Typ: Artefakty
Sféra: Zeiriel
Základ: Elfí ocel, Hvězdné stříbro, Onyg
Suroviny: 100 000zl
Trvání: Stálé
Váha: 8 mincí

Pozn: Poněvadž jsou tyto zbraně tak atypické a neznámé, málokdo by pochopil popis těchto zbraní ihned napoprvé, uvedu tudíž odkaz, na kterém najdete obrázek cestusů, které vám pomohou orientovat se dále v popisu, protože základní tvar cestusů je stejný, jen se mění tvar čepele a rukojeti: http://auction5.inetu.net/member/hugewarehouse/riddick.jpg

V boji byl jako vítr: rychlý, nezdolný a neoblomný. Zanechával za sebou krvavou spoušť, v soubojích jako by… ano, boxoval. K ničemu jinému se to nedalo přirovnat. Jeho ruce byly dokonale sehrané s tělem v nikdy nekončícím tanci smrti. Bylo to ohromující… Bylo to děsivé. Jeho rány byly vedeny s milimetrovou přesností a až s neuvěřitelnou razancí. Vždy si našel slabé místo soupeře. Čekal na nepřítelovu chybu a stokrát mu ji zúročil. Byl postrachem nepřátel, hrozivý jako přízrak a krutý jako moře. Byl to Cassilas.

Daegor, královský zbrojnoš

POPIS

Cassilasovy čepele jsou vlastně sada cestusů s neobyčejnými vlastnostmi. Pro ty, co nevědí co je to cestus, nebo se s takovým názvem ještě nesetkali: Cestus je druh zbraně, která ( v moderním světě vypadá jako boxer ) má místo typického tupého zakončení na prstech dlouhou zahnutou čepel sahající až k zápěstí. Cassilasovy čepele mají držadlo omotané měkkou černou buvolí kůží, potaženou tenkou vrstvou hedvábí pro větší přilnavost, savost a měkčí uchopení. Samotné čepele mající u rukojeti šířku dvou palců se dále plynule zužují až do samotné ploché špičky. Šířka čepelí je skoro po celou délku konstantní (1,5 palce), jen ke konci se zužuje do úzkého ostří( 0,3 palce ).

Cassilasovy čepele jsou vyleštěné do absolutního lesku jako zrcadlo. Hned na začátku nad zápěstím mají řadu 5 zoubků jako u pili. Ovšem tyto zoubky jsou trošku nakloněné a prodloužené ( připomínají mořské vlny ). Samotná délka čepelí činí odhadem 10 palců a je opravdu velmi ostře zakončená. Na začátku rukojeti je náznak hlavice, ale spíše než o typický tvar jablka se jedná o rovnoměrné rozšíření ploše zakončené tak, aby ruka nesklouzávala z držadla a opřela se o ni. Na čepelích lze pozorovat obraz fénixe, jak se zvedá z popela, a na druhé jak se v popel rozpadá. Jedná se o nádherně provedenou techniku tzv. damašku, kdy se skovávají dva a více kovů dohromady.

MATERIÁLY

Cassilasovy čepele vyrobil elfí kovářský mistr Caliondo speciálně pro tehdy legendárního vojáka Cassilase. Podmínkou ale bylo, aby vyrobil neobyčejně pevné, houževnaté a lehké čepele, které se dají nasadit na ruku bez jakéhokoliv sklouzávání… Byl to nelehký úkol, ovšem Caliondo se ho chopil více než velkolepě. Ve starých spisech se dočetl o zapomenuté technice spojování ocelí a získané znalosti využil na výrobu cestusů. Přemýšlel, jaké materiály by byly nejvhodnější pro kov pružný, tvrdý a zároveň nelámavý. Bylo to složité. Každá nemagická zbraň, byť vyrobena z jakékoliv ocele, byla křehká. Jednoduše řečeno: za tvrdost se platilo lámavostí. A pokud někdo chtěl nelámavou čepel, musel zase počítat s určitou měkkostí. To se Caliondovi samozřejmě nelíbilo a bádal nad kovy, které by tento nepříjemný fakt vyloučily. Začal s elfí ocelí, která byla známa svou nepřekonatelnou tvrdostí. Ovšem potřeboval další, který by eliminoval křehkost. Dlouho si lámal hlavu nad kovem, který by se k elfí oceli hodil, až jednou uslyšel o hvězdném stříbru. O velice vzácném kovu, který má neobyčejné vlastnosti. Využívá se jako přísada do Paladinských mečů, nebo se z ní zhotovují nádherně lesklé šperky. Jedná se o velmi pružný kov, který se za určitých podmínek dá tvarovat i holýma rukama a přitom nikdy nepraskne. Ovšem tohoto kovu bylo na světě opravdu pomálu a tak se za něj platila až přemrštěně vysoká cena. Když to Caliondo Cassilasovi řekl, druhý den mu on sám přinesl prut onoho vzácného kovu. A ještě něco přinesl. Říkal tomu Onyg a přál si, aby ho použil při výrobě…

ELFÍ OCEL

Elfí ocel je velice ušlechtilá ocel, která má zvláštní přednosti, které ji vyvyšují nad běžné oceli. Nejprve je dobré zmínit její tvrdost, která odpovídá nejtvrdším běžným ocelím, které známe. Ovšem elfí ocel má jednu nespornou přednost a tou je váha. Elfí ocel je až dvakrát lehčí než běžná a přitom její tvrdost zůstává stejná. Od běžných ocelí ji bezpečně rozeznáme: je totiž výrazně bělejší. Těží se v nejhlubších skalních podložích a pouze v omezeném množství. Málokterý obchodník ji má ale na skladě a když už, tak si ji obyčejně nechá pro sebe, nebo ji prodává velmi draho. Samozřejmě, že poptávka po tomto neobyčejném kovu je vysoká, leč její zásoby jsou velmi omezené. Proto se s tímto kovem setkáváme jen velmi zřídka, třebaže je ideální pro výrobu všech druhů zbraní. Bohužel jen málokterý kovář ji dokáže zpracovat. Tento kov vyžaduje velmi vysoké teploty pro kujnost; za studena se nedá zpracovat, neboť praská. Pro kováře je toto opravdu těžký oříšek. Není znám případ, kdy by kovář tuto ocel roztavil, vždy se ji povedlo pouze rozehřát do třešňově červené barvy. Jako by teplota na tento kov nepůsobila. Další vlastností, kterou elfí ocel vyniká, je její částečná antikoroze ve výhni. Na tomto kovu se při kování a následném dalším zpracování takřka netvoří okuje ( tenká leč extrémně tvrdá vrstva materiálu na povrchu ). Okuje jsou noční můrou každého kováře, protože jdou jen velmi obtížně odstranit. Proto je elfí ocel mezi kováři velice oblíbená.

HVĚZDNÉ STŘÍBRO

Hvězdné stříbro je snad ještě vzácnější kov než elfí ocel a to z jediného prostého důvodu. V přírodě se nevyskytuje a jediným možným zdrojem jsou padající hvězdy, které neshoří při průletu zemskou atmosférou. Z částí a z úlomků hvězdy se někdy získává i tzv. meteoritické železo, jehož zdrojem jsou nejen meteority, ale výjimečně i hvězdy. Právě v těchto hvězdách lze vzácně pozorovat stříbrolesklý kov: hvězdné stříbro. Hvězdné stříbro je na dotek velmi studené a měkké. Je nádherně lesklé a v noci svítí jemným, bledě modrým vnitřním světlem, ve výjimečných případech i zeleným. Tento kov je nesmírně cennou surovinou pro šperkaře všeho druhu, bohužel jen málokterý zlatník s ním umí zacházet. Hvězdné stříbro je jen velmi obtížně zpracovatelné; při kování se totiž rychle zahřívá a nezkušený kovář hvězdné stříbro utaví. Umění sváření se předává mezi kováři z generace na generaci a ti, kteří znají tajemství hvězdného stříbra, se těší obrovské úctě a obdivu.

ONYG

Onyg je látka, která se získává z krve jednorožce. Krev jednorožce se nejprve musí nechat celý úplněk na měsíčním svitu a posléze nechat měsíc v klidu ve tmě. Krev jednorožce velmi intenzivně absorbuje světlo a za úplňku, kdy měsíc svítí nejjasněji, začne velmi matně zářit. Skoro neviditelně, lidským okem jen velmi těžce postřehnutelně. Pokud se tato látka nechá na svitu celou noc, absorbuje do sebe měsíční svit a dostane neobyčejné magické účinky. Je nutné, aby se ozářená krev nechala měsíc v naprosté tmě, jinak její magické účinky zmizí. V době ozařování a následného uložení je látka velmi nestálá a stává se, že jeden z pěti pokusů selže a krev jednorožce je znehodnocená. Pokud se ale dodrží přesný postup, látka vydrží a je vhodná pro nejrůznější použití. Onyg je gelovitá průhledná látka bez jakéhokoliv zápachu. Při pohledu skrz světlo lze v látce pozorovat drobná stříbrná zrníčka, jedná se ale o optický klam, který je způsoben odrazem světla od gelu. Látka má vždy teplotu svého okolí a velmi dobře teplo přijímá. Pokud je teplotní rozdíl do 30 stupňů, do jedné minuty se přizpůsobí svému okolí.. Zde uvedu pár příkladů jejího využití:

Pokud se Onyg vetře do rány, postava ucítí nádherné teplo, které se jí vlévá do žil, ustává krvácení, postavě se vyléčí 2k.6 životů a cítí se velmi svěží.

Pokud bude postavě Onygem potřeno unavené místo, může si odečíst 10 únavových bodů.

Pokud se Onygem potře čepel, která byla dříve otrávená jedem, účinky jedu se zesílí. Pokud se jedná o ochromení, doba trvání se prodlouží o jednu minutu, pokud se jedná o zraňující jed, postižený si odečte o 3 životy více atd.

Pokud postava pozře čistý Onyg v dostatečném množství ( určí PJ dle situace ), jakékoliv ochromení, nespavost atd. zmizí do jedné minuty. Pokud byli postavě odečteny životy za pozřený, nebo zasažený jed např. mečem či šipkou, postavě se vyléčí 3 životy ( pozor: 3 životy ubrané jedem ). Pokud postava požije Onyg a jed má v těle déle jak 1 den, vyléčí pouze 2 životy a pokud 3 den, její léčivé účinky zmizí. Pozn.: Pozřením více Onygu se účinky nezesilují.

Onyg má i velice příznivé účinky na krásu dívek. Pokud se dívky potírají mastí z této látky dostatečně dlouhou dobu, PJ může uvažovat o tom, že postavě zvýší charisma o 1 bod. Pozn.: Jsou známy i případy, kdy Onyg u žen vyléčil neplodnost a u mužů impotenci, ovšem tyto informace zatím nejsou jednoznačně potvrzeny. Onyg je poměrně drahá látka a postavy mohou rovnou zapomenout ji kupovat ve velkém, spíše by se měla objevit příležitostně a postavy by s ní měli nakládat s úctou a péčí…

VÝROBA

Teď, když se Caliondo mohl konečně pustit do svého skoro až životního díla, musel si nejprve ve staré elfí knihovně prostudovat informace o zpracování daných látek. Informace o elfí oceli a hvězdném stříbru v knihovně našel, bohužel zprávy o výrobě nebo použití Onygu chyběly. Nezbylo mu nic jiného, než věřit, že na něco přijde až při samotném kování… Tehdy ještě netušil, co vyrobí za zbraň. Nejprve začal elfí ocel a hvězdné stříbro skovávat. Nebyl to lehký úkol, oba kovy měly extrémně rozdílné svařovací teploty a on nemohl přijít na způsob, jak je skovat dohromady. Pokud chtěl rozehřát elfí ocel, hvězdné stříbro se mu s dotyku s ní a při skování spálilo, pokud chtěl rozehřát hvězdné stříbro a skovat ho do oceli, ocel se zlomila a zůstala nadále chladnou. V zoufalství potřel oba kovy Onygem. Pamatoval si, jaké má Onyg účinky… Oba kovy šly najednou skout dohromady! Teplotní rozdíly se vyrovnaly. Když začal oba kovy svařovat, napadlo ho využít informace z knihy, kterou četl v knihovně. Co kdyby použil úplně jiný způsob kování? Oba kovy tedy rozkoval na jemné plíšky a svařil je do sebe. Postupným překládáním docílil na čepelích maskované kresby rodícího se Fénixe z popela. Caliondo totiž viděl rodit se Fénixe. Když byl malý, rodiče s ním navštívili místního druida, a tento zážitek se mu hluboce vryl do srdce. Nebylo tudíž divu, že si na něj při kování vzpomněl. Když byl hotov, potřeboval už jen zakalit ocel. Kov rozehřál do třešňově rudé barvy a vnořil jej kolmo do čisté elfí vody a chvilku s ním míchal. Když potom cestusy o sebe cinknuly, zazněl nádherný zvonivý tón, který mu zněl v uších ještě hodně dlouho. Sehnal tu nejlepší měkkou, černou, buvolí kůži, doma našel kousek jemného sametu. Rukojeti pečlivě obmotal a pak si je nasadil. Držely výborně, měkce mu sedly do dlaní a anii při velkých otřesech nesklouzávaly. Samet navíc nádherně sál pot. Caliondo byl se svou prací hotov.

MAGICKÉ VLASTNOSTI

Jak jsem už psal, vyrobit tyto cestusy nebylo vůbec jednoduché a Cassilas si toho byl vědom. Proto se nehodlal smířit se skutečností, že se jedná o normální zbraně. Chtěl z nich vytvořit artefakty. Ty zbraně s ním jako by srostly. Byli jeden duch, jedno tělo, vždy je nosil u sebe. Vždy po souboji čepele pečlivě očistil, naolejoval a vytřel do sucha. Staral se o své zbraně jako o dítě a byl na ně po právu hrdý. Prožili společně mnoho bitek, zahryzli se do spousty nepřátel a pokaždé ze soubojů vyšli vítězně. Když se rozhodl, že si z nich nechá zhotovit artefakty, hledal ty nejzkušenější theurgy v okolí, poněvadž žádal o neobyčejné vlastnosti. Theurgové mu nabízeli nejrůznější řešení a návrhy, ale Cassilas nikdy nebyl spokojen. Až do dne, kdy potkal theurga Mortuse proslaveného svými neobvyklými nápady. Položil před něj čepele a vysvětlil mu, jak bylo složité tyto zbraně vyrobit a z jakých materiálů jsou vytvořeny… Seděli proti sobě velice dlouho a povídali si. Cassilas nemusel Mortuse příliš přemlouvat a on se brzy pustil do díla. Mortus nikdy takové zbraně neviděl, ale pochopil, že se jedná o něco neobyčejného, co se nevidí každý den.

„Cestus?“ otázal se udiveně. „Nikdy jsem o něm neslyšel. Pověz mi, příteli, jak se s těmito zbraněmi bojuje?“

Poté, co mu Cassilas všechno vysvětlil, Mortus přikývl. Už věděl, co udělá. Cestusy mají na den 10 magů a každý den přesně o půlnoci se dobíjejí.

PROHLÉDNUTÍ ILUZE

Magenergie: 5 magů
Dosah: 50 sáhů
Rozsah: 1 tvor
Vyvolání: Okamžité
Trvání: 3 hodiny

Cassilaschtěl rozpoznat každou iluzi, která se mu postaví do cesty. Chtěl si být jistý, proti komu stojí a nikdy se nesplést. Byl to nejdůležitější prvek, kterého si na zbrani cenil.

Postava, která má v ruce ( obě ) zbraně, má bonus k hodu proti iluzi + 5 . Pokud se jí prohlédnutí povede, v nulovém čase zjistí pravou podobu iluze. V případě, že se jedná o nehmotnou iluzi, pozná, že proti nikomu nebojoval. Pokud se jedná o iluzi již existující věci zaměněnou za jinou např. skřet začarovaný do podoby půvabné slečny, postava ihned pozná pravou podobu skřeta. Nutno podotknouti, že pokud postava svírá pouze jednu zbraň, např. druhou má v pochvě, kouzlo nefunguje.

ZÁŘE HVĚZD

Magenergie: Viz. níže
Dosah: viz. Níže
Rozsah. 0
Vyvolání: Okamžité
Trvání: 1 hodina

Cassilas si toto kouzlo velice oblíbil a i v naprosté tmě dokázal bojovat, jako by byl jasný den. Nepřítele záře jeho čepelí nepříjemně bodala do očí a zraňovala ho. Cassilas se s tímto kouzlem cítil odvážnější a bojovnější. Používal ho velmi rád a říká se, že když pociťoval úzkost, nebo když bojoval proti nejhorším běsům, jeho čepele začaly modře svítit a ozářily široké okolí. Ono světlo zářící do daleka bylo důkazem, že tam někde venku je Cassilas a bojuje s temnými stvůrami o lepší zítřek.

Postava, která nyní může držet pouze jednu čepel, a sešle kouzlo, rozzáří obě čepele modrým vnitřním světlem. Intenzita světla stoupá podle toho, kolik na ní bylo vypotřebeno magů. Toto kouzlo jako předchozí lze seslat v nulovém čase a pouze myšlenkou.(pozn. hodí se, když v souboji ztratíte jednu čepel, díky tomuto kouzlu se vám ihned rozzáří).

1 mag: Čepele velmi slabě září a pokud se přiloží k textu, lze s nimi obtížně číst.
2 magy: Čepele září jako lucerna, lze s nimi slušně osvítit místnost, rozsah 30 stop.
3 magy: Čepele září velmi silně, postavy nezvyklé na sluneční svit zraní za 1k.4 životů, postavy zákonitě zlé toto světlo odpuzuje a snižuje se jim bojovnost o -3. Postavy zákonitě dobré jsou pod tímto světlem nebojácnější a vražednější, zvyšuje se jim útočnost +1.

NÁHLÝ ÚTOK

Magenergie: 5 magů
Dosah: 0
Rozsah: 1 tvor
Vyvolání: 1 kolo
Trvání: 1Útok

Cassilas byl mistrem momentu překvapení. Dokázal znenadání zaútočit a zmást tak nepřítele. Jeho náhlý smrtící útok byl veden s dokonalou přesností, jako by mu ruku vedl bůh. Prudkost, s kterou vedl čepele, přesnost, s kterou zasazoval rány, neměla ve světě obdoby. Umění ovládání cestusů Cassilase proslavilo a učinilo ho slavným po celé zemi

Cestusy jsou zbraně nenápadné a dají se snadno skrýt. Postava si je může schovat do ruky, nebo čepele nasměrovat za dlaně a tak je schovat. Pokud má postava oblečení s dlouhými širokými rukávy, je účinek efektivnější. Postava, která chce použít kouzlo, se musí dostat k nepříteli na dosah ruky, zcela se oddat zbrani a nechat se od ní vést. Zbraň samotná postavě určuje pohyby rukou a pokud je postava dokonale koncentrována, tak tuto sílu vnímá. Kritérium pro kouzlo je inteligence větší jak 10. Postavy s nižší inteligencí toto kouzlo používat nemohou, poněvadž nevnímají sílu zbraně. Pokud se postava dostane k nepříteli na dosah ruky, může ho bleskovým smrtícím útokem překvapit a zaútočit na jeho nejslabší místo. Čepel sama pozná, kde je nepřítel nejzranitelnější a vede úder právě tam. Postava má v daném útoku nadpřirozenou sílu a její útok je veden s dokonalou přesností a obdivuhodnou razancí. Překvapená postava si hází 1k.10 + bonus za obratnost. Past: Obrat. ~ 12 ~ /uhnula/neuhnula. Lze tedy vidět, že vyhnout se tomuto útoku je extrémně těžké. Cassilasovy čepele začnou rudě žhnout a zraní postavu po zásahu automaticky za 1k.10 životů + 3 životy za popálení. Pozor, tento útok lze použít pouze v boji, nelze využít rozžhavené čepele jako křesadlo na oheň apod.

BOŽÍ ZÁMĚR

Magenergie: 10Magů
Dosah: 0
Rozsah: 1 tvor
Vyvolání: Okamžité
Trvání: 0

Neznal jsem člověka, který by bojoval tak rozvážně a dokázal vždy dokonale odhadnout protivníka. Cassilas to dokázal. Vždy věděl, proti komu stojí, jak je protivník silný, jak je zdatný a odvážný. Mnoho bojovníků se to chtělo od něj naučit, mnoho učitelů ho prosilo, aby se s nimi podělil o své tajemství, ale on vždy odvětil, že to nejde. Nechápali to, podezírali ho, že si své tajemství chce odnést do hrobu. Jen já jsem věděl, že to tak jednoduché nebylo.

Postava, která použije toto kouzlo, zjistí ihned po prvním podařeném seku všechny atributy nepřítele, tzn. její životaschopnost, útočné číslo, obranné číslo, odolnost, zranitelnost… atd. Kromě počtu zkušeností. V nulovém čase se postava okamžitě dozví její statistiky a aktuální počet životů, které daná postava má. Pozor! - platí pouze po prvním seku po seslání kouzla. Postava tuto informaci dostane pouze jednou, ne každým sekem. Nutno dodat, že se toto kouzlo objeví teprve až zkušeným hráčům, začátečníkům bude nejprve skryto, teprve až se sžijí s danou zbraní ( délku udá PJ dle zkušenosti hráče ), dovolí se postavě toto kouzlo používat. Toto kouzlo jako jediné nelze seslat každý den, jak by z popisu vyplývalo, ale pouze jednou za týden. Pokud by se postava pokusila toto kouzlo seslat vícekrát, kouzlo se nezdaří…

SFÉRA

Protože tato kouzla nemá žádná sféra, musel si Mortus vybrat 22.sféru Zeiriel a protože ji nikdo před ním neprozkoumal, musel to udělat sám. Není jisté, co v té sféře našel, ani co mu nabídla, ovšem když bylo po všem, Mortus zesmutněl a nikdy o ní nemluvil. Někdo říká, že tam našel samotného Pána zla a musel s ním hrát o život ve třech nebezpečných hádankách. Jiní říkají, že tam 200 let věznili jeho duši, než se za něj ostatní duše přimluvily. Další zase říkají, že tam našel podstatu všeho bytí a proto je tak mlčenlivý a zatrpklý, protože poznal pravdu… Není jasné, co přesně tam potkal, o pobytu ve sféře se nikdy nezmínil… Lidé postupně přestávali věřit, že tam vůbec byl a nahlédl do ní. A tak Mortus žil dál se svým tajemstvím a zaklínal další a další předměty. Už nikdy ale nepřekročil 21. sféru. Nikdo ani netušil, jakou panickou hrůzu z ní měl! Mortus si tajemství Zeiriel vzal do hrobu, ovšem někteří tvrdí, že přece jen na kusu pergamenu popsal, co tam viděl. Pergamen pak prý uložil do sigiáncové truhly a schoval na tajném místě, kde to nikdo nikdy nenajde…

SRDCE ARTEFAKTU

Když Mortus zaklínal Cassilasovy čepele, zvolil si jako srdce nádherné obrazce fénixů na čepelích. Nutno podotknout, že z hlediska kovařiny je toto nemožné, protože fénixové nemají daný pevný obrys pod povrchem kovu, jsou prakticky proloženy celou zbraní, a tak by musely mít čepele srdce rovnoměrně rozprostřeno po celé zbrani. Tato skutečnost se ale kryje s pravidly. Proto jsem zvolil jako srdce povrchové reliéfy s tím, že zasahují i do hloubky kovu a tím opisují fénixův tvar. Pokud by se tedy zbraně roztříštily na malé úlomky, zůstanou pouze dva vyřezané obrazce fénixů… Toto srdce artefaktu je tajné a měl by o něm vědět jen PJ. Ani samotný Mortus neprozradil Cassilasovy, kam srdce artefaktu vložil a ví to pouze on. Je to tedy do dnešní doby obrovská záhada, kde je vlastně onen artefakt nezničitelný, ovšem Cassilasovy čepele snad dodnes existují v celém stavu…

LEGENDA

Pověsti se nezmiňují o dětství slavného bojovníka Cassilase, známy jsou pouze střípky z pár bitev, kde už vystupuje jako bojovník vysoké a statné postavy. Se svým neobyčejným mečem prý stínal jednu hlavu za druhou. Dále jsou zmínky už podrobnější a ze spisů víme asi toto:

Cassilas byl vysoký, urostlý zelenooký muž, s výbornou fyzičkou a bystrým rozumem. Lidé ho znali jako potulného samotářského chodce osaměle putujícího krajinou a zahánějícího zlé bytosti od lidských příbytků. Na Cassilasovi bylo něco neobyčejného; svou práci vykonával s láskou, zalíbením a velikým zápalem. S tempem, jakým ničil zlo, se mu nemohl nikdo vyrovnat. A tak se Cassilas postupně stával slavnějším a zkušenějším. Byla za ním vidět nemilosrdná spravedlnost meče; kam vstoupil, tam temnota pohasla a lidé se radovali z osvobození. Stal se symbolem záchrany. Lovil upíry, pronásledoval vlkodlaky, zaháněl nejhrůznější bestie od vesnic a měst.

Jeho zásluh si všiml dokonce i král místní říše a netrvalo dlouho a Cassilas vstoupil do královských služeb Jeho Výsosti. Jeho sláva se ještě více rozšířila. Jeho meč Tiris vždy žhnul jasným plamenem a zdolával řady nepřátel s neomylnou přesností a neuvěřitelnou razancí. Cassilasův švih byl velmi dobře znám. Rány, které rozdával, byly neobyčejně prudké. Několikrát se stalo, že dokonce přesekl nepříteli meč.

Jeho duch však byl příliš svobodný, nemohl sloužit pouze jednomu králi, měl potřebu sloužit všemu lidu. Proto krále požádal, aby ho vyvázal ze služby. Král napřed nechtěl nic slyšet, ale nakonec s těžkým srdcem souhlasil. Cassilas byl opět volný. Ale jen do doby, než v jedné malé bezvýznamné vesničce poznal svou budoucí ženu Miriam. Byla nádherná jako víla. Netrvalo dlouho a stala se jeho ženou. Cassilas s ní mohl žít šťastně až do smrti, byl by se kvůli ní vzdal své slávy, ale osud rozhodl jinak. Jeho krásnou Miriam unesl temný mág Averbill.

Cassilas prošel celý svět, zoufale hledal svou milovanou Miriam, platil nehorázné sumy za každičkou zprávu o ní nebo o mágovi, až nakonec dorazil ke starému hradu. Bylo to strašlivé místo, temné a pusté, zarostlé trním a páchnoucí jako zanesená žumpa. Zde měl mág Averbill věznit jeho drahou Miriam.

Nejen Cassilas ale i mág byl na boj připraven. Proměnil Miriam v odpudivého pekelného psa a poslal ji Cassilasovi do cesty. Než si Cassilas stačil uvědomit, že zvíře se ho nechystá napadnout, bylo už pozdě. Jeho meč byl zaražen v psím srdci až po záštitu. Zvíře na něj hledělo udiveně, skoro lidsky. Pak mu z očí, které nečekaně získaly lidskou podobu, vyklouzly dvě osamělé slzy. Kouzlo pominulo a Cassilas si s hrůzou uvědomil, že zabil vlastní ženu! V zoufalství z ní vytáhl meč a pln zuřivé bolesti ho zlomil.

Když Averbill viděl, že je Cassilas oslaben žalem, pokusil se ho také proměnit, ale pak si to rozmyslel. Temně se rozesmál, neboť věděl, že největším trestem bude pro Cassilase vědomí, že zabil Miriam. Mág zmizel jako přízrak a nechal Cassilase v jeho mukách.

Od té doby se Cassilas změnil. Začal hledat zbraň, která by mu pomohla prohlédnout skryté nepřátele a odolat síle temných mágů. Hledal dlouho, nikdo neví, jak dlouho to vlastně bylo, možná rok a možná i deset let, ale jednoho dne byl zpátky ve vesnici u kováře Calionda. Položil před něj elfí ocel, hvězdné stříbro a Onyg, a pak mu vysvětlil své přání. Naštěstí byl kovář chytrý člověk a jeho požadavkům rozuměl. Na otázku, kde sehnal tak vzácné kovy, mu však Cassilas nikdy neodpověděl. Kdo ví, jak je získal… Snad mu je samotní bozi položili do cesty, snad se zatoulal do tak vzdálených krajů, kde se tyto materiály povalovaly jen tak na zemi… Caliondo se dal do díla a vyrobil pro něj nádherné čepele.

Tyto zbraně nakonec Cassilase proslavily nejvíce. Jeho boj připomínal mystický tanec dávných bojovníků. Plavné, lehké pohyby rukou… Za ním krvavé čáry. Byl to nádherný soulad člověka se svou zbraní, bylo to děsivé divadlo, když se utkal s nepřítelem. Tancem smrti to nazývali a měli pravdu. S těmito čepelemi Cassilas bojoval rozvážně a už ne tak prudce jako s mečem, dlouho si nepřítele chladnokrevně oťukával a pak zasadil smrtící úder.

Nikdy nepřestal hledat tajemného mága, vraha své manželky. Nikdy mu neodpustil a nikdy neodpustil sobě, že svou ženu v té obludě nepoznal. Legenda o Cassilasovi končí velmi smutně. Nikdy Averbilla nenašel, nikdy nepomstil smrt své milované Miriam. Jednoho dne ho lidé našli v jeho domě mrtvého, probodeného vlastní dýkou. Jeho cestusy se ztratily bůhvíkam a nikdo je od té doby neviděl… Tak končí legenda o Cassilasovi, odvážném a bystrém chodci, který nikdy nepomstil svou ženu a který patrně zemřel kvůli tajemství cestusů. Jeho vrah nikdy nebyl vypátrán.

Poděkování: Předem by jsem chtěl poděklovat Lyrii, s jakou ochotou se vracela k mému dílu a se zájmem a pílí ho dále opravovala...V neposlední řadě všem uživatelům, kteří smi radily v Moudré Sově...všem vřele děkuji, protože ti se zasloužily o celkovou podobu díla...děkuji