Slunce zářilo. Toranton, po otci zvaný Toron, mnohými souboji kovaný, seděl sám u stolu před Skiropskou hospodou "Jižní hvězda". Pomalu přejížděl pohledem svoje okolí a srkal z kalicha.

Stařena s jakýmsi bláznem za ruku se pomalu blížila k oknu výčepu. Postarší výčepní ji zpozoroval, chápavě kývl a zpod pultu vytáhl bochník chleba s kostkou másla. Stařena poděkovala a uložila jídlo do košíku. Blázen těkal očima po okolí. Spatřiv chleba se vrhnul na košík, až ho stařena musela okřiknout. Chystala se odejít, když tu něco upoutalo její pozornost. Upustila košík na zem a počala příšerně nadávat. Blázen se vrhl na chléb. A Toranton i přes svou slabou znalost zdejšího jazyka porozuměl slovům jako "ďábel", "peklo" a.. "nekros"??. Všechny nadávky patřily páru jezdců, kteří přejížděli přes náměstí. Muž a žena. Torantona zaujala hlavně ta dívka. Byla nádherná. Pohledy jeho a její se střetly. Výraz její tváře přešel ze zamračení k údivu. Toranton se nemohl odtrhnout, tak byla zvláštní a zajímavá. Z vytržení ho probral tvrdý pohled šedovlasého muže, druhého z dvojice, pootočil se naň a jakoby provinile uhnul. Nemohl se však nabažit jezdkyně, se kterou vyměňoval úsměvy až do první zatáčky. Zatím ignorovaná stařena sebrala košík a belhala se i s bláznem pryč.

Toranton se tázavě obrátil na hostinského. "Eště jeden pohár?" Zeptal se místo vysvětlení hospodský. "Áno." Zní váhavá odpověď. "Ta stará žena pochází z pověrčivé rodiny." Vypráví výčepní za chodu "Nekros je pohádka na strašení dětí a chudák stará toho jezdce asi za něj považovala." "Řekni víc hostinský, zní to tajemně." Na to dobrodruh, sledujíc západ slunce a nekonečné moře. "Nekros je strašidlo, nadpřirozená blud. Prý ti dá co chceš ty, a samo si zase vezme, co chce ono. Chce mládí, touží po něm, potřebuje ho k životu. A potřebuje ho pořád víc a víc, protože ho vyžívá stále rychleji. Jasné? Stačí? Dalšími otázkami obtěžujte malé děti, než půjdou všechny spát." "Zvláštní" Zašeptá zamyšlený dobrodruh, nemohouc dostat z mysli tu čarokrásnou dívku....

Jak to zhruba bude dál: (stručné, jen modelový příběh, doporučuji zavést do Vašeho příběhu jinak) Toranton se během svého pobytu ještě několikrát s dvojicí setká, nakonec se seznámí u sklenice vína. Jedná se údajně o manžele, i když si nejsou rovni věkem. -Muž se jmenuje Nichos-- není tu podivná souvislost s "Nekros"? Mezi Torantonem a tajemnou Adriennou vzplane touha, ale co s Nichosem?

Po několika zajímavých setkáních a rozhovorech Nichos prohlásí, že budou pokračovat v cestě. Adrienna ale údajně zařídí, aby mohla zůstat. Po odjezdu si dohodne schůzku s Torantonem. Aby nevzbudili podezření u známých v hospodě, pošle Adrienna hrdinu napřed do pokoje, sama že za chvíli přijde. Na pokoji uslyší Toranton tlumené vzdechy ze skříně. Otevírá, a tam.. vysušený stařec, až nemožně sešlý věkem. Teď to konečně Torantonovi došlo. Stařena měla pravdu. Její nadávky ale směřovaly Adrienně, co Adrienně, NEKROSOVI! Je-li tomu tak, musí pryč. Již slyší Adriennu odemykat, on ale nemá svůj meč. Okno! Utéci oknem! Adrienna stojí na prahu, prohlíží skříň a v mžiku má jasno. Skáče, co skok, to dva sáhy. Hrdina se pokouší uniknout oknem. Je Nekrosem zachycen za rameno a tažen zpět silou deseti mužů. Kořist však také není vůbec slabá, zapírá se nohou, kopne a .. stisk povolil. Uniká. Pryč, co nejdál.

Až do smrti zůstal Nekros Torantonovi v paměti. A místo na ruce, kde ho chytil zůstalo svraštělé a nikdy se nezhojilo.