Parametry pro DrD 1.6.

Síla: 9-14/0
Obratnost: 7-12/-1
Odolnost: 12-17/+3
Inteligence: 7-17/0
Charisma: 6-11/-2

Základní pohyblivost: 9

Velikost: C
Výška: 175-195 coulů
Váha: 80-130 kilogramů

Rodová zbraň: šavle

Parametry pro DrD+

Sil: 0
Obr: -1
Zrč: -1
Vol: +3
Int: 0
Chr: -2

Sms: -1 ke zraku
Vydr: +1
Vel: +1

Popis

Pamúkové nejsou příliš vzhlední. První zvláštností jsou už jejich oči. Mají přes ně jakousi oranžovou průhlednou blánu, která chrání rohovku před přemírou slunečního jasu, ale díky ní dělají oči dojem, jako by měly oranžová bělma. Ušní boltce téměř neexistují. Jen jejich malé relikty. V některých legendách se proto praví, že Pamúkové nemají uši. Je překvapivé, že navzdory chybějícím boltcům poměrně slušně slyší (asi jako člověk). Zvláštní na pamúcích je jejich kůže. Nezvykle hrubá, téměř bez pórů, prostá jakéhokoli ochlupení. Jejich pleť je sytě černá, naproti tomu jejich vlasy jsou velmi světle žluté až bílé. Není známo, co zapřičiňuje takový rozdíl ve výskytu pigmentu.
     Tělo, které se jinak příliš neliší od lidského, není tak vypracované. Na první pohled působí masitě až odule. Je to z důvodu nutnosti uchování vody (viz. níže).
     Pamúcké ženy bývají menší, než muži. Ve vzhledu se příliš neliší. Mívají trochu tmavší vlasy a propadlejší oči.
     Nejraději se oblékají do odstínů světle žluté. Není v ní prostě takové horko. Tradičním oděvem je dlouhá vzdušná říza.

Přirozené prostředí

Přirozeným prostředím pro pamúky je poušť. Neobývají sice ty nejteplejší části, kde váznou možnosti obživy, ale jsou schopni v nich přežít. Nejraději mají horké polopouště. Jejich tělo je dobře vybaveno ke zvládání extrémních pouštních podmínek. Původně byli národem kočovníků od oázy k oáze. Od tohoto bodu však již doznali vývoje a dnes většinou bydlí v osadách při zdrojích vody nebo přímo ve městech. Jen neradi ale úplně odcházejí z blízkosti své pouště. V jejich mateřštině slovo pamúk znamená "syn horkého slunce".

Zvláštnosti vzhledem ke stavbě těla

Tělo pamúka je dobře uzpůsobeno k uchovávání vody. V podkožních částech je schopen naschromáždit až osm litrů vody (odhad pro dospělého pamúka). To už je velký rozdíl, takže pamúk mění svůj tělesný objem podle toho, jak je "napitý". Rovněž dobře zvládá konzumaci velkého množství vody naráz.
     Voda se samozřejmě pod kůží nevyskytuje volně, ale ve speciálních na vodu bohatých tkáních. Na první pohled vypadají jako tuk, ale nejsou mastné, nýbrž mokré. Při zraněních z nich voda nevytéká, ale narušená tkáň postupně uschne a musí být nahrazena novou (dlouhé hojení).
     Mechanismus ukládání vody nemůže pamúk kontrolovat. Děje se "sám od sebe". Dalo by se to přirovnat k ukládání tuků v lidském těle, jen poněkud rychleji. Pro orientaci: litr vypité vody se vstřebá asi během dvaceti minut (čtvrtka za dvě směny).
     Pamúkova tvrdá kůže se téměř nepotí, moč je hustší, než je u humanoidů obvyklé.
     Toto vše umožňuje pamúkovi přežít bez pití nohem déle, než většině tvorstva. Pro účely pravidel, pamúk může bez postihů nepít 3 dny, a pak se mu přičítá jen osm bodů únavy denně. Má to však i svoje nevýhody:
     Pamúkova kůže je jeho zranitelné místo. Sečná zranění zvládá bez potíží (i to je důvod, proč pamúkové rádi bojují šavlemi), ale velká plošná zranění, při kterých je postižena hlavně kůže, snáší špatně. Pokud někdy obdrží takové zranění, PJ ho znásobí pamúkovou úrovní.
     Pamúk neztrácí příliš vody močí. To mu sice usnadňuje život, ale většina nemocí močového měchýře a ledvin pro něj končí smrtí.
     Jejich zažívací ústrojí je dobře zařízeno pro potřeby vody, ale alkohol nebo přemíra olejů je ničí.
     Pamúkové mají málokdy záněty spojivek a podobná onemocnění. Jejich oči jsou dobře chráněny. Na druhou stranu jim to ovšem stěžuje vidění v noci a ve špatně osvětleném prostředí. Téměř každý dospělý pamúk trpí šeroslepostí.
     Tím že se pamúk nepotí trpí výrazně jeho vnitřní termoregulace. Vlivem mocného střídání teplot na poušti se také ochlazuje a otepluje pamúkovo tělo. To je důvodem poměrně nízkého středního věku pamúků. Smrt kolem 40 let není vyjímkou, kdo se dožije více, než padesáti, o tom se vyprávějí legendy. Dítě je považováno za zodpovědné v devíti letech (může být pastevcem), za "plnoprávné" ve čtrnácti (může již založit rodinu, je plně pohlavně dospělé).

Životní styl

Jak už bylo řečeno, pamúkové již tradiční kmenový systém opustili. Vychází z něj ovšem jejich mentalita, takže se s ním musíme v krátkosti zabývat.
     Kmen čítal přibližně patnáct dospělých mužů a přibližně stejný počet žen a dětí. Vládla zde jakási "volná polygamie". Manželství se jednoduše skoro nebralo vážně. Pamúkové zato sice byli osvícenci kritizováni, ovšem na druhou stranu to zabraňovalo znehodnocování genetické informace kmene.
     Nejvyšší osobou ve kmeni byl náčelník. V podstatě neomezený pán nad životy a majetky pamúků v kmeni. Funkce byla doživotní, ale většinou se náčelníci vysokého věku nedožívali. Jejich funkci si totiž bylo možno dobýt.
     Kmen se živil jednak pastevectvím pouštních zvířat (záleží na fantasii PJ, stále nám tu zbývají obligátní velbloudi) a občasným oázovým zemědělstvím.
     Postupem času se pamúkové začali specializovat na obchod, protože jejich karavany byly schopny přejít i pro lidi nezdolné lány pouště a výrazně tak zkracovat obchodní stezky. Neobchodovali příliš často sami, ale sloužili jako levní a spolehliví dopravci. Placeno jim bylo zbraněmi, ze kterých si oblíbili šavle. Pokud dnes pamúkové obchodují samostatně, tak především s potravinami a pochutinami (tropické ovoce, koření...). Původní pamúcký tábor byla jen skupina vykopaných děr, přikrytých suchými palmovými listy. S rozvojem obchodu přišla stanová plátna a tábory se staly jednodušeji budovatelnými.

Tradiční náboženství

Pamúčtina

Jedná se o jazyk ve svých základech primitivní, můžeme však najít některé zvláštnosti.
     Časy jsou děleny podle denní doby, kdy nastávají na minulý denní, minulý noční, přítomný, budoucí denní a budoucí noční. Místo označování "noční" a "denní" se místy užívá "horký" a "chladný". Pamúk tedy například neřekne: "To bylo včera...", ale: "To bylo včera v chladném období". Překlad je samozřejmě kostrbatý, protože přesně přeložit výraz logicky nelze.
     Pro živé tvory existují mužský a ženský rod, pro zbytek objektů rod neživotný. Pro zajímavost, rostliny nejsou životné. Morfologie je nevyvinutá, v podstatě jakékoli změny významu slov se stejným kořenem se dějí pomocí členů, časových předložek apod.
     Logicky velké odlišnosti jsou ve slovní zásobě. Existuje například třináct různých výrazů pro písek. Všechny druhy vodních toků jsou označovány jedním slovem. Zcela chybí výrazy pro věci jako sníh, jehličnatý strom...

Pamúkové jako dobrodruzi

Pamúkové jsou dobří válečníci. Nebojují sice nikterak mrštně, ale mají neuvěřitelnou výdrž. S oblibou nosí těžké zbroje.
     Hraničářským oborům příliš nerozumějí. Na poušti jich není tolik zapotřebí a mimo poušť chodí jen neradi.
     Alchymistům se pamúkové také spíše vyhýbají. Mohou za to jejich lektvary a jiné vodičky, které již dokázali nejednoho pamúka zahubit v podtatě omylem.
     Nadanější jedinci se mohou stát kouzelníky. Zde jim nepřekáží skoro nic, až na nízkou charismu.
     Pamúkova postava se pro zloděje nehodí. Je příliš těžkopádná.
     Kněžími svých tradičních náboženství se pamúkové stávají poměrně často.