"Byli jsme už u konce té proklaté džungle. Nedaleko před námi jsem spatřil sluneční paprsky.
Dostali jsme se až sem. Ať už to byly pralesní šelmy, nějací ti hadi, či jiné překážky téhož druhu, obstáli jsme. Naše meče bojovaly vždy dobře a zuřivě! Nyní už jsme chtěli být doma a hnáni nadějí jsme odrazili každého, kdo se nám se zbraní v ruce postavil. Narazili jsme ale na něco jiného. Bylo to malé a ještě k tomu velice rychlé. Jako první tím byli napadeni dva muži, kteří šli příliš vzadu. Nevím, co se to s nimi stalo, ale chvíli nato se na nás vrhli. Mezitím byli napadeni těmi neznámými tvory další tři muži a tak propukla krvavá šarvátka. A náhle jsem to matně spatřil. Byl to neskutečně odporný malý tvor se šesti končetinami a ostrými kusadly. Vykřikl jsem a dal jsem se na útěk. Jako jediný jsem utekl. Nikdy na tu událost nezapomenu..."

Původ:

Původ Norfira se dá spíše označit za nehodu. Během jisté šarvátky jedné skupinky dobrodruhů s bandou orků se totiž rozbil alchymistův lektvar nadměrné inteligence a k tomu ještě jakási jeho naprostá novinka - také lektvar. Ten lektvar vytvářel alchymista Aveon velmi dlouho a byl nyní k smrti vyčerpán. Lektvar měl tu moc, že by ten, kdo by ho vypil, mohl číst cizí myšlenky a dokonce je i ovládat. A tato schopnost měla být díky tomuto zázračnému lektvaru časově neomezena. Lektvary ale rozbil jeden z orků a jejich obsah se vylil na zem. Právě čirou náhodou tudy prošla skupinka jistých brouků. Zvláštní a zajímavá vůně tekutiny je přemohla a tak se ve směsi rozlitých lektvarů doslova vykoupali. Z místa činu pak odcupitali, aniž by si jich někdo všiml. Následující noc ucítili brouci příšerné bolesti. Zmítali se a svíjeli. Ale přežili to. Několik hodin nato vylezlo zpoza křoví několik podivných brouků. Úplně jiných. A tak započala existence tohoto hmyzu. A výsledky lektvarů zanechaly na těchto broucích "neblahé" následky...

Popis:

Norfir je velice ošklivý brouk - parazit. S roztaženými končetinami je dospělý jedinec veliký asi jako mužská dlaň. Jeho tělo má šest stejně dlouhých končetin (každá měří přibližně 3 – 3,5 cm), pavoučí zadeček, nad ním hlavohruď a nápadně veliká kusadla. Norfir připomíná sice jen obtížný hmyz s nulovou inteligencí, ale zdání může mýlit. Nejeden dobrodruh, či nešťastný cestovatel padl do Norfirovy pasti. Tento brouk má totiž v těle látku, která se "aktivuje" při slučení s krví Norfirovy oběti a vzápětí pro ní přicházejí katastrofální následky. Chvilkové omámení napadeného a nato už parazit jeho tělo ovládá. Jeho skrytá inteligence se projeví teprve až v těle napadeného. Norfir ho ovládá a manipuluje s ním. Proto je tento parazit tak nebezpečný. Barva broukovy tělesné schránky bývá tmavě zelená, či někdy i nahnědlá. Bývá to podle prostředí. Tmavě zelenou barvu mají Norfirové žijící v pralesích a džunglích, hnědou barvu žijící v řidších lesích. Pouze v těchto místech Norfir brouci žije.

Způsob života:

Norfirové jsou obojetníci (hemafroiditi) a líhnou se z vajíček. Když se Norfir vylíhne, je přibližně 3krát menší než dospělí jedinci. Už po vylíhnutí se mu v těle vytvářejí určité prvky, které se spojí a vzniká tak neznámá látka, která (jak už bylo řečeno) při styku s krví napadeného ovládne tělo i mysl oběti. I když se to může zdát nemožné, látka tuto schopnost opravdu má. Zatím ovšem nikdo nedokázal odchytit Norfira, aby ho poté mohl bedlivě prozkoumat a provést důkladné experimenty. A proto je děj Norfirovo ovládnutí pomocí neznámé látky tak neuvěřitelný. Dokuď žije Norfir normálně se svou "hmyzí" inteligencí a svým tělem, loví pro obživu menší hmyz. Pokud je přisátý ke své oběti, živí se přes ní. Např.: Norfir je přisátý a cítí potřebu se najíst. Nemusí ale lovit hmyz, protože díky humanoidnímu tělu může požívat stravu, kterou ovládlý humanoid za normálních okolností požívá. Tj. nepůjde k pavučině a nesní pavouka, který ji obývá, ale raději dá přednost opečenému kuřeti, čerstvému ovoci atd. Pro upřesnění, pokud je Norfir přisátý a jeho dvounohé tělo sní nějaké to normální jídlo, energie potravy půjde logicky z větší části do humanoidního těla (i ovládlé humanoidní tělo potřebuje živiny) a ta minimální část potravy půjde do Norfira samotného (jinak by brouk zemřel). Ze začátku se můžou zdát, že pohyby ovládlého těla jsou poněkud nezvyklé a neohrabané. Norfir se musí totiž tělo naučit pořádně ovládat, tj. musí poznat, k čemu vše slouží. Obvykle trvá 5 – 10 hodin, než se Norfir naučí humanoidní tělo dokonale ovládat. Norfir je denní lovec a když přijde noc, vyleze pomocí svých zašpičatělých končetin do koruny stromu. Odtamtud i mnohdy padají na své nic netušící oběti. Když se však minou svou kořist, nastává akce stručně popsaná v kapitole „Princip přisátí – Útok“ Někdo by jistě řekl, jak je možné, že mladí jedinci loví jiný hmyz, ale přitom ho neovládnou. Je to možné, protože Norfir do své humanoidní oběti jmenovanou látku pouští vědomě, tedy on sám "aktivuje" výstřik této tekutiny. Ta se s krví smíchá a brzy nato už přicházejí výsledky Norfirovy práce. Pokud však Norfir selže a není dostatečně pozorný, či obratný, může se on stát kořistí. Lze jej totiž naprosto jednoduše zabít. Pro skupinu dobrodruhů, či snad jen jednoho humanoida má Norfir minimální životaschopnost a nulové ÚČ. Když jsou úspěšní, zakusují se svým obětem do zátylku, kde pak zůstávají přisáti a v podstatě jen nařizují svým tělům, co mají dělat. Vyšlou rozkaz (tj. signál) mysli ovládlé látkou a tak pak podle rozkazu řídí tělo. Pokud je tělo oběti zabito a Norfir sám není zlikvidován, vydá se hledat nové tělo. Tak to může jít pořád dokola, dokud není skutečně zabit. A v opačném případě, pokud je Norfir odtrhnut od svého hostitele, přijdou katastrofální následky. Norfirova oběť si nebude nic pamatovat, nebude vědět, kdo je a kde je. Bude mít nutkání sebevraždy (aniž by věděla proč) a bude se chovat jedním slovem jako blázen. Pokud tedy dostane příležitost, bez jakéhokoli pudu sebezáchovy se pokusí zavraždit. Avšak je možnost, že by se dala tato osoba ještě vyléčit, pokud by se ovšem našel někdo, kdo by dokázal odstranit Norfirovu látku z oběti. To by vyžadovalo ale velmi pečlivý zákrok zkušeného léčitele a pokud by se povedl, osoba by ztratila i mnoho krve. Po zákroku je nutný pro tuto osobu důkladný odpočinek a spánek a v neposlední řadě také dárce krve. Osoba bude ale i po vyléčení trpět ztrátou paměti a vědomostí.

Princip přisátí:

Důvod

Stejně jako jiní tvorové, kteří věří, že mají na světě nějaký úděl, má i Norfir tento "pocit", či spíše nutkání. Je to vrozené a pro Norfira to může být, asi jako pro lidi jiné důležité, až skoro nezbytné potřeby. Pokud spatří jakéhokoli humanoida do velikosti C (na větší humanoidy si totiž netroufne), cítí, že ho musí napadnout a ovládnout. Toto nutkání je nepotlačitelné a proto když Norfir narazí na svou potenciální oběť, opatrně, ale sebejistě zaútočí. Norfira nepřitahuje žádný stupeň inteligence, protože on sám řídí tělo oběti svou vlastní inteligencí (při přisátí 6).

Útok

Norfir je sice "jen" brouk, ale je velice opatrný. Nejčastěji útočí ze zálohy. Jestli se Norfirovi podaří zakousnout se, záleží jen na všímavosti ostatních postav (pokud tam ovšem nějaké jsou), samozřejmě i na všímavosti a opatrnosti samotné potenciální oběti a na tom, zda – li má zátylek něčím chráněn (obyčejnou látku Norfir prokouše). Ve chvíli, když už je téměř u oběti, prudce zareaguje, vyběhne a skočí po ní. Během jednoho kola se dostane k zátylku a zakousne se (je – li ovšem nechráněn). Pokud si ho ostatní členové družiny včas všimnou, mohou se ho pokusit zneškodnit. Mají šanci 50%, že se jim to podaří, neboť Norfir je velice pohyblivý. Pokud je však Norfirův útok úspěšný, na tři kola oběť paralyzuje a mezitím ji postupně ovládá. Není – li během této doby odhalen a zlikvidován, ovládnutí proběhne úspěšně. V případě, že je předčasně odhalen, musí Norfir spoléhat jen na svou obratnost. Pokud se mu podaří uprchnout, nebude se snažit podruhé zaútočit. Raději si počká na další příležitost s jinou družinou.

Ovládání

Když už Norfir tělo ovládá, snaží se myslet jakž takž rozumně. To znamená, že se nebude chovat jako opilý. Pokud se mu však neskytne dobrá příležitost, popadne zbraň a zaútočí. Nebude trpět výčitkami svědomí. Nutno dodat, že Norfir v humanoidním těle mívá přesvědčení nejčastěji zmateně až zákonně zlé. Pokud je ve skupině hrajících dobrodruhů postava napadená Norfirem, bude se nejspíš Norfir, ovládající tělo, přetvařovat, aby jeho "přátelé" v družině neměli podezření, že je mezi nimi nevítaný host. Trvá tři směny, než Norfir získá myšlenky a vědomosti ovládlé osoby a dokonce i její schopnosti a dovednosti, které záleží na tom, na jaké úrovni byla postava, než ji Norfir ovládl (pokud tedy například ovládne elfa – hraničáře, získá elfovu přirozenou obratnost a dokonce i jeho schopnost telepatie, pokud ji ovšem hraničář uměl ještě před tím, než ho Norfir ovládl). To je další Norfirova vynikající schopnost, které z něj může udělat ještě vychytralejšího protivníka, než vypadá. Do té doby (řečené tři směny) se ale chová jinak (podle svého) a někdo z družiny může tak mít podezření. Norfir má tu nevýhodu, že je přisátý na poměrně viditelném místě, což může býti osudným. Stačí ale, když Norfir svému tělu prostě jen přikáže, aby si zátylek něčím přikrylo. Je také nutno vědět, že když je Norfirovo hmyzí tělo zabito nějakým útokem, či nehodou, tělo oběti také zemře. Propojení bude přerušeno, ovládnutí pomine a mozek oběti bude zmatený. Norfirova oběť ucítí jakousi úlevu a vlivem velikého zmatku v jejím těle vše během několika vteřin odumře a tedy se zastaví i srdce. A proto se na přisátého Norfira musí velmi opatrně. Něco jiného je ovšem, pokud je Norfir odtrhnut od svého hostitele, aniž by byl zabit (viz. "Způsob života", poslední odstavec). A ještě nutno dodat, že když Norfir ovládající humanoidní tělo, narazí na jinou postavu, která se mu zdá sice hezčí, statnější apod., neodsaje se od své momentální oběti, ale přisátý zůstane. Riskoval by tak totiž odhalení a tím i svůj život. Norfir, ovládající humanoidní tělo, má pud sebezáchovy a není schopen mentálního souboje.

Norfirové nejsou nijak hojní. Spíše se dají přiřadit mezi poměrně vzácný hmyz.

A ne závěr bych chtěl ještě dodat, že Norfir má jednu společnou věc s dnešním parazitem, který nese název Motolice. Podoba je sice úplně jiná a Motolice ovládá především jiná zvířata, ale jednu věc mají přeci jenom společnou: oba jsou paraziti a oba se snaží ovládnout svého hostitele. A toto je úryvek z jednoho textu o Motolici:

„Motolice do palice“ připomíná, kam až se může v těle svého hostitele dostat. A proč motolice? Protože se napadené zvíře motá, jak postupně ztrácí kontrolu nad směrem svého pohybu…“