Tharové - Lidé hvězdy

Vzhled

Vzpřímená postava, spíše štíhlá, tharové svými ladnými a elegantními pohyby připomínají tanečníky. Jejich praxe s bičem nadměrně vyvinula horní končetiny. Ty obsahují zhruba dvojnásobek svalové hmoty oproti člověku. Navíc přidejme pravidelným cvičením zesílené zápěstí a máme základní představu o jejich tělesné stavbě.

Tharská kůže je šedá, tvrdší, než mají lidé, ale nijak významně. Kůže je holá, nemají vlasy ani chlupy. Pokud prošli válečným výcvikem, mají na čele jizvy od obřadního biče Turna-Zangu. Jizvy jsou tři a tvoří dohromady hvězdu. Tharové si sami říkají Gurad-Zang, což znamená v tharské řeči Lidé Hvězdy. Turna-Zang je v překladu Tvůrce hvězdy.

Mají hlavu podobnou lidské, ale jejich nos je nestvůrně zvětšený. Ve srovnání s lidským se více rozšiřuje směrem dolů. Když se thar dívá přímo před sebe, zornice a vnější okraj nozder leží téměř přesně pod sebou (na svislici). Od lidského vzhledu je kromě barvy kůže nejvíc odlišují ústa. Tharové jsou masožravci, jejich ústa jsou tedy větší, protáhlá vpřed (jemně řečeno předkus) a obsahují dvě řady zubů, které jsou ostré a zakřivené mírně dozadu. Jejich oči jsou hnědé a jsou podobné lidským. Tharové nosí kožené šaty, které jsou ze speciálně zpracované kůže. Šaty jsou přiléhavé, pokrývají celé tělo a nahrazují těmto bytostem zbroj. Šaty mohou být barveny, válečníci obvykle používají červenou a černou barvu, ale u žen jsou k vidění nejneuvěřitelnější barevné kreace.

Zpracování kůže, při němž tato získává mimořádnou tvrdost (KZ=4) je jedním z velkých tajemství této rasy. Říká se, že každý thar si musí kůži na své oblečení stáhnout z nepřítele. Osvědčení válečníci a osobní stráž náčelníka nosí zbroj se spodní vrstvou ze stejné kůže, na ní jsou však navíc kovové destičky. Žádný druh tharského brnění však nikdy nekryje paže, aby byla zachována jejich obratnost.

Naproti tharským mužům, kteří jsou zcela přizpůsobeni boji, tharské ženy jsou slabší, menší a (dá-li se to tak nazvat) pohlednější. Na první pohled zřetelným sekundárním pohlavním znakem jsou ňadra - i tharové jsou savci.

Ženy nosí šperky, které pro ně získávají rodiče, později partneři. Některé mladší, méně na tradicích lpící ženy dokonce zkracují svůj oděv, ale ukázat více než paže, šíji a kotníky je považováno za pohoršivé dokonce i mezi nejsvobodněji smýšlejícími jedinci. I ženy jsou poznamenávány Turna-Zangem. Za každé živé narozené dítě nosí žena jednu jizvu na temeni.

Historie národa

Válka bohů, známá v historii světa jako První válka skončila drtivým vítězstvím Turena a jeho věrných. Vítězný bůh potrestal ty, kteří se mu postavili, potom se odebral do ústraní. Jeho spojenci zpočátku ovládali celý kontinent, na němž se válka odehrála, ale bez svého vůdce byli nesmírně oslabeni. V menších válkách byli časem zatlačeni do ústraní těmi, které dříve porazili, a to v nich zanechalo nepřekonatelnou hořkost. Dnes žijí v podzemí, často bok po boku se svými přáteli, stoliny. Podle jejich náboženství bůh odcestoval ke hvězdám, proto si říkají Lidé hvězdy. Stále však věří v návrat svého Tvůrce, který jim vrátí starou vážnost a svěří jim vládu nad nižšími rasami.

Po odchodu do podzemí se tharové dostali do povědomí světa už jen jednou. Za vlády krále Gavina (316-377) se lidské Východní království rozšiřovalo směrem na východ, do Mithrinských hor, posledního svobodného útočiště tharů. Jedním z vykladačů (vykladači viz Způsob života) byl tehdy mladý Gokliyah. Byl vážný, často se uchyloval do ústraní, aby rozjímal o světě. Vše se změnilo, když jedna z lidských výprav vpadla do jeho rodného sídla. Gokliyah přišel o ženu a dva syny a jeho životní cíl se změnil v pomstu.
Gokliyah uměl strhnout ostatní na svou stranu. Byl dobrý řečník a v historii národa našel mnoho argumentů, kterými získával podporu náčelníků i prostých bojovníků. Navrhl velké tažení proti lidem - jakési Poslední spojenectví tharů, stolinů a skřetů. Stal se Válečným šamanem tharů a zástupcem vrchního velitele celého spojeného vojska, skuruta Morbula Azbaga.
Vlna zkázy se převalila přes celou východní část lidského království. Spojenci sestoupili z hor a mířili na jih, k řece Siril a hlavnímu městu království, Gurthangu. Vojsko krále Gavina jim vytáhlo vstříc a v Bitvě nesmrtelných (357) Azbagovu armádu odrazilo. Z vojenského hlediska skončila bitva remízou, ale podstatné bylo, že stolini ztratili svého krále, vystoupili ze spojenectví a odtáhli domů. Gavin útočil dál i s oslabeným vojskem a donutil své nepřátele k ústupu. Poté začal promýšlet opatření, která měla podobným nájezdům zamezit.
Bezpečnost království měla být zajištěna řetězem horských pevností, s početnými posádkami a kontrolou strategicky významných průsmyků. Gokliyah se však nevzdal a začal napadat zásobovací kolony, mířící do těchto pevností. Jeho síly byly rozptýlené, ale nikdo nevěděl, kde udeří příště. Válka trvala dalších osm let a vojensky mnohem silnější Východní království téměř zlomila. Nakonec vše vyřešil zrádce, jehož jméno tharská historie odmítá zaznamenat. Zavraždil Gokliyaha ve spánku a připravil celý národ o vůdce. Po jeho smrti nezůstal nikdo dostatečně schopný, kdo by dokázal převzít velení a získat podporu všech kmenů. Tharská moc tedy definitivně upadla.

Způsob života

Tyto bytosti, jak samy věří, žijí v podzemí pouze dočasně. Stále ještě uctívají Turena, nebo Turnu, jak bylo jeho jméno zkomoleno. Živí se hlavně občasnými loupežnými nájezdy do okolí nebo lovem podzemních nestvůr.Při lovu používají kuše, případně lovecké oštěpy. Válečné biče se při lovu používají zřídka, obvykle proti větším šelmám.

Kmeny, které žijí v míru s okolím, vyrábí své vyhlášené zbroje na zakázku a žijí z příjmů . Někteří mladší tharové rezignovali na víru, že jsou vyvoleným národem, vystoupili z izolace a stali se ceněnými žoldáky zlých králů - goblinů, obrů nebo lykantropů. Jen k nemrtvým mají tito hrdí tvorové silný odpor, který je nutí útočit na ně od pohledu. Stejně tak raději zruší své přátelské svazky s každým, kdo se s nemrtvými spojí, i když na bývalé přátelé nebudou rovnou útočit. Jejich nenávist k nemrtvým je prostého původu. Jak už je naznačeno v prvním příběhu, na první pohled jsou trochu podobní ghúlům, s nimiž ovšem nemají nic společného. Tím jsou ovšem způsobeny trestné výpravy a v tharských sídlech je po klidu. Koho by také bavilo neustále odrážet přívaly dobrodruhů, kteří je zběsile polévají svěcenou vodou.

Tharové žijí pohromadě v kmenovém zřízení. V jednom sídle žije pohromadě pět až dvacet rodů. Jeden rod čítá kolem padesáti jedinců. V Mithrinských horách, kam byli zahnáni, žije v dnešních dnech celkem kolem čtyřiceti tisíc jedinců, jejich sídla jsou rozmístěna shlukovitě - to znamená že v jedné oblasti je třeba deset sídlišť blízko sebe, ale tyto oblasti jsou i sto mil od sebe.

Rodinný život je silně ovlivněn nedostatkem žen. Na jednu ženu se v průměru narodí čtyři muži, i když jich část padne v boji, stále zůstávají nejméně tři reprodukce schopní muži na jednu ženu. Není proto nezvyklé, aby více mužů sdílelo jednu ženu.
Doba těhotenství je 7 měsíců, poté se narodí 30-40 coulů velké a 40-70 mincí těžké mládě. Prvních 6 měsíců života je zcela závislé na matce, se kterou žije obvykle do dovršení pěti let. V této době se otcové do výchovy nevměšují. Po dovršení pěti let si chlapce vezme otec. Pokud vzniká spor o otcovství, rozhoduje podobnost dítěte s otcem, v případě, že pochybnost trvá, rozhoduje hlas matky.
Úkolem otce je vychovat z dítěte tharského válečníka. Bere ho s sebou na lov, nechává ho přivyknout strachu a bolesti a učí ho tyto pocity překonávat. Tato fáze života trvá tři až čtyři roky a na jejím konci začíná výcvik boje s válečným bičem. V této době je dítě téměř samostatné, spí s ostatními vrstevníky v oddělené části sídel, o jeho hmotné potřeby se stará kmen a vazby na rodiče se uvolňují. Thar je však uznán za dospělého, až když podstoupí obřad Zasvěcení. Tato událost nastává v jeho životě obvykle mezi 15 a 18 lety věku. Tharové se zřídkakdy dožívají věku přes padesát let.

Každé tharské sídlo, třeba i opuštěné lze na první pohled poznat podle tří znaků. Tím prvním je na západ orientovaný Chrám minulosti, kde žije Vykladač a jeho rodina. Dále je to rozlehlé prostranství uprostřed sídla, na němž je z monolitů postavený Kruh tvůrce. Zde probíhá zasvěcení posvátným bičem. Posledním typickým znakem je Dílna válečného krejčího, postavená stranou hlavní obytné části komplexu. Dílna je odvětrávána na povrch vyraženými průduchy a vyrábí se tu zvláštní kožené brnění. Váleční krejčí, tedy tharové ovládající tajemství zpracování kůže jsou váženými členy komunity.

V komunitě mají významnou pozici náčelník, dále nejprověřenější veteráni, tvořící jeho osobní stráž, z nebojových povolání jsou to vykladači a váleční krejčí.

Tharové ctí svou slavnou historii. V každé komunitě je určen dědičný rod vykladačů, kteří jsou po náčelníkovi nejváženějšími muži komunity. Vykladač zná celou historii kmene, tu starší se učí od otce slovo od slova, k tomu přidává události, které se udály za jeho života. Ostatní členové komunity sice historii znají, ale rozdíl mezi jejich znalostmi a znalostmi vykladače je propastný. V moderní historii bych zvolil přirovnání sebelepšího mladého amatérského znalce Druhé světové války a vojenského historika-pamětníka. Funkce vykladače se dědí z otce na nejstaršího syna. V případě krajní nouze může být vykladačkou dcera, která předá své znalosti svému synovi, pokud je vykladač bezdětný, řeší se problém adopcí. Vymření vykladačů je pro kmen tragédií srovnatelnou s morem. V jejich představách totiž každý jedinec žije dál v historii kmene. Pokud je zapomenuta, ztrácí tím všichni jejich předkové naději na věčný život, který přijde po návratu Tvůrce.

S výjimkou vykladačů a válečných krejčích je postavení tharů v komunitě dáno jen a pouze jejich válečným uměním. Náčelníkem je nejlepší válečník a protože si coby náčelník nárokuje právo na nejlepší výzbroj a výstroj, jsou výzvy k souboji o vládu jen zřídkakdy úspěšné. Náčelník má v komunitě hlavní slovo, přiděluje kořist z nájezdů a rozhoduje o tom, kdo má být připuštěn k rituálu Zasvěcení. O konání rituálu však rozhoduje vykladač. Vykladač má také funkci kmenového šamana, který řídí náboženské rituály a určuje, co a v jakém množství má být obětováno během rituálů.

Tharové příliš nemilují akumulaci majetku. V jejich sídlech je málo vzácné válečné kořisti, většina je ihned vyměněna se stoliny nebo skřetími obchodníky za základní životní potřeby. Jen někteří mocní náčelníci a vykladači schraňují menší poklad, část šperků a cenností si také rozeberou tharské ženy. Nejedná se však o hromadění majetku pro jeho peněžitou hodnotu, tharové si ponechají jen to, co se jim opravdu líbí. Kmeny, které jsou pohromadě, zpravidla spolupracují při loupežných nájezdech, jejich náčelníci a vykladači mezi sebou volí nejváženějšího, který má po dobu tažení funkci Válečného šamana. Je-li Válečný šaman legitimně zvolen, jeho rozhodnutí musí ctít i jeho největší odpůrce.

Spolupráce většího dosahu je velmi vzácná, za šest staletí, které uběhly od odchodu do podzemí vykladači pamatují jen tři příležitosti, během nichž se do válečného tažení zapojil celý národ. Princip volby Válečného šamana se v takovém případě trochu mění. Každá oblast zvolí svého kandidáta, který přednese svůj válečný plán. Po těchto proslovech se koná volba, které se účastní všichni náčelníci. Pokud někdo nezíská už v prvním kole nadpoloviční většinu hlasů (to se v historii povedlo jenom Válečnému šamanovi Gokliyahovi), koná se druhé kolo, v němž se mezi sebou utkají dva nejúspěšnější kandidáti prvního kola.

Rodová zbraň a bojový výcvik

Válečná taktika

Zvláštní schopnosti a zvláštnosti

Stupně vlastností a opravy podle povolání

Přesvědčení - obvykle N nebo ZmZ, při náhodném určování hod na k10 zmatené dobro 1,2 neutrální 3,4,5 ZmZ 6,7,8 ZkZ 9,10. Jak už celý text a tabulka napověděly, u tharů je převažujícím povoláním válečník. Mezi thary je i mnoho výborných alchymistů. Thary lze najít i coby zloděje, ale v další kariéře se z nich stávají výhradně lupiči, jejich charisma je v zlodějských schopnostech, které vyžadují jednání s lidmi dosti omezuje. Vzhledem k tomu, že ve volné přírodě téměř nežijí, je thar hraničář stejně vzácný jako Mondhragonská zelená ocel. Najít kouzelníka je asi stejně jednoduché, jako zkusit zmíněnou ocel zakalit.