Vzhled

Horor je přibližně 2 metry dlouhý tvor, má válcovité zelenavé tělo velikosti B. Průřez tělem má průměr kolem 40 centimetrů. Vzdáleně se podobá jakési obří mnohonožce. Celé jeho svalnaté tělo je pokryto asi dvoucentimetrovou vrstvou slizu, který jej chrání při hrabání a usnadňuje mu pohyb pod zemí. Zároveň příšerně zapáchá. Horor se mu říká pro jeho strašlivý zjev – ve předu „válce“ má strašlivé dlouhé čelisti s mírným předkusem, které může rozevřít do nečekané velikosti. Má neuvěřitelně pevný zkus - když zakousne, tak nepustí. Co upoutá na jeho hlavě a dodá jí děsivý dojem, jsou chybějící oči, žádné uši ani nos.Takže celá hlava je jen hladká, slizká boule s tesáky vepředu. Hlava je také uzpůsobena k rozrážení hlíny při pohybu pod zemí, takže se zavřené čelisti sklapnou do sebe a vytvoří tvrdý vrtací štít – horor se pak pohybuje rotačním pohybem jako vrták. Na spodní straně těla a po stranách má horor stovky silných krátkých panožek, asi 20 cm dlouhých, které mu umožňují plynulý pohyb pod zemí a hrabání. No prostě horor, je jedna z nejméně známých, ale zato nejděsivějších kreatur.

Vlastnosti, život

Horor žije na vlhkých, pokud možno průměrně teplých místech, kam se moc nedostávají paprsky světla. Je slepý, ale má světločivné buňky, takže dokáže světlo rozeznat od tmy. Díky životu pod zemí má lehkou fobii ze světla, takže za slunečného dne zpravidla nevylézá na povrch. K tomu má více důvodů, mezi nimiž je sucho – nemá rád sucho, i proto je stále obalen slizem. Při pobytu na slunci, nebo na suchých místech, by se jeho slizový obal postupně zničil. Takže většinu času tráví pod zemí, vrtáním v půdě a hledáním různých hlodavců, nebo hnijících mršin (také pro to tak smrdí).

Asi vás zajímá, jak může chytit hlodavce, když je slepý, nemá čich, ani sluch. Je to jednoduché. V hlavě má uloženy termoreceptory (orgány schopné rozeznávat teplotu a její změny, a podle toho určovat vzdálenost apod. – mají je hadi), díky nimž pod zemí „vidí“ hlodavce (teplokrevní) až na vzdálenost 10 sáhů. Dále má výborný hmat, jak v panožkách, tak v pokožce celého těla. Je schopen vnímat i ty nejjemnější vibrace, což je pod zemí neocenitelné. A nakonec je tento strašlivý predátor vybaven chemoreceptory, které mu pomáhají určovat chemické složení okolí a umožňují mu stopovat i v nejtěžších podmínkách, takže mu nahrazují čich.

Na oběť si většinou někde počíhá a překvapí ji rychlým výpadem. Hororovou typickou vlastností je ohromný apetit – sežere skoro všechno na co přijde, ale pozná co je není „dobré“ (chemoreceptory) – takže se málokdy nachytá na jed. Má navíc k tomu ještě velmi silný žaludek a velmi odolnou trávicí soustavu přizpůsobenou na život v těžkých podmínkách pod zemí. Takže se ani nedá tím jedem moc otrávit, protože sám je zvyklý někdy žrát i horší věci. Past v hodu proti jedu se mu snižuje na polovinu.

Jinak je se svými panožkami celkem rychlý a ještě více zákeřnější. Pod zemí je schopen vrtat v obyčejné půdě rychlostí asi 1 sáh za kolo. V zemi za ním zůstávají smradlavé tunely s kruhovým průřezem a slizem olepenými stěnami. Na povrchu se vlní a ještě k tomu kmitá panožkami. Není to ale vytrvalec. Všude za ním zůstává slizová stopa. Horor se občas vydá na povrch, ale jen za temných, vlhkých nocí, nebo neslunečného počasí. Na povrchu se stejně nezdržuje moc dlouho, ale občas třeba překvapí zahrabán v listí nějakého toho srnce, nebo zajíce. To ale není zas tak časté, takže hlavní složkou potravy jsou již zmínění podzemní živočichové. Horor díky životu v močálech také umí dobře plavat. Pod vodu se moc nepouští, ale když chce, tak tam vydrží až 10 minut na jeden nádech. Obratnost má 20 +4 a sílu 16 +2, takže pohyblivost: 2*2 + 4 + Z = 8 + 9 = 17. Horor rozhodně nikdy neuštvává kořist vytrvalým během. Je to záludný sprinter. Překvapí oběť z úkrytu a pokud ji rychle nedožene, tak neplýtvá energií a slizem a jde si počíhat na někoho jiného. Na povrchu loví jen v noci, ale necítí se tam tak jistý, jako pod zemí. Horor nepoužívá lov ze stromů, byť je na menší strom schopen pomalu vylézt. Panožkami se zachytí výčnělků v kůře, ale pokud je hladká, nemá se čím zachytit (nemá drápy).

Ještě je potřeba říci, že horor nemá přirozené nepřátele. Navíc ani člověk ho moc nepronásleduje. Nemá pro to důvod. Maso horora není sice jedovaté, ale kvůli své hořkosti je nepoživatelné. Navíc horor úděsně smrdí a je i pro zkušeného lovce životu nebezpečný. Na druhou stranu ale mít na krku náhrdelník s tesáky horora je veliká čest. Dalšími poklady mohou být různé lesklé kamínky nebo drobné předměty jako mince, které sežere. K získání je ale potřeba provést pitvu žaludku, což je speciálně u horora velmi nepříjemné.

Boj

Horor je úporným bojovníkem, buď svou oběť roztrhá na kusy, nebo zemře. S překvapením zaútočí z úkrytu rychlým zuřivým výpadem – speciální útok 1 - výpad. Toho je horor schopen až na vzdálenost 2 metrů prudkým vymrštěním ze skrčené polohy. Výpad je zakončen smrtícím kousnutím strašlivými čelistmi 6 +3 (normální útok posílený energií z vymrštění). To vše se děje během 1 kola, ve kterém má horor vždy jen ten jeden posílený útok. Pakliže horor zasáhne může se pokusit o zakousnutí do terče, má 50 % šanci na úspěšné zakousnutí. Když uspěje, udrží se zakousnutý po další 3 kola. To je jeho speciální útok 2 - zakousnutí, zakousne se a v dalších 3 kolech sebou škube a kroutí a snaží se vyrvat kusy masa z nepřítelova těla. Takto napadený terč ztrácí v každém kole škubání 2 – 12 životů (už neprobíhá hod na útok horora a na obranu terče). Horor se o speciální útok pokouší hlavně proti větším protivníkům, kteří by ho v normálním souboji mohli např. udupat (horor si troufne i na daleko větší protivníky – může udolat i tura, nebo jelena)… Normálně zakousnutí zkouší tak jedním ze svých 3 útoků ve dvou kolech.

Horor navíc není žádný skřet, takže má schopnost - povalení. Prudkými pohyby tělem během oněch 3 kol může povalit terč o velikostech: A – šance na povalení 30%, B – 20%, C – 10%. Při výpadu se tato šance zvyšuje u všech tří velikostí o 10%. Takže povalení lze použít během trvání zakousnutí (životy se samozřejmě ubírají také, protože jak povalení, tak těch 2-12 životů je způsobeno škubáním tělem), nebo při výpadu.

Terč jinak útočí normálně. Možná si říkáte, že je zakousnutý horor vydán soupeři na milost, ale opak bývá pravdou. Horor má velmi pevný stisk, kterým protivníka ochromuje bolestí, navíc se svým kluzkým tělem neuvěřitelně smýká a kroutí, takže je ho zasáhnout snad ještě těžší. Z toho vyplývá, že při boji se zakousnutým hororem nemá nikdo postihy, ani bonusy a horor si nehází na útok, ale jen terč si místo toho hodí oněch 2-12 životů. Čepel občas snadno sklouzne po slizkém pružném těle horora, které sebou neustále šije.

Horor má celkem vysoké OČ 8. Je to způsobeno jednak jeho tuhou a odolnou kůží, která je zvyklá na drsný život pod zemí, dále celkem velkou mrštností a z malé části také slizem, po kterém může občas sklouznout nějaká méně ostrá zbraň.

ÚČ 5 +2 (+2 je útočnost) se odvíjí od jeho silného skusu a dlouhých, ostrých čelistí.
Jinak má 3 útoky za 2 kola, u nichž také může použít zakousnutí stejně jako u výpadu (ale pokud neudělá výpad, ani zakousnutí, tak nemůže použít schopnost povalení).

Teď něco k zranitelnosti horora. Jeho tělo je stavěno k drsnému pohybu pod zemí, kde musí často čelit ostrým kamenům apod. Celkově je tudíž velmi odolný 20 +4. Slizová vrstva ho dobře ochrání před mrazem a ohněm – takže je nimi zraňován jen za polovinu. Naopak je velmi citlivý na energetické výboje, takže např. blesky je zraňován za dvojnásobek. Již jsem zmiňoval, že díky své adaptaci na téměř jakoukoliv stravu je částečně odolný vůči jedům – past se snižuje na 1/2 (pak se ještě samozřejmě upraví o bonus za odolnost). Zajímavé je, že před ohněm má sice lehkou ochranu, ale radši se mu vyhýbá, protože mu plamen pomalu ničí sliz a dráždí termoreceptory a světločivné buňky.
Takže horor málokdy útočí na člověka s loučí, ale raději si počká na jeho společníky bez ní. Ohněm se dá celkem snadno zahnat.

SUMA SUMÁRUM

A nakonec

Doufám, že na vás horor zapůsobil, tak jak měl a že z něj budete mít patřičný respekt. Jako nestvůra se perfektně hodí pro temná dobrodružství v těsných dungeonech, hlubokých jeskyních, vlhkých močálech nebo na povrchu za špatného počasí. Jeho výhodou je, že může útočit i za úplné tmy a špatných podmínek. Když si PJ vyhraje se situací, do které horora zasadí, tak je z něj strašlivý protivník.

Někde v močálech se na hladině objevily vlnky. Náhle se vynořila hlava bez očí, nosu a uší. Jen ty strašlivé čelisti …

Nebo ve vlhkém podzemním dungeonu to začalo neskutečně smrdět, z chodby napravo se ozývalo jakési slizké čvachtání a najednou …

No to byly jen takové jednoduché příklady, které by bylo potřeba rozvést. Prostě horor je příslibem děsivé až hororové atmosféry a tuhého boje do poslední panožky.
Jinak doufám, že vás neodradily ty termíny jako chemoreceptory a termoreceptory a panožky. Když by něco nebylo jasné, tak to vysvětlím. Horora jsem se snažil udělat trochu podle biologických zákonitostí, tak aby byl schopen i normálního života a ne jen zabíjení hrdinů.
Zároveň jsem se snažil, aby to nebyla jen další ošklivá namaxovaná nestvůra, ale aby byla nepříjemná hlavně vlastnostmi.

Doufám, že se vám to líbilo a že ho někdy dáte do akce.