Vznik

Přestože samotný vzhled tvora byl několirát vcelku přesně popsán různými skupinami dobrodruhů, jeho původ a život je obestřen tajemstvím. Různé skupiny učenců ho střídavě považují buď za magicky pozměněný druh plísně, výsledek neúspěšného povolání démona, neurčitou hmotu vzniklou křížením elementálů, odrůdu zeleného hlenu nebo zplozence Pekel. Pravdu nemají ani jedni. Pravda je totiž ukryta na té nejhornější polici v zapadlém koutě magické knihovny University v Báru. Tam je totiž uložena monumentální (a proto nikdy nečtená) učebnice magie profesora Sigmunda Ulwa Manderia. Zde ve třetím svazku, v kapitole Mentální souboj - vedlejší účinky a jejich průvodní jevy, na straně 1254 čteme:

"Co se týká zraňování kloním se k názoru, který vyjádřil Dr. Manfred Vilerius ve svém díle Anatomia Magna, totiž že každý lidský organismus skládá se z nepatrných a okem neviditelných částeček. A že například částečka oční je odlišná od částečky mozkové. Jak dále tvrdí Vileriův následovník Lafranc v traktátu O nemocech magických, existují i zvláštní částečky, které se vyskytují v hlavách kouzelníků a mágů a umožňují jim ovládat magickou energii. Proto podstatou zraňování mysli může být jedině zraňování těchto částeček. Nicméně skutečnou podstatou není jejich usmrcení, ale pouhé vytlačení z hlavy zraněného. Což vysvětluje namodralý opar, který lze za příznivých podmínek (mj. světelných) pozorovat kolem hlavy napadeného a který je obecně znám jako corona spiritualis. Já tedy tvrdím, že jde o magické částečky z hlavy zraněného, které září zbytkovou magickou energií. Tyto částečky se ovšem liší od jiných lidských částeček. Dokáží totiž přežít i vně těla - tedy i poté, co jsou od zraněného odděleny. Proč tomu tak je, nedokáži říci. Na každý pád si tento jev bude vyžadovat podrobnějšího zkoumání, zejména co do odpovědi na otázku, zda si tyto oddělené částečky uchovávají schopnost ovlivňovat tok magické energie"

Takže máme, naší řečí by se dalo říci, mikroskopické organismy - buňky, které můžeme označit za magické tvory, díky čemuž jsou schopny přežívat i bez živin z lidského těla. Ale k čemu nám jsou nepatrní, neviditelní živočichové, pokud se chceme bavit o slizu velikosti B? Tito na první pohled nenápadní tvorečkové (buňky) zůstávají relativně v hojném počtu (řádově se jedná o stovky, za každý vysátý bod inteligence) na místech, kde byl vysát alespoň 1 bod inteligence. Na tomto území zůstávají jako komunita, dorozumívající se pudovou telepatií o svém (minimálním) pohybu, toho jsou schopni díky žlázám, které jim v hlavě tvora – původce sloužily k vylučování nepatrného množství slizu. Ten byl potřebný k rotaci buňky, díky níž se dle intenzity kmitočtu a dle přerušování dával mozku pokyn k uvolnění určitého množství magenergie na dané kouzlo. Nyní jen získal novou funkci.

Tito tvorové si neuvědomují svůj život a nedělají nic jiného, než že se zmateně pohybují. To ovšem trvá jen do té doby, než se v okruhu 10 sáhů objeví kouzlící tvor (předmět), který se pokusí seslat jakékoliv zaklínadlo. V tomto okamžiku totiž naše buňky hned zaregistrují přítomnost, pro ně velice známého prvku, magenergie. Zcela instinktivně se jim vybaví nebezpečí, z tohoto uvolnění energie do prostoru. To má za následek 1. evoluční krok, buňky instinktivně vědí, že ve větším počtu se skrývá větší síla – vždyť čím jich bylo v mozku více, tím byl mozek proti magii odolnější a tak se shluknou dohromady a začnou se panicky množit v domnění, že tentokrát budou na útok lépe připraveny. Takovéto množení má tedy za následek vznik mentálního slizu. Pokud by někdo sledoval proces dělení, který probíhá geometrickou řadou, pak by neviděl nic jiného, než jak se během zhruba jedné směny z ničeho nic začíná seskupovat a zhmotňovat menší hromádka slizu namodralé barvy - ta bude mít po 20 kolech velikost A0, v následujících 40 se ještě zvětší na A a po uplynutí zbytku času z dané směny na B .
Sliz ve své podstatě není ani slizem. Je to pouze nepředstavitelné množství jednobuněčných organismů na jednom místě ve stejném čase. Zhruba po uvedené směně buňky získávají pocit síly a ideální stav společenství, které se dá udržet pohromadě. A dlouho očekávaný sliz je na světě. Po tomto evolučním kroku zcela zapomínají na hrozící nebezpečí a bez obav pokračují v náhodném pohybu, nyní již ale v kruzích na ploše 20 sáhů čtverečních.

Výskyt

Menntální sliz, respektive buňky z kterých je složen, se může pod tíhou mentálního útoku objevit kdekoli na světě. Obecně zde ale platí, že se příšera vyskytuje pouze v mírných až přechodných pásech. To plyne z fyziologického faktoru buněk, který jim umožňuje přežít pouze teploty od – 40 do + 40 stupňů Celsia.

Chování

Jedná se o naprosto mírumilovného tvora, který se náhodně pohybuje po svém území. Na nikoho neútočí jen tak bez důvodu. Nemá žádné potřeby ani životní cíle, či záliby.

Vnímání

Tento souhrn organismů nemá orientační smysly jako jsou: sluch, čich a zrak. Orientuje se podle signálů, které všem telepaticky předávají okrajové buňky. Tyto organismy dokázaly společně, a to v mnohem menším počtu, přenést energii na vzdálenost až několika mil. Pokud tedy nyní vyšlou do všech stran telepatické vlny – které jsou velice podobné krollímu ultrasluchu, jsou schopny zaregistrovat reliéf , postavy a předměty, které se v daném okamžiku nacházejí až ve vzdálenosti 40 sáhů. Takovéto vlny sliz nepřetržitě vysílá do svého okolí a dle jejich návratu po odrazu od okolních překážek, je tedy schopen podvědomé představy o svém okolí i o veškerém pohybu v něm.

Inteligence

Mentální sliz, který jsem nyní popsal má hodnotu inteligence 0. Ale jelikož se jedná o magického tvora, který pochází přímo z mozků těch nejinteligentnějších, tak je jasné, že i on má hluboko ve svém genetickém kódu zařazenu informaci o inteligenci původce a je schopen zdokonalování. Doposud však inteligenci nepotřeboval a nemá žádný podnět k tomu ji rozvíjet. Tento fakt se ovšem okamžitě mění při pocitu ohrožení. To znamená, že pokud na sliz kdokoliv zaútočí, či mu cokoliv jiného způsobí zranění alespoň za 1 život, nastane u buněk 2. evoluční krok. Organismus si opět podvědomě uvědomí nebezpečí a je mu jasné, že pouhý počet už mu nadále k obraně nepostačuje. To ho přiměje k hledání nových cest obrany a nalezne část řetězce inteligence. Tento řetězec začnou buňky zdokonalovat a zdokonalovat. Vývojem, jehož časová osa bude zachycena níže, si tak během několika kol zvedne inteligenci až na zcela nadprůměrnou.

Vývoj inteligence

Boj a postupné využívání zvyšující se inteligence v něm:

Jak jsem již zmínil, mentální sliz nikdy nezačíná útok a bojuje pouze v sebeobraně.

S vypuštěním takového množství slizu a to i z horních buněk, plyne ještě jedna nová vlastnost. Pokud se souboj odehrává v otevřené krajině a zároveň za jasného dne (na obloze je vidět slunce), tak se díky neustálému pohybu částic slizu začnou od tohoto monstra odrážet sluneční paprsky, což se jako herní mechanismus projeví následujícími postihy: – 1 k ÚČ pro boj tváří v tvář, – 2 k ÚČ pro souboj střelecký a snížení šance zásahu bleskem jakékoliv barvy o 10 %.

Od tohoto okamžiku si také sliz začne naplno uvědomovat svoji zranitelnost a tak začíná používat i akci obrana. A to sice vždy na první útok tváří v tvář, kterému je vystaven, proti střeleckým útokům však tuto akci nikdy nevyužije.

Zraňování

Po dlouhých úvahách nad způsobem zraňování jednotlivých buněk, problematikou plošných kouzel a celistvostí monstra, při postupném ztrácení životů, jsem původně vymyslel celkem složitý (ale velice přesný) mechanismus zraňování tohoto tvora. Leč po opakovaném čtení zmíněného mechanismu jsem se ho rozhodl v rámci zjednodušení příšery zcela vymazat a zařadit způsob, který je nám znám například od příšery krysí hejno.

Po boji (po zranění)

Tak a náš sliz má za sebou svůj první souboj (pokud ovšem přežil). Teď má dostatek času přemýšlet o své minulosti a o chybách, které hned na začátku udělal. O chybách, které zapříčinily smrt mnoha spřátelených buněk, s kterými ty zbývající žily v dokonalém souladu. Rozhodne se tedy přemýšlet nad tím, jak zabránit dalšímu umírání buněk. A hned několik kol po boji má řešení, jak se stát takřka nezranitelným. Tento způsob je nanejvýše jednoduchý - sliz se nakonec rozhodne se rozpustit a nadále žít roztroušen po širém okolí na miliony mikroskopických organismů, kterým zůstává inteligence 19, vytvoří si dobře chráněné sídlo, proti větším mikroskopickým organismům, které je díky své jednoduchosti nikdy neuloví a hledají si novou zábavu, jako například studium složení kamínků na kterých žijí… Mentální sliz je schopen se znovu naprosto rozdělit během 3 kol, po kterých z něho nezbude naprosto nic, snad jen nahromaděné mrtvoly buněk, které zahynuly v boji. Co se týče velikost, tak ta se zde bude snižovat o 1 stupeň za každé kolo. Pokud na sliz někdo v tomto okamžiku začne znovu útočit, pak se toto ubývající společenství dá na útěk, během kterého svůj rozklad dokončí.

Poznámka k výpočtu SM: Vzhledem k tomu, že se mě v MS mnoho lidí ptalo, proč je tento výpočet přímo závislý na aktuálním počtu životů, tak to vysvětlým již zde. Důvod je prostý, zraňováním slizu ubíjí postavy jednotlivé buňky - tím pádem vlastně útokem slizu rovnou snižují maximální životaschopnost - je to tedy stejné, jako když by někdo zraňoval mága a snižoval mu tím úroveň.

Za pomoc při tvorbě bych chtěl velice poděkovat zejména těmto uživatelům: Igi, Jehuwa, Sirt, Syrus- v abecedním pořadí