Dráček je na první pohled dokonalou zmenšeninou draka. Od kohoutku ke konci ocasu však měří asi jen jeden sáh. Tělo je porostlé šupinami tyrkysové barvy. Hlavička si zachovala svou majestátnost, oči jsou povětšinou syté oranžové.
Křídla sice nepozbyla své původní podoby, ale už zcela své funkce. Zcela zakrněla, podobně, jako třeba hlasové orgány Dráčka, takže tento není schopen ani letu, ani artikulované řeči, jen jakéhosi hvízdání (viz. níže). Mezi pařáty (obou končetin) se vyvinula plovací blána. Končetiny se o trochu přemístily na vhodnější místa pro rychlé lezení po souši a hlavně plavání.
Samice jsou o něco málo menší a jejich tyrkysová barva šupin je poněkud "zašlejší", než je tomu u samců.
Stáří dráčka lze určit podle kvality pařátů (ve stáří dorůstají pomaleji => jsou obroušenější) a odstínu "bělma" očí (oranžová časem tmavne).
Navzdory svému "ještěřímu" vzhledu je Dráček tvor teplokrevný. Na zimu se ze svého loviště nestěhuje, pouze je méně aktivní. Stává se ale, že si kolonie staví tzv. zimní hnízda, která jsou blíže k sobě (viz. níže).

Dráčci si nejraději vybírají prudké horské řeky v jejich horních tocích. Vyskytují se od míst, kde se již můžou potápět (alespoň 1 sáh hloubky). Co se týká klimatu, vybírají si ponejvíce mírný pás. Živí se lovem ryb potoků a menších říček (pstruzi, sezónně lososi...).
Dráček je společenský tvor. Jeho kolonie čítají přibližně 2k6+4 kusů.
Vybírá si zejména prudké řeky, které v zimě nezamrzají (přezimování, lov i v zimě).

Těžko mluvit o povaze u tvora s takto nízkou inteligencí a malými "vyjadřovacími schopnostmi". Nicméně se dá říci, že dráčci jsou tvorové dobrosrdeční, nikoli agresivní. Jak bude řečeno níže, jejich první reakcí bývá útěk, nikoli nevyprovokovaný útok.

Kolonie ač nepočetná je velmi dobře organizovaná. V jejím čele stojí nejstarší Dráček schopný lovu. Dráčci jsou schopni se svým hvízdáním dorozumívat, a tedy i organizovat. Způsob hvízdání je opět pravděpodobně nějakým "dračím zbytkem". Hvízdání je totiž sice nesrozumitelné a zní "zvířecky", ale zato je poměrně jasně členěné na jednotlivé úseky, slova a věty.
Hnízda kolonie nikdy nestojí u sebe, ale zpravidla na dohled. Hnízdo vůdce kolonie bývá ve středu pomyslného kruhu.
Dráčci se vždy v lovu tak střídají, aby někdo vždy zůstal a dozíral na hnízda. Přirození nepřátelé dráčků totiž existují. Jsou to zejména chladnomilnější kočkovité šelmy (rys) a nejrůznější masožravé druhy medvědů. Od vodních tvorů Dráčkům nebezpečí v podstatě nehrozí.

Dráček zcela pozbyl veškerých magických schopností (kouzel, schopnosti mentálního souboje). Zbyl mu však zajímavý relikt. Dech.
Buďme konkrétní. Nejedná se o dech, ale spíše o "vdech". Dráček ho může použít třikrát denně. Vydrží díky němu pod vodou nedýchat (netopit se) tolik kol, kolik je aktuální počet jeho životů.

Dráček nebojuje často. V případě ohrožení volí nejčastěji únik pod vodní hladinu, kde je jen máloco schopné ho pronásledovat. Do odvážnějších bojů se pouští pouze kolonie jako celek. Tehdy Dráčci nejraději volí různá obkličování a útoky ze zálohy (z pod vodní hladiny).
O svou obživu se zpravidla stará každý Dráček sám. Vyjímku činí lov pro mláďata a pro samici s vejci. Co se lovu týká, nemají dráčci žádných velkých specialit. Rybu buď zcela prostě zakousnou nebo poraní pařátem a zbaví ji tak možnosti rychlého úniku.
Dráček je schopen v jednom kole zaútočit tlamou i pařáty, ale pouze na jediného protivníka.

Samice dráčka potočního snášejí většinou dvě až tři vejce do svého hnízda, které se většinou nechází někde v keřovitých porostech kolem říček, zřídkakdy na vyvýšených kamenitých místech. Dráček se dožívá v průměru asi sedmi let. Čvrt roku staří dráčci plavou, půl roku staří si již i sami loví. Pohlavně dospělý je dráček ve dvou letech.

O tom, jak mohl vzniknout tento zajímavý živočich byla svedena nejedna pře. Z nich se nakonec vyvinuly dvě, vzájemně si odporující teorie.
Podle první se Dráček Potoční skutečně vyvinul z některého z draků. Vysvětlovalo by to tělesnou stavbu a vdech. Jak k tomu ale došlo? Zde nenabízí teorie žádné smysluplné vysvětlení.
Druhá teorie předpokládá, že se Dráček Potoční vyvinul z některého druhu ještěrky napodobuje přitom draky. To by sice poměrně úspěšně vysvětlovalo vznik, ale opět tu několik věcí nesedí, a sice vdech a zbytky hlasového ústrojí, které se rozhodně u ještěrky vyvinout nemohly.
Faktem je jedině to, že nikdo neví, jak vlastně Dráček Potoční vznikl.

Kůže dráčka potočního má nemalou cenu, protože je zcela nepromokavá. Kvůli ní je občasně dráček loven. Cena se pohybuje kolem 20 zlatých za kus. Jeden nepromokavý plášť pro postavu velikosti B se dá vyrobit asi z pěti kůží.

Poděkování

Děkuji všem, kteří byli tak hodní a pomohli mi v Moudré Sově. Mé zvláštní poděkování za vynikající a zdokonalující kritiku patří courovi a Doranalovi.