Nové Rasy

Woulové - okřídlení půlčíci Hodnocení: Vítěz soutěže Vítěz ZD

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 21

Woulové – okřídlení půlčíci

Já jsem vždy myslel, že přišli z pouště. Ty tvrdíš něco jiného, tak povídej.

Woulové jsou kříženci hobitů a jedné z lesních odrůd poletuchy (viz. bestiář, PPZ). Po obou svých prarodičích zdědili především dobré srdce, přátelské a milé vystupování, vtip, manuální zručnost a v neposlední řadě také malý vzrůst. Po poletuchách navíc lásku k magii a po hobitech určitou soutěživost, hravost a zvědavost.

V nejstarších kronikách této rasy se hovoří o odnoži mírumilovných hobitů žijících na pokraji velkých hvozdů, kteří nadevše milovali přírodu a její dary. Tito hobiti po celé generace udržovali velice přátelské vztahy s lesem, jehož vlastní život je odjakživa fascinoval, až se nakonec naprosto odloučili od vnějších civilizací a rozhodli se plně odevzdat krásám přírody. Existují dokonce legendy, které popisují, že samotný hvozd vzal tento národ pod svoji ochranu a hobiti tak žili v naprostém spříznění s nedalekým lesem. V pozdějších dobách pak především s koloniemi tamějších poletuch, od kterých se učili poznávat přírodu a poletuchy od nich naopak venkovní svět a jeho civilizace. Oba národy měly podobnou mentalitu, a tak není divu, že mezi nimi rychle došlo k určitému spříznění, ze kterého nakonec vzešla nová rasa woulů. Tímto jménem označili první zástupce rasy lesní elfové obývající hluboké hvozdy. V jejich vznešené řeči slovo woul vyjadřovalo jen těžko popsatelný stav harmonie, kterého dosahuje tvor spřízněný s přírodou. Čas pozvolna plynul a rasa woulů se pomalu, avšak jistě, rozrůstala po hvozdu stále blíže a blíže ke středu. V těchto dobách se o mladou civilizaci začínali zajímat hlavně druidi – ti, kteří chrání les před člověkem a člověka před lesem. Právě tito lesní čarodějové začali mít, jako první obyvatelé hvozdu, z veselého národa obavy, jejichž důvodem bylo nejen rychlé množení rasy, ale především jejich láska ke kouzelnické magii, kterou jim jako odkaz v krvi zanechaly jejich pramatky. Proto se druidi usnesli, že vyjdou z pozadí hvozdu. Rozhodli se s wouly diskutovat o možnostech osudu jejich rasy v srdci hvozdu. Druidi spolu s wouly debatovali dlouho a dlouho, až byl nakonec problém jasný každému. Malý počet druidů nebyl nadále schopen držet les v dřímotách, za přítomnosti stále se rozrůstajícího národa malých kouzelníků. S každým seslaným zaklínadlem se les stával probuzenějším a agresivnějším. Bylo více než jasné, že dříve nebo později by se les vymkl kontrole a přestal by být obyvatelný nejen pro druidy a elfy, ale i pro wouly a další rasy. Proto se po těžkém rozhodování woulové rozhodli uposlechnout rad lesních čarodějů. Raději opustili milované domovy, než aby museli přihlížet, jak se nejen jejich život, ale i život ostatních, mění v noční můru, žal, smutek a trápení. Tak opustil národ okřídlených polohobitů tajemné lesy, vkročil na rozsáhlé planiny a započal nový život. Život, ve kterém musela ustoupit láska k magii před prací na poli. Život, kde zdánlivě bezstarostné bytí vystřídal boj s každoroční zimou. I tak si ovšem současní woulové zachovali mnohé od svých předků z hlubokých lesů a některé hodnoty v nich zůstávají na vždy…

Neboj se, woula poznáš na první pohled!

Řadový zástupce rasy je povětšinou ještě o něco menší a útlejší postavy než-li hobit. Jeho, k tělu nepoměrně dlouhé, končetiny neoplývají silou a ani bledé okřídlené tělo, halené do lehkých plátěných oděvů, nedosahuje valné robustnosti. Dvoudílná křídla této rasy jsou slabá, dosahují rozpětí přibližně jednoho sáhu. Horní pár křídel raší woulům mezi lopatkami, spodní pak po stranách páteře nad ledvinami. Tvarem a strukturou připomínají spíše blanitá křídla hmyzu. (viz. ilustrace) Na hlavě Woulům raší zlatavé až rezavé vlasy, většinou střižené do jednoduchých účesů po ramena. Vlasy jsou dále charakteristické především svými kudrnami či vlnkami. Po stranách kulaté hlavy odstávají podlouhlé oválné uši. Obličej jako takový je nenápadný, s poměrně nízkým čelem, uzoučkým nosem a očima, která jsou zpravidla tmavě modrá jako dvě studnice vody. Ústa má jedinec této rasy poměrně úzká a krátká, plná překrásně bílých a rovných zubů. Pod malinově červenými rty se nachází špičatá, holá brada, která nikdy není porostlá vousy – ty se u této rasy vůbec nevyskytují. Woulus se od woulesy liší přirozeně pohlavními orgány, silou a mohutností celého těla a dalšími znaky pohlavní dvoutvárnosti, které jsou nám známé od většiny humanoidů řazených mezi savce.

odkaz na plnou velikost obrázku

Woulové žijící ve městech se oblékají do lehkých hedvábných či plátěných kazajek s kapucí, bez rukávů a s otvory na křídla. Svršky převazují úzkými koženými pásky, na nohách nosí tříčtvrteční kalhoty, jejichž dolní nohavice je možno vytáhnout nad kolena a stáhnout koženými řemínky, které zašívají do dolních částí nohavic. Oproti tomu woulesy halí celá svá těla do jednotných látkových rób se síťkovými rukávy, zajišťujícími celému oděvu vzdušnost a lehkost. K těmto oděvům obě pohlaví obouvají lehké sandály z kůží a látek. Pokud jde o barevnost, dávají přednost především bílé barvě. Dále pak veselým teplým barvám, jako je žlutá, růžová, oranžová či červená. Woulusové žijící na vesnici nebo v menších obcích volí obleky obdobné, avšak zásadně v tmavých barvách a s dlouhými rukávy i nohavicemi. Ty chrání jejich těla při práci na poli, v hájích, kde trhají lesní plody, či při sběru dříví v lese. K tomu si navíc nasazují jednoduché, pevné rukavice a kolem krku uvazují ochranné pláštíky na křídla, sahající ke kolenům. Ať už se jedná o woulusy či woulesy žijící ve městech či na vesnicích, na většině z nich nenaleznete žádné drahé šperky z kovů. Na druhou stranu jsou mezi nimi hodně oblíbené různé pletené náramky či náhrdelníky z motaných kůžiček nebo dřevěné spony do vlasů.

V očích lidských či hobitích jsou zástupci této rasy na první pohled vnímáni jako milí a usměvaví tvorečkové, kteří se rádi veselí, dokáží být příjemnými společníky, mají smysl pro humor a neublížili by ani mouše. Z pohledu např. krollů, trpaslíků či skřetů by se jednalo spíše o nanicovaté titěrné otravy, pro které na tomto drsném světě snad od přírody nemůže být místo.

Poznámka autora: z textu by to mělo být jasné, ale z našeho pohledu, z pohledu lidí. Woul = člověk (hobit, trpaslík…) , woulus = muž (hobit, trpaslík), woulesa = žena (hobitka, trpaslice).

Jak jsou na tom woulové v číslech?

Woulus:
Síla Obratnost Odolnost Inteligence Charisma
3-8 10-15 7-12 11-16 7-16
-5 +2 -2 +1 +0

Woulesa:
Síla Obratnost Odolnost Inteligence Charisma
2-7 10-15 6-11 11-16 12-17
-5 +2 -3 +1 +1

Tabulka přesvědčení:
  1. ZkD
  2. ZkD
  3. ZkD
  4. ZkD
  5. ZmD
  6. ZmD
  7. ZmD
  8. N
  9. N
  10. ZmZ
  • Výška: 65-110 coulů
  • Váha: 700 - 1100 mincí (35 – 55 kg)
  • Třída velikosti: A
  • Pohyblivost: 10
  • Rodová zbraň: prak
  • Postřehem se woul řadí mezi elfy, hobity a kudůky – tedy získává bonus +5% na objevení mechanismů.

Proč nežijí vysoko v bezpečí korun stromů, když mají křídla?

Každý člověk, který poprvé v životě spatřil woula, si posteskl, jak rád by i on vlastnil moc nad přitažlivostí zemskou. Skutečnost je však i pro samotné wouly trošku jiná. Křídla tato rasa sice vlastní, ale k plnému letu jim nesloužila nikdy. Žádný z woulů tedy nikdy nebude schopen plného letu, neboť jeho tělo je v porovnání se silou křídel přeci jen moc těžké. Jak je tedy možné křídla využít a k čemu jim vlastně slouží? Možnosti využití pro praktický život jsou čtyři:

  1. Usilovné mávání křídly, po patřičném rozběhu a odrazu od země, se dá využít k nepřirozeně dlouhému skoku. V praxi to vypadá tak, že woul se rozběhne, k čemuž potřebuje alespoň 5 sáhů, poté vyskočí do vzduchu, začne mávat křídly (jako by se pokoušel o let) a díky tomu je schopen popoletět až do vzdálenosti: 1k6 + 3 (bonus za rozběh) + bonus za sílu (mínus postih) + 2x bonus za obratnost sáhů. Takovýto skok stojí woula 2 body únavy. Příklad: Woulus se silou 6/ -2 a obratností 13/ +1 se rozhodne přeskočit 6 sáhů širokou propast. Rozběhne se… a hop. Na 1k6 mu padne 4, k tomu přičte konstantu +3, přičte postih za sílu –2 a dvojnásobný bonus za obratnost +2 (celkem 4+3-2+2 = 7). Náš woul tedy za pomoci svých křídel propast přeskočil jen tak tak.
  2. Pomocí křídel je také možné do určité míry zbrzdit pád z výšky. Kdykoliv woul, ve stavu plného vědomí, padá volným pádem (kolmo k zemi) z výšky alespoň deseti sáhů a rozhodne se tento pád brzdit za pomoci svých křídel, má možnost si na zranění za pád hodit 2x a vybrat si příznivější výsledek.
  3. Každý z woulů je za pomoci svých křídel schopen levitovat na místě. Nemůže se tedy nijak hýbat kupředu či vzhůru, dokonce není ani schopen naprostého zbrždění pádu do propadla (viz výše), ale pokud se dobrovolně rozhodne nadskočit do vzduchu, pak se v něm může držet takovou dobu, jak mu jen síla jeho těla dovolí, což není, nutno dodat, příliš dlouho. Jako herní mechanismus se tato schopnost projeví tak, že každé kolo této pseudolevitace stojí woula 4 body únavy (což je např. stejné jako 4 hodiny fyzické práce, či 4 kola plného sprintu).
  4. Poslední možnost, která se woulům nabízí díky křídlům, představuje tzv. skok do hloubky. V okamžiku, kdy okřídlený půlčík stojí např. na okraji trhliny, která měří 8 sáhů na šířku, a jejíž druhý okraj je položen o 5 sáhů níže, může se daný jedinec rozhodnout proláklinu "přeletět". Pro tento "let" platí poměr: 2 sáhy do dálky / 1 sáh do hloubky. Tento "let" není nikterak omezen co by do vzdálenosti, kterou může jedinec uletět, pokud by ovšem jeho skok přesáhl hranici 16 sáhů do dálky, bude woul zraněn dle svých, upravených, pravidel pro pád z výšky (na zranění hází dvakrát a může si vybrat méně bolestivý výsledek). Takovýto skok pak stojí woula 1 bod únavy, za každý jeden sáh, o který woul klesl.

Závěrem je nutné podotknout, že veškeré tyto schopnosti má možnost využít pouze ten woul, jehož naložení nepřesahuje mírný stupeň.

Možná se jim na první pohled zamlouvat nebudeš, ale neboj, jsou přátelští.

Jací woulové jsou? Jak se chovají k sobě či k druhým? Zástupci této rasy se chovají povětšinou klidně, rozvážně, nikam se moc nehrnou, vyhovuje jim jejich vlastní klid a pohoda, do které si jen neradi nechávají zasahovat od někoho cizího. Uznávají svůj vlastní smysl pro pořádek, humor a hodnoty. Chybou by ovšem bylo si myslet, že jsou to nějací neústupní morousové, kteří nepřipouštějí nic jiného než svoji pravdu. Tak tomu rozhodně není. Pokud si něco myslí a jsou o tom přesvědčeni, pak jsou schopni na dané téma dlouhosáhle diskutovat, čímž mohou částečně připomínat lidskou rasu. Rozdíl je ovšem v tom, že woulům, i po dlouhém rozmlouvání a po dlouhých rozepřích, nečiní problém přiznat vlastní chyby a omyly. Naopak, v takových okamžicích poděkují za nové a přínosné informace. Zástupci tohoto druhu jsou zkrátka nad věcí a jen málokdo nebo máloco je dokáže vyprovokovat či rozhodit. Mezi sebou jsou zpravidla hodní a vlídní jeden k druhému. Rádi si pomohou při práci. Půjčí sousedovi nějakou tu surovinu či zlaťák. To jim nedělá problémy, vědí totiž, že stejně jako jsou oni ochotni pomoci bližnímu svému, oddaně se druhý woul bude snažit službu splatit. K rasám ostatním se chovají spíše zdrženlivě, od přírody jsou nedůvěřiví k jedincům vyšších velikostí a k trpaslíkům. Tato nedůvěra se ovšem rozplyne jako obláček páry nad hrncem v okamžiku, kdy jim návštěvník cizí rasy prokáže své slušné vychování, ochotu či jen dobrou vůli. V takovém okamžiku se jejich pohled na druhého náhle mění v kamarádský a zvídavý - nikoliv však naivní.

Ptáš se, jak žijí a čím se živí? Přemýšlej trošku, horníci to nejspíš nebudou…

Woulové nikdy nezabírali a nezabírají žádná velká uzemí, na kterých by budovali mocné říše či království. Obývají sice rozsáhlé nížinaté planiny mírných pásů, sousedící s řídkými lesíky a s velkými jezery, avšak jedna jejich kolonie čítá povětšinou pouze 1-3 větších měst a 10 – 25 vesniček. Každá taková kolonie má své hlavní město, svou vlastní ekonomiku, vlastní hospodářství. Jednotlivá města s vesnicemi jsou od sebe vzdáleny několik (5-15) mil a mají vybudovanou skvělou infrastrukturu, díky čemuž mezi jednotlivými sídly bez problémů funguje čilý obchodní ruch. Obyvatelé osad se hojně věnují zemědělství a pěstují na svých krajích veškeré obilniny, ovoce, zeleninu a bavlnu, zkrátka vše, co roste. Tak si zajišťují základní vegetariánské potraviny. Přísun masa je poté z velké části zastoupen chovem ovcí, koz a drůbeže, ze kterých získávají nejen potravu, ale také velmi důležité peří, sádlo, vlnu, kůži a kožešiny nebo mléko. Za opravdovou pochoutku však považují především ryby a menší lovnou zvěř, kterými celou kolonii zásobují vesnice u řek, lesů a hájů, kde tamější woulové loví hlavně bažanty a zajíce. Většinu vesnických domků tvoří nízké dřevěné chaloupky obdélníkového půdorysu, na které si sami těží a dováží dřevo z blízkých lesíků. Ve městech je většina domů tvořena jednou čtvercovou kamennou místností s doškovou střechou, ke které je přistavěno několik dalších dřevěných buněk. Celokamenné stavby lidské velikosti jsou zpravidla budovy významných obyvatel, jako je např. vládce města nebo nejvyšší představitel obchodnického cechu. Takovéto budovy jsou tedy pro většinu měšťanů takřka nedostupné, neboť je na ně nutné dovážet opracovaný materiál z větších dálek. Ulice měst jsou rovné, široké a díky vybudované kanalizaci i čisté. Woulská města udržují čilou komunikaci se sousedními osadami lidí či s dědinami hobitů, těm mohou formou obchodu nabídnout především látky, hudební nástroje, nábytek, knihy, svitky, a různé hliněné vázy, nádoby či dřevěné ozdoby. Od hobitích a lidských obchodníků se pak dožadují především předmětů z kovů, jako jsou lopaty, krumpáče, kosy a srpy, které jsou pro ně životně důležité a kterými by mohli nahrazovat své nástroje z kamene, kostí či dřeva, tím potažmo velice zlepšit svoji práci na polích a lánech.

Nechci abys byl tak slepě zamilovaný jako labuť, ale z woulů by sis příklad vzít mohl…

Každý woul nabude pohlavní dospělosti a schopnosti rozmnožovat se ve svém 18. roce života, za dospělého jedince je ale považován teprve dovršením 26 let. V tomto věku má většina woulů vyhlédnutého svého partnera, s nímž se zpravidla mezi 27. – 33. rokem zasnoubí a následně ožení / vdá. Již v následujícím roce porodí woulesa, po zhruba 10 měsíčním těhotenství, svému vyvolenému prvního potomka. Dvojčata se rodí poměrně vzácně, trojčata jsou již považována za zázrak přírody. O malá woulátka se v prvních 4 měsících života stará pouze woulesa, která je krmí výhradně mateřským mlékem. V dalších měsících, kdy už je malý wouleček schopen se sám batolit, se o něho začínají starat i starší sourozenci a prarodiče. Chodit a mluvit začíná mladý jedinec kolem 10. měsíce života, křídla může plně využívat až v 7. roce. Woulusové během této výchovy obstarávají živobytí pro celou rodinu a výchovu až do 9. roku života přenechávají matkám. Poté mladý jedinec přejde do školy, nebo se začne učit řemeslu od svého otce. Manželé tohoto rodu jsou si naprosto věrní a jeden druhého opouští jen ve velmi výjimečných okamžicích či životních situacích. Za stáří woulové označují věk, ve kterém ztrácejí možnost rozmnožovat se, to v jejich případě znamená 65. až 70. rok života. Maximální délku života jim pak příroda vyměřila na 90 - 100 let.

Kdo se ujme vlády? Kdo ponese zodpovědnost?

Jak již bylo výše zmíněno, komunity woulů se dělí na jednotlivé kolonie o určitém počtu měst a vesnic. Na nejnižším stupni se v jejich hiearchii nachází chudší řemeslníci, zemědělci, rybáři a lovci. O něco výše postavení jsou farmáři, hospodáři, obchodníci, členové městských stráží, knihovníci. Veškeří členové této společnosti, kteří dosáhli plnoletosti, jsou oprávněni volit své zástupce do tzv. Rady, která čítá 30 – 50 členů, v závislosti na velikosti kolonie a jejích vesnic a měst. Členové rady jsou voleni na 12 let a plní zákonodárnou funkci celého společenství. Tato Rada pak ze svého středu volí jednoho, který se na období 4 let stává reprezentujícím vládcem celé kolonie a je nejvyšším představitelem výkonné moci, s čímž zároveň pozbývá své funkce v Radě. Pokud jde o soudy a soudnictví, tak woulové jmenují do těchto funkcí především nejstarší a nejmoudřejší obyvatele dané vesnice či města, kteří ovšem nesmí zastávat žádnou jinou veřejnou funkci. Každá vesnice má jednoho soudce. Ve městech je ze středu obyvatel voleno alespoň 5-8 soudců, nezřídka ovládajících psychickou magii. Ženy a muži mají v této společnosti naprosto shodné postavení a do veškerých funkcí mohou být voleni jedinci, kteří dosáhli věku alespoň 33 let.

Dobrá, vejdu dovnitř, pozdravím a… budou mi vůbec rozumět?

Prastaří woulové užívali svého vlastního jazyka a svého vlastního písma. Tento jazyk se nejvíce podobal nám známé španělštině. Znaky naopak nejvíce připomínají čínštinu, pro každé slovo existuje vlastní znak. Dané znaky se poté zapisovaly na pergameny, a to od levého horního okraje postupně dolů pod sebe, takto se postupovalo dále a dále po sloupcích. Dnešní woulové se však díky své vysoké inteligenci velmi rychle přizpůsobili a každý řadový obyvatel se ve škole učí minimálně jednomu cizímu jazyku, kterým po ukončení studia mluví plynule a bez větších problémů (stupeň dovednosti "dobře"). Tento jazyk je společný celé kolonii a nejčastěji to bývá některý z lidských jazyků, méně často poté elfština či řeč hobitů. Ačkoli jsou všichni jedinci z řad woulů schopni hovořit svým rodným jazykem, neboť právě jím na ně mluví vlastní matky již od narození, číst a psát v této řeči umí jen málokdo a drtivá většina jedinců navštěvujících školu se učí psát pouze v řeči cizí. Tím se plná gramotnost v prastaré woulštině stává záležitostí učenců a kronikářů, obdobně jako v našem světě znalost latiny záležitostí lékařů, botaniků a jiných vědců.

Co vám tak trvá? Proč to město ještě nelehlo popelem, jsou to jen ubohý zakrslíci!

Jak už popis, tak vše výše napsané napovídá, woulové nejsou zdatnými válečníky a nikdy se nepoženou do velkých bitev za slávou a za rozšiřováním vlastního území. Jak je tedy možné, že jejich civilizace ještě nepadla pod nájezdem krutých a mocichtivých sousedů? Zaprvé je třeba si uvědomit, že v jejich přirozeném prostředí, uprostřed rozsáhlých planin, jim hrozí jen pramalé nebezpečí od skřetů a jim podobných ras, od trpaslíků, barbarů, krollů a vůbec od všech, kteří by k jejich napadení a podmanění měli největší sklony a předpoklady. Tyto národy totiž osidlují především hory a jiné drsné kraje, odkud pořádají velké nájezdy do blízkého okolí nebo kde válčí pouze mezi sebou. Proto je prakticky nereálné, aby některý z těchto národů wouly napadl (obdobně jako boje naprosto neschopné hobity). Elfové a půlčíci, kteří jsou jejich sousedy, sklony k boji většinou nemívají. Zbývají nám lidé. Ti chytřejší pochopili, že s wouly je mnohem výhodnější obchodovat a učit se od nich jejich moudrosti a poznání, než je napadat pro malé kusy půdy, na kterých jsou neobydlitelná stavení trpasličí velikosti. Pokud se však přeci jen některý z rodů rozhodne zaútočit, pak musí počítat s tím, že města woulů jsou chráněna, i na lidské poměry, hlubokým a širokým příkopem, přes který vedou do města zpravidla pouze čtyři jednoduché dřevěné mosty uzpůsobené pro rychlé stržení. Těsně za příkopem jsou zhruba 5 sáhů vysoké hradby s ochozy, které je během okamžiku připraveno oblehnout velké množství vojáků a domobrany s praky. Ti začnou okamžitě zasypávat nepřátelské jednotky kamením a co hůř, některé elitní oddíly i ohnivou hlínou, což je nejen velmi nepříjemné, ale zároveň velmi náročné na psychiku dobyvatelů. Přeci jen, bojovat na neustále vybuchujícím poli... Pokud jde o pěchotu, ta je zpravidla vyzbrojena jen lehkým kopím (viz. pravidla PPE - svět) a koženou či vycpávanou zbrojí. Nejobávanější jednotkou tohoto národa jsou však velmi časté oddíly kouzelníků. Jejich magické schopnosti budí v každém nepříteli veliký respekt a woulská taktika, kdy pěchota s kopími drží brány před bezprostředním prolomením, z hradeb se mezi agresory sype ohnivá hlína z praků a jednotky válečných kouzelníků si magickou silou podmaňují takové pýchy nepřátelských armád, jakou jsou váleční sloni, nosorožci či těžká jízda a ty pak obratem posílají k útoku zpět do vlastních řad… Právě tato taktika a způsob ochrany vlastních obydlí jim vydobyla tolik potřebný respekt k přežití v divokém světě. (Pro plné pochopení možnosti oddílu kouzelníků ovládnout jiný, nepřátelský oddíl, je třeba zanlosti pravidel pro experti - svět a tam uvedených kouzel)

Dej pozor, ten woulus ti výškou sice sahá jen po kolena, ale silou magickou ty jemu ani po kotníky.

Skoro by se chtělo říci, že magie je pro tuto rasu mateřštinou. Mají pro ni vrozené předpoklady, rozhodli se je zdokonalovat usilovným studiem po mnoho generací a dnes už nenajdete jediné woulské město na světě, ve kterém by neexistovala magická univerzita. Zvolit si nebezpečnou cestu kouzelníka a vyrazit po letech studia do světa, k tomu se sice rozhodne jen málokterý z mírumilovných woulů, ale i přesto jisté magické znalosti patří do jejich všeobecného vzdělání, kterému se ve škole učí každý mladý žák. Tím nechci říct, že každý z nich je čarodějem, ale téměř každý se vyzná v teorii kouzelnické magie. Běžný obyvatel tedy nemusí umět vyčarovat ani mlhu, ale i tak většinou zná a viděl mnoho nejrůznějších zaklínadel. Proto bude schopen dle průvodních jevů seslání, či podle názvů ve staré kouzelnické řeči, identifikovat jednotlivá kouzla. Pokud se například elf kouzelník pustí do hovoru o podstatě magie s běžným obchodníkem, bude překvapen, nakolik daný woul podstatě magie, byť jen teoreticky, rozumí. Pokud bychom si měli říci, co to znamená s ohledem na herní mechanismy, pak má každý vzdělaný woul, který je svědkem vyvolání kouzla, či uslyší název zaklínadla v čarodějské řeči, šanci:

  • 35% + (2% za každých započatých 5 let života), že rozpozná kouzelnické zaklínadlo z pravidel průvodce hrou pro začátečníky a bude schopen ostatním říci, jaké má zhruba efekty.
  • 20% + (1% za každých započatých 5 let života), že pozná kouzelnické zaklínadlo z pravidel průvodce hrou pro pokročilé a bude schopen ostatním říci, jaké má zhruba efekty.
  • 10% + (1% za každých započatých 10 let života), že pozná kouzelnické zaklínadlo z pravidel průvodce hrou pro experty a bude schopen ostatním říci, jaké má zhruba efekty.

Žes nikdy neviděl zázrak boží? V tom případě zkus otevřít oči a rozhlédnout se kolem sebe!

Woulové neuznávají pohanství ani atheismus. Namísto toho zpravidla věří jen a pouze v jednu vyšší mocnost, před kterou je třeba se sklonit a modlit se, aby byla milostivá. Touto nejvyšší silou je pro ně samotná příroda. Nevěří tedy v existenci Boha jako Stvořitele a Pána všeho. Jejich náboženství je založeno na myšlence, že všudypřítomná a vším pronikající Matka příroda má na svědomí veškeré dění na světě. Proto je třeba přírodu ochraňovat, uctívat ji, starat se o ni a zároveň před ní a její silou mít posvátnou bázeň a chovat k ní hluboký respekt. Jako kněží woulům slouží slabší obdoba lesních druidů pro pláně a planiny. Jsou to velevážení občané, kteří ovládají některé schopnosti a zaklínadla, jako běžní druidé z lesů, ale i přes svoje vysoké společenské postavení a uznání žijí v chudobě.

Mezi schopnosti každého takového kněze patří:

  • Veškerá hraničářská zaklínadla z pravidel pro začátečníky.
  • Kouzla: najdi bytost, cit dřeva, cit vody, cit země, cit kamene z pravidel pro pokročilé
  • Druidské schopnosti: Odvrať zvíře a Předpovídání počasí, která je považována za komunikaci se samotnou Matkou přírodou, rovněž z pravidel pro pokročilé.

Tito služebníci přírody vykonávají pro společnost veškeré náboženské obřady, jako je svatba či pohřeb. Woulové nestaví žádné velké kostely či katedrály. Jako svatostánek a místo, kde se konají veškeré obřady, jim dostatečně poslouží například studánka, ze které prýští zdravá voda, či jakékoliv jiné místo, kde příroda ukazuje svoji sílu, krásu a moc darovat život. .

Kolikátého že je? 14. 17./I, 347 od osídlení planin? Tak tomu bohužel nerozumím.

Woulové běžně užívají pojmů: rok, jaro, léto, podzim, zima, den a noc, avšak pojmy měsíc nebo týden, ty jsou pro ně neznámé. Nedělí tedy rok na měsíce, ani na týdny, nýbrž na 26 období, která se časově rozprostírají vždy od úplňku (který nazývají plným měsícem) k novu (který nazývají prázdným měsícem) a další zase od novu (období po prázdném měsíci je značeno římskou číslicí 2) k úplňku (období po plném měsíci je značeno římskou číslicí 1) atd. Tato období nemají nijak pojmenovaná, pouze je číslují. Jejich dny tak nemají 24 hodin přesně (stejně jako den v přírodě nemá 24 hodin přesně). Woulové jednoduše počítají vždy čtrnáct západů a východů slunce, po kterých přijde plný měsíc nebo prázdný měsíc a poté jim začne nové období. V okamžiku, kdy by mělo začít období 27., začíná místo něho nový rok, se kterým se veškerá období i dny počítají od začátku, jen k číslici vyjadřující rok se přičte jedna. Přestupné roky woulové nahrazují prodlouženým 26. obdobím, které má zpravidla také 14 dní, avšak každé 4. pak dní 15 (mimo každé 100., 15 denní období, které bude mít dní jen 14).

Pokud bychom se tedy měli vrátit k datu, které je zapsáno v nadpisu této kapitolky, pak je z něj patrné, že je právě 14. den, 17. období / I (římská číslice 1 značí, že se jedná o období plného měsíce) v roce 347. Nastávající noc přejde měsíc do fáze prázdného měsíce a od okamžiku, kdy se rozední, se začne počítat datum: 1. den, 18 období / II. (římská číslice 2 značí, že se jedná o období prázdného měsíce ) 347. V některých woulskýc osadách se poté můžeme setkat s datumi, v kterých se naprosto vynechává ona římská číslice a při určování druhu období se vychází pouze ze sudosti či lichosti jeho pořadového čísla.

Pokud jde o určení ročních období, tak ta jim díky jejich rozdílnému počítání délky dnů, zůstávají vždy na stejném místě, a to sice:

  • Jaro: 1. 6/II (84. východ slunce v roce)
  • Léto: 1. 13/II (183. východ slunce v roce)
  • Podzim: 1. 19/II (267. východ slunce v roce)
  • Zima: 1. 26/II (365. východ slunce v roce)

Ze všech těchto počtů je tedy jasné, že kdybychom jejich kalendář plně převedli na náš, tak se jistě plně neshodou. Tedy – woulové sice budou slavit nový rok našeho 1. ledna (čímž pro ně teprve začíná zima), ale příchod jara zajisté nepřipadne na 21. března, nýbrž na některý z dnů následujících, což pro ně není žádný problém.

Ale ano, jistě že woulové slaví své svátky, právě nyní je čeká jeden z největších.

Jak již bylo řečeno, rasa věří v sílu přírody a její nezměrnou moc. Jaké dny by pro ni tedy měly být důležitějšími svátky, než-li dny, ve kterých se dle jejich kalendářů střídají jednotlivá roční období.

Jak probíhá oslava jednotlivých svátků?

  • Jaro -> S příchodem jara woulové oslavují procitnutí přírody z hlubokého zimního spánku. Pletou náramky a korunky z prvních rozkvetlých bylin, kterými se pak zdobí po celé 6./II období. Na 14. den tohoto období se pak po obědě většina rodin vypraví k blízkým řekám a potůčkům a své květinové ozdoby pošlou na symbol příchodu jara do celého kraje po vodě. K těmto slavnostem také neodmyslitelně patří Velká hostina pod širým nebem, která započne 1. dne daného období ráno a končí až v pozdních večerních hodinách.
  • Léto -> K létu a jeho oslavám patří tradiční posvícení a nejrůznější klání v jednotlivých sportech. Mezi nejoblíbenější patří především skok do dálky za užití křídel, či levitace vytrvalosti nebo orientační běhy po blízkých lesících. Vítězové jednotlivých disciplín obdrží jako odměnu dřevěné žezlo ve tvaru obilného klasu, které po celý rok pyšně vystavují na důkaz svého prvenství a o které se příští léto opět utkají s ostatními soky.
  • Podzim -> Podzimní slavnosti jsou zejména v duchu klidu a odpočinku. Pole jsou sklizená a práce venku na několik období opět skončila. S příchodem podzimu woulové ukládají zemědělské náčiní do skříní a chlévů, aby ho na jaře mohli opět uchopit a znovu se věnovat své práci. Než tak ovšem učiní, tak se ve většině vesnicích, mezi sedláky, strhne soutěž O nejlepšího brusiče srpů a kos. Soutěží se nejen na rychlost, ale samozřejmě také na kvalitu odvedené práce, kterou hodnotí odborná porota. Veškeří účastníci závodů tak mohou po klání s dobrým pocitem uklidit své nabroušené a připravené náčiní a ten nejlepší navíc získává zbrusu novou sadu zemědělských nástrojů.
  • Zima -> Ano, i zimní oslavy v sobě mají ducha zápolení s ostatními. Ať už na úrovni profesionální či pouze pro radost a zábavu. Děti mezi sebou soupeří o nejvyššího sněhuláka, dospělí o nejkrásnější ledovou sochu, či o nejkomfortnější přístřešek z ledu a sněhu. O nejlepším a nejlépe provedeném ledovém domku poté rozhoduje místní starosta, který zároveň slavnostně zahájí dražbu výherních staveb. Finanční výtěžek z dražby se poté pokusí alespoň trochu pomoci nemocným, ovdovělým či zmrzačeným woulům. Celá tato akce má tedy jakýsi charitativní základ, kdy bohatí a štědří kupují umělecká díla, která jim na jaře roztají, ale s vědomím, že tím pomohou dobré věci.

    Ty se chceš vážně vydat do světa? Já ti nevím, nevím, zda je to rozumné…

    Pokud jde o vztahy woulů k jednotlivým hráčským povoláním, pak je hned na začátek nutné podotknout, že žádný z členů této rasy nikdy moc netoužil po dobrodružství. Na cesty se tedy jedinci tohoto druhu vydávají jen opravdu zřídka. Setkat se s hrdinným válečníkem této rasy se vám nejspíše nikdy nepoštěstí, ale pokud již narazíte na dobrodruha z jejich řad, pak vězte, že se velmi pravděpodobně bude jednat o bystrého kouzelníka vládnoucího nemalou silou. Na územích jednotlivých kolonií je dále možné čas od času potkat potulného hraničáře, který si zamiloval přírodu a pomoc druhým, ale i ten se většinou nakonec usadí a slouží v pokoře jako woulský kněz v některé z přilehlých vesniček. Naopak ve městech je možné narazit na obchůdky alchymistů, ale nikdy nečekejte mocné theurgy či pyrofory, spíše se bude jednat o alchymisty s množstvím učňů, jejichž jedinou prací je zásobovat místní posádku ohnivou hlínou v případě obrany města. Řemeslo zlodějské je pak rozšířené především na vesnicích a v menších obcích, ale pozor – tito, tzv. zlodějové, se většinou neživí okrádáním či loupením, jsou to prostě šikovní a zruční woulové, ale žádní kriminálníci.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Som nadsený. Určite to použijem do môjho fantasy sveta.


 Uživatel úrovně 0

Velmi dobry,dost vycerpavajici popis Woulu,ktery urcite pouziju


 Uživatel úrovně 0

hodne dobre fakt


 Uživatel úrovně 0

Dobré


 Uživatel úrovně 0

Připadá mi,že toto dílo u většiny z uživatelů muselo vzbudit dojem opravdu
nádherně vypracované rasy.Sám odkazuji na půlorky(jestli jste je někdo ještě nečetl tak jsou hóóóódně v zádu) a myslím si,že tyto dvě rasy jsou dvě nejlepší.


 Uživatel úrovně 0

Děkuji ti za vysvětlení. Pravda, některé věcy si jako PJ upravím podle sebe a naší vlastní hry(kouzlení, "pád"...). Jen jsem to uvedl jak to vidím já, hvězdy jsem ti za to přeci nestrhával.

Toho praku jsem si nějak nevšiml, promiň :-)


 Uživatel úrovně 5

Snorch

Ad 1)

Dát pouze poloviční zranění - to by bylo moc silné - alespoň dle mého... toto je naprosto adekvátní, ano, když bude mít člově štěstí a padnou mu na zranění samé nízké hodnoty, tak bude vskutku zraněn daleko méně než Woul, kterému padnou hodnoty nejvyšší a to v obou případech.
Je to o štěstí - a tak to chci nechat - křídla nejsou tak silná, jen jsem chtěl ukázat, že Woulové mají ke štěstí o něco blíže.

ad 2)

Názvy bych neřešil, to už je konec konců jedno, důležité je, že se z toho dá pochopit, o čem to tak zhruba bude.

ad 3)

Ať počítám jak počítám, tak mi jejich charisma pořád vychází nadprůměrná - to, že je nižší než u hobitů, to zkus přičíst např. tomu, že jsou z lesů a ne klidných údolíček.

ad 4)

Jsem rád, žes to uvedl na pravou míru :-)

ad 5)

Ano, můžeš je nechat vyhladovět - ostatně stejně, jako každou jinou rasu - když má hold někdo velkou přesilu a možnosti, tak je to prohra jak Brno - ale to není problém Woulů... osobně si myslím, že např. hobité nebo kudůci by měli s obranou vlastních osad a s přežitím v dravém světě mnohem větší problémy...

ad 6)

Kdo řekl, jaký mají kalendář hobité? Kdo řekl, jaký je obecný kalendář v DrD? Já jen řekl, jaký mají Woulové - také nikoho nenutím dle toho hrát... spíše jsem chtěl nastínit, že pro postavy může být zajímavé přijít do vesnice woulů a tam se setkat s cela neznámým počítáním času.

ad 7)

Ne, nemají žádnou větší číselnou hodnotu pro kouzelnický obor - a kdyby ji měli, tak to považuji za chybu - jejich výhoda je hlavně RP, jde o každého Pj, jak to dokáže využít. Ale ta výhoda tam rozhodně je.

ad 8)

Rodovou zbraň mají. V příspěvku je jasně uvedeno, že je to prak. A to, dle mého, na dosti vyditelném místě.

Díky za kritičku, Suk.


 Uživatel úrovně 0

Tato rasa je prostě super.Nelze nic vytknout.propracované, zajímavě popsané,no prostě jsem nemohl dát nic jiného než 5*.


 Uživatel úrovně 0

Není co dodat.Vypracování muselo trvat nejspíše hodně dlouho a muselo stát ještě více úsilí.Navíc je dobře propracované,zajímavé,prostě perfektní.Nemohu hodnotit jinak než 5*.


 Uživatel úrovně 0

Teď hlasuju poprvý ale už sem tady četl lecos a tohle je hodně dobré a člověk se s tím určitě nadře takže hlasuju jak hlasuju.