Původ

Dryády jsou magičtí tvorové, kteří vznikli jako produkt tzv. přírodní theurgie. Přírodní theurgie je dávným a dnes již zapomenutým theurgickým směrem, který se vyznačoval zejména tím, že chápal hvozd jako samostatný živel. Předpokládal také, že skrze tento živel lze dosáhnout nesmrtelnosti (což se ovšem nikdy nepotvrdilo. Bádání na tomto poli vedlo pouze k několika tragikomickým nehodám se smrtelnými následky). Přírodní theurgové nebyli (na rozdíl od druidů) vázáni přísnými tradicemi a stavovskými konvencemi a proto se jejich výzkum ubíral kupředu mílovými kroky. Tyto kroky však vedly mnohdy dosti kontroverzním směrem, což ve spojitosti s tím, že hlavní vědeckou metodou theurgů byl experiment, vyvolávalo pochopitelnou nelibost druidů.
Vzájemná nevraživost mezi druidy a přírodními theurgy vedla nakonec k tomu, že druidi theurgy z hvozdů vyháněli. Někteří radikálněji naladění druidové dokonce sáhli i k dosti drastickým metodám… To v podstatě znemožnilo další theurgický výzkum (jelikož vztah theurgů a druidů byl zpočátku postaven tak, že theurgové bádali a druidové odstraňovali - mnohdy katastrofální - důsledky jejich experimentů a chránili je před hněvem hvozdu). Theurgové pak dospěli k závěru, že potřebují nového ochránce a průvodce hvozdem. Nejlépe takového, aby na něj druidové nemohli.
Tyto události se časově kryly s konečnou fází výzkumu démonů (nebo chcete-li elementálů) hvozdu, což byl v zásadě přirozený důsledek bádání na poli přírodní theurgie. Po několika neúspěšných pokusech o stvoření (nebo lépe řečeno povolání) takovéhoto hmotného služebníka (jejichž výsledkem byly buď neživotaschopné deformované kreatůry, nebo šílená vraždící monstra - oboje je typickým výsledkem pokusu v přírodní theurgii) bylo nakonec dosaženo úspěchu. Skupinka těch nejstarších, nejzkušenějších a nejlepších badatelů stvořila první dryádu.

Vzhled a vlastnosti

Do vzhledu dryád se promítly potlačované představy starých a důstojných pánů theurgů. Snad proto mají vzhled krásných dívek (mezi 16-20-ti lety). Nezvykle velké procento mezi nimi tvoří plavovlásky (cca 75%). Tyto představy se promítly i do některých jiných vlastností dryád (to je také důvodem, proč mají dryády značný (ale v praxi nerozvíjený) talent k vaření a ostatním domácím pracem…).
Vzhledem ke svému umělému původu však dryády působí mírně šablonovitě a člověk se při pohledu na ně nemůže ubránit pocitu, že jsou všechny v podstatě stejné. Výrazněji se od sebe liší pouze jednotlivé druhy dryád (jak bude popsáno níže).
Všechny dryády bez rozdílu ovládají:
- hraničářské kouzlo "Uzdrav lehká zranění"
- malé lesní kouzlo "Bludička"
- malé lesní kouzlo "Zaharaš"
- druidská kouzla "Cit dřeva", "Cit vody", "Cit země" a "Cit kamene"
- hraničářské kouzlo "Mluv se zvířaty" (nedokáží ale hovořit se zvířaty domestikovanými, jako je pes, kůň, slepice atd.)
- předpovídání počasí (v intencích příslušného druidského kouzla)
- procházení dřevem

Na tato kouzla nemusejí dryády vynakládat žádnou magenergii (resp. potřebnou magenergii čerpají z probouzecí magenergie hvozdu) a vždy je sesílají z automatickou úspěšností.

Pokud jde o pohyb ve hvozdu, lze na dryády pohlížet jako na osoby pod vlivem kouzla "Láska lesa" (což se týká zejména nalézání potravy). Mají sice plně hmotné tělo, ale lesem se pohybují velice snadno a rychle. Také na ně neútočí lesní zvěř (dryády samy zvířata neloví). Výjimkou jsou opět zvířata domestikovaná (zejména psi), která na dryády útočí normálně. Samy dryády pak nemají žádné zábrany taková zvířata zabíjet (jsou nicméně vegetariánkami. Viz níže.).
Dryády vnímají samy sebe jako součást hvozdu a hvozd sám je tak vnímá také. Dryády proto nikdy nebudou jednat v neprospěch hvozdu a stejně tak hvozd nikdy nebude jednat v neprospěch dryád (a bude je v závislosti na svém stupni probuzenosti i chránit). Přírodní theurgové totiž vyvoláním dryád nějakým způsobem zasáhli do vědomí hvozdu - čímž si konečně vysloužili naprostou a neutuchající nenávist druidů. Druidové sami by pak dryády nejraději vyhladili (vnímají je jako zneuctění hvozdu), ale vzhledem k úzkému vztahu mezi dryádami a vědomím hvozdu proti nim nemohou nic podniknout (sem ještě patří poznámka, že na zabitou dryádu je z hlediska probouzecí magenergie hvozdu pohlíženo jako na zabitého druida. Tj. 100 magů + celá její vlastní, pokud jde o dryádí čarodějku, magenergie v té chvíli).

Dryády a druidi

Jak jsme už řekl, byly dryády vytvořeny k nelibosti druidů a jim navzdory. Každý druid nosí hluboko ve svém zeleném srdéčku touhu tyto "pekelné mutanty" sprovodit ze světa. Dryády jsou nicméně součástí vědomí hvozdu a i kdyby druidi přišli na seberafinovanější způsob, jak se dryád zbavit, hvozd na to vždycky přijde.
Dryády samy mají k druidům v podstatě neutrální vztah. Vědí, že druidi prospívají hvozdu a proto je pro ně žádoucí, aby žili. Jiná věc je případ, kdy by dryáda bránila před útokem druida theurga, který ji vyvolal. V takovém případě by poslouchala theurgovy příkazy a druida by bez skrupulí usmrtila. To se už ale stát nemůže (přírodní theurgové už nejsou).
Další výjimkou je situace, kdy hvozd sám zaujme k druidovi nepřátelský postoj. Pokud se tedy druidi pokusí uspat nebo jinak poškodit hvozd (rychlé vadnutí atd.), je možné, že hvozd vyšle dryády, aby jim v tom zabránily. To pochopitelně platí i pro různé "temné druidy" pokud existují. Obrovské nebezpečí také hrozí druidovi, na kterého je sesláno kouzlo Nenávist lesa. Takového se dryády velmi pravděpodobně pokusí vystopovat a zabít.

Vznik a rozmnožování

Přestože původně byly dryády vyvolávány přírodními theurgy, dnes již vznikají samovolně (lépe řečeno je vyvolává hvozd).
Vyvolání dryády je proces nesmírně složitý a komplikovaný. V podstatě se dá říct, že otázka vzniku dryád není plně objasněna a - upřímně řečeno - počet činitelů, kteří do celého děje vstupují je natolik velký a jejich vzájemné vztahy jsou tak složité, že v praxi je postup vyvolání dryády pro člověka takřka nepochopitelný.
Takže jen hlavní body: základem je médium - tedy strom. Strom musí být vhodně starý, musí to být vhodný druh (buk, dub, habr), musí mít vhodnou polohu (vzhledem ke slunci atd.), musí růst ve vhodné půdě. Nesmí na něj už být vázána nějaká jiná dryáda atd. atd. Celý proces pak souvisí s lunárním cyklem (trvá tři lunární cykly) a musí být splněna celá řada dalších podmínek.
Vyvolání samotné začíná za úplňku a za úplňku (tj. třetího v řadě) také končí. Jelikož původní postupy přírodních theurgů jsou dnes již zapomenuty, dryády se v současnosti zhmotňují samovolně bez velkých efektů. Pro zhmotnění dryády je pak nutná jasná noc (jde to v podstatě i když je zataženo, ale pokud mraky zcela zakryjí měsíc, celý proces je přerušen). Za ideálních klimatických podmínek se pak nová dryáda zjeví v měsíčním svitu pod příslušným stromem-médiem. Takováto nová dryáda má pouze jeden život a většinou spí. Probouzí se zpravidla až za rozbřesku, někdy i později.
Jak jsem už řekl, je dryáda elementálem hvozdu. Hvozd jako živel představuje v přírodní theurgii princip života jako takového. Proto má dryáda několik vlastností odlišných od ostatních elementálů. Předně je dryáda tvořena živou substancí (její tělo je prakticky totožné s lidským nebo lépe řečeno elfím v běžné barevnosti). Má proto orgány, může krvácet (její krev pak má běžnou červenou barvu) atp. Postup jejího vyvolání je tak složitý a zdlouhavý proto, že dryáda není jednoduše povolána, jako běžný elementál. Theurg povolá jen jakýsi zárodek, který během oněch tří měsíců zraje a vyvíjí se, jako zárodek normálního živočicha (přestože v nehmotné rovině).
Živá podstata dává dryádě i jednu další, a z hlediska theurgie velmi markantní, výhodu: stálost. Dryáda se nerozplyne jako běžný elementál po několika málo směnách. Život dryády je svázán s životem stromu-média, ze kterého vzešla. Platí proto, že dryáda žije tak dlouho, dokud žije strom-médium (pokud ovšem není zabita). Je ale třeba si uvědomit, že strom je pouhým médiem, které udržuje dryádu v hmotném světě. Proto pokud je dryáda zabita, nemá to na samotný strom žádný vliv (lze jej dokonce znova použít k vyvolání nové dryády). Provázanost se stromem však nese i jednu nevýhodu: zimní spánek. V období vegetačního klidu stromu-média usíná dryáda spolu s ním. V praxi se dryáda zpravidla schová do svého stromu-média pomocí procházení dřevem.
Na tomto místě je třeba ještě zmínit několik dalších důsledků živé podstaty dryád. Pokud je dryáda vytržena ze svého společenství, neztrácí sice vlastnosti dryády, ale je schopna žít jako běžná žena. Existuje pochopitelně nekonečně mnoho způsobů, jak dryádu vytrhnout z její komunity. Jedním z nich je láska. Pokud se dryáda zamiluje do nějakého muže (nebo ženy, autor není homofobní) a dobrovolně s ním odejde, zpřetrhá tím veškerá pouta se svou komunitou. V pohraničních krajích se tak vypráví mnoho romantických legend o zamilovaných divoženkách á la Malá mořská víla. Méně romantická (ale o to více reálná) je skutečnost, kdy dryády často chytají a unášejí lesní lovci, aby jim měl doma kdo vařit a utěšovat je za dlouhých nocí. Takto unesenou dryádu už její komunita nikdy nepřijme. Po vytržení z komunity ztrácí dryáda pouto s hvozdem. Tím sice nepřichází o své kouzelnické schopnosti (v hvozdu může dál kouzlit jako normálně), ale na druhé straně začíná normálně stárnout.
Vzhledem k tomu, že dryády jsou ženského pohlaví, jistě vás napadne, zda nejsou schopny normálně rodit děti. Je fakt, že živá podstata dryád to principielně umožňuje. K tomu, aby byla dryáda schopna počít dítě, je ovšem nutných několik - dnes by se řeklo genetických - úprav. Problém těchto úprav byl už v teoretické rovině vyřešen přírodními theurgy, kteří jednu dobu uvažovali o tom, že by dryády mohli dotáhnou k jakési dokonalosti. Vzhledem k velikému množství nežádoucích vedlejších účinků, které by to s sebou neslo, však tyto úpravy nebyly nikdy provedeny.

Druhy dryád

Vše, co bylo napsáno výše, platí bez výjimek pro všechny dryády.
Dryády se však dále dělí na tři druhy, které vždy představují určitou specializaci. Tyto druhy vznikly v důsledku dalších pokroků v přírodní theurgii, tedy rozvojem původních dryád.
Přírodní theurgové vždy cíleně vyvolávali dryádu konkrétního druhu (tedy takovou, jaká se jim zrovna hodila). V současnosti, kdy dryády vznikají takřka samovolně, hvozd nijak zvlášť neurčuje, jaká dryáda vznikne a nechává věcem volný průběh. V podstatě se tak ustálil jakýsi přirozený poměr mezi jednotlivými druhy. Tento poměr má pro tři základní druhy (tedy dryády "původní", bojovnice a čarodějky) hodnotu 800:80:1. V závislosti na stupni probuzenosti hvozdu se pak poměr rapidně lepší ve prospěch bojovnic a čarodějek (neboť hvozd se cítí ohrožen), takže v konečném stádiu (bdící les) dosahuje hodnot 30:30:1.

Původní dryády

Slunce už stálo vysoko na obloze, ale tady pod korunami stromů bylo dosud šero a při zemi se válely chuchvalce studené ranní mlhy. Probouzejícím se lesem kráčelo osm mužů. Všichni byli urostlí, ozbrojení a každému šel po boku hrozivě vypadající pes. Přestože mezi sedmi ostřílenými lovci byl i sotva sedmnáctiletý chlapec, všichni i jeho považovali za "muže". Tady v pohraničí dospívají děti rychle...
Vysoký lovec kráčející v čele kozácké hlídky se prudce zastavil a pokrčil ruku v lokti. Celá hlídka zareagovala na signál jako jeden muž a náhle jakoby vrostla do země. Velitel kozáků tázavě pohlédl na svého psa - jeho smysly mu už nesčetněkrát zachránily život a vyplatilo se jim důvěřovat. Velký černý pes stál a naslouchal. "Tak co tam máš, chlapče?"zněla velitelova nevyřčená otázka. Pes jen otočil hlavou a moudře pohlédl na svého pána. V tu chvíli staršina Sergej věděl. Usmál se. Miloval svého psa...
"Dryády..." šeptl ke svým mužům to, co už sami věděli. Věděli také, že jim divoženky od posledně něco dluží...

***

Je stále ráno. Paloukem se nese nádherný zpěv. Chvílemi se zdá, že v tom zpěvu je všechna radost a něha světa. Takový zpěv dokáže dojímat... Ne ovšem takové muže, kteří leželi na kraji palouku dobře ukryti v křoví a vysoké trávě.
Staršina Sergej si olízl rty a znova pohlédl na palouk. V trávě tančilo deset nahých dívek. Zpívaly a smály se. Malí ptáčci, kteří kroužili kolem nich, dokreslovali obrázek dokonalého idylického štěstí. "Docela pěkný holky" hodnotil Sergej sám pro sebe to, co odhalovaly jejich dlouhé vlasy, "bude jich škoda..."
Jeho pes ležel vedle něj. Když se kozák podíval do hnědých očí, které svítily nad širokou mordou, zahlédl v nich smrt. Ranní idylu přerušilo Sergejovo takřka neslyšné "Běž!". Osm velkých hnědočerných stínů se vrhlo vpřed...
Staršina sledoval, jak psi trhají divoženky na kusy. Svěže zelená tráva se barvila krví a vzduch naplnila směsice štěkotu a chroptění umírajících. Sergej a jeho muži vstali a pomalým krokem se vydali na palouk. Nebylo kam spěchat - neuniknou.

***

Útlá světlovlasá dívka běží lesem. Běží ze všech sil, ale sama ví, že nemá šanci. Slyší psa, který ji pronásleduje. Už je blízko.
Dvě ohromné tlapy ji udeřily do zad a drápy se jí zaryly do těla. Upadla. Rychle se převalila na záda, ale viděla, že další útěk nemá smysl. Čtyřnohý démon stál přímo nad ní. Cítila jeho dech na krku. Je jasné co přijde...
Dlouhé táhlé "Půůůůsť!" zakončené legrační fistulí ji vrátilo zpět do reality. Ohromný černohnědý pes se posadil a fixoval ji očima. "Teď by to možná šlo..." pomyslela si a pokusila se vstát. Krátké výhružné zavrčení ji přesvědčilo o tom, že nešlo... Lesem k ní kráčel vysoký tmavovlasý mladík v zeleném. V ruce držel luk a u pasu se mu houpal meč. Došel až k ní, pohladil psa a začal si ji prohlížet. Za chvíli přišel další muž. Tenhle byl starší.

***

"Copak? Líbí se ti ta maličká?" řekl Sergej a předvedl jeden ze svých nejoplzlejších úsměvů. Poplácal chlapce po rameni: "Nu, chytil sis ji, tak je tvoje...". Pak se otočil směrem k palouku a křikl: "Miško! Dones lano! Tuhle berem s sebou..."

Žvtschp.: 1
ÚČ: -1 + zbraň
2 + střelná zbraň
OČ: 4
Odolnost: 13
Velikost: B
Zranitelnost: humanoid, ale I 1/3, J 2, K 2, M 0
Pohyblivost: 17/humanoid
Inteligence: 14
Přesvědčení: neutrální
Poklady: nic
Zkušenost: 100

Tzv. původní dryády jsou těmi prvotními a zcela obyčejnými dryádami, které přírodní theurgové vyvolali na počátcích výzkumu. Od bojovnic a čarodějek se liší tak radikálně, že jsou někdy považovány za zcela odlišný druh - jakési "hodné divoženky".
Je fakt, že původní dryády nemají žádný zájem na politice nebo zabíjení a s lidmi nemají žádné problémy. Jsou totiž velmi plaché a zpravidla stihnou včas zmizet. Mají jiné, nenásilné, záliby.
I původní dryády vytvářejí menší skupinky. Nejde však o žádná fanatická bratrstva jako u bojovnic, ale spíše o volné kroužky chichotajících se kamarádek, jaké známe z našich škol... Tyto skupinky se procházejí po lesích, koupou se v lesních tůňkách, mluví se zvířátky a především tančí a zpívají.
Lidová slovesnost a církevní propaganda tvrdí, že dryády jsou zlé čarodějky, které svým tancem očarovávají mladíky a pak je buď rozsápou a nebo zavedou do močálů. Tyto legendy mají v lecčems pravdu. Především v tom, že tanec dryád je doslova okouzlující. Nejedná se ovšem o žádné čáry (na to, aby vás okouzlilo deset krásných nahých šestnáctiletých dívčin není potřeba žádná velká magie), ale spíše se jedná o prostou chemii. Tančící dryády uvolňují feromon, který takzvaně "zblbne" takřka každého chlapa. Mechanismus je prostý: jde o identickou past, jako u harpyií z PPZ (nebezpečnost 8, použitá vlastnost je inteligence). Výsledek je nic/zmámení. Hází se při prvním spatření tance. Zmámení se projevuje tak, že oběť upadne do jakéhosi transu, kdy jen stojí (leží, sedí atd.) a pozoruje tanec dryád. Během toho se do jedné (zcela náhodně vybrané) dryády - jednoduše řečeno - zamiluje. Poté, co dryády skončí a odejdou, jde si i oběť "po svých". Jenomže postupem času (zpravidla během týdne) oběť dospívá k závěru, že bez dotyčné dryády nemůže žít. Celé dny na ni myslí a přemýšlí nad tím, jak se s ní znovu setkat. Zpravidla to končí tak, že se oběť vydá do hvozdu s tím, že tam svou milovanou jednoduše potká. Celé dny se pak toulá po lesích, nejí, nespí a nepije. V lese pak najde buď svou milovanou dryádu (což je velmi velmi nepravděpodobné), nebo smrt.
Past účinkuje pouze na dospělé muže. Ženy (opět krom těch lesbicky zaměřených), malé děti a homosexuálové jsou v bezpečí. Dále past neúčinkuje na ty, kteří jí (pasti, ne té konkrétní dryádě!) už jednou odolali. Rezistentní jsou také druidi a případně i poustevníci či staří a zkušení lesní lovci.

Dryádí bojovnice

Velký starý havran letěl vysoko nad lesem. Nekonečný zelený oceán se táhl od jednoho obzoru ke druhému, ale to havrana tolik nezajímalo. Už několik dní totiž sledoval ohromného ocelového hada, který se vinul po lesní cestě hluboko pod ním.

Havran totiž věděl, že velký ocelový had se každý večer zastaví, aby se najedl a taky věděl, že ze zbytků vojenské kuchyně se dosyta nají i on.
Havran ale věděl ještě jednu věc, o které neměli vojáci pochodují tam dole pod ním ani ponětí. Věděl, že od rána už nejsou sami.

Havran si také dříve než vojáci uvědomil, jak les náhle ztichl. Opsal ve vzduchu elegantní oblouk a přistál v koruně stromu, který stál vedle cesty. Právě včas aby viděl, jak se jednotlivé prapory pěšího regimentu formují do obraných čtverců. Královský hejtman van Haal si už totiž také všiml ticha, které se na les sneslo. Nařídil proto kolonu zastavit a přeformovat. V lese divoženek není opatrnosti nikdy nazbyt...

Zatímco vířily bubny a poddůstojníci řvali na vojáky, havran vycítil JEJICH přítomnost. Cítil, jak přicházejí.

Zabzučel první šíp vystřelený z lesa a zraněný královský hejtman Filip van Haal se naklonil v sedle svého koně. Pak vylétly další šípy. Desítky a stovky šípů. Mrtví pěšáci se hroutili do bláta a ti ostatní se choulili za svými štíty.

Když už se formace královských zdály být nadobro rozvráceny, zahájil dosud neviditelný nepřítel zteč. Houfy dryád poháněné strašlivým válečným pokřikem vyrazily z úkrytů. Divoženky věděly, že vítězství je jich a chtěly nepřítele dorazit. Chtěly se napít jeho krve.

Ale ostřílení královští inflanteristé dnes nehodlali dát svou kůži lacino. Nebyli zvyklí prohrávat. Byli zvyklí bojovat. Proto se znovu ozvaly bubny a klení šikovatelů a zdecimovaná karé se semkla k zoufalému odporu.

Polonahé divoženky útočily s šílenou odvahou a bezmeznou zuřivostí, ale proti železem oděným pěšáků se prosazovaly jen těžko. Pevně semknuté čtverce těžkooděnců, kteří bojovali o holé životy, se zdály být nezdolné.

Přesto se divoženky znovu a znovu vrhaly do útoku. Věděly, že konečné vítězství je jejich - měly početní převahu a síly pěšáků nebyly nevyčerpatelné. Na vojáky už začala padat únava a prakticky každý z nich už utrpěl nějaké zrnění. I oni už tušili, na čí stranu se dnes přikloní válečné štěstí.

Jeden z královských vojáků - už notně oslabený ranami - zavrávoral a padl naznak. V mžiku na něj skočila dryáda dlouhým nožem mu prořízla krk, až krev vysoko vystříkla. Mezerou v ředě začaly dovnitř čtverce pronikat dryády. Stlačovaly pěšáky na čím dál menší prostor. V nastalé skrumáži se vojáci prakticky nemohli bránit a jejich spolubojovníci tak mohli jen sledovat strašlivou řež, v níž bylo zoufale se bránící karé vybito do posledního muže.

Královský hejtman seděl na hromadě zavazadel uprostřed jednoho ze zbývajících čtverců. Věděl, že je blízko porážce a také věděl, že v takových chvílích se jedni musí obětovat, aby jiní mohli přežít.

Na signál bubnů a píšťal se všechny tři čtverce rozevřely. Lehkooděnci, kteří dosud stáli v relativním bezpečí uvnitř čtverců zvedli válečný pokřik a přešli do útoku. Věděli, co je jejich úkolem: navázat na sebe nepřítele a vydržet co nedéle. Tak dlouho, aby mohl zbytek regimentu uniknout. Výpad dryády dokonale zaskočil. Lehkooděnci je rozprášili na všechny strany a pronásledovali je do hloubi lesa.

Víc už starý havran vidět nepotřeboval. Mávl křídly a vznesl se k obloze. Byl spokojený - dnes se dosyta nají čerstvého masa. A nejen dnes. Věděl, že trestná výprava na sebe nenechá dlouho čekat. Byl to totiž velice starý havran.

Žvtschp.: 4
ÚČ: 3 + zbraň
2 + střelná zbraň
OČ: 4 + zbroj
Odolnost: 16
Velikost: B
Zranitelnost: humanoid, ale I 1/3, J 2, K 2, M 0
Pohyblivost: 17/humanoid
Inteligence: 14
Přesvědčení: neutrální
Poklady: nic
Zkušenost: 250

Dryádí bojovnice jsou i přes svůj relativně malý počet pravděpodobně nejviditelnější skupinou ve společenství dryád - alespoň z lidského hlediska. Mají také lví podíl na stereotypním hodnocení dryád coby krvelačných divoženek.
Od běžných dryád se výrazně liší již svým vzhledem. Jsou vyšší (mezi 170 a 180-ti cm), nejsou tak subtilní a zdaleka nepůsobí dojmem křehké a zranitelné krásy. To ještě umocňují svým způsobem oblékání. Jako jediné z dryád chodí trvale ozbrojeny. Zbraně většinou získávají od elfů nebo je "dědí" v rámci družin (viz níže). Nosívají také vycpávané zbroje a proutěné štíty (oboje vlastní výroby), které si zpravidla zdobí jakýmisi mozaikami z peří ptáků (používají pouze peří nalezené - ptáky neloví). Svůj vzhled dále vylepšují - zpravidla, když se chystají na válečné tažení - jak různými trofejemi (jako jsou kůže zabitých loveckých psů, skalpy, šperky a ozdoby ze zubů a kostí zabitých nepřátel a jejich zvířat atd.), tak i složitými účesy.
Jednotlivé bojovnice se organizují do družin. Taková družina čítá 15-25 bojovnic (v důsledku ztrát může být počet pochopitelně i citelně nižší) a vede ji zpravidla starší a zkušená bojovnice, kterou ostatní družinice doživotně volí. Ona sama si pak vybírá ještě svou zástupkyni. Družina je pro bojovnici vším. Své družině a je její velitelce je věrná až k smrti. Jednotlivé družiny se od sebe liší nejen např. válečnými barvami, obrazci na štítech atd., ale i způsobem boje. Většina družin bojuje jako klasičtí lehkooděnci (tj. oštěpy, praky, krátkými meči nebo šavlemi a s lehkými štíty), najdou se ale i družiny vyzbrojené pouze luky, a i takové, které preferují těžké zbraně (sekery, palcáty a těžší meče) a užívají ukořistěné kovové zbroje. Všechny družiny bez rozdílu však bojují fanaticky a krutě - neberou zajatce a nešetří nikoho, zohavují padlé (skalpují je, kastrují, řežou jim nosy a uši, vypichují oči, amputují končetiny atd.). I v tom má každá družina svůj "styl" a zažitý postup. Některé družiny jdou dokonce tak daleko, že pijí krev zabitých nepřátel, pojídají jejich srdce atd.

Dryádí čarodějky

Žvtschp.: 3
ÚČ: -1 + zbraň
OČ: 4
Odolnost: 13
Velikost: B
Zranitelnost: humanoid, ale I 1/3, J 2, K 2, M 0
Pohyblivost: 17/humanoid
Inteligence: 18
Přesvědčení: neutrální
Poklady: nic
Zkušenost: 1000

Jsou nejdokonalejším a nejvíce specializovaným druhem dryád. Zde se konečně theurgům splnil sen o vytvoření inteligentního vědeckého spolupracovníka.
Vzhledem se takřka neliší od původních dryád. Běžný člověk má však při kontaktu s nimi neurčitý - nicméně velmi silný - pocit strachu a nejistoty. Vycítí, že tato dryáda je něčím víc.
Čarodějky se pohybují zásadně samy. Jsou v podstatě šedými eminencemi dryádího společenství. Jsou velmi inteligentní a velmi lstivé. Nikdo není schopen dopředu odhadnout jejich záměry, ale jisté je, že k jejich prosazování užívají velmi komplikovaných a velmi spolehlivých cest. Jejich vazba na hvozd je velmi silná. Silnější, než u ostatních dryád. Proto byly těžko zvladatelné a i zkušený přírodní theurg si dvakrát rozmyslel, než ji vyvolal. Pokud ovšem dryádu zvládl, zpravidla mu byla v jeho experimentech velmi užitečná. Dryádí čarodějky jsou totiž velice mocné.
Mají vlastní magenergii. Její hodnota je stejná, jako u druida se stejnou inteligencí. Při svém "narození" je čarodějka na 16. úrovni a později se zlepšuje, až k 36. Ovládá všechna druidská kouzla (pochopitelně krom Uspání a Probuzení lesa) a i další kouzla vlastní. Například:

BLUDNÝ KOŘEN

magenergie: 10 magů
vyvolání: 2 kola
četnost: kdykoliv
působení: 16.úroveň
trvání: jeden úplněk

Toto kouzlo může dryáda seslat jak na konkrétní osobu, tak na místo. Pokud jej sesílá na osobu, háže si proti pasti každý terč zvlášť, ALE kouzlo se nezdaří, pokud past překoná alespoň jeden z nich. Při seslání na osobu je past int~9 nic/bloudění.
Při seslání na místo je past sice nižší (int~7 nic/bloudění), ale kouzlo účinkuje na každého, kdo past nepřehodil, bez ohledu na jeho průvodce či spoludružiníky. I tady si hází každý terč zvlášť, a to v okamžiku, kdy vstoupí do cílového prostoru kouzla (což je okruh 50x50 sáhů kolem bodu, na který bylo kouzlo sesláno).
Jde o typické bloudění zaviněné ztrátou orientace a směru. Oběť má nicméně vždy pocit, že jde správně. Hod se opakuje každé dvě hodiny bloudění.
Kouzlo lze nicméně velmi snadno prolomit druidským kouzlem "Orientace". Druid vždy ví, že Bludnému kořeni podlehl.

Společenství dryád a jeho život

Ačkoliv to nebylo původním záměrem theurgů, všechny dryády jeví přirozenou touhu se sdružovat do větších skupin. Dokud byly všechny dryády pod kontrolou theurgů, tak se to nijak neprojevovalo. Společenství dryád se začala etablovat až když se v určitém prostoru shromáždilo větší množství "volně žijících" dryád.
Dryádí společenstva jsou vždy prodchnuta duchem jakéhosi universalismu - nikdy se proto nestane, že by se v jednom prostoru (hvozdu) vyskytovalo více společenstev (svůj vliv má jistě i jejich provázanost s vědomím hvozdu, která dává dryádám pocit sounáležitosti). To ovšem neznamená, že jde o jakési ideální pospolitosti, kde se mají všichni rádi. Pravdou je pravý opak: dryády se naopak často navzájem nesnášejí, hádají se a intrikují proti sobě (což pochopitelně není způsobeno jejich výlučně ženským pohlavím). Nicméně všechny jejich spory se odbývají uvnitř společenstva a žádná z dryád by nikdy ani nepomyslela na to, že by společenstvo opustila.
Společenstvo dryád představuje vždy jednu z hlavních hybných sil ve hvozdu. Projevuje se jak navenek (podniká nepřátelské akce proti kolonistům atp.), tak dovnitř hvozdu (tj. např. proti některým záměrům druidských kruhů) v obojím představuje ohromnou a ke všemu odhodlanou sílu (ve hvozdu o rozloze České republiky může v mírové době žít společenstvo o zhruba 35 000 dryád)

Závěrem bych chtěl poděkovat za pomoc v MS. Laskavě mi ji poskytli Naj II., Suk a cour