Henterové -Lesní lidé

,,Náš pluk ten den procházel lesem poblíž Damálských hor. Neměl jsem z toho příliš dobrý pocit, nevěřím těmhle lesním cestám. Mohli jsme být někde uprostřed lesa, když mé uši zaslechly šramot listí. Vykřikl jsem, abych varoval své druhy. Zajistili jsme cestu a pozorně sledovali okolí s připravenými sekerami. Pak se to stalo, přišel nejhorší okamžik v mém životě. Můj přítel padl na zem s oštěpem v krku. Nikdo však nebyl v dohledu. Další oštěp a další z mých druhů padl mrtev k zemi. Obrátil jsem svůj pohled k obloze. Nečekal jsem, že tam něco spatřím, ale překvapením se mi zastavil dech. Na stromech nad námi byly nějaké zrůdy s ocasy, za které visely na větvích. Vypadali jako lidé, ale nebyli to lidé. Vzal jsem svou sekeru a vrhl ji proti té potvoře. Ona jí pouze o pár coulů uhnula. Teď mi došlo, že nemá cenu bojovat. Obrátil jsem se a dal se na útěk. Vrátil jsem se domů. Díky své zbabělosti jsem přežil, ale za jakou cenu? Ten den jsem ztratil své přátele.‘‘

Odkud se vzali?

Tato lesní rasa se podle všeho vyvinula z lidí. Henterové si rádi na toto téma vymýšlejí legendy. Ale lidé to nejsou,v této formě už ne. Takže se můžete dozvědět, že je do lesů zavedl bůh. Když se však pokusíme vysvětlit jejich vznik logicky, mohli bychom dojít k závěru, že za svůj vzhled vděčí jakési evoluci. Tu mohlo způsobit prostředí, ve kterém po staletí žili.

Postupem věků si stačili znepřátelit snad všechny rasy. Tedy kromě trpaslíků. Ostatní,kteří k nim nejsou příliš přátelští, se je mnohokrát snažili vyhladit. Jenže henterové se ukázali jako silní a houževnatí soupeři. Nikdo je nikdy nedokázal porazit na jejich domácí půdě. Dokonce ani lesní elfové, kteří si říkají páni lesa. Ti hentery kvůli tomu přímo nenávidí. V průběhu roku 3254 na ně elfové útočili prakticky každý den. Pomalu jim však dochází, že se svého prvenství musí vzdát a přenechat ho této rase.

,,Slyšíš to synu? Elfové už jsou tu zas. Neví, že my jsme páni lesa!‘‘

Jak vypadají?

Henterští muži jsou v průměru 178 coulů vysocí, ženy asi 165 coulů. Jejich postava se dá jednoznačně označit jako velice mrštná. Členové této rasy mají vesměs tmavé vlasy i oči a světlou pleť. Rysy obličeje se liší podle pohlaví. Muži mívají vysoké čelo a velký orlí nos. Jejich brada je nejčastěji nevystouplá a nad ní jsou pak úzké rty. U žen jsou tyto rysy shodné, tedy až na vysoké čelo.

Ta je u žen u něco nižší. Oči bývají u mužů i žen stejné, hnědé s odstínem tmavě zelené. Obě pohlaví se kupodivu neliší ani když jde o tělesné proporce. Nejsou příliš svalnatí, spíše hubení a velice mrštní. Poslední věc, ve které se muži a ženy liší je šupinatý ocas. Ten vyrůstá z konce páteře. (z kostrče). Ženský ocas měří přibližně sáh, v průměru má asi 10 coulů a barva šupin je černá nebo tmavě hnědá. Mužský ocas má na délku něco okolo 120 coulů, v průměru přibližně 15 coulů a jeho barva je béžová. Délka a průměr ocasu se samozřejmě liší podle toho, jak je daná osoba vysoká.

Základním prvkem oblečení henterů je po kolena dlouhý kus kůže, zakrývající pohlavní orgány, to je společné u obou pohlaví. Ženy navíc nosí další kus kůže, který zakrývá hrudník. Přes tyto základní prvky henterové ještě nosí plášť s kápí, nejčastěji má barvu lesního porostu. Jednoduchost oděvu není v žádném případě dána nevyspělostí této rasy. Je to především kvůli lepší bojeschopnosti. Svou mrštnost mohou lépe využít v takovémto oděvu než například v kalhotech.

Všichni příslušníci této rasy nosí drobný přívěsek vyrobený ze dřeva. Podle něj se pozná, jaké má ta osoba společenské postavení. Především se liší kvalitou dřeva.

,,Ani lidé, ani barbaři, dokonce ani elfové nás nemohou přemoci. Tohle je náš domov a my ho budeme bránit dokud budeme živi!

Jak žijí?

Henterové už od pradávna žijí v lesích mírného pásu poblíž pohoří nebo i větších hor. Svoje obydlí si budují buď v korunách stromů nebo na menších mýtinách. Spíše bychom je našli hluboko v lese než-li na okraji. Pokud se potkají dva kmeny henterů, mohou vybudovat i celé město, ve kterém zpravidla žije asi 450 henterů. Ve vesnicích o něco méně, asi 300. Jejich hlavním stavebním materiálem je všudypřítomné dřevo. Samozřejmě, když nějaký strom pokácí, což se často nestává, neboť odřezávají dřevo tak, aby příliš neublížili dřevinám, ihned zase nějaký zasadí. Podle druhu dřeva můžeme poznat, jak je která budova důležitá. Takže například svatyně je postavena ze starého kvalitního dubu a obyčejné obytné domy se budují ze smrkového nebo borovicového dřeva. Všechny budovy ve vesnici či městu jsou před vnějšími vlivy chráněny stejně. Přes dřevěnou střechu a zdi je vždy přetáhnutý kus zvířecí kůže a přes tuto vrstvu se přikládají nánosy čerstvého javorového listí. Kůže se mění jednou za asi půl roku, ale listí se musí měnit každý měsíc. Toto se řídí podle počasí, takže se listí může měnit i každý den.

Jejich hlavní způsob obživy je lov zvěře. Především loví srny a divoká prasata. Henterové v malém množství pěstují pšenici. Pečivo se jim nepodařilo nahradit ničím, co by v lese bylo dostupné, kvůli tomu ta pšenice. Té se však v lese příliš nedaří, ale daří se jim pěstovat alespoň to malé množství. Henterové nechovají žádná hospodářská zvířata.

Henterové jsou velice zruční co se týká výroby předmětů ze dřeva. Vyrábějí velice dobré luky všeho druhu, kuše, ale především oštěpy. Vyrábějí oštěpy, které sami nazvali kimly. V opracování dřeva jsou nejlepší na světě. Vyřezávají si také své vlastní sošky, které používají při modlení.

Ocas henterů má mnoho využití, jedno z nich je i pohyb lesním porostem. Dokáží se neslyšně prosmeknout i, pro ostatní rasy, hustým křovím. Díky ocasu mají i výhodu v boji, henterové totiž nejčastěji útočí z nejvyšších vršků stromů. Nemusejí se přidržovat rukama, ocasem se zachytí za větev a vrhají kimly na nepřátele, kteří stojí na zemi pod nimi.

Tato rasa nemá žádný zdroj železné rudy pro výrobu šípů a kim(4.pád kimla=kim). Proto navazují obchodní styky s trpaslíky z hor poblíž. Trpaslíci nechodí po cestách, ale prochází pod lesem. Tak mají jistotu, že na ně nezaútočí žádná divá zvěř. Teď se asi ptáte, za co železnou rudu směňují. Odpověď je sice překvapivá, ale za dřevěné předměty vyrobené henterskými řemeslníky. Z nějakého důvodu se trpaslíkům líbí.

,,Co nás dělí od lidí? Je to snad povaha či způsoby? Ne! Je to ocas.‘‘

Jak se dají využít jako dobrodruzi?

Vlastnosti

• Pohyblivost-12
• Třída velikosti: B (1400-1700 mincí)
• Váha: 110-190 coulů

Rodová zbraň

Kimla

Kimla je speciálně upravený oštěp, může se použít i jako kopí. Je delší a lehčí, lépe drží směr, ale jeho pevnost se dá srovnávat s normálním kopím nebo oštěpem. Tady máme pár čísel: 5+3-2.

,,Proč nás ostatní zavrhují? Nejsme jiní než oni, pouze výstupek na konci páteře nás od nich dělí.‘‘

Postavení v rodině

Základ henterské rodiny manžel s manželkou. Žádné pohlaví není v rodině dominantní naopak, vztah je založen na rovnosti obou. V domě manželů žijí navíc i rodiče manželky. Děti jsou před dosažením věku 10 vychovávány svými prarodiči, tedy rodiči matky. Po této životní etapě nadcházejí zkoušky. Děti, které jsou starší než 10 let, se zkouší ve všech druzích řemesel a případně v lovu nebo v boji. Z tohoto učení vycházejí v 20 letech jako dospělí.

Rodinu živí žena i muž. Buď vyrážejí na lov nebo vykonávají nějakou jinou práci ve vesnici nebo městě. V případě lovu si nikdo nenechává celou kořist, jen tolik,aby neumřel hlady. To co z kořisti zbývá odnese do svatyně. Tam se maso a kožešiny ukládá za účelem obětování.

Henter je považován za starce, když dosáhne věku 50 let. Průměrný věk této rasy je asi 65 let.

,,Vysíláme lásku a přátelství do všech stran. Vrací se nám však jen samá nenávist.‘‘

Jak funguje jejich společnost?

Henterská společnost žije v kmenovém uspořádání. Nejvyšší postavení patří příslušníkovi jakékoli rasy, tedy kromě elfů, který ovládá magii. U nich samotných není tímto nadáním obdařen nikdo. Jediný jedinec s těmito vzácnými schopnostmi se u nich rodí přibližně jednou za přibližně 120 let. Proto jsou mágové tak respektováni. Další nejvyšší postavení mají Maklafovi kněží. Ti obsluhují a udržují svatyně svého boha, ve kterých ho uctívají. Tento úkon modlení vykonávají výhradně kněží, obyčejní lidé se nemodlí. Kromě uctívání Maklafa připravují a sami i vykonávají oběti. Ty jsou samozřejmě na počest Maklafa. Třetí nejvyšší postavení připadá náčelníkovi kmene. Ten má za úkol zajišťovat chod vesnice či města. Také ovládá všechny cechy. Po náčelníkovi kmene následuje armáda. Ta čítá asi jednu pětinu celého kmene. Pak se dál dělí na průzkumníky, vrhače a pěší bojovníky. Průzkumníci tvoří asi jednu pětinu celé armády. Ti mají za úkol hlídkovat na okraji lesa a v případě nouze upozornit zbytek kmene. Pěší bojovníci tvoří další jednu pětinu vojska. Jejich údělem je boj tváří v tvář, při kterém používají široké meče a své ocasy. A vrhači tvoří zbytek armády, tedy tři pětiny. Jsou vybaveni kimlami, někdy mají i dvě. Henterové si na těchto jednotkách zakládají. Další nejvyšší postavení ve společnosti náleží lovcům. Ti loví zvěř nejen proto, aby uživili kmen, ale i kvůli obětování. Nejnižší postavení patří členům cechů a starým henterů, kteří se starají o děti. Všichni řemeslníci se sdružují do cechů, kováři, pekaři, řezníci a řezbáři. Nikdo není v henterské společnosti bez práce.

,,Proč bojujeme se svými bratry? Kvůli chtivosti našich vůdců! ‘‘

Jak se dorozumívají?

Jazyk

Henterská jazyk je totožný s lidským. Všechno se stejně jako u lidí odvíjí v jaké části světa žijí, ale základ je stejný až na výslovnost dvou písmen: E->Y a C->Š. Tato rasa nemá žádná svá speciální slova. Jediné jejich slovo je: henter->lovec.

Písmo

Henterské písmo se neliší od lidského.

,,Žijeme jako elfové, vypadáme jako lidé, bojujeme jako barbaři. Tak kdo jsme? ‘‘

Jaký mají vztah k válce?

Henterové by rádi žili v klidu a míru. Jejich sen jim však kazí elfové, lidé a barbaři. Neustále podnikají výpravy do jejich lesů. I když se nikdo nikdy nevrátí, neodradí je to. Stále posílají na smrt další a další jednotky. Jediná opravdová hrozba pro ně jsou snad jenom lesní elfové, kteří také žijí v lesích. Neustále soupeří o post pána lesů. Chovají k nim opravdovou nenávist, stejně jako henterové k nim. Někdy se bohužel stává, že nějaký kmenový vůdce zatouží po větší moci. Pak tedy útočí i na ostatní hentery z okolí.

Nejoblíbenější bojová taktika henterů je útok z korun stromů. To uplatňují hlavně na nezvané návštěvníky z venku. Na elfy tato past příliš neplatí, ale nedá se samozřejmě vyloučit. V lese tato rasa nepotřebuje žádná jezdecká zvířata, neboť se pohybují pomocí svého ocasu. Když se však některý jedinec vydá ven za dobrodružstvím, nejčastěji používá k přepravě koně.

,,My nejsme válečníci .Nechceme boj. Chceme jen v klidu žít. ‘‘

Co henterové a magie?

Henterové neovládají žádný druh magie. U této rasy se jednou za 120 let rodí jedinec, který má nadání pro toto umění. To je však vše. Snad proto jsou mágové u této rasy tak ceněni a respektováni.

,,Proč nás nikdo neposlouchá? Chceme mír, oni nám však nedávají jinou možnost, než bojovat! ‘‘

Co jejich náboženství?

Henterové mají jednoho boha jménem Maklaf. Nikdo neví, jestli opravdu existuje, ale tato rasa v něj bezmezně věří. Je to bůh přírody, lovu a světla.

Vždy na konci měsíce se na jeho počest slaví a obětuje. Jako oběť dávají Maklafovi jednu čtvrtinu zvířat, které ulovili. Tento den nemá žádný zvláštní název, je to prostě Svátek.

U této rasy se však nemodlí všichni. Tento úkon zůstal pouze kněžím.

,,Nesmíme se bát! Strach je lidský nebo elfský pocit! ‘‘

Jaké mají zvláštní schopnosti?

Sluch

Henterská sluch se vyvinul kvůli lovu. Ten vývoj však nebyl ze dne na den, jsou to stovky let. Díky němu je jejich lov o mnoho úspěšnější. Dokáží zaznamenat prasknutí větývky na více než míli daleko a to i přes překážky. Nepoužívají ho však neustále. To by zešíleli ze všech těch zvuků, které by se jim nahrnuly do hlavy. Henterové mají mimořádně vyvinuté ušní svaly. Díky nim mohou regulovat tuto zvláštní schopnost. Jak se sluch vyvíjí:viz. tabulka

1. 75m
2. 150m
3. 225m
4. 300m
5. 375m
6. 450m
7. 525m
8. 600m
9. 675m
10. * 750m


*-10 a více

Mrštnost

Téměř celý svůj život se henterové pohybují na stromech, pomocí svého ocasu. Když se henter dostane do bezprostředního nebezpečí(zdraví méně než 25%)zvýší se jejich obratnost o 2, ale síla se sníží také o 2. Je to způsobeno zvláštní chemikálií, která jim koluje v krvi. Když je tedy organismus nadměrně poškozen, tak tato chemikálie vyvolá reakci, která uvolní všechny svaly. Proto jsou henterové v takových situacích velice obratní, ale zato velice slabí.

Seknutí

Henterové se také musí ubránit proti nepříteli, když dojde na boj tváří v tvář. Většina z nich u sebe nenosí žádnou zbraň. Když se tedy musí ubránit nepříteli, jednoduše použijí svůj ocas. Ten je velice pevný a tvrdý. Není přímo křehký, ale stačí pár ran sečnou zbraní a může se stát, že ocas odpadne. Podobně jako u ještěrek ocas zase doroste. Ale henterové by se neměli plést s ještěřími lidmi. Když člověk utrží sečnou ránu, zahojí se. Stejně je to i u henterského ocasu. A teď na závěr pár čísel: 7+6+4. Henter má navíc šanci omráčit cíl:viz tabulka.

1. 3%
2. 5%
3. 6%
4. 7%
5. 8%
6. 10%
7. 12%
8. 13%
9. * 15%
   
   *-9 a více

,,Proč!? Nikdy nic špatného neudělal! Tak proč sis ho vzal k sobě!? Snad kvůli těm arogantním hlupákům!?‘‘

Legendy

Henterové mají vlastně pouze jednu legendu a to o svém vzniku.

Počátek

,,Před mnoha staletími, kdy jsme ještě nežili v lesích a byli lidé, sestoupila na zem jakási bytost. Měla lidský vzhled, ale jako by světélkovala. Ta bytost se našim předkům představila jako Maklaf. Všichni ho respektovali, nikdo se na něj neodvážil ani křivě podívat. Když Maklaf spatřil tu bídu, ve které naši předkové žili, zděsil se. Navrhl jim, aby s ním odešli hledat lepší domov. Prošli rozlehlými pláněmi, temnými jeskyněmi, ale stále se nikde neusazovali. Až procházeli stinným hvozdem. Na první pohled se jim to tam zalíbilo. Maklaf tedy řekl:‘Budiž. Nechť se lesy stanou vaším domovem.‘ Pak zmizel. Naši předkové přečkali první noc v lese. Ráno je čekalo překvapení. Tam, kde normálním lidem končila páteř, tam jim teď vyčníval šupinatý ocas. Všimli si také, že jejich fyzická síla se zlepšila. A tak od těch dob žijeme , tak, jak žijeme.‘‘

Jak se chovají k dobrodruhům?

Henterové si velice váží kouzelníků a alchymistů. Mají nejvyšší společenské postavení hned po jejich bohu Maklafovi. Především kouzelníci se u této rasy cení, neboť jsou u henterů velice vzácní. Naopak ke zlodějům, jako k jedinému povolání, nechovají příliš mnoho sympatií. S válečníky a hraničáři si rozumí dobře, také to jsou jejich nejčastější povolání.

,,Všechno někde začíná a někde zase končí. My však neskončíme do doby, kdy nás ostatní nebudou brát jako rovnocenné.‘‘