Šotek od Zdendase

Co říci o šotcích? V mnoha světech a hrách jsou známou a oblíbenou rasou a proto nesmí chybět ani na Pevnině. To však není jediný důvod. Druhý a pro mne mnohem závažnější je to, že pro mnoho hráčů jsou oblíbeným způsobem seberealizace a navíc s šotkem se člověk nikdy nenudí.

Bývají doprovodem různých postav i celých družin a právě oni častokrát zajišťují dobrou zábavu na dlouhých a úmorných cestách. Baví nejen svým svérázným humorem, ale i svými husarskými kousky které provádí nejen nepřátelům a náhodným kolemjdoucím, ale hlavně samotným členům družiny. Už jen samotná účast šotka může předznamenat nejedno nečekané dobrodružství. Přesto, že šotci působí více problémů než užitku, jsou situace, kdy je pomoc šotků neocenitelná a nenahraditelná. V mnohých okamžicích právě šotkův zvláštní pohled na svět a jeho přístup k němu řeší jinak neřešitelné problémy. Zkrátka šotci jsou vždy zárukou toho, že družina si užije víc, než by se její členové odvážili doufat.

Vznik

O vzniku šotků není nic moc známo, podle vlastností se odhaduje, že první šotek měl za rodiče skřítka a hobita. Dál se již vyvíjel samostatně, ale nikdo to neví přesně a existuje i velké množství dalších teorií. Šotkové však tvrdí "sme tu odjakživa" (odjakživa u šotka znamená od doby nejstaršího příběhu, který šotek zná).

Vzhled a mentalita

Dorůstají výšky okolo jednoho metru a váhou většinou nepřekračují 30kg. Z toho vyplývá, že jsou značně podobní hobitům, i když nejsou zdaleka dak baculatí, spíše vyhublí a mají zcela jiný žebříček priorit. Také nejsou ani co by se za nehet vešlo tak pohodlní jako hobiti. Právě naopak rádi cestují a rádi pak o svých cestách vypráví. Ne že by vše co říkali nebyla pravda, ale šotkové si rádi věci přikrášlují, či zapomínají některé pro ně nepříjemné fakty. V šotčích příbězích je vždy právě šotek tím největším hrdinou a ostatní mu dělají křoví. Z unesených princezen se většinou vyklubou zbloudilé selky a z draka nějaký neškodný ještěr, ale přes to všechno jsou šotčí příběhy tím nejkrásnějším, co lze na Pevnině slyšet. Ve vyprávění se opravdu vyznají. Umí krásně podat příběh a posluchačům pak už je jedno, co je na něm pravdy. Jejich vztah k jiným rasám je poněkud zvláštní. Ostatní osoby ve svém okolí sice vnímají, ale nezabývají se jimi. Jsou dosti prchliví, ale zato si všimnou snad každé drobnosti. Často na ulici upozorní svůj dobrovod na nějakou zajímavou přesku na oděvu právě prošlé osoby, když se však doprovod zeptá na nějakou doplňující informaci, šotek už většinou ani neví o kom je řeč. A takhle je to u všech s výjimkou lidí (myslím všechny rasy), kteří šotka zaujmou a to natolik, že šotkovi stojí za to, aby si onoho člověka zapamatovat. Šotci si až neuvěřitelně dokáží vážit lidských vlastností (kladných). A také je, stejně jako činy svých přátel a velkých hrdinů, dokáží ve svých příbězích patřičně zdůraznit. A pokud je někdo takto pochválen v příběhu šotka, může to opravdu považovat za obrovskou poctu. Šotkové mají také jakýsi vzácný dar lidi "prokouknout". Málo kdy jim unikne, že přítel je z něčeho zdrcen nebo má špatnou náladu. Někdy se však né zrovna nejlépe snaží příteli pomoci, či jej rozveselit.

Díky tomu jak vypadají jsou opravdu velice mrštní a obratní. A neméně obratné jsou jejich prstíky, které jen málo kdy nechají cizí věci na pokoji. Šotkům nic neříká pojem Osobní vlastnictví a v kombinaci s jejich neskomírající zvědavostí se někdy stávají šotkové opravdu nepříjemní. Šotkové věci nekradou, slovo krádež nemají rádi a nikdy je nepoužijí a jsou-li označeni za zloděje, vždy se proti tomu hlasitě ohradí a nesou to velmi nelibě. Oni si věci "půjčují", to že je pak zapomenou vrátit je samozřejmostí, ale často plynoucí z oné zmíněné těkavosti, která přesune šotkovu pozornost někam úplně jinam bez sebemenší zpětné vazby. S tím je spojena i unikátní schopnost šotků věci překrucovat a upravovat. Zkuste někdy šotkovi vynadat, že vám něco ukradl. Stejně mu nakonec budete vděční, že vám to vlastně našel.

Co je ještě podstatné je to, že šotkové si věci nepůjčují proto aby zbohatli (bohatství je totiž vůbec nezajímá), ale proto, že v daném momentě se jim ta věc líbí. Ať je to co je to, stejně na to za nějaký čas zapomenou. Přsto však u sebe často nosí sbírku těch nejcennějších "pokladů", jaké kdy získali. Ke každému kousku šotek dokáže vyprávět úžasné příběhy. Mimo to si šotkové opravdu nekonečně váží pravých darů (ať je to cokoliv). A tyto dary nikdy neztratí ani nevyhodí (z toho důvodu není zrovna vhodné obdarovat šotka almarou).

Šotkové mívají bílou nebo lehce nahnědlou pleť a oči modré nebo zelené. Vždy si nechávají dlouhé vlasy a na rozdíl od hobitů je mívají rovné. Šotka hocha od slečny na první pohled skoro nerozeznáte (zvlášť když jsou daleko). Na pohled druhý je však jasné kdo je kdo, dívky mívají opravdu ženské rysy a lidé by je označili za velmi pěkné. U šotků se velmi často objevuje kombinace sytě modrých očí a uhelně černých vlasů. Šotci stáří nijak vážně neprožívají. Změny na nich nejsou moc vidět, vousy jim nerostou vůbec a ochlupení také téměř ne. Jen vrásky se mohou sem tam objevit. Šotci se dožívají zhruba 60ti let a dospívají kolem 14ti let. Pravda, život mají poněkud krátký, ale většinou bohatší než kdejaký elf.

Oblečení

V mládí se šotkové oblékají velmi pestře a nápadně (šperky jim však moc nevoní, dají přednost něčemu lesklejšímu a nápadnějšímu). Tvrdí, že je to proto, aby si jich Náhoda více všímala (ale stejně je to kvůli babám:-)). Ve stáří pak preferují méně nápadné kreace. Nicméně klasické šotčí oblečení dlouhé kalhoty a blůzu nevymění nikdy.

Způsob života

Šotkové většinou zakládají vesnice u řek bohatých na ryby a důležitou podmínkou je i možnost mít v okolí dostatek dobře přístupných a úrodných políček. O políčka a vůbec o vesnice se většinou starají šotkové po čtyřicítce, ti mladší cestují světem, aby pak svým dětem a vnoučatům mohli vyprávět ony pověstné příběhy. Do světa odchází především chlapci, dívky méně často. Chlapci většinou chodí daleko a hodně cestují. Dívky si najdou nějaké místo, kde se pak zdržují. Děti mívají šotci právě až se vrátí z cest. Co se týká života ve vesnici, živí se šotkové především rybolovem (ryby jsou jejich nejoblíbenějším jídlem hned po ovoci), pěstováním ovocných stromů a v menší míře i zemědělstvím. Ze zvířat chovou jen kozy a slepice. Kozy na mléko a slepice na vejce. Ve vesnici najde uplatnějí ještě kovář, několik tkalců, léčitel a to je asi tak vše. Šotkové nikdy nemají žádného starostu ani stráž, k smrti nesnáší autoritu. Pokud ve vesnici žijí je to z jejich vlastního rozhodnutí a dobrovolně. Šotkové mají hluboké rodinné cítění a o svých předcích dokáží vyprávět celé hodiny, stejně tak znají i příběhy svých předků. Kromě práce se jejich život ve vesnici točí kolem onoho "půjčování". To často končí hádkami, které se však záhy urovnávají (většinou při nějaké pitce). Když je však hádka moc vážná, většinou se jeden ze zúčastněných sebere a s celým svým rodem odejde a někde založí novou vesnici.

Šotkové si velmi váží bardů a vůbec cestovatelů, ti se zase velice rádi zastavují v šotčích vesnicích a vyměňují si své příběhy.

Jména

Jména si šotkové dávají sami (samozřejmě mají od rodičů, ale to používají jen do doby, než si dají jméno sami, přímení je vždy rodové) a většinou šotka nějak charakterizuje (často i dost krkolomně), případně má na svého nositele dostatečně upozornit.

Povolání

Povolání může bát šotek jakéhokoliv, ale válečníci a hraničáři nejsou tím co by si šotkové často vybírali. Když už, tak preferují šermíře a druida, ale i tyto dvě specializace nejsou nijak časté. Daleko raději jsou zloději (lupiči!) a bardy (pěvci!). Alchymii ani kouzelnictví se příliš nebrání, i když po Pevnině ještě nechodil šotek nekromant. Šotkové nevěří v bohy a tak hledat mezi šotky kněze by asi bylo také zbytečné. Pokud by se šotek rozhodl pro nějaké bojové povolání jen opravdu nerad by na sebe vzal jinou zbroj než koženou. Plátovou a rytířskou odmítají zcela. Ze zbraní mají v oblibě krátké a nikdy nepoužívají těžké. Nejraději mají svůj prak, který často opatřují dlouhou tyčí (prakovka 4/0/0; 1; 8-16-20).

Zvláštnosti

Ať jě šotek jakéhokoliv povolání, vždy ovládá zlodějovy schopnosti Vybírání kapes a Získání důvěry jako zloděj na 2. úrovni. Pokud je šotek zlodějem, počítá se u těchto dvou schopností, jako by byl o dvě úrovně výš. Díky krátké době, po kterou se věnuje dobrodružnému životu a také díky tomu, že u ničeho dlouho nevydrží, může šotek v jakémkoliv povolání kromě barda dosáhnout jen 25.úrovně. Pak odchází zpět do vesnice (odchází však vždy mezi 35 - 45. rokem života, nehledě na úroveň). Na hledání objektů i mechanismů mají po první tři směny bonus 10%. Po třech směnách ho to přestává bavit a jde "lovit motýly".

Základní pohyblivost je 10

Šotkové jsou od přírody dobří vypravěči, dle pravidel to znamená, že každý šotek ovládá dovednost Vyprávění příběhů průměrně. Další body se počítají odtud.

Díky cestovatelské duši mají šotci poměrně velké nadání na cizí jazyky. Pravidly vyjádřeno ovládají kromě svého mateřského a obecné řeči ještě dva další jazyky průměrně. Na druhou stranu orientace není jejich silnou stránkou, proto musí do dovednosti Orientace vložit nejprve 10 profibodů, aby se dostali na nulu a mohli se normálně učit, přičemž na každou dovednostní úroveň potřebují o 5 profibodů víc.

Tabulka vlastností

Tabulka oprav

Dodatek