Historie:

Mertonovo, někdy také nazýváno též Irstadovo ostří vykoval sám Merton, jeden z největších mistrů theurgie co kdy žili, pro svého syna Irstada. Výroba meče byla dlouhá a úmorná, ovšem stál za to. Byl to a do skonání věků snad i bude nejlepší Mertonův výkon. Proč byl vůbec vykonán? Irstad měl jednu takovou malou zálibu, rád vyhledával co nejsmrtelnější nebezpečí co by mohl pokořit a namátkou narazil na legendu o drakovi žijícím v lůně hor daleko na západ od jeho domoviny. Drak se jmenoval Hinoasdroador. Merton tušeje, že nebezpečí může být pro jeho syna smrtelné, ho přesvědčil, aby zůstal u něho alespoň do té doby, než se mu podaří získat zbraň, která by mu dala alespoň šanci přežít, ne-li zvítězit. Povedlo se a meč byl na světě. Dokonalá zbraň hodna mistra.

Popis:

Mertonovo ostří se vzhledově nejvíce podobá meči bastardu, ale je daleko více umělecky zpracován. Jílec je lehce prodloužen ovázán černou kůží. Záštita má tvar dračích křídel a čepel se matně leskne. Vprostřed záštity je usazen smaragd..Na čepeli je tento nápis: Tomu jenž plodí vítězství.

Fakta o smaragdu

- Smaragd je srdce artefaktu.
- Kamen je ve tvaru kapky.
- Barva kamene je světle zelená.
- Cena kamene je 35 zl, ale díky démonovi který je vněm, se jeho cena počítá na desetitisíce (nedá se koupit je to unikát. Cena zde uvedená je jenom kdyby ho chtěl nějaký hamižný dobrodruh prodat)

Vlastnosti:

V kamenu je jeden mocný démon, který byl ochoten s Mertonem spolupracovat. Moc démona propůjčuje meči tyto schopnosti :
SZ : 10/+2 OZ : +1 - proti čepeli se nepočítá zbroj, počítá se však démon pokud ve zbroji je. Meč byl vytvořen aby projel i dračí kůží, proto se nepočítá zbroj, ovšem na druhou stranu, nepočítá se, že by drak měl ve své kůži démony astrálních sfér, proto se počítá obrana démona.
- Za každého zabitého draka se zvedá SZ o 1 ( momentálně 11/+2) (maximálně na 18/+2). Neplatí to ovšem neomezeně, pokud meč delší dobu nebojuje proti žádnému z draků, snižuje se SZ o jedna, za každých 10 let, kdy proti žádnému nebojuje.
- + 2 k obratnosti majitele (démon dokáže zvýšit stupeň obratnosti svého majitele, pokud je v bezprostřední blízkosti : držení v ruce). Postava která má ten meč se cítí daleko pružnější a ohebnější než dříve. (+2 nikoli k bonusy, ale k samotnému atributu – Někomu se to může zdát logické, ale jsou lidé, kterým na mysl přijde spíše jenom bonus za obratnost. Tedy má-li postava obratnost 11/0, tak s tímto mečem bude mít obratnosti 13/+1).
- čepel září slabým měsíčním světlem , pokud je nablízku nebezpečí čepel se rozzáří, čím blíže je nebezpečí tím čepel září jasněji (vzdálenost na kterou čepel reaguje na nebezpečí je 25sáhů). Nebezpečím se myslí cokoliv co může ohrozit život majitele. Tato schopnost meče je trochu nespolehlivá, protože reaguje opravdu na cokoliv co by postavě ublížilo.
- Mertonovo ostří má na den 50 životů, které ubývají místo životů majitele. Platí pouze pro boj tváří v tvář a střelecký souboj. Meč se sám nastavuje ranám).
- sféra : 24
- váha : 25 mincí.
- Střední zbraň
- Magenergie Mertonova ostří: 1185 magů.

Povahové rysy

Démon je celkem dost velký pohodář s velkým smyslem pro humor (Dokáže mluvit s majitelem, popřípadě i s okolím. A to buď psychicky a nebo slovy). Je věrný svému majiteli a neopustí ho. V případě smrti majitele démon zůstává s jeho mrtvolou, dokud se nenajde někdo koho by si vybral za nového majitele. Past 20 - (roz + char) - vybere/ nevybere. Pokud si postavu nevybere, tak se mu snaží domluvit, aby ho vrátil na místo. A jestli nepomůže domluva, rozpálí se mu v ruce. Žár z meče zraňuje za 1K6 životů za kolo. Samozřejmě, že ne každý hraje na přesvědčení, a proto nechám na PJ aby posoudil, jestli je a nebo není postava zlá.

Příběh

Den 1:

Dneska se zase vydávám na nějakou výpravu s Šenai a Gunarem. Nemám ani ponětí kam jdeme. Vím jen to, že jdeme hledat jakési Mertonovo ostří nebo jak se ten meč jmenuje.

Den 2:

Bylo tak půl páté ráno, když jsme vyrazili. Kolem poledne se na nás vyřítila skupina orků (Obyčejní banditi, co olupují pocestné. Naivně si mysleli že nás přemůžou). Prvního zabila Šenai svým lukem. Řeknu vám ta se s ním umí ohánět (A nejen s ním). Druhého jsem dostal já, taky lukem. No a o zbytek se postaral Gunar svým krásným velkým žezlem. Gunar je dobrý válečník, ale hůř mu to myslí od té doby co ho přetáhli kyjem po palic, i je tak trochu magor. Koupil si křečka. Jednou jsem ho dokonce nachytal, jak se do toho křečka snažil narvat pečený kuře.

Den 3:

Konečně jsme dorazili do hvozdu. Zvenku vypadá moc hezky, ale jen co jsme dorazili dovnitř zjistili jsme, že něco není v pořádku. Tedy vlastně jsem to zjistil já, Gunar je jen obyčejný barbar a navíc momentálně psychicky nevyrovnaný a Šenai měla jiné starosti. Mému elfímu sluchu neunikly divné zvuky, které se šířily hvozdem. Jak jsme postupovali ke středu hvozdu, začali si těch zvuků všímat i ostatní. Po několika hodinách cesty hvozdem jsme narazili na podivného chlápka. Vypadal jako druid, ale nebyl to druid (druida ještě poznám). Jménem se nám nepředstavil, jenom nám dal radu ať co nejrychleji opustíme ten hvozd. Samozřejmě jsme ho neuposlechli. K večeru jsme dorazili do středu hvozdu, kde byla mýtina. Ta mýtina vypadala dost divně, nebylo na ní vůbec nic jen zčernalá půda, ale oheň to určitě nebyl, protože okolní stromy byly nezasažené. Rozhodl jsem se vstoupit na tu mýtinu. Jen co jsem se mýtiny dotkl nohou, srazila mě k zemi mocná síla jako by mě táhnul magnet někam hluboko do země. Každou vteřinou jsem cítil, jak ze mě vyprchává život. Smířil jsem se se smrtí. Naštěstí jsem dostal jeden nápad. Z posledních sil jsem sáhl do váčku na lektvary, který byl naštěstí blízko mé ruku a z vypětím všech sil jsem vypil lektvar mlhoviny. Jako nehmotná mlha jsem se dostal z té prokleté mýtiny.

Den 4:

Do rána se mi obnovila většina sil, a proto jsme začali hledat nějakou známku po meči. Kolem poledne nás Gunar zavolal k sobě. Našel vchod do jeskyně. Nahlídli jsme dovnitř a zjistili jsme, že to není jeskyně, ale obydlený komplex. Hned v první místnosti byla zbrojírna. Obezřetně jsme postupovali chodbami té jeskyně až jsme došli k mostu, který vedl někam ven. Rozhodli jsme se vrátit do tábora. Cestou zpět jsme opět nikoho nepotkali (asi o nás obyvatelé té jeskyně už slyšeli ). Bohužel jsem to, s největší pravděpodobností zakřikl, protože u vchodu na nás čekal nějaký chlápek. Jakmile jsem si ho víc prohlédl, zjistil jsem, že je to ten divný muž co jsme ho potkali včera. Teď byl akorát jinak oblečený. Měl krásnou róbu pošitou složitými ornamenty a v ruce držel hůl. Gunar se na něho vrhl, ale v běhu se zastavil, protože ten chlápek zamumlal něco v jiném jazyce a vypadal stejně jako Gunar. Dokonce měl i stejnou výbavu a oblečení. Po krátkém boji padl ten chlápek k zemi a zase se změnil zpět. Trochu mě přismažil blesky, a proto jsem mu proťal ruku šípem (Jako projev toho, že mě málem zabil.) . A hele ho parchanta. On jenom dělal že je mrtev.Říkám tak děsivý jekot jaký vydal jsem ještě neslyšel. Bohužel jsem ho už nestihl dorazit. Zvenku se na nás totiž řítili jeho služebníci nebo co to bylo. Utíkali jsme co nám nohy stačili. Doběhli jsme k mostu, ale z druhé strany se vyřítily další, neměli jsme jinou možnost. Rychle jsme ze sebe shodili všechny přebytečné věci a skočili dolu do tmy. Bylo tam naštěstí jezero a dost hluboké. Tak hluboké, že ani Gunar se nedostal na dno. Našel jsem malou jeskyni, do které jsme se schovali a přenocovali.

Den 5:

Začali jsme prohledávat tu jeskyňku kudy se dostat ven, ale marně. Našel jsem však něco co jsem nečekal. Pod sutinami byly totiž dveře. Dveře se mi podařilo odemknout (jo kdo umí ten umí). Moc nám to nepomohlo, protože tam je obraný mechanismus, který pouští po celé místnosti černé blesky. Odpoledne se to pokusím zneškodnit. Tak jsem se o to pokusil. Bohužel to nevyšlo a málem jsem přišel o život. Naštěstí se mi povedlo včas uskočit před jedním bleskem.K večeru jsem se o to pokusil ještě jednou. Ha, povedlo se. Prošli jsme tou místností a došli ke krásně vyřezaným dveřím. Za těmi dveřmi byl oltář, na oltáři byla kostra v plné zbroji s krásným mečem na prsou. Na tom meči mě nejvíce zaujal krásný smaragd. Dychtivě jsem se přiblížil k meči a vztahoval po něm ruku. Jen co jsem se toho meče dotkl, projel mnou zvláštní pocit, že dělám něco špatného. A vzápětí mi projelo rukou kopí. Nemohl jsem nic dělat, bolest v té ruce byla nesnesitelná. Proto jsem jenom pozoroval, co se odehrávalo. Ze tmy vystoupila hodně podivná věc. To snad není možné. To není pravda. Přece tady nemůže být lich. Pozoroval jsem boj mezi Gunarem a lichem. Šenai se mezitím starala o mě. Lich měl evidentně navrch. Gunar už skoro ani neuzvedl své žezlo, a tak ho Šenai podpořila střelbou. Po dlouhém boji padl Gunar mrtev k zemi. Šenai zdrcená smrtí přítele se vrhla na licha se lvím řevem. Po krátké bitvě padla i Šenai. Zbýval jsem jen já, zdravou rukou jsem popadl meč. Jako by mnou projela nová síla, cítil jsem se pln energie a moci.Bojoval jsem z lichem a zjistil jsem, že se mi daleko lépe uhýbá před ranami. Dokonce meč sám létal lichovi do každé rány. Jsem si jist, že kdyby se ten meč nevystavoval každé ráně, určitě bych zemřel. Nakonec jsem licha udolal. Chtěl jsem si meč ponechat, ale v hlavě se mi ozval hlas, který mi našeptával, abych ten meč nechal zde, že by chtěl zůstat na místě posledního odpočinku svého pána a přítele Irstada.

Elf zemřel několik týdnů po návratu domů na následky otravy. To kopí bylo napuštěné zhoubným jedem.