Ne každý dokáže správně využít to, co zná, vzpomenout si na všechno, správně se rozhodnout. A když je v koncích, tak si hodí kostkou... a nebo mincí. Ne vždy však mince dá tu správnou odpověď, jde jen o náhodu... a nebo ne?

Jak vypadá a k čemu je dobrá?

Pravdomluvná mince je v podstatě obyčejnou mincí z platiny nebo jiného vzácného kovu s výrazně odlišným vzorem na rubu a líci. Může to být mince s ražbou jaká je v dané zemi obvyklá, ale i s libovolnou jinou jakou si výrobce objedná. Jen musí být zřejmé, která strana je která.

Použití je snadné, stačí Minci pevně sevřít v dlani, pomyslet na nějakou otázku, na kterou chcete znát odpověď a Minci vyhodit do vzduchu. Když Mince dopadne na rovnou podložku, bude otočená nahoru tou stranou, která symbolizuje správnou odpověď. Z toho plyne, že na otázku musí být možné jen dvě odpovědi - ano a ne. Každé použití, i neúspěšné, odebere minci 1-3 magy z aktivní magenergie, které má na počátku 15 magů a kterou nelze žádným způsobem obnovovat, když magenergie dojde, mince ztratí svou kouzelnou moc a výsledek hodu je pak náhodný. Pokud bude Minci zkoumat alchymista, uvidí právě aktivní magenergii nikoliv magenergii potřebnou při výrobě.

Jak to funguje?

Mince samozřejmě nezná odpověď na libovolnou otázku, zná jen to samé, co ten, kdo jí právě používá, jen dokáže ty informace lépe využít k nalezení správné odpovědi. Možná se může zdát, že je to k ničemu, ale každý je přeci schopen na základě vlastních znalostí odvodit neuvěřitelné věci, jen pro to nemusí mít vždy dostatek času, trpělivosti nebo dostatečné schopnosti zhodnotit situaci. Nejvhodnější to může být pro řešení hádanek nebo matematických problémů, ale také na zjištění na zapomenutých věci, protože i ty vlastně člověk zná, jen si nemůže vzpomenout. Jediná podmínka je, že odpověď musí být buď ano nebo ne. Na jiné otázky bude odpověď náhodná stejně jako na ty, ke kterým nemá dost informací.

Probíhá to asi následovně: Když někdo Minci stiskne v holé dlani a v duchu položí otázku, Mince si vyčte z jeho paměti veškeré informace, které by mohla potřebovat k nalezení odpovědi. V okamžiku vyhození do vzduchu se aktivuje analytický proces, který se pokusí odpověď nalézt a v témže okamžiku se odečte příslušný počet magů (1-3, přesnou hodnotu zná ale jen PJ). Ve vzduchu se Mince natočí tak, aby dopadla tou správnou stranou nahoru podle nalezené odpovědi. Pokud odpověď není „ano“ nebo „ne“ (špatně položená otázka, nedostatek informací...), Mince se nijak natáčet nebude a dopadne jako každá jiná, tedy náhodně.

Pokud uživatel Minci po stisknutí nevyhodí do vzduchu do šesti kol od stisknutí, přečtené informace se vymažou a na magenergii to nebude mít vliv. Vyčítání funguje podobně jako povolené čtení u telepatie a dá se proti tomu také stejným způsobem bránit. Proč povolené čtení? Dá se předpokládat, že při tom, kdy si uživatel představuje otázku, představuje si i možnosti řešení. Pokud by ale svou mysl nebo její část uzavřel, Mince se nic z uzavřené části nedozví.

Kdyby náhodou bylo v Minci méně magů, než by se mělo odečíst (ale minimálně jeden mag), Mince fungovat bude, ale všechny zbylé magy zmizí.

Síly, které mincí pohybují, jsou prakticky neznatelné, pokud by se někdo pokusil hod ovlivnit, ať už fyzickými, nebo nadpřirozenými silami, tak se mu to povede stejně dobře jako s obyčejnou mincí.

Mince má v okamžiku použití k dispozici všechny znalosti jejího uživatele včetně těch, na které si zrovna teď nemůže vzpomenout, ale někdy v budoucnu by si vzpomenout mohl.

Ale pozor, Mincí nejde házet pořád dokola dokud nedojde magenergie. Mezi jednotlivými hody musí být minimálně jedna hodina (6 směn) přestávka. Pokud by někdo zkoušel hodit dříve, Mince dopadne náhodně bez jakýchkoliv vlivů na její magenergii.

Příklad: Mladý šlechtic Lukaso je v zoufalé situaci. Za hodinu se má ženit se svou milovanou a za žádnou cenu nemůže najít krabičku se snubními prsteny. Kde jen můžou být? Pak si vzpomene, že dostal od svého přítele pyrofora jednu zvláštní minci pro štěstí. Pomyslí si: „Jsou ty prsteny v mé ložnici?“ Hodí mincí a odpověď zní: „Ano!“ Lukaso vběhne do ložnice, prohrabe všechny šuplíky, truhlu, skříň s šaty, dokonce se podívá i pod postel ...a nic. Vztekle zahodí minci do rohu a odevzdaně si sedne na postel, vlastně na plášť, který má na ní připravený. A najednou mu to dojde. Sáhne do kapsy pláště a vytáhne zdobenou krabičku i s prsteny. Vždyť je tam vlastně sám ráno dával, aby na ně nezapomněl!
Kdyby ale první otázkou bylo: „Jsou prsteny v salonku?“, odpověď by zněla „Ne.“ a další pokus by měl až za hodinu, což by bylo pozdě.

Protipříklad: Čarodějce Livii někdo na včerejší oslavě přimíchal drogu do jejího poháru s vínem. Teď jí hrozně bolí hlava a navíc jí její společníci s potutelným úsměvem tvrdí, že předváděla striptýz v hospodě na stole. Samozřejmě to není pravda (padla pod stůl, hned jak dopila), ale Livie si z toho večera nic nepamatuje. Pokusí se tedy zjistit co se dá pomocí Pravdomluvné mince. Jelikož to však byla opravdu velmi silná droga a Livii se už vzpomínky z toho večera nikdy nevrátí, tak ani Mince neví, co se vlastně dělo. Výsledek hodu tedy bude náhodný, což jí může přivést do ještě trapnější situace, než v jaké je teď.

Jak to používat?

Pro PJ je velmi obtížné zjistit a analyzovat, co která postava vlastně může vědět a co z toho teoreticky může vydedukovat, ale rozhodnout lze také obráceně - když by se dedukce musela zakládat na informaci, která není známá, výsledek hodu mincí bude náhodný. Postavy a hráči pak budou hodně riskovat, pokud budou klást sporné otázky a když minci nemohou důvěřovat, tak není příliš k užitku.

Typickým příkladem vhodného použití mince jsou klasické hádanky, u kterých je většina informací v nich obsažená, jen přijít na tu správnou odpověď. S pomocí pravdomluvné mince je možné alespoň ověřit správnost řešení. Rovněž s matematickými problémy a detektivními záhadami může pomoci, když je nalezeno dostatečné množství indicií a je třeba se jen ujistit o správnosti řešení.

Příklad: Královský architekt Michail se chce ujistit, jestli bude kopule chrámu, který navrhl dost pevná a nezřítí se ani za toho nejhoršího počasí. Plány má hotové a zná teorii i všechny vzorce, které jsou pro výpočet pevnosti nutné. Nechce se však zdržovat několika dny nad sloupci čísel, aby nakonec zjistil, že to musí celé předělat, takže si hodí Pravdomluvnou mincí. Jelikož Michail zná vše potřebné, měla by mu Mince dát správnou odpověď. Jestliže by ale žil v bludu a některá z teorií byla chybná a neměl by znalosti, pomocí kterých by ji mohl ověřit, bude touto chybou zatížen i výsledek hodu Mincí. (Je vhodné dodat, že i kdyby Michailovi padlo, že stavba vydrží, určitě by si výsledek zkontroloval ručně - je to přeci jen příliš velká zodpovědnost. Kdyby mu však padlo, že stavba nevydrží, mohl by rovnou začít hledat chybu.)

Jak to vyrobit?

Pravdomluvnou minci může vyrobit pouze pyrofor. Potřebuje k tomu standardně vybavenou laboratoř a minci z platiny (pokud není platina známá nebo se nevyskytuje, může být mince z jiného kovu, který by měl být vzácnější než zlato (mitril, adamantium...). Pro každý svět by ale měl existovat jen jeden kov, ze kterého je možné Pravdomluvnou minci vyrobit). Mince musí mít jednoznačně rozlišitelný rub od líce, na tom, co je na jednotlivých stranách zobrazeno v podstatě nezáleží. Která strana bude představovat „ano“ a která „ne“ určí pyrofor na začátku výroby.

Když Minci dojde magenergie a ztratí svou moc, je možné ji opět použít jako základ pro novou.

Pár rad na závěr

Pro PJ:

• Hráči mohou vymyslet nějakou cestu, jak se k odpovědi dostat a pak to zkusí pomocí Mince. Je dobré, pokud se nejistý PJ hráčů zeptá, jak to vlastně myslí.
• Pokud si PJ přesto není jistý, měl by předpokládat, že si nebude jistá ani Mince.
• PJ by neměl naznačovat, co si myslí o řešitelnosti dané otázky pomocí Pravdomluvné mince.

Pro hráče:

• Nevymýšlejte nesmysly, na které se špatně odpovídá, PJ vám to může oplatit špatnou odpovědí, zvlášť v případě, že mu své záměry dostatečně neobjasníte.
• Hráči by měli hrát své postavy a i v případě, že PJ naznačí, co si myslí o řešitelnosti úlohy by neměli svým jednáním dát cokoliv najevo.
• „Pán jeskyně má vždy pravdu.“ „Magie může kdykoliv selhat.“ To jsou citace z pravidel, mějte je na paměti, kdykoliv se vám nebude výsledek hodu Pravdomluvnou mincí líbit.

A pár záludných otázek a jejich řešení:

• Jsem v tomto stavu schopný komunikovat se sférami? - Ano - Skoro vždycky to jde, jen v případě, že by byl theurg natolik opilý nebo jinak zneschopnělý, že by měl pravděpodobnost spojení s první sférou rovnou 0% (nebo, že by to nebyl theurg ani nikdo jiný, kdo to dokáže), tak Mince řekne, že ne. Pozor, musí se jednat o okolnosti, který jsou theurgovi známé, pokud by byl nějak očarován nebo proklet a nevěděl o tom, tak to ani Mince nepozná. Pravděpodobnost úspěšného spojení se sférami se po hodu Mincí nijak nezmění.
• Působí na mě nějaký posthypnotický příkaz? - ? - Pokud vlastní nebo cizí postavy uživateli nic nenaznačily, tak to nejde poznat.
• Byl ten stařík přestrojený lupič Falco? - Ano/Ne - Ano, pokud je to opravdu Falco a bylo to možné nějak objektivně poznat. Kdyby naopak byl stařík objektivně úplně odlišný (o půl sáhu menší a tak) a nic na něm Falca nepřipomínalo, tak bude odpověď ne. V ostatních případech půjde o náhodu.
• Vracel mi Standa těch 150 zlatých, které jsem mu půjčil před týdnem? - Ano/Ne - Tak přesně k tomuhle má Mince sloužit, pokud nejde o trvalou ztrátu paměti, odpoví správně.
• Je v této místnosti skryté tajné místo? - ? - Pokud o něm postava neví a není to opravdu zřetelně na očích (jen si to postava neuvědomuje), tak to neví ani Mince.
• Dá se Falcovi věřit? - Ne - Nikomu nelze úplně věřit a pokud postava není chorobný důvěřivec, odpověď bude: Ne
• Mám se přiznat? - ? - Špatně položená otázka. Pokud by zněla: „Mám se přiznat, abych dostal nižší trest?“, tak Mince může zhodnotit znalosti postavy ohledně trestního práva, výpovědi svědků a výrazu soudce a dát tu nejlepší odpověď. Neznamená to ale, že se nezmění situace, což může změnit i výsledek procesu.

Obecně platí, že Mince si musí být jistá výsledkem, na nějaké dohady a pofidérní úvahy neodpoví.

Duchovním otcem nápadu na předmět, který ověřuje pravdivost výroků je FlaviusV, který mi dal svolení jej přepracovat. S vychytáváním chyb a vymýšlením záludných otázek mi nejvíce pomohli Folcwine a Tuvy.