne tu rozsekají, že něco takového ani ve fantasy existovat nemůže, protože by to vymřelo.

Pokud se to svým zaměřením hodit nebude, tak doufám, že aspoň nikdo při čtení toho příspěvku neumřel nudou (a chcípl až teď při čtení obhajoby). Případným mrtvým se samozřejmě hluboce omlouvám. :o)

K ptakopyskovi. Po faktografické stránce jsem vycházel z různých přírodovědeckých zdrojů. Musím se přiznat, že na sobě jsem ten jed nezkoušel. Nicméně dovolím si citovat z oblíbené, zneužívané Wikipedie:

----------------------------------
Jed ptakopyska
Samci ptakopyska mají jedovaté ostruhy na zadních nohách, které používají v neurvalých územních bitvách a bojích proti svým sokům. Jed není pro člověka smrtelný, ale způsobuje nesnesitelnou bolest a otoky, které můžou vytrvat i po několik měsíců. Jed může být smrtící pro psy a menší domácí zvířata.
Pro člověka je hlavním symptomem otravy okamžitá mučivá bolest. Okolo zranění se rychle vytvoří otok a postupně se rozšíří po celé postižené končetině. Informace z případových studií otravy i z klinicky nedokumentovaných zdrojů ukazují, že bolest se rozvine v dlouhotrvající hyperalgézii, která přetrvá několik dní nebo i měsíců.
----------------------------------

Co se týká nebezpečnosti jedu samotného. Pokud vycházím z pravidel pro začátečníky edice 1,6 A a srovnám ten jed s černou zhoubou, tak nebezpečnost je sice vyšší o 1, ale černá zhouba způsobí vyřazení postavy ať na odolnost uspějete nebo ne – tedy nebezpečnost nepoměrně vyšší. Je také pravda, že účinky jedu ptakopyska nejsou až tak hrozné, aby se postava počítala jako vyřazená, je „jen“ jako nehybná (otrávený je stále při vědomý a pokouší se bránit, byť mu to nejde) – tedy v praxi černou zhoubou můžete u PJe, který hraje striktně na čísla zabít v podstatě cokoli, co ji vypije během jednoho kola, zatímco jed ptakopyska je vhodný jen na málo odolné postavy a i u nich je zde šance, že se vám nějak ubrání, či přežijí pár kol pod ochranou vlastních stráží. Černá zhouba je lepší když ji dáte do jídla, jed ptakopyska se dá použít i na zbraně – bod pro jed ptakopyska ve většině dobrodružství. Jed je v podstatě zamýšlen jako spíše neznámá a exotická varianta, případně odměna pro postavy, které cestovaly do takové dálky a tak si sebou přivezou věci zajímavé a svým způsobem mocné. Jed není primárně zamýšlen jako rozšíření sortimentu každého krámku ve Vašem světě – ptakopysků je nejspíš málo a žijí daleko. Také cena jedu bude díky dopravě nejspíš vyšší + jed nevydrží až tak dlouho (když doprava bude trvat třeba půl roku). Nakonec – pokud je to podle vás i tak příliš silné, prostě snižte nebezpečnost na úroveň kurare – tedy na čtyři.

Ohledně zkušeností za ptakopyska. Nu podle mne prostě není třeba. Tvor s bojovností 3 (srnec) sám od sebe lidi rozhodně lovit nebude a vzhledem k jeho vlastnostem, pokud se někde bude vyskytovat a postavy na něj už narazí, není problém ho třeba zastřelit. Myslím, že vysoká zkušenost by natropila více škody, než užitku. Pokud totiž půjde přímo o to, že postavy budou ptakopyska hledat záměrně, je možno je odměnit navíc za splnění úkolu. Pokud půjde o získání jedu, je možno je odměnit za získání jedu a podobně. Samotné zabití je tu zkrátka drobnost – některé houby jsou také prudce jedovaté, mohou vás zabít pokud je sníte, ale za jejich utržení nebo rozkopání zkušenosti prostě nejsou.

Omlouvám se za humor, místy obsažený v této odpovědi. :o))


 Uživatel úrovně 8

Set tří malých nestvůr. Původně jsem chtěl dílo zamítnout, jelikož jsem měl dojem, že je na úrovni díla "králík, kočka a žába". Jinými slovy, že podobné irelevantní nestvůry lze pružně improvizovat a není třeba jim pořizovat číslené parametry a další "nestvůrné" atributy. Kvalita příspěvku a názor širší redakce Bestiáře mě ale přesvědčily o opaku.

Jak jsem řekl, dílo je po stylistické stránce napsáno mimořádně dobře a má v sobě nádech humoru. Velice dobře je pojatá i stránka faktografická a ostatně i aplikace na DrD pravidla.

Drobnou výtku bych měl k ptakopyskovi a jeho jedu. S ohledem na sílu účinků jedu - která je mimořádná - by měla být zvýšena i zkušenost. Jed sám, jak jsem už řekl, je velice silný. S ohledem na vynikající faktografickou stránku příspěvku si ale počkám na vajádření autora, jestli se jeho síla zakládá na skutečnosti.

Příspěvek je vhodný na netradiční dobrodružsvtí pro družiny na nižších úrovních - případná zápletka je v textu rovněž nastíněna.

Byl jsem na vážkách, jestli s ohledem na (přecijen) nižší použitelnost příspěvku nedat nižšší hodnocení. Jelikož ale vím, že jde o příspěvek začínajícího autora, přikloním se k hodnocení vyššímu.