Autoři vs. redaktoři
Kontakt
 Nové téma  |  Aktuální forum  |  Zobrazit Téma  |  Hledat  |  Přihlášení   Předchozí zpráva  |  Další zpráva 
 (Vyřešeno) Články a eseje - zamítnuté dílo - O Červené karkulce trochu jinak
Autor: oči plíživé (---.8.broadband7.iol.cz)
Datum:   07.02.2008 15:48

žila byla, za sedmero horami a sedmero řekami v jednom malém domečku Červená Karkulka. Jednoho dne jí řekla maminka: „Vezmi bábovku a láhev cabernetu sauvignon a běž popřát babičce k narozeninám. Karkulka přikývla, vzala košík s bábovkou i vínem a rozloučila se s maminkou.
Cesta se klikatila skrz Starý hvozd. Ptáčci si vesele zpívali a podél cesty se líně plahočila bystřinka. Před Karkulkou se náhle rozprostřela malá mýtinka plná nádherného kvítí a ta se rozhodla, že natrhá pár kytiček pro babičku. Jak trhala, kdesi v křoví praskla větvička. Karkulka se rychle otočila ke křoví, ze kterého vykročil ohromný černý vlk. Nažloutlé tesáky trčely z jeho tlamy jako jehly a stékali po nich páchnoucí sliny. „Copak tady děláš,“ zeptal se a škaredými očisky prošpikoval dívenku. „Trhám kytičky pro babičku,“ odpověděla Karkulka. „A kdepak bydlí tvoje babička,“ ptal se dál vlk který už začal vymýšlet svůj krvavý plán. „Na Stříbrné mýtině hned za Temnolesem.“ Dostalo se vlkovi odpovědi. „Mladý maso, to je dobrota, ale je ho málo. Tlustý babky bych se nažral víc. Už vím! Nejdřív sežeru babičku a počkám u ní, až přijde tenhle malý zákusek,“ pomyslí si vlk a bez rozloučení odběhne zpět do lesa.
Když Karkulka dotrhala květiny vydala se znovu na cestu. Ta byla ale příliš dlouhá a tak za svitu hvězd došla k poslednímu úseku cesty a to byl Temnoles. Místo stínů a nočních můr. Červená Karkulka se podívala na tu ohromnou hradbu velkých černých smrků, sebrala odvahu a za svitu měsíce v úplňku se ponořila do závoje stínů.
Karkulka kráčela po lesní cestičce z kořenů a jehličí. Všude dokola panovalo hrobové ticho. Karkulka se začínala bát. Opatrně a potichu našlapovala, aby ji nikdo neslyšel. V tu chvíli se před ní něco pohnulo! Červené Karkulce začalo bít srdce ostošest. Rychle ucouvla aby se schovala za nejbližší strom. Přitom ale nešťastně šlápla na větvičku, jejíž křupnutí se rozletělo lesem rychlostí blesku. Ta věc se okamžitě podívala směrem ke Karkulce. Holčička uviděla v měsíčním světle mohutnou chlupatou příšeru s červenýma očima. Příšera zavyla děsivým řevem jenž drásal duši a vrhla se na Karkulku. „ÁÁÁ!!!“ zařvala Karkulka které ztuhla krev v žilách. A začala s panickým řevem utíkat. „Pomoc! Příšera!“ hulákala Karkulka z plných plic. „ÁÁÁ!!!“ Vřískající Karkulka slyšela, jak se děsivé dupání a hrůzu nahánějící funění blíží víc a víc. Už cítila odporný teplý dech páchnoucí rozkládajícím se masem.
Karkulka běžela, co jí síly stačily. Už myslela, že se blíží její konec, když tu náhle přestala cítit pevnou půdu pod nohama.. Les se totiž změnil v prudkou stráň a Karkulka se začala kutálet ze svahů. Zastavila se až na dně rokle. Obsah jejího košíku se vysypal do malé tůňky a tak popadla pouze láhev vína. Při tom ale uklouzla a spadla do černé, zakalené vody. Karkulka se hned začala soukat na břeh. Celá špinavá od bahna se nakonec doplazila nahoru, opřela se o strom a začala tichounce vzlykat. Děsivé vytí se vzdalovalo a tak si Karkulka konečně oddychla. Né však na dlouho. Něco jí totiž zavadilo o nohu. „Co to je?!“ vylekala se Karkulka.
„Aha, to je jenom kořen.“ Uklidnila se, ale jenom kořen to nebyl. Zprvu nevinný kořínek rázem ožil, obmotal dívence nohu a začal ji s neuvěřitelnou silou vléct lesem. „ÁÁÁ!“ vydala Karkulka ze sebe vzkřik, plný hrůzy a zděšení. Vzpomněla si totiž na vypravování své maminky o Masožravém dubu. Snažila se uvolnit ze sevření ale bylo to marné. Kořen držel pevně a začal Karkulku tahat ještě rychleji, až ji nakonec zvedl do výšky. Karkulka záhy nato, uviděla v lesním šeru pyšně se tyčící velký strom. Neměl žádné větve, jen hromady kořínků jenž svazovali Karkulku a nesli ji přímo nad Masožraví dub. Karkulka začala hulákat: „Pomoc! Pomoc!!! Já nechci být sežraná!“ Ve chvíli, když se dívenka ocitla přímo nad dutinou stromu, plnou děsivých bílých tesáků, zvnitřka stromu začal stoupat odporný, slizký jazyk. Ubohá Karkulka v panickém záchvatu hrůzy sebou tak zmítala, že rozbila láhev cabernetu, kterou stále křečovitě svírala, o tvrdé okraje stromu. Obsah láhve se vylil přímo do krku té obludy. Masožravý dub, jelikož doposud poznal pouze chuť krve a dešťové vody, začal sebou cloumat až nakonec pustil Karkulku na zem. Ta neotálela a rozběhla se co nejdál od stromu. Prodírala se houštinami, šatičky měla za chvíli celé roztrhané. Před vystrašenou a k smrti unavenou Karkulkou se však nakonec stromy rozestoupili a ta se ocitla na Stříbrné mýtině, kousek od babiččina domečku. Celá šťastná se rozeběhla k domu a rozrazila dveře. Jak Karkulka vešla do domečku uslyšela: „Ouvej, au, au, uf!“ To naříkala babička, ležící na posteli a po hlavu zabalená do peřiny. „Pročpak máš tak divný hlas, babičko?“ otázala se Karkulka. „Je mi tuze špatně děvenko.“ Dostalo se Karkulce odpovědi. „A proč máš tak velké břicho, babičko?“ ptala se dál Karkulka. „Protože jsem se strašně přejedla.“ Ozvalo se z deky. „A copak jsi to snědla, babičko?“ zeptala se znovu Karkulka a babička odkopla peřinu a prohlásila: „Vlka na smetaně. Přišel a myslel si že mě sežere. Já hned popadla flintu po dědovi a picla jsem ho mezi oči. To bylo masa! Jestli chceš zbytek je na pekáči, Karkulko!“

 Seznam diskuzních for   |  Všechny reakce   Novější téma  |  Starší téma 

 Témata Autor  Datum
 (Vyřešeno) Články a eseje - zamítnuté dílo - O Červené karkulce trochu jinak  Nový
oči plíživé 07.02.2008 15:48 
 Re: Články a eseje - zamítnuté dílo - O Červené karkulce trochu jinak  Nový
oči plíživé 07.02.2008 21:20 
 Re: Články a eseje - zamítnuté dílo - O Červené karkulce trochu jinak  Nový
Legar 08.02.2008 10:58 


 Toto téma je ukončené 

phorum.org