Nové Rasy

Skřeťáci Hodnocení: Vítěz soutěže Vítěz ZD

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 27

Skřeťáci

úvod

     Skřetiska, skřeti, ošklivý lid. Nenávidění elfy a lidmi, trpaslíci na ně většinou útočí od pohledu. A barbaři? Ti s nimi zas bojují, protože jsou to dobří protivníci (ale barbaři jsou divní). Článek pracuje s reáliemi světa Erru (pracovat s obecnými informacemi je pro čtenáře obtížnější než modifikovat údaje vyčtené), proto k tomu tak také přihlížejte. Pasáže psané kursivou by měly být určeny jen pro Pj, pokud je budou číst i hráči, mohou přijít o požitek ze hry - ale to je věc každého. (Výjimkou budou ukázky literatury v kapitole o lidové slovesnosti.) Mno, pusťte se do toho.

původ a historie

     Těžko říct, který bůh si vzal pod svá ochranná křídla tuto rozporuplnou rasu. Možná žádný, možná jsou tak trochu dílem všech. Říká se, že skřeti jsou potomci pokřivených příslušníků ostatních ras - elfů a lidí. Jedna z prastarých kronik Erru také mluví o tom, že skřeti jsou lidem smíšeným z jedné větve starých trpaslíků a kmene lidí. A možná jsou prostě sama rasa, tak jako ostatní rasy světa - lidé, trpaslíci, elfové či hobiti.

     Ve své historii mají jedno jediné království, možná je to spíše legenda než skutečná historie - těžko říct. Království ohně, jemuž tehdy vládl mocný válečník, Urgrör, hrdina z válek proti krvelačným elfům - po boku s jeho rádcem, dobrým přítelem z řad trpaslíků, kovářem Bravrualinem. Je mnoho zkazek, které se mezi skřetím lidem o těchto dobách vypráví, snad království skutečně existovalo, padlo však s pádem Urgröra, kterého prý napadli dva ledoví draci, když jeho dobrý přítel byl na cestách (byl by to jediný případ v historii Severu, kdy spolu stáli dva ledoví draci na jedné straně bojiště). Podle jiných vyprávění to byl právě Bravrualin, který podlehl zaklínadlům podlých elfích mystiků, proměnil se v draka a svého přítele v pominutí smyslů zmrazil do ledového kvádru. A snad to byla zrada, která království ukončila, každopádně se smrtí skřetího krále se rozpadlo i první skřetí království - a už nikdy z popela nevzešlo.

     To je také počátek dob, od kterých se datuje nenávist skřetů a trpaslíků - nebo alespoň chlad a podezřívavost. Těžko říct, jak to tehdy bylo - a zdali vůbec, každopádně úlohu Bravrualina na konci této legendy skřeti trpaslíkům nikdy neodpustili. A ještě jeden aspekt je třeba zmínit. Kdo prý najde černou korunu a šedý meč, které na své hlavě a u svého boku nosil skřetí král Urgrör, ten opět sjednotí skřetí lid pod jeden prapor - a bude na něm, jestli ho pod tím praporem povede do záhuby anebo k blahobytu. Ale to už jsou jistojistě jen mýty.

černí chodci

     Mezi skřety se vypráví ještě jiná tajuplná legenda - anebo možná je část té samé legendy. Vypráví o hradišti - nebo snad dokonce hradu - v horách na východě, kde sídlí zvláštní sorta válečníků. Oblečeni v černém, děsí lidi i skřety svými schopnostmi.

     Co se vypráví, jsou spíše nepotvrzené zkazky a znáte to - každý si domyslí, tenhle si přidá, tamten něco zapomene, prostě těžko říci, co je pravda. V každém případě se mluví o černě oděných skřetech sedlajících mohutné horské vlky - bestie velké jak poník - se svými krátkými tesáky a malými štíty pak dovedou porazit statné válečníky i pokud ti mají větší zbraň a za sebou mnoho lítých bojů. Navíc se mluví o jejich mystických silách, o jejich mistrovství při střelbě z luku, v horách prý není možné se jim schovat. Někteří dokonce říkají, že na jejich straně stojí ledoví démoni hor. Prý snad dovedou projít i ledovou bouří, přežít strašlivá zranění a svým pohledem umí bodnout jako kopím.

     Podle jiných příběhů jsou černými chodci duchové osobní gardy padlého skřetího krále, kteří nemohou nalézt klid, dokud nepovstane nový král, v jehož službách budou moci vycvičit novou gardu a padnout - takovou gardu, jakou kdysi bývali sami. Osobní gardu, s kterou za zády se bude nový král moci postavit do čela každé bitvy beze strachu a s hrdým výrazem ve tváři.

     Ve skutečnosti je na této legendě víc než trocha pravdy. Gurruk, jak se tato kasta nazývá, je kastou elitních střelců a válečníků studujících podivné mystické síly přírody - chodců. Poslední a jediný pozůstatek skřetího království, které kdysi skutečně existovalo (přestože nejspíš nebylo tak mocné a dokonalé, jak se o něm mezi skřety říká a jinde píše), je toto hradiště, obranné sídlo krále, kam se měl uchýlit jako poslední možnost. Král tuto možnost nikdy nevyužil, nicméně část jeho osobní stráže dala na tomto místě vzniknout komunitě, která tam žije dodnes. Skřeti zde žijící jsou tak trochu zvláštní - dožívají se vysokého věku - neboť bojůvky jsou přísně zakázány – a morálka zde není jen slovem. Také představa legendy o velkém skřetím království je mnohem jasnější a přesnější - vždyť jsou jeho přímými pokračovateli - ovšem nesnaží se nějak výrazněji ovlivnit běh, spíše čekají až nastane jejich chvíle.

     Většina skřetů v hradišti jsou chodci či hraničáři na 1. - 18. úrovni, kterým velí vždy šest skřetů chodců na 19. - 24. úrovni (dohromady není mužů v celém hradišti více než 100). Krom toho je v hradišti vždy několik theurgů - skřetů kovářů až na 18. úrovni, kteří obstarávají hradiště ze stránky zbraní a nástrojů. Jejich tradice ve výrobě loveckých tesáků (základ pro chodecké tesáky, tedy tesáky se zakletým démonem meče) je velmi hluboká a tyto tesáky dosahují špičkových kvalit, mnohem lepších, než běžné tesáky. Jedná se o prodloužené jednoruční lehké tesáky s poněkud tenčí čepelí - se statistikami 3/+1/+0.

     Gurruk nosí zvláštní brnění, kombinaci šupinového a kožených plátů (pravidlově s ním nakládej jako s kroužkovou zbrojí), tato zbroj bývá vyrobena na míru a natolik precizně, že i potichý pohyb s ní není nemožná záležitost.

vzhled

     Skřeti jsou podobně vysocí jako trpaslíci, jen o něco méně rozložití. Výšky dorůstají nejvýše 145 coulů a ti nejmenší z nich mají okolo 100 coulů. Větší výkyvy se samozřejmě vyskytují, ale to už jsou výjimky a důsledky různých růstových vad apod. Nejmenší z nich - pokud zrovna netrpí hlady - váží zpravidla 850 - 900 mincí, ti nejsilnější válečníci mohou dosáhnout i 1350 až 1450 mincí váhy. Ženy zpravidla váží o 100 mincí méně a bývají asi 5 coulů menší. Kůže skřetů většinou nabírá odstínů od žluté a okrové až po tmavě hnědou. S postupujícím stářím tmavne až nabírá odstín šedivé. Jejich obličeje zpravidla nebývají příliš pohledné, od věčné nepřízně počasí vrásčité a od zimy v chladných jeskyních popraskané - na pohled mohou vypadat oškliví až odporní. Skřeti mají oči podobné lidským - a vyskytují se u nich víceméně lidské odstíny obohacené navíc o odstíny hnědé až hnědorudé a žluté až žlutorudé. S jednou zvláštností. V šeru a tmě skřetí oči nabírají rudý až červený nádech - souvisí to s jejich schopností vidět ve tmě (o té ještě viz níže). Skřetí vlasy bývají tmavé - hnědé či černé - ale velmi výjimečně se může vyskytnout i blond (častější je tato výjimka u skřetic). Skřeti si své vlasy zvláštním způsobem upravují - více o tom viz vlasy.

délka života

     Skřeti jsou zvláštní rasa. Mají předpoklady žít velmi dlouho - mluví se o desítkách let, řádově až 150 či i 200 let, podobně jako trpaslíci, nicméně na takto starý exemplář skřeta snad nikdo nikdy nenarazil. Je to možná dáno skřetím myšlením a jejich postojem k životu - hlavně pak k životu ostatních.

sociální vztahy

     Něco jako svazek manželský u skřetů neexistuje. Skřeti, kteří jsou schopni je uživit, mohou mít i více partnerek, nicméně jakmile toho schopni nejsou, partnerky od nich většinou odchází (přestože i u skřetů se vyskytuje fenomén zvaný láska. A to si pak ani elfky nemohou být jisté... ehm, pardon). Samozřejmě že uživit partnerku ve skřetím žargonu znamená také si je ubránit před ostatními skřety. Je s podivem, že skřetice mezi tak necivilisovanou rasou nejsou nijak zbytečně diskriminovány. Jejich mateřská úloha je samozřejmě jasná, nicméně pokud se některá skřetice naučí bojovat, skřeti - válečníci ji mezi sebe bez problémů přijmou. Skřetí porodnost dosahuje poměrně vysoké úrovně, na jednu skřetici připadá za rok v průměru přes jedno až dvě skříťata (je velmi obtížné vést jakékoliv statistiky), nicméně oproti tomu stojí velká úmrtnost skřetího národa a nízký průměrný věk.

     Je zvláštním faktem, že dvojčata (trojčata i více) nejsou u skřetů tak vzácné, jako u lidí. Skřetice jsou březí asi osm a půl měsíce, skřeti stárnou o něco rychleji, než lidé - vyžadují to podmínky. Řádově odpovídá patnácti letům věku člověka asi dvanáct let věku skřeta.

kultura

     Toto je snad nejzajímavější část celého zkoumání. Život těchto tvorů je bouřlivý, zvláštním způsobem čestný a podlý zároveň a jejich kultura tomu odpovídá. Skřeti se pořád perou, mlátí se mezi sebou, když není s kým jiným. Boj je prostě součástí jejich kultury - boj je jejich kultura. Není nic nenormálního, když jeden skřet napadne druhého a těžce ho zraní - třeba jen protože se mu nelíbí nebo že má zrovna chuť se poprat. Prostě ho flákne mečem přes hlavu. Zpravidla se pak ten druhý otřepe a pustí se s prvním do boje - který končí smrtí jednoho z nich a vážným zraněním druhého. A není ani nic neobvyklého, když se do tohoto boje přidají další. V jednom momentě všichni popíjejí u ohniště a v příštím momentě se všichni perou jak psi. Boj je prostě součástí jejich kultury - boj je jejich kultura. Mají to v nátuře. Pořádně se porvat má pro ně větší cenu, než přežít. Anebo prostě rádi riskují - sotva to můžeme popsat člověku - ten to asi nikdy nemůže pochopit. (Válečníci mají také v klanu to nejvyšší postavení a největší slovo.)

kodex

     Čest válečníka je více, než jeho život. Ovšem nenechte se znást, projevem cti válečníka je také nenechat zvítězit nepřítele – nepřijít jeho zbraní o život.

     Ctí válečníka je válčit co nejmazaněji, protože jen tak nepřítel získá co nejvíc, pokud lest prokoukne. Pokud se nepřítel nechá napadnout zezadu (pokud je dost blbý a nechá se napadnout zezadu), není rozhodně uznán čestným nepřítelem, válečníci. Totiž, jako by tím naznačoval, že takových soupeřů, jako jsou skřeti, není hoden. Samozřejmě, že ze strany skřetů by bylo nečestné se o to nepokusit – ze stejného důvodu, mohlo by to být vyloženo jako podceňování protivníka. Zkrátka, ctí skřeta – válečníka je bojovat co nejlstivěji a používat co nejchytřejší úskoky a pasti.

     Ještě jedna poznámka. Hloupé jednání je považováno za nečestné (principy cti ve skřetím slova smyslu jsou vlastně velmi předvídavě vymyšlené zásady pro zachování skřetího druhu a jeho obranyschoposti před ostatními). Bojůvky jsou sice téměř denním chlebem, ale na druhou stranu, když skřeti ví, že mají nepřítele, kterého celý klan sotva porazí, nebudou se ještě navzájem vyvražďovat. Součástí skřetího světa ja také čest celku, kmene, či klanu, ke kterému patří. Čest celku je spojena se ctí náčelníka a všech členů klanu. Válečník bojuje za klan a náčelníka – a za to může být hrdým členem klanu a nositelem jeho barev a tím i jeho cti.

vlasy

     Skřeti si splétají vlasy do copů a dredů a je to jejich chlouba. Pokud rozumíte skřetí kultuře, můžete podle způsobu zapletení vlasů či dredů poznat, ke kterému kmeni ten který jedinec patří, jak vysoké je v kmenu jeho postavení a kolik protivníků jaké rasy už porazil. Je zajímavé, že tyto zvyky jsou kmen od kmene velmi rozdílné a přesto si vždy zachovávají určitou obecnou formu - tedy skřet z kmene ze severu je schopen velmi přesně odhadnout postavení skřeta, jehož kmen žije o desítky mil níže na jihu. V knihovně v Pětibraní (jedno z velkých měst světa Erru) je o tomto fenoménu (a obecně o skřetí kultuře) možno nalézt několik pojednání etnologického a sociologického charakteru.

písmo

     Písemné zápisky skřetí historie prakticky neexistují. Skřeti často žijí v nehostinných podmínkách, levný a dostupný materiál, na který by se dalo psát, se tu většinou nevyskytuje a drahé pergameny skřetům nikdy nikdo nedovážel - a dovážet sotva bude. Navíc, skřeti se svým zrakem nejsou pro literaturu zrovna zrozeni.

     Ovšem je tu jeden dostupný materiál a jedna výjimka: Tesání do kamene. Skřeti vlastní písmo nikdy neměli, nicméně v jistém období své historie přejali částečně písmo lidské, částečně trpasličí runy, částečně i runy elfí, vzniklou směsku si upravili a ujali se tesání do kamene. Těžko říci, kde k tomu přišli. V každém případě v horách není těžké najít zříceniny a rozvaliny, jejichž stěny jsou popsány celými svazky příběhů ze skřetí historie. Žel, dnes už tomuto zvláštnímu písmu nikdo neporozumí, skřeti původní prvky dost pozměnili, takže podle kořenů písem původních texty nikdo nepřečte a skřeti sami ...už to dávno zapomněli. Možná některý z jejich šamanů by mohl umět, ale zkuste někoho takového přesvědčit. Takže skřetí tajemství zůstane asi navždy tajemstvím.

     Číst (a psát) ostatními jazyky se skřeti málokdy učí. Cizí literaturu jsou většinou schopni ocenit spíše jako palivo nebo obzvláště jemný lopuch - představa, že by tak nicotná věc měla nějakou hodnotu je pro většinu skřetů naprosto nepochopitelná. Asi jako kdybyste mu zkoušeli platit bankovkou – rozbil by vám držku šavlí.

jazyk

     Skřetí jazyk je od lidského velmi vzdálený. Je velmi hrdelní, převažují v něm hluboká hrčivá r, velmi častá jsou g a h. Vzdáleně se podobá trpasličtině, i tam je možné zaznamenat protáhlé hrčivé tóny. Tyto dokonce bývají často záměrně protahovány, aby řeč vyzněla výrazněji. Bývá to připisováno ukazování vlastního hlubokého nádechu a velkého objemu plic. Příbuzným jazykem ke skřetímu jsou také jazyky některých kmenů jižnějších trollů a horských obrů (i když tam se ani tak nedá mluvit o vlastním jazyku, jako spíše o skupině polozvířecích skřeků a zvuků. Ale to už jsou zbytečné detaily). Také některé kmeny barbarů mluví podobně hrdelní řečí a samozřejmě některé z kmenů severských krollů.

     Pokud používáš pravidla pro jazyky, zvyš obtížnost dovednosti skřetí jazyk pro všechny národy krom trpaslíků (krollů, trollů, popř. barbarů) o jeden stupeň, stejně tak zvyš obtížnost pro skřety, pokud se chtějí naučit mluvit některou z řečí ostatních humanoidních ras - krom trpasličtiny (trollštiny, krollštiny, popř. některého barbarského jazyka), kde se obtížnost nemění..

Ukázky skřetí lidové slovesnosti

     Volný překlad několika děl skřetí literatury, jak je zaznamenalo těch několik málo jedinců, kteří uměli psát, popř. ojedinělé přepisy ze starých skřetích rozvalin - anebo se jedná o překlady zápisků některého z příslušníků jiných ras, kteří se ujali zkoumání skřetí kultury. Uvedeny jsou zde pro přiblížení tématu (povšimněte si společných prvků s trpasličí lidovou tvorbou - i odtud plynou náznaky o společném předku skřetů a trpaslíků).

     A ještě jedno upozornění, všimněte si narážek na skřetí historii, které jsou porůznu zasuté v tvorbě. Žel, dnešní generace už význam těchto odkazů na minulost málokdy chápou a neumí si domyslet jejich pravý smysl.

Ale dost řečí, tady to je.

lidová říkanka poučného charakteru
Píchni elfa na rožeň,
nejdřív ho ale vykuchej!
Pak ho dej nad oheň
a ať je hezky propečenej!

     - Říkanku většinou říkají starší skřetice mladším, snad jí kdysi vymyslel jeden ze skřetích náčelníků poté, co mu byla jeho čerstvou manželkou předložena pečínka zcela nedopečená a mizerně vykuchaná, tedy chuti vskutku mizerné. Říkanka se také užívá během hry mladých skřetic zvané "Nabíjená" - jedná se o to nabít ostatním skřeticím co nejvíc klackem. Podle toho se také usuzuje, že při svém prvním užití (skřetím náčelníkem) byla říkanka podpořena palicí - což se podle všeho ujalo právě jako tato hra. Z toho je mimo jiné vidět, že lze skloubit mnohé, i školu a hru. Lidé se mají od skřetů ještě mnoho co učit...

veselý popěvek skřetí chasy - lidový autor
Pálíme, boříme, drancujem,
v krvi nepřátel tancujem.
Chlastáme, vraždíme,
staré křivdy naprávíme.

     - Dílko bylo zaznamenáno v jedné ze sbírek skřetího minstrela Grögurra - proslulého svým vrcholným uměním vydržet hrát dlouho do noci. Žel, jeho ostatní kvality umělce se setkaly s nesouhlasem a s hraním na harfu se musel brzy rozloučit. Zaměřil proto své kvality jinam a alkohol spolu se sběračstvím lidové slovesnosti zůstaly jeho jedinou útěchou - ožralý tedy chodil a zapisoval si, co kde slyšel, čehož výsledkem je i tento unikátní kousek.

říkanka - lidový autor
Okradli nás elfiska
Oříznem jim ušiska

- Dětská říkanka oblíbená zejména v oblastech blízkých elfím hvozdům.

skřetí povídačka - autor neznámý
Hoj ty skřotí večere -
ty podivný svátku.
Ulovíme elfáka -
budem mít co k snědku!

     - Slovo svátek není původní skřetí slovo, lingvisté se domnívají, že je přejaté z lidského jazyka. Je téměř jisté, že význam tohoto slova zůstává skřetímu lidu dosud utajen - nicméně nebylo zaznamenáno, že by to nějak omezovalo skřety v jeho užívání, čehož důkazem je i tato povídačka.

báseň Člověk ze sbírky Lidé a jiné rasy, autor se presentuje pod pseudonymen Olgotörr
Potkal sem já člověka,
měřil snad dva skřety!
Fláknul sem ho šavlou,
a byli jsme si rovni.

     - Tato báseň se stala svého času naprosto průlomovou, neboť vnesla do upadající poesie "civilisovaných" zemí nový prvek - volný verš. S ním také oživlo celé podhoubí nového směru básnictví i umění obecně. Nutno dodat, že spolu s podhoubím v té době oživlo i několik mrtvých básníků směrů minulých, naštěstí městské gardy jednotlivých měst tento "návrat staré rýmované poesie" za pomoci místních kněží - poskytnuvších dostatek svěcené vody - navrátila zpět do jejich hrobů. Čímž samozřejmě nechceme naznačit, že autoři rýmované poesie jsou zombie.

báseň Flákal som sa s trpaslošem od skřetího autora Grbrörra
Flákol som já trpasloše,
flákol aj on ně.
Flákol som já trpasloše,
flákol aj on ně.
Flákol som já trpasloše,
už ňa neflakol.
Byl tuhoš.

     - opět přelomová báseň (nejvýraznější je to v páté větě), zajímavé je, že je to jedno z autorových ranných děl (autor se, bohůmžel, vrcholu své éry nedočkal - snad to bylo zčásti způsobeno také několika vážnými zraněními, které si spolu s inspirací k tomuto dílu toho dne přinesl domů).

skřetí pálenka - Gračka

     Grička, Grič, Bračka (lingvisté se domnívají, že odtud pochází lidské slovo břečka). Takhle i jinak podobně se říká jednomu z výrazných rysů skřetí kultury. Totiž skřetí pálence. Postup výroby je kombinace dlouhodobého kvašení a několikanásobné destilace. Proces kvašení bývá dlouhý i několik týdnů až měsíců a většinou probíhá přes zimu. K výrobě se používají kamenné nádoby a jednoduché kamenné destilační aparatury. Kmen, který vlastní podobnou aparaturu, většinou mívá více než padesát válečníků a také stálé zimoviště - kde aparatura sídlí. Skřetí gračka se liší kus od kusu, sezóna od sezóny, oblast od oblasti, kmen od kmene. Skřetům je totiž v podstatě jedno, co se pálí - takže, které ovoce se ten rok nakrade, či jaký plod se kde natrhá, to se všechno také zpracuje. Častou přísadou gračky jsou bobule jeřábu, borůvky a planá jablka a hrušky, ale výjimkou nejsou ani mnohem podivnější suroviny.

     Původní recept gračky snad chutnal obdobně jako trpasličí brandy, měl hned několik příměsí roztodivných bylinek a prý to byl dar druidů Černého hvozdu králi Urgrörovi (údajně dokonce s léčivými účinky), kdo ví, za co - z historického hlediska se to zdá dosti nepravděpodobné - nicméně dnes už je gračka nejspíš něco úplně jiného a pokud má nějaké zajímavé účinky, tak velmi silné desinfekční a jako hořlavina.

     Dovednost pálení gračky se ve skřetí hierarchii velice cení - a její znalci bývají mnohdy ušetřeni všeobecné zábavě (rozuměj dožívají se vyššího věku, než ostatní) - alespoň než zaučí mladého znalce. Ti, kteří tomuto umění rozumí, bývají ve skřetím jazyce nazýváni grač či brač. Pokud se pak mezi skřety nalezne nějaký alchymista, většinou můžeš původ jeho touhy po vzdělání v alchymistickém řemesle nalézt tady.

     Pokud jako Pj chceš nechat dobrodruhy nalézt láhev původní skřetí gračky - což není nemožné, pokud by byla vhodně zazátkována, aby se nevypařila, může vydržet celé věky - pracuj s ní jako s velmi silným alkoholem, řádově mezi 40 a 70 %, s léčivými, mírně omamnými účinky. Omamné účinky se projeví pastí odl ~ 1 ~ nic / omámenost. Omámenost představuje snížení obranného čísla o 1 a snížení pravděpodobnosti úspěšného seslání kouzla o 5%. Nebezpečnost pasti se zvyšuje o 1 za každou vypitou deci - a hází se za každou vypitou deci. Léčivé účinky každé deci mají sílu 1k10 životů minus jedna za každou deci, kterou už postava vypila (toto platí do vystřízlivění). Takže vypití většího množství než litr nemá praktický smysl - a asi vás to i zabije. Jestliže má postava nějaké problémy s trávicím traktem, můžeš jí po vypití gračky o něco zvýhodnit hod - gračka má na trávicí trakt příznivé účinky, desinfikuje a léčí (to můžeš udělat i po vypití mladé gračky). Krom toho aplikuj pravidla pro opilost, nezapomeň, že se jedná o silnou pálenku, navíc - pokud se nejedná o původní versi - velmi nevalné kvality (což ovšem zrovna skřetům nedělá veliké problémy).

výskyt

     Přirozeným prostředím skřetů bývají obyčejně nehostinné oblasti s chladným podnebím, popř. podzemí. Souvisí to také se skřetí kulturou - skřeti nejsou schopni vytvořit nějakou stálejší formu samosprávy a pokud tedy někdy nějaká pohostinnější území ovládali, pak jim byla jistě zabrána rozpínavými lidmi či jinou rasou - to je také jeden z možných důvodů nenávisti skřetů vůči ostatním rasám - a proto také skřetí nájezdy, skřeti si (podle jejich) jen berou, co je jejich a co jim lidé (popř. ostatní) sprostě vzali. Jak jsem již naznačil, není vyloučeno, že tomu tak bylo.

infravidění

     Skřeti mají zvláštní schopnost infravidění, která funguje stejně jako trpaslíkova zvláštní schopnost, ovšem má dosah 50 sáhů. Skřetí schopnost trpasličího vidění má stejný základ - a je to také jeden z důkazů o teorii společného původu skřetů a trpaslíků.

denní světlo

     Skřeti jsou nočními tvory a denní světlo jim činí problémy. Jestliže se skřet pohybuje na slunečním světle, sniž jeho všímavost o čtvrtinu až polovinu. Krom tohomá postih -1 až -2 na ÚČ i OČ a pravděpodobnost úspěšného soustředění je snížena o 5% – 15%. Výše postihů je přímo úměrná intensitě slunečního svitu, v tmavém hvozdu by postih mohl být nulový, v poledne na holé pláni naopak v plné výši.

     Ponechávám tvé úvaze, nakolik by měli mít denní tvorové odpovídající postih v noci, nicméně toto znevýhodnění skřetů by mělo být odpovídajícím způsobem vyváženo.

odolnost vůči jedům

     Skřetí strava (viz gračka) a způsob života obecně vybavila skřety velmi odolným trávicím ústrojím. Toto je pravidlově vyjádřeno bonusem +1 proti pastem na odolnost, které mají povahu jedů, tedy jedy, alkohol, špatná strava apod. Tento bonus se však vztahuje jen na některé druhy jedů – ty, které do těla vnikají trávicím ústrojím, popř. v tomto ústrojí působí. Tedy nikoliv otrávené šipky, ale už ano zkažené potraviny či jed v jídle.

vlastnosti

     Skřeti nejsou příliš dobří řemeslníci - jejich výrobky nebývají příliš nekvalitní. Bývají čistě účelové a spíše hrubé. Zbraně bývají ostré jen málokdy, spíše kostrbaté. Skřeti si uvědomují nekvalitu svých výrobků a zpracování nahrazují robustností. I přesto není nic divného, když se zbraň v boji zlomí (přestože mezi skřety je několik kmenů, které jsou známy svými prvotřídními kováři - to je pak něco úplně jiného). Ale to přece nevadí, i zlomený meč můžete vrazit nepříteli do krku. A i tupým mečem protivníkovi zlomíte vaz. A pak si můžete vzít jeho.

     Skřeti nejsou nijak zvlášť silní - jejich tělesná konstituce jim sílu prostě nedopřává. Přesto však jsou obávanými válečníky. Pomineme-li nadšení, s jakým se do boje pouští, je to také jejich vychytralost a mazanost, kterou svou slabinu vyrovnávají. Pasti, úskoky a léčky - bojujete-li se skřety, musíte počítat s tím vším. Když bojujete se skřetem, nikdy nesmíte propadnout falešnému přesvědčení, že máte vítězství v kapse. Většinou spíš máte ještě jednoho skřeta v zádech - a to s nabitou kuší.

     Skřeti jsou velmi odolní. I když schytají ránu, která by o polovinu většího člověka zabila, stejně vstanou a vrhnou se do boje s o to větší vervou. Poslední vlastností je jejich charisma. Přestože lidským rasám připadají nevzhlední, mohou se mezi nimi vyskytovat i jedinci, kteří svým stylem projevu, vnitřním kouzlem, dovedou vládnout velmi dobře. Jejich zvláštní hrdelní jazyk v takovém případě zní bojovně a pro tak nadaného skřeta není problém postavit za sebe celou skřetí tlupu. Nicméně takových skřetů mnoho nebývá a v každém případě tato schopnost nejspíš také končí u vlivu na skřety - kteří se nechají ovlivnit snadno.


Tabulka vlastností a oprav, pravidla
síl 6 - 11 -1
obr 7 - 16 +0
odl 9 - 18 +2
int 8 - 17 +1
char 2 - 11 -3

Základní pohyblivost je 10, velikost je A.

     Rodová zbraň skřetů může být v různých kmenech různá - kmeny se od sebe mohou velmi lišit. Zpravidla to bývá tesák anebo šavle. Problémem skřetích zbraní však bývá jejich zanedbanost - a mizerná kvalita. Skřetí šavle mají tedy hodnoty 4/+1/+1, namísto standartních, jejich čepele jsou plné zubů (rozuměj zubů způsobených špatným zacházením, nikoliv pravidelných záměrně vyrobených), bývají na nich často zbytky protivníků či zaschlá krev. Skřeti sami říkají, že jejich zbraně si své oběti pamatují (a nečistí si je záměrně).

     Jako Pj máš možnost se se svými hráči dohodnout, zdali mají zájem jako rodovou zbraň použít tesák či šavli. Pokud ti možnost výběru rodové zbraně připadá příliš silná, prostě hráčům tuto zbraň přiděl sám. Například ve světě Erru jsou šavle běžnější na jihu, kde často dochází ke střetům s lidmi a elfy - kteří používají mečové zbraně, proti kterým je šavle velmi účinná - a na severu, kde častěji dochází k potyčkám s trpaslíky, bývají častější tesáky - lépe se jimi dostane pod trpasličí brnění (samozřejmě pokud se dostanete dost blízko).

     Nečistoty na skřetích zbraních často hnijí a zranění skřetí zbraní pak může mít ještě nečekaný sekundární účinek. Toto je považováno za jed past odl ~ 5 ~ nic / otrava. Otrava se projeví během příštího dne a to silou 1k6 bodů únavy a nevolností - tomu odpovídá pokles bonusu za sílu a odolnost o 1, zvracení. Nevolnost trvá (3k8) hodin a je možné ji vyléčit kouzlem uzdrav lehká zranění - které pak už neléčí žádné životy. Otrava se projeví jen jednou (pokud je zranění špinavou zbraní více, hází se tolikrát, kolik bylo úspěšných zásahů - dokud se jed nedostane do těla). Netřeba dodávat, že většinou se žádný hod nehází, protože není, kdo by házel.

     Pokud chceš jako Pj aplikovat tato pravidla pro otravu i na jiné zbraně, než šavle, můžeš jim snížit útočnost o 1 (podobně jako šavli) a aplikovat je. U některých zbraní však toto netřeba (jsou slabé samy o sobě – tesák). Jestliže hráč hraje postavu skřeta, který se o své zbraně stará, můžeš mu ponechat útočnost jeho zbraně, ale v tom případě už neaplikuj pravidla na otravu - zbraň je pečlivě vycíděná.

pozn. autora

     Za inspiraci, podporu při psaní a věcné poznámky děkuji deshimu, řečenému ukrutný, Morrovi, nositeli žalu a utrpení, Shelagh (bez přízviska, ona by se červenala), Terátorovi, řečenému Rybí tlama, Tuaxovi, řečenému Lykan anebo Kudůk (ano, Tuax je kříženec libovolných dvou ras) a Gabriel_reaperovi, řečenému Kedlubna či Fat in blue (a další přízviska). Také děkuji za trpělivost Erricovi. Bez jejich přispění by práce nevypadala tak, jak vypadá.


- autor

A na závěr závěr:

Co řekne těžce zraněný skřet, když mu banda skřetštiny znalých elfáků s radostí oznamuje, že ho bude mučit?

"Jen si poslužte. Než přijdou bráškové..."

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Veliká jízda od prvního písmenka až po poslední tečku. Výborný článek, neuvěřitelně poutavý a zábavný. Skvělá práce!


 Uživatel úrovně 0

Je to úžasný hlavně ty básničky.Fakt super


 Uživatel úrovně 0

Velmi povedené, asi se to objeví v mém dobrodružství.Na první pohled je to opravdu ošklivá a hloupá rasa, ale na ten druhý jsou jiní.Líbí se mi všechno, a asi toho moc měnit nebudu, jen ten věk bych ubral, i když je to vyvážené vysokou úmrtností v bojích.Dal bych*****, ale už nemůžu a to je škoda.


 Uživatel úrovně 0

já toho člověka miluju kdo to napsal má u mě velkou sladkou pusu P.S.nejsem gay


 Uživatel úrovně 0

Básničky jsou prostě boží. Tohle čtu když mám špatnou náladu, jsem nadšen.


 Uživatel úrovně 0

Mně se to dost líbí hrál jsem za něj hodněkrát.Nejlepší jsou ale říkanky


 Uživatel úrovně 0

Tvůj příspěvek mi zcela změnil pohled a názor na skřety. Určitě si za něj zahraji. Nejsou tak strašliví a nechutní, jak se prve zdá. Líbí se mi troška poezie, co jsi uvedl.
Zahraji si za skřeta (N), který bude sbírat paměti, poezii a jakoukoli literaturu, která byla skřetem napsána. O skřetech musí být zmínka z vlastní tvorby :o)
Jsem se skřeťáky spokojen a nemám co zkritizovat…


 Uživatel úrovně 0

Nejlepší jsou říkanky. Asi jednu řeknu ve škole u tabule. I když dvojku z chování dostat nehodlám. Je to nejlepší nová rasa kterou jsem kdy četl.


 Uživatel úrovně 0

Naprosto souhlasím s kolegou Lodrem Aldarisem asi za skřeťáky začnu hrát.


 Uživatel úrovně 0

prostěa jednoduše. máš to skvěle propracovaný a je opravdu moc dobrá práce. dal bych ***** ale už bohužel neůžu a to je škoda.