Vargové

Vargové nejsou sice hráčskou rasou, ale není úplně nemožné za ně hrát. Tuto rasu jsem použil do zápletky svého dobrodružství (záchrana vargů) a tedy jako nehráčskou postavu. Doufám, že se vám tato rasa bude dobře číst, že se vám bude líbit a že ji použijete – ať již ve svém světě nebo jako hráčskou postavu.

Původ & Historie

Nikdo neví, kde se tady vargové vzali. Dle některých lidských teorií jsou vzdálenými příbuznými elfů. Teorie takovýchto vědců se zakládají především na faktu, že vargové, stejně jako elfi, žijí v lesích. Jejich důkazy však nejsou věrohodné a elfové popírají (a především odmítají) jakoukoliv spojitost mezi vargy a jimi.

I vargové mají svou vlastní teorii o jejich původu a vzniku, ale o tom je blíže popsáno v kapitole Víra & Zvyky.

V trpasličích kronikách by mohla být zmínka o této rase, neboť vargové jsou původně bytosti žijící v podzemí. V podzemí si dělali menší města propojené dlouhými chodbami, aby spolu neztratili kontakt. Zároveň udržovali přátelské styky s trpaslíky, směňovali s nimi nejen zboží, ale i různé poznatky.

Ironií osudu je, že právě od trpaslíků jim přišlo zkázy. V jeden jediný den zaútočili na těch několik málo bezbranných sídel a během jednoho týdne vybili téměř všechny vargy. Bez varování, bez udání důvodu. Jen několika šťastlivcům se podařilo uprchnout. Ale v podzemí pro ně již nebylo bezpečno, proto byli nuceni se vynořit na povrch.

První dny na povrchu měli vargové těžké. Nedokázali rozeznat bezpečné od nebezpečného, byli zvyklí na tunely a ne na volné prostranství. Nebezpečí nemuselo přijít z jednoho ze dvou konců tunelu, tentokrát mohlo přijít odkudkoliv. Potřebovali si najít útočiště. A to po několika dnech putování necelé stovky vargů konečně našli. Byl to hvozd, kde se rozhodli usídlit se. Nebyl sice tak dokonalým útočištěm jako podzemí, ale byl alespoň nějakým útočištěm. Mohli zde využít svůj um a schopnosti, aby si zde byli schopni v korunách stromů postavit přístřešky a později i vesnici.

Za několik let strádání již začali plně využívat možnosti hvozdu. Naučili se opatřit si potravu, objevili efektivní způsoby lovu, naučili se soužití s hvozdem. A s každou další generací se jejich situace zlepšovala.

Někdy kolem 8.století před letopočtem (tedy asi dvě tisíciletí zpátky) se mezi touto mírumilovnou rasou stala roztržka. Na jedné straně stáli ti, kteří chtěli objevit a osídlit nová místa, kteří chtěli navázat kontakty s okolním světem a lépe probádat hvozd, na straně druhé stáli ti, kteří chtěli zůstat v utajení a zůstat na místě. Nakonec stařešina rozhodl tak, že ti, kteří chtějí, mohou odejít, ale pod podmínkou, že se již nikdy nesmí vrátit.

Někteří tedy odešli a založili novou vesnici. Postavili ji téměř u kraje hvozdu. Bohužel se vargům jejich sen nepodařil. Byli objeveni skřetími špióny a ti pomocí ohně vargy z nové vesnice vybili do posledního, společně s jejich vesnicí a kusem hvozdu. Stařešina se o této nešťastné události dozvěděl a nechal uprostřed vesnice na centrálním stromě udělat pomník. Od této doby již drží vargové při sobě a žádná vážnější roztržka se mezi nimi nestala, neboť pochopili, že v jednotě je síla.

O dvě století později hvozd zachvátil velký požár. Sežehl téměř půlku hvozdu, ale vargům se podařilo svou vesnici a své životy díky kouzlům uchránit. V této době se také poprvé setkali s vlkodlaky, kteří dosud žili na opačném konci hvozdu. Vargové jim, díky tomu, že zastavili postup požáru, zachránili nejen jejich kůži, ale i domov a vlastně vše, oč bojovali. Vlkodlaci jsou jim za to sice nesmírně vděční, ale na nějaké přátelské vztahy nejsou. Pouze k nim chovají neutrální vztah. Neútočí na ně, ale také se s nimi nijak nestýkají, a to nejen kvůli jejich (vlkodlačí) agresivitě.

Od této doby se nic důležitějšího nestalo. Až nyní. Před necelým stoletím, v roce 1180, začali ve hvozdu lidé těžit dřevo. Za těch několik let vytěžili pás stromů několik mil dlouhý a blíží se blíž a blíž k vesnici. Vargové se cítí být ohrožení. Požádali proto vlkodlaky o pomoc, ale ti měli dost práce hájit hranice hvozdu na východě. A sami vargové toho moc nezmůžou, neboť by zemřeli dřív, než by došli k hradbám palisády. Jejich budoucnost je v této době nejasná.

Vzhled & Oblékání

Vargové se stavbou těla blíží elfům. Oproti nim jsou menšího vzrůstu (samci 130 – 160 coulů, samice jen 120 – 150 coulů, třída velikosti A), mají proti tělu poněkud delší ruce (až po kolena) a jsou mnohem vychrtlejší, že jim jdou vidět žebra. Takový průměrný jedinec váží kolem 20 – 30 kg.

Chodí mírně shrbení, takže mohou vypadat ještě menší, než skutečně jsou, ale když chtějí, můžou chodit i narovnaně. Jen jim to působí větší potíže a hůř se jim drží rovnováha. Jejich kůže je hladká a lesklá a působí tak slizkým dojmem. Ve skutečnosti je naprosto suchá. Má světle-zelenou až světle-žlutou barvu, stárnutím jejich pokožka tmavne a částečně získává přídech šedé. Záda pokrývají světle-modré fleky o velikosti palce, jen zcela výjimečně má nějaký varg fleky příliš blízko u sebe, že jeho záda vypadají jako světle-modrá. Varg, který se narodí bez pigmentu na zádech, je z náboženských (či spíše pověrčivých) důvodů ponechán svému osudu někde ve hvozdu daleko od vesnice.

Na hlavě, která je téměř přesně kulatá, nemají žádné vlasy nebo jakékoliv jiné ochlupení. Nos mají drobný, ale nejzvláštnější jsou jejich oči. Místo nich mají přes celý oční důlek tmavě-zelenou blanku, ve tmě vyzařující velmi slabé světlo (což působí poměrně odpudivým dojmem). Toto jim v podzemí zajišťovalo infravidění, ale nyní jim to je k ničemu, neboť o svůj zrak přijdou hned při narození (neboť blána je velmi citlivá na světlo a sluneční světlo ji poměrně spolehlivě spálí). Vargové se nyní neřídí zrakem, ale jakýmsi šestým smyslem – psychickou silou monitorují okolí.

Vargové se dožívají až 65 let. Kolem 10 – 20 roku života jsou považováni za dospělé jedince (jakmile složí zkoušku dospělosti) a po 40 za staré.

Jediné ošacení, které vargové nosí, je plášť. Jeho bližší popis naleznete níže. Utkání tohoto pláště trvá dlouho a je to úkol velmi náročný na schopnosti a psychiku jedince. Utkáním pláště varg složí zkoušku dospělosti.

Stavba vesnice & Obydlí

Vargové žijí ve hvozdu. Ovšem ne na zemi, nýbrž v jeho horních patrech. V korunách stromů. Tam je jejich domov. Důvod, proč si vybrali právě toto místo, byla bezpečnost. Kdyby si vybrali život na zemi, bylo by to příliš riskantní. Byli by snadnou kořistí nepřátel všeho druhu, ať by to byly inteligentní rasy (skřeti, trollové, lidé…) nebo divoká zvířata (kanci, vlci…), a navíc by byli snadno vystopovatelní a napadnutelní. V jedné vesnici žije asi 200 vargů.

Horní plošina, na které leží vesnice, jsou vlastně jen dokonale propletené větve korun stromů. Nejsou nijak posekané či zpřelámané, jsou živé a naprosto nepoškozené. Tyto větve jsou pomocí jejich schopností a magie různě deformovány, ohýbány a proplétány. Na plošině potom „vyrůstají“ podobným způsobem různá obydlí, kolem kterých si občas pěstují něco podobného zahrádce. Jen křoví vyrůstá ze stromu (případně je tam symbiotická rostlina) a některé rostliny z menšího množstní nanosené hlíny.

Celá horní plošina se točí kolem centrálního stromu. Jedná se o obrovský a mohutný strom, který má kolem 10 metrů v průměru. Vargy je magicky upraven tak, že může žít až deset tisíc let.

Kolem centrálního stromu jsou postavené z větví primitivní schody – jediný vchod nahoru na náhorní plošinu a naopak. Na tomto stromě je ve výšce asi dva sáhy nad plošinou vyřezán pomník společně s částí jejich historie. Je to právě ten pomník, který má připomínat odchod vargů z vesnice a jejich následnou smrt. Pomník je také jediná věc ve vesnici, která jakýmkoliv způsobem poškozuje strom (a v tomto případě navíc pouze symbolicky). Vše ostatní je uděláno tak, aby strom a jeho větve nadále žily.

Obydlí si vargové staví kolem stromů, a díky tomu mohou mít i dvě nebo tři patra. Teoreticky by mohly mít i více pater, ale vargové nemají příliš rádi výšky (přeci jen původně žili v podzemí), proto se vícepatrová obydlí ve vesnici nevyskytují. Navíc nemusí nutně ležet na plošině. Často se stává, že jsou na stromě jeden nebo dva metry nad plošinou.

Chýše mají kulatý nebo oválný půdorys, střecha je špičatá a tak dokonale udělaná, že spolehlivě ochrání i před deštěm. Navíc jsou vnitřní prostory poměrně velké, a to z jednoho prostého důvodu. Vargové uznávají bigamii, tedy že jeden můž má více žen. O tom je pojednáno více v kapitole Hierarchie & Uspořádání společnosti.

Obydlí nemívají mnoho oken. Vargové jsou noční živočichové a nemají příliš rádi světlo. Navíc se ani nejedná o okna v pravém slova smyslu, nýbrž o díry ve stěnách domu. Navíc se nedají nijak zavřít, takže když začne pršet, prší jim do obydlí. Jen vyjimečně jdou nějakou větví zakrýt.

Z pohledu obyčejného člověka nevypadá vnitřek chýše příliš pěkný. Je většinou téměř prázdná, jen nějaká místa na spaní vystlaná listím nebo kůží a několik málo ozdob či loveckých trofejí. Ale vargové toho vnímají mnohem víc. Nejen obvyklé ozdoby, ale také způsob propletení větviček v chýši, jejich preciznost apod. Podle toho lze také poznat, k čemu která místnost slouží.

Hierarchie & Uspořádání společnosti

Na jedné jediné kamenné tabulce, jediném dochovaném předmětu z podzemí, jsou zapsány nejdůležitější body týkající se vlády a nástupnictví. Zde je sepsáno vše (ve volném překladu), co se dochovalo.

1. Vesnici vládne almacha. Almacha je nejstarší muž vesnice a má rozhodující slovo týkající se jakýchkoliv záležitostí (pozn.: vargové nerozlišují město a vesnici, prostě jde jen o místo, kde žije více vargů pohromadě).

2. Almacha má po svém boku čtyři rádce, golmachy. Golmachové jsou voleni lovci z vesnice. Neplní-li almacha své povinnosti nebo je vykonává špatně, mohou se golmachové usnést na sesazení almachy s funkce. Golmachu můžou s funkce sesadit opět pouze lovci z vesnice.

3. Zemře-li almacha něčím přičiněním, nástupcem se stává další nejstarší muž vesnice. Zjistí-li se, že almachu zabil on nebo se na jeho smrti jakkoliv podílel, čeká ho trest smrti.

4. Zemře-li golmacha nebo jakýkoliv jiný člen vesnice rukou jiného člena, čeká jej trest vyhoštění.

To je bohužel všechno, co se dochovalo. Rozdělení společnosti je ve vargské vesnici jednoduché. Nejvýše stojí almacha, pod ním stojí golmachové, pod nimi lovci (vlastně téměř všichni muži) a úplně dole to jsou ženy a těch několik málo mužů, kteří nemůžou lovit (netýká se to těch, kteří jsou z lovu nějak vážně poranění z lovu).

Ve vesnici může mít jeden varg více žen (bigamie), ale platí, že každý lovec musí mít alespoň jednu. Ale obvykle má varg-muž kolem tří žen, neboť mnoho z vargů-mužů zemře na lovu. A pokud je nějaká žena volná, sama si zvolí, za kým půjde.

Lov & Sběr

Vargové jsou všežravci. Živí se tedy jak potravou rostlinnou, tak živočišnou. Rostlinnou potravu získávají snadno – sběrem. Na větvích na plošině rostou symbiotické rostliny, na kterých rostou bobule. Občas mohou růst i přímo na stromech. A pokud to jinak nejde, mají v přinesené hlíně zasazené rostliny rostoucí obvykle na zemi.

Důležitější složkou potravy je právě maso. Pro vargy by bylo jednoduché lovit ptáky, ale nedokáží ovládat luk a jejich schopnosti jsou omezené. Proto se denně vydávají skupiny lovců (kolem pěti) dolů na zem a loví divočáky, vlky, jeleny, bažanty a jiné.

Možná vám příjde divné, jak takové malé a slabé bytosti mohou vůbec něco ulovit. Je to především jejich schopnostma. Někteří to dělají tak, že se schovají na strom a tam trpělivě čekají na nějakou kořist. Jakmile dojde, shodí síť a zvíře ukamenujou.

Jiní se naopak plíží za nějakým zvířetem nebo se ho pokusí vyprovokovat a potom na něj vyletí několik oštěpů. Je to různé a každá lovecká skupina si drží svůj způsob lovu v tajnosti. Nutno podotknout, že jim jen málokdy nějaká kořist unikne. Mají dokonalou strategii lovu a spoléhají především na rozmístění (když už nemůžou spoléhat na sílu). A samozřejmě platí, že co si kdo uloví, to si sní.

Na lov se vydávají obvykle se sítí, s oštěpy a někdy i kameny. Železo, stříbro, zlato či bronz jako takový neznají (nemají materiál). Brnění buď nenosí žádné (většinou) nebo nosí kožené či z pevných dřívek (stejné parametry jako kožené).

Víra & Zvyky

Vargové věří, že jsou dětmi nebes. Jejich náboženství jim říká, že z nebes přišli, a že po smrti se dostanou do některého ze stromů (podle toho, jak žili) a tam počkají do té doby, než se druhové z nebes vrátí a jejich duše poputuje společně s nimi. Jejich náboženství jim vlastně nepřímo přikazuje chránit stromy a hvozd jako takový, neboť je-li strom, ve kterém je vargova duše, pokácen, druhové jej potom nenaleznou a on bude již navždy uvězněn. Proto cítí nenávist proti těm, kteří jakkoliv ničí stromy a vlastně se je snaží zachránit ve vlastním zájmu.

Almacha je nejvyšším náboženským vůdcem vesnice. Zastupuje vlastně funkci šamana, jen je jejich náboženství bez jakýchkoliv kouzel a podobných věcí.

Nejdůležitějším dnem v jejich náboženském životě je Den loučení. Jedná se o den před úplňkem. Večer, jakmile se setmí, se všichni vargové sejdou před centrálním stromem. Zde si sednou do tureckého sedu do několika kruhů. V tom nejvnitřnějším sedí almacha společně s golmachy, za nimi je kruh lovců a poslední je kruh vargských žen, vargů, kteří nesložili zkoušku dospělosti a vargů-mužů, kteří nechodí na lov. Společně se soustředí na centrální strom a modlí se k lepším zítřkům atp. Modlí se každý sám, každý v duch říká to, co by si přál on sám. Neexistuje nějaká společná řeč. Tento obřad končí obvykle až při rozednění.

Druhý nejdůležitější den je Den uvítání, který následuje dva dny na to. Opět se všichni sejdou kolem centrálního stromu a modlí se. Tentokrát však jmenují všechny špatnosti, které za poslední měsíc provedli a prosí o odpuštění. Tento obřad trvá většinou maximálně čtyři hodiny, zde totiž můžou vargové odejít, jakmile dopoví vše, co provedli. Ale almacha musí zůstat až do konce, než se domodlí poslední varg.

Jako jeden z dalších důležitých dní bych uvedl Den lovu. Obřad se provádí čtyřikrát do měsíce, při novu, když je měsíc v první čtvrti, při úplňku a když je měsíc ve třetí čtvrti. K tomuto obřadu se scházejí pouze lovci, nikdo jiný. Oni se modlí a děkují za úspěšný lov, modlí se za vargy padlé při lovu. Tento obřad trvá vždy přesně od půlnoci jednu hodinu. Při obřadu vargové tančí kolem stromu a naznačují loveckou výpravu.

Ale i vargové samostatně mívají potřebu se pomodlit. To si prostě sednou k nějakému stromu a začnou se k němu modlit. Vargové berou obřady a modlitby velmi vážně. Pokud nějakou z nich z jakéhokoliv důvodu zmeškají, dlouhou dobu se cítí nesví (-1 ke všem činnostem) a chodí se mnohem častěji modlit samostatně a prosit o odpuštění.

Telekineze & Telepatie

První, čím bych chtěl začít, jsou pravidla pro telekinezi. Pojal jsem ji trochu jinak, než jak je popsána u hraničáře. Pokud by někomu připadalo zbytečné číst si tato pravidla, nechť použije pravidla pro hraničáře s těmito změnami: varg se nemusí 1 směnu koncentrovat na použití telekineze (může ji použít ihned), není tolik omezený časem (ale zase nějak přiměřeně) a může tímto způsobem také útočit (vrhání kamenů, oštěpů...).

Varg ovládá telekinezi již od první úrovně a postupem času se v ní zlepšuje (resp. potupem o úrovně). Ale nemůže ji používat neomezeně. Doba, jak dlouho může používat telekinezi, je omezená body telekineze (dále jen BT) za den a číslo je udáno v kolech (občas by vám mohlo pomoct, že 1 směna je rovna 60 kolům a 1 hodina 360 kolům). Dále je omezen vzdáleností (BV, body vzdálenosti), na kterou může pohybovat předměty, a nakonec také hmotností (BH, body hmotnosti).

Čas, po který může pohybovat předměty, není žádným způsobem závislý na hmotnosti či vzdálenosti předmětu. Platí, že na 1. úrovni má varg 360 BT a za každou úroveň BT stoupnou o 30. BV má na první úrovni 20 (sáhů) a za každou další úroveň se zvyšuje o 3 sáhy a BH má 30 (kg) + 5 za každou další úroveň.

Dobrodruzi & Ostatní

Mezi vargy typické dobrodruhy nenajdete. Nenajdete mezi nimi snad jediného, který by se toužil vydat po stezce dobrodružství a nebezpečí. Jinak mezi nimi lze najít válečníky (lovci), hraničáře (lovci), kouzelníky a zcela vyjimečně také alchymisty. Zloděje byste mezi vargy hledali marně (ale můžou toto řemeslo provozovat, jen by musel být vychováván např. mezi lidma). V povoláních nemají žádná omezení, vyjímku tvoří hraničář a jeho mimosmyslové schopnosti. Nemůže se naučit telepatii či telekinezi a při první příležitosti se automaticky naučí pyrokinezi.

Plášť vargů

Jedná se pravděpodobně o nejcennější předmět, který lze u vargů najít (cennější už snad můžou být jen vzácné bylinky a případně znalosti). Nejen že jde o předmět určující váženost (a tedy jakési postavení nebo důležitost) ve společnosti, ale také schopnosti tohoto pláště nepříjdou nazmar. Ale ještě před samotným popisem jednotlivých schopností pláště pár slov k výrobě.

Plášť se vyrábí z vláken lýka stromů. Ty varg za pomocí svých psychických sil proplétá, jak nejlépe umí. Obyčejnému člověku plášť nemusí přijít nijak zvláštní, neboť jej vnímá jan jako obyčejné plátno. Ale varg nebo případně hraničář ovládající telepatii (nebo psionik) vnímá mnoho dalších věcí. Vnímají (svými psychickými silami) různé záhyby apod., podle čehož se dá určit jméno tvůrce pláště, jeho stáří a jeho krátký rodokmen (a samozřejmě jeho vkus a fantazie). Navíc vargové (ale již ne hraničáři a psionici) vnímají také z lýka jakých stromů je plášť "upleten". Je to pro ně totéž, co pro nás barvy.

Plášť má následující schopnosti. Je-li nositel pláště přepaden zezadu, má bonus +3 k OČ (jde o KZ zbroje). Dále má bonus +20% ke schopnosti Schování se ve stínu, přičemž v hlubokém lese (hvozdu) se bonus zvyšuje o dalších +30% (tedy celkem +50%). Dále má nositel ve hvozdu +10% šanci za každý stupeň probuzení hvozdu, že "nepřírodní" kouzlo na něj seslané pohltí hvozd (ať se to nositeli líbí nebo ne). A poslední schopností pláště je jeho nepromokavost a pevnost. Je přibližně třikrát pevnější, než obyčejný kvalitní plášť.

Tabulky & Pravidla

Marcus, 12.9.2003 - 23:32