Zápis z deníku kouzelníka Al-dariona:

12. den

Sebevědomý hraničář Alworas, nebojácný barbar bojovník Gwer, veselý, ale bázlivý pulčík zloděj Tichonožka a já, kouzelník Al-Darion z proslulého elfího rodu Darionů, už 12 dní bloudíme tímto nekonečným labyrintem stromů, lián a obrovských, prehistorických rostlin...

Únavou se již Tichonožkovi zavírají oči. Několikrát nás prosil o odpočinek, ale tlačí nás čas. Jídlo nám vystačí maximálně na 3 dny a to s ním budeme muset šetřit.

13. den

Probudil jsem se a v duchu jsem si přál, aby uplynulé dny byly pouze zlým snem. Avšak hlučná hádka mezi Alworasem a Gwerem mě vytrhala z pošetilého snění.

Gwer: Půjdeme tímto směrem!
Alworas: Ne, tudy je to určitě nebezpečné. Půjdeme tudy....

Bylo to pořád dokola. Nebýt mě, který pořád urovnává konflikty, několikrát by došlo k souboji. Další směr cesty jsem prozatím určil sám.

14. den - odpoledne

Úmorná cesta, každou chvíli musí Gwer s Alworasem prosekávat cestu. A ti otravní ptáci... Jejich zpěv mě znervózňuje. Jako by se nám smáli.

Několikrát se nás Tichonožka bázlivě vyptával na to, co znamenají rozdrásané kůry stromů. Alworas mu raději neodpovídal a já jsem ho všemožně uklidňoval, avšak sám jsem si v hloubi duše nedokázal odpovědět.
Na družinu začíná dopadat strach.

Musíme najít cestu ven. Musíme!

14. den - podvečer

Uleháme ke spánku. Hlídku drží Alworas. Nemá sice takové zkušenosti jako já nebo Gwer, ale bez něj a jeho všudypřítomného meče, bychom se neobešli. Jsem strašně unavený a jako omámený dopadám k zemi.

Už jsem málem usnul, když se ozval hlasitý řev. Instinktivně jsem šáhl po své holi. Náš ohýnek již pomalu dohoříval, ale já ještě stihl zpozorovat postavu statného lva. Nebyl to však normální lev. Jeho tělo bylo skoro celé bílé! Jeho hříva, kterou poté mocně otřásl, měla naopak černou barvu. Zvolal jsem "LUXMEN" a vykouzlil jsem světlo. V tu chvíli se Alworas ohnal svým mečem po neznámem tvorovi. Jako vždy byla jeho trefa přesná. Všichni si již mysleli, že máme vyhráno. Sek byl veden přesně ke krku. Po takové ráně by většina zvířat zemřela, avšak jako by to na něj nezapůsobilo. V tu chvíli ze sebe lev vydal ještě hlasitější řev. Tichonožka, který na takovéto věci nebyl stavěný, začal s křikem utíkat. Snažil jsem se ho zastavit, bylo to však marné. Po chvilce běhu však zakopl o vyčnívající kořen a upadl. Nejspíš omdlel. Mezitím se však do boje jako vítr přihnal Gwer, který svým kyjem zaútočil. Po obrovské, přesné ráně lev zakňučel a pokusil se kousnout úspěšného útočníka. Svou mohutnou tlamou, ve které se blýskaly ostré zuby, se silně zakousl do barbarovy ruky. Ten pod náporem obrovské bolesti upustil svůj těžký kyj.
Tichonožka byl v mdlobách, Gwer z důvodu svého poranění nebyl schopen boje a Alworasův meč na tohoto zákeřného tvora zřejmě mnoho nepůsobil. Vše tedy záviselo jen na mně. Uvědomoval jsem si, že mě to bude stát spoustu sil, ale pomoc byla na prvním místě. "BARAK ŠACHOR", vykřikl jsem ze strachem v hlase. Z očí mi vyšlehly jedny z nejmocnějších blesků. Zásah byl přesný. Počítal jsem s tím, že ta bestie ihned zahyne, avšak nestalo se tak. Lev s četnými spáleninami pouze zbaběle uprchl. Vše ovšem proběhlo na poslední chvíli. Nebýt toho, že bestie začala prchat, lvice, která se před chvílí vrhla zběsile do boje, by nejspíš omráčeného Tichonožku rozsápala na kusy. Ovšem poté, co se lev začal vzdalovat, přidala se k němu.

Poté, co se situace zklidnila, uzdravili jsme raněné a vydali jsme na cestu pryč z tohohle místa...

Vznik:

Kdysi dávno žil nadaný alchymista Tenko. Měl pouze jednoho kamaráda. Byl jím jeho ochočený lvíček Drápek. Ten často pobýval v alchymistově pracovně. Tenko se ovšem o Drápka bál a stále mu přikazoval, že tam nesmí, protože ho může něco popálit, nebo otrávit. Drápek samozřejmě Tenkovi nerozuměl a neposlouchal ho. Alchymista proto dveře do pracovny zavíral.
Tenko obětoval většinu svého volného času pracování na výrobě lektvaru tvrdé kůže. Lektvar měl za účinek to, že postava po polití tímto lektvarem získala natrvalo silnou a těžko prostupnou kůži.
Jednou při koupeli dostal nápad, jak lektvar snadno vyrobit. Rychle se oblékl a začal pracovat. Po chvilce těžké práce při výrobě lektvaru tvrdé kůže dostal hlad. Odběhl do kuchyně a připravil si velký kus svého oblíbené jídla, kterým bylo maso z kozoroha. Nechtěl ovšem zpomalit práci, a tak se již s masem vrátil do pracovny. Když ukusoval toto chutné maso, práce mu šla jako po másle. Po několika hodinách skončil. Odběhl si do vedlejší místnosti pro kotlík. Čerstvě připravený lektvar tvrdé kůže nechal vedle nedojedeného masa ležet na stole. V zápalu radosti ovšem nechal dveře do pracovny otevřené. Drápek, odpočívající poblíž, ucítil vůni masa a proplížil se otevřenými dveřmi ke stolu v pracovně. Chtěl si maso tlapkou přitáhnout, ale poté, co se o nestabilní stůl opřel, převrátil ho. Lektvar spolu s ostatními věcmi postavenými na stolku spadl, rozbil se a potřísnil Drápkovu krásnou žlutohnědou srst. V tu chvíli do pracovny vešel Tenko a spráskl ruce. "No to mi ještě scházelo!" vysoukal ze sebe. Zmatený Drápek ovšem odběhl z alchymistova domu pryč. Tenko si ovšem všiml zajímavé věci. Dříve pískově žlutý lev se změnil na bílého lva s černou hřívou. Ještě chvíli prchajícího Drápka pozoroval a všiml si ještě jedné zvláštnosti. Na břiše mu zůstala jeho stará světle žlutá kůže. "Lektvar na něj nejspíš spadl, proto nebylo břicho potřísněno a proto na tuto část těla lektvar nezapůsobil." odpověděl si. Od této chvíle žil již Tenko sám. Dále se ale věnoval výrobě lektvaru a snažil se opravit své předešlé chyby.

Toto je pouze jedna ze světoznámých verzí, avšak po světě koluje mnoho legend o vzniku tohoto podivuhodného tvora....

Vzhled:

Bílý lev má velmi štíhlé a neobyčejně pružné a svalovité tělo. Jeho končetiny jsou vysoké, silné a mohutné. Tlapy jsou široké a tlusté, ale v chůzi a běhu se dotýkají země pouze polštářky. Chůze lva je proto pevná, ale pružná a velice tichá. Má dobrý sluch a k tomu též výborný zrak. Jeho výška dosahuje až 1,5 sáhu a délka těla až 3,5 sáhu. Celé jeho tělo vyjma břicha je pokryto bílou srstí. Pokud se lev právě vrací z boje, jsou na ní často zřetelné zaschlé stopy krve jeho obětí. Hříva je naopak zbarvena do černa. Jeho statný ocas je celý bílý až na chlupatou špičku na konci, která má opět černou barvu.

Zařazení:

I přesto, že je toto zvíře výjimečné a má několik zvláštností, řadí se stále mezi zvěř.

Výskyt:

V lesích teplejších pásů (tropické, subtropické), kde je nějaká sluj a dostatek lovné zvěře.

Teritorium:

Bílý lev má v okolí své sluje (viz.níže) rozsáhlé teritorium s průměrem asi 15 mílí. Hranice tohoto teritoria je značená rozdrásanými kmeny stromů. Toto území mu slouží jako loviště. Bílý lev ovšem neloví často. Potravu mu obstarává jeho lvice (viz.níže). Pokud o lvici přijde, musí si vystačit sám. Kromě otravných a troufalých dobrodruhů, kteří někdy zavítají do jeho okruhu, se bílý lev živí masem všeho živého, co se nachází uvnitř jeho obrovského teritoria. Pokud nemá co jíst, nepohrdne ani mršinou.

Sluj:

Bílý lev nežije jako ostatní lvi v horách nebo na pláních, rozhodl se preferovat stinnou a chladnou sluj, nacházející se v tropických částech světa, kde tráví většinu svého života. Sluj je část jeho rozlehlého teritoria, která je absolutním domovem bílého lva. Spí a rozmnožuje se tam a provádí v ní většinu věcí. V této sluji se cítí neohrožený a nezranitelný. Do jeho sluje se neodváží vstoupit žádná zvěř, avšak šílený lovec ano. Zpěv ptáků zde neuslyšíte. Je tu naprosté ticho. Lev se do své sluje vrací obvykle v podvečer po lovu. Sluj se obvykle nachází poblíž vody. V blízkosti sluje je množství různých kostí a někdy je zde vidět čerstvá krev nepřátel.

Život:

Jak jsem již psal, bílý lev žije ve svém teritoriu, nejvíce však ve své sluji. Nežije tu však sám. Pobývá tu se svou lvicí, kterou si na počátku dospělosti zvolil. Ta je ovšem normální lvicí s typickou žlutohnědou srstí. Nemá žádnou ze zvláštních schopností bílého lva. Samice je březí 100-119 dní a bílý lev s ní má jednou za rok pouze jednoho potomka.

Pokud se narodí malá lvice, má geny po matce, má tedy normální kůži a vlastnosti normálního lva (zkráceně malá lvice). Pokud se ovšem narodí malý lvíček (zkráceně bílý lvíček), má geny po svém "bílém" otci a získá automaticky stejné zvláštnosti a zvláštní schopnosti, jako má jeho otec.

Po té, co se bílý potomek stane samostatným (asi ve 2 letech) musí opustit rodinný kruh, jelikož by se v dospělosti (od 4 let) nesnesl se svým otcem, bílým lvem. Nesnesli by se proto, že dospělý bílý lev chce být ve svém teritoriu osamocen.

Bílý lvíček si tedy po dosažení 2 let začne vyhledávat svou vlastní sluj. Poté, co ji najde a dosáhne dospělosti, začne si hledat svou lvici v místě jejího obvyklého pobytu - pláně. Poté, co si lvici zvolí, zavede ji do své sluje a celý děj se opakuje.

Malá lvice zůstane v rodičovské sluji až do dospělosti (také od 4 let). Potom si najde smečku normálních "žlutých" lvů a s nimi pobývá do konce svého života.

Jelikož je každý bílý lev se svou lvicí duševně spjat, po její smrti si již další lvici hledat nebude. Zůstane sám. Ovšem po takovéto události se bílý lev stane agresivnějším a krvelačnějším. Bojovnost takového lva se na stálo zvýší na 11!

Bílý lev se dožívá asi 20-25 let, lvice 18-23.

Chování:

Jako každé zvíře má i tento druh lva pud sebezáchovy. Znamená to, že pokud bojuje mimo svoji sluj proti silnějšímu nepříteli, uprchne. Nejčastěji do své sluje. Když bude napaden přímo tam, bude se ji snažit do poslední chvíle ubránit. Pokud se ovšem jeho životy dostanou pod 1/5, uprchne i z ní.
Jeho lvice je mu plně oddaná, takže bude bojovat po jeho boku do posledního dechu (bojovnost se jí vyhoupne k 11!). Pokud začne lev prchat, ona samozřejmě taky. Pokud se v blízkosti boje nachází lvíčata, zanechá lvice boje a co nejrychleji je zavede někam do bezpečí. Potom se opět vrací do boje.

Bílý lev má rád ticho a klid. Pokud je vyrušen, na troufalce, který ho vyrušil ihned zaútočí.

Zvláštní schopnosti a zvláštnosti:

Řev:

Bílý lev dokáže strašlivě a silně zařvat. Tento řev má za normálních okolností dosah až 800 sáhů. PJ podle různých vlivů může dosah řevu opravit. Účinný dosah tohoto řevu je pouze 70 sáhů. Proto všechny bytosti v dosahu:

- 0 - 20 sáhů, hodí si proti pasti na: rozdíl žvt.lva a úrovně postavy + odl ~ 5 ~ nic/panika.
- 21 - 70 sáhů, hodí si proti pasti na: rozdíl žvt.lva a úrovně postavy + odl ~ 3 ~ nic/panika.

(PJ opět může dosah a nebezpečnost účinného řevu opět poupravit)

Pokud začne postava panikařit, bude se snažit co nejrychleji se dostat z dosahu lvího řevu . V každém kole je 50 % šance, že zakopne a zraní se za 1k6 stínových životů.

Tento řev lev používá obvykle poté, co jej nepřítel zraní. Vše dohromady trvá 1kolo. V tomto kole nemůže nic jiného lev dělat.

Zranitelnost:

Jednou z nejzajímavějších vlastností bílého lva je jeho zranitelnost. Jelikož má velice silnou a těžko prostupnou srst, je těžko a málo zranitelný.

- drtivé zbraně ho zraňují v normální síle
- bodné, sečné zbraně ho zraňují polovičně.
- šípy a šípy vystřelené z krátkého dostřelu lva zraní polovičně, ze středního ho zraní pouze za tretinu životů a šípy (šipky) vystřelené z dostřelu maximálního ho nezraní vůbec, pouze mu po jeho srsti sjedou. Pokud je šipka (šíp) vystřelena ze vzdálenosti menší, lev je zraněn, ale poloviční silou. O
- ostatní útoky (jedy, kouzla, kouzelné zbraně, výbuchy) ho zraňují v normální síle.

Výjimkou je břicho, které touto speciální bílou kůží pokryto není. Všechny útoky vedené na tuto část těla, třeba při tom, když lev leží na zádech nebo když lev skáče, jsou počítány jako útoky na normální zvíře (stejná zranitelnost).

Pokud je lev zabit, může se postava, která ovládá dovednost koželužnictví, aspoň na stupni velmi dobře, snažit o stažení jeho kůže (musí být tak zkušená proto, protože stažení kůže tak vzácného tvora je velmi složité a náročné). Jelikož je většina těla pokryta silnou kůží, musí začít stahovat od břicha. Stažení trvá třikrát delší dobu než stahování kůže normálního lva. Kůže nemejského lva váží kolem 240 mn. I když by se mohlo zdát, že je kůže bílého lva magická, neobsahuje žádnou magenergii.

Pokud se postavě kůži podaří stáhnout, mohou ji postavy velikosti A,B a C použít jako materiál k výrobě kožené zbroje s KZ 4 a hmotností:

Třída velikosti/váha:

A = 75 mn.
B = 115 mn.
C = 140 mn. (ale na výrobu zbroje této velikosti je potřeba dvou kůží)

Postava velikosti A, B, C ji mohou také použít k výrobě koženého pláště s KZ 2 a hmotností:

Třída velikosti/váha:

A = 25 mn.
B = 45 mn.
C = 55 mn.

Plášť samozřejmě chrání pouze proti útokům zezadu!

Jinak se dá samozřejmě i prodat. Přibližná cena opracované kůže je asi 600 zl.

Lezení po stromech:

Jelikož bílý lev žije v místech, kde je velké množství stromů, dokázal se do určité míry naučit lézt po stromech. Lezení se tomu vlastně nedá říct, lev vlastně zabodává své ostré drápy do stromové kůry a silou svých končetin se z jejich pomocí vyhoupne nahoru. Dokáže takhle "vystoupat" až do výšky 6 sáhů. Pokud je na stromě nějaké místo, na kterém by se mohl usadit, mohl by z toho místa skákat a útočit na své oběti. PJ podle výšky a délky skoku opraví ÚČ tlap. Postava si kromě normálního zranění hází proti pasti sil+odl ~ 14 ~ nic/sražení (dále je to stejně jako při normálním sražení, viz.níže). Po úspěšném sražení lev oběť také zakousne.

Boj:

Bílý lev má při prvním útoku s rozběhem bonus +4 na útok tlapami. Zároveň se nepřítele snaží srazit k zemi. Je to past Sil+Odl ~ 13 ~ nic/sražení. Sražená postava pak nemůže 2-7 kol vstát, bojovat ani kouzlit. Bílý lev v jednom kole zaútočí tlapami i kousnutím, ale pouze na jednu postavu. Přitom, co lev skáče (doskočí až 7 sáhů), má odkryté břicho, postava tedy může v tuto chvíli na tuto část těla zaútočit. Když tímto způsobem srazí lev zpanikařenou postavu, začne sebou postava mrskat, zmítat a dělat další zmatené pohyby. Sraženou zpanikařenou postavu řídí částečně PJ, což znamená, že hráči může zakázat jakoukoliv akci, o které se domnívá, že jí zpanikařená postava není schopna. Takováto postava již samozřejmě neutíká a nemůže se tedy ani zranit.

Drápy zasazuje bolestivé a drásavé rány a jeho mohutné, ostré zuby jsou neslavně proslulé široko daleko. Pokud je postavy lvovi vyjmou (nechám na úvaze PJ, jestli to dokáží), mohou si je buď nechat na ozdobu (mohly by zvyšovat pravděpodobnost válečníkova zastrašení), nebo je mohou prodat. Cena by mohla záležet na tom, jak je lev známý nebo jak bylo jeho teritorium vzdálené od místa obchodu.

Na závěr bych chtěl moc poděkovat těm, co mi pomohli.