Scorpion vznikl v dobách, kdy Noldaři válčili proti lidem. Používali zbraně, které jim pod ruce přišli, a to i ty, se kterými se zrovna moc dobře ohánět neuměli. Nejčastěji ale používali šavle a široké meče. Několik kovářů z pouštní provincie Lan'ha-šlej se pokoušelo zkout široký meč a šavli. Výsledkem byli všechny možné druhy a podoby zbraní. Výsledkem byl ale také Scorpion. Vynikal mezi jinými meči hlavně vzhledem a také lehkostí. Poměrně každý z kovářů jej ovládal dobře a lehce. Proto je ihned dali do rukou válečníků a vojáků. Meče jim "sedli" a při válce byli vyhlášeny Scorpiony národní a taktéž rodovou zbraní Noldarů. Zvěsti se šířili a povídky o meči se silou škorpióna a lehkostí škorpióního ocasu zasadili strach do srdcí nepřátel a každý kdo bojoval proti bojovníkovi se Scorpionem v ruce, se bál, aby nebyl tím, kdo zemře škorpióní ocelí. Takto se také meči za dávnějších dob říkalo. Někde se uchovalo toto pojmenování až dodnes.
Scorpion je meč, s čepelí dlouhou 1,2 sáhu. Je zahnutá (mírně) a uprostřed čepele je výřez, široký jeden coul. Tento výřez začíná dva couly od konce záštity a končí dva couly od špičky. Čepel je široká 5 coulů. Ostří je po celé své délce zubaté. Zuby jsou veliké 1mm. Prostor mezi zuby je stejně veliký. Výška čepele je 1,2 coulu.
Co se týče záštity, má tvar dvou šavlí, které se dotýkají jílci. Záštita je velká dvanáct coulů. Je vyrobena z oceli, jako čepel, jílec.
Rukojeť je dlouhá osmnáct coulů, potažená kůží. Lze meč držet jednoručně, ale i obouručně.
Jílec tvoří znak, který je vyryt do kruhu z oceli. Znak je stejný, jako znak, který si nechávají vytetovat válečníci. Znak Noldarů. Šavle dotýkající se jílci, nad nimi je slunce, které má nad sebou půlměsíc a ze slunce letící tři dýky.
Scorpion váží 50mn. Typ zbraně je Těžká jeden a půl ruční.

Noldaři, nebo chcete-li Glahagové, což je název jejich rasy v jejich jazyce, nejsou až tak odlišní od obyčejných lidí, jako některé jiné druhy. Výškou by odpovídali lidem.
Vzhledem se ale v něčem liší. Je to barva kůže, rysy v obličeji, barva vlasů a také fyzické předpoklady.
Barva kůže by odpovídala spíše snědější barvě, dá se říci slabě hnědé. Je to způsobeno tím, že Noldaři žijí na slunci. To způsobuje zbarvení kůže. Na jejich těle lze nalézt také více mateřských znamínek (pih), než u normálního člověka.
V obličeji je mnoho poznat. Dospělí Noldaři mívají hodně vousů, husté obočí a co se vlasů týče, skoro všichni Noldaři mívají tmavé vlasy. Okolo úst jim rostou vousy a často si nechávají narůst takový sloupek vousů od brady až k ústům. Většinou mají ale také bradku.
Vzhledem k fyzickým předpokladům jsou Noldaři dobří cestovatelé a vytrvalí poutníci. I přesto, že mají mnohdykrát potíže s pohybovým aparátem organismu (bolí je kolena, kotníky, jen tak jim zdřevění nohy), se dokáží dobře přemisťovat.

Rozdíl mezi mužem a ženou je hned poznat. Jednak v oblečení a jednak v obličeji. žena má podstatně menší obličej, než muž a celkově i tělo (asi o deset coulů menší. Noldarské ženy jsou vůbec menší než muži). Povětšinou si ženy nechávají narůst dlouhé vlasy, které si svazují do copů. Jinak ženy zastávají práci v domácnosti a péči o děti. Dětí je povětšinou od jednoho po třináct. Muži se potom věnují obživě rodiny a udržení si místa ve společnosti. Muži taktéž vykonávají některé důležité úkony, jako je třeba vedení celků, pořádání schůzí a chody některých věcí. Co se týče toho, zda-li jsou si věrní, odpověď by se dala formulovat asi takto. Ano jsou a nedochází tak často k rozvodům jako u lidí nebo jiných ras. Téměř v 96% nedochází k rozvodům a 96% uzavřených sňatků vydrží až do konce života. Dokonce i jejich náboženství jim umožňuje a povoluje některé "vychytávky" života, které lidi a jiné národy nemají zavedeny. Touto "vychytávkou" je mnohoženství.

Jazyk tohoto národa, Noldarština, je velice odlišný od všech dosud známých písem. Snad jen kromě Arnedanštiny, která je vzdáleně, velmi vzdáleně podobná. Noldarština je písmo, které sestává ze znaků a vlnek, teček, bodů, čárek a různých jiných "klikiháků". Je tedy podobná současné arabštině. Toto písmo je velmi těžké ovládat a proto jej tvorové s nízkou inteligencí ani nepoznají.
Noldarština jako jazyk je velice jemná. Nejsou v ní tvrdé hlásky ani důraz na některé slabiky. Je to ale zatraceně těžká řeč a ten kdo ji nestuduje, nebo alespoň z části neovládá, je ztracen. Je ale o poznání lehčí než Arnedaština.
Jelikož jsou to lidé z jihu, kteří později přešli na sever, neznají mnoho jiných jazyků, ale dokáží ovládat, při lehkém studiu lidskou řeč, při vyšších studiích i elfštinu a trpasličí řeč.

Noldaři neznají tolik národů, se kterými by mohli obchodovat, či jinak komunikovat a tak si proto vybudovali žebříček oblíbenosti národů.
Nejraději se přátelí s hobity a kudůky, dále trpaslíky. Ti méně oblíbení jsou elfové, neoblíbení lidé. Noldaři si protikladí s Arnedany. V obchodování jsou mistři, i když nemají zas tak velkou inteligenci a nejsou moc pohlední. Jsou to vynikající trhovci, kupci a potulní obchodníci. Vzhledem k obchodu, Noldaři vedou nejlepší Černé trhy. Na nich lze nalézt téměř cokoliv. Zakladatelem Černého trhu v Arabanu, kde se rozvinul nejprve, byl chytrý muž Ajwill' Dumadest. Jeho potomci potom rozšířili Černý obchod do širého světa a Noldaři se stávají prostřednictvím Černého trhu vynikajícími kupci a obchodníky. Na Černém trhu se dá sehnat téměř vše, ale až 4x dražší. Noldaři obchodují hlavně se zbraněmi a alchymistickými potřebami. Co se týče potkání jiných ras, reagují většinou neutrálně a opatrně. Až poté, když zjistí, kdo jsou vlastně zač, začne rozhovor, potyčka na úrovni toho, s kým jednají. Respektive, pokud potkají někoho, koho v oblibě nemají a zprvu nevědí, že je to právě ta a ta rasa, jednají s ní neutrálně a až vyjde najevo, že jsou to třeba lidé, začnou s nimi jednat, jako s lidmi, čili, ne moc společensky.

Noldaři si shánějí potravu tak, jak se to naučili již před dávnými lety. Nejčastěji požívaným pokrmem je maso z velblouda, nebo když jde o trochu severnější oblasti, tak koně či skota, kokosové mléko a ořechy, podzemnice olejná a brambory. Samozřejmě, že tyto jídla nekonzumují každý den. Ale jsou to tradiční suroviny, které se používají přes tisíce let. Málem bych opoměl také rybu a datle, či fíky.
Co se nápojů týče, je jich několik, ale Noldarský národní nápoj se nazývá Al'-namal a skládá se ze zkvašeného kokosového mléka, lihu a šťávy z citrusu. Chutná po kokosu, ale po chvilce přejde chuť na chuť pálenky.

Vesnicím většinou nikdo nevládne. Lidé si zde zařizují vše tak jak potřebují, ale přitom berou ohledy na ostatní. Ale zas tak to ve všech vesnicích není. Takto to vypadá ve vesnicích, kde žije tak pět, deset lidí. Ve větších vesnicích vládnou nějací Shimkenti (Šimkenti). Ve městech vládnou Fajkírové. Ti jsou vybráni tak, že lidé vždy jednou za pět let vyjádří svůj názor na to, koho chtějí za nového Fajkíra na radě, která se koná den před vybráním. Vždy bývá deset nominovaných. Ty vybírá Fajkír, který odchází z funkce. Mohou být Fajkírem i ženy.
Jinak státu vládne Sultán (neboli Šanrejn). Ten je vybrán stejně jako Fajkír, až na to, že k tomuto způsobu vybrání dojde tehdy, nemá-li vládnoucí Šanrejn potomka.

Noldarské náboženství se jmenuje Ashám. Jde v něm o to, že věřící věří pouze v jednoho boha, který jim podle všeho, vdechnul život. Noldaři jej uctívají každý den třikrát. Při východu, západu slunce a v poledne. Jde o to, že věřící se otočí na jih, kde leží nejvyšší z motlitebních Menartitů (něco jako kostel). Poté si klekne na kolena, sehne se hlavou k zemi, políbí zemi a dá ruce k sobě s nataženými dlaněni. Pak se začne modlit. Modlí se jednu směnu. Pozvedává to jejich sebevědomí, protože při modlení se k bohovi Almáhovi slyší věřící, jak k nim promlouvá a radí jim, co mají dělat. Jednou za den mohou Almáha požádat o pomoc, nebo před bojem o sílu. Bůh jim buď pomůže (záleží na tom, jak za den zhřešili, což musí posoudit PJ), což může znamenat radu, sešle jim nějakého pomocníka, který podá Noldarům patřičnou pomoc, anebo jim při žádání o pomoc v boji poskytne sílu a odvahu (poté je jejich vlastnost síla a obratnost o dva větší. To znamená, že po pomodlení, místo síly a obratnosti 16, budemít Noldar sílu 18 i obratnost 18). Noldaři jsou tak silně nábožensky založeni, že se nachávají tetovat znakem svého boha (tetování stojí 1 zl). Tetovat se mohou nechat v Menaritu u představeného, anebo u poustevníka, ale tam bude cena podstatně dražší, klidně až i o 5-10 zl, ale Noldarům to bude více zvedat sebevědomí, protože poustevník je schopen do tohoto tetování začarovat, nebo zaklet magickou sílu, která může kdykoliv spustit svůj efekt, asice to, že Noldar má při nějaké činnosti vyšší štěstí (třeba při boji má vyšší štěstí a uhýbá se útokům, či kouzla mu dělají menší újmu, při práci je hotov dříve, má lepší náladu apod. To vše záleží ale jen a jen na PJ). Před bojem se pomalovávají různými znaky a obrázky z posvátné knihy Ashámu, asice knihy Al'-jahzad. Tato kniha má nesmírnou cenu pro Noldary, protože je stará asi 4500 let a je vní sepsáno jejich kulturní tajemství a myšlení dávných a současných dob.
Do náboženství spadá také to, že není v rozporu s vírou mnohoženství, které je u nich zavedeno. Nikdo z Noldarů proti tomu namá výtky a vůbec proti tomu nemají zvláštní postavení. Berou to jako součást života. Ani muži ani ženy nemají žádné protesty na tento zvyk. Není to však ani v rozporu s věrností.

Noldaři jsou vzhledem ke své postavě a předpokladům nejčastěji válečníky a alchymisty. Hraničáři se stávají hned poté. Kouzelníci jsou vůbec neoblíbení, protože jejich znalost magie je minimální. Oni praktikují spíše tvrdý útok a alchymistiské jedy. Co se zlodějů týče, není to ještě tak špatné, ale zase ne tak časté.

Je zároveň znakem boha Almáha. Znak tvoří slune, které je ze spodu obklopené šavlemi, z toho každá jde na jinou stranu (čepelí). Dotýkají se jílcem. Slunce je zeshora překryto půlměsícem. Ze slunce vylétají tři dýky. Jedna letí nahoru, druhá do strany o šedesát stupňů nakloněna do leva a poslední to samé, ale nakloněná je doprava. Zároveň je to něco jak vlajka národa a státu, ve kterém žijí. Jejich stát se jmenuje Glahadžastán.