Raikové – národ stříbrného draka

"Hej Gorane." ozvalo se hraničáři v hlavě a ten se ohlédl, kdo že to na něj mluví. "Mě nenajdeš Gorane." opakoval docela přívětivý hlas. "Co ode mě chceš?" řekl Goran do prázdna. "Dám ti tři otázky." "Dobře, dobře. Budiž." přikývl Goran pod vidinou nějakých zisků za správnou odpověď.
"Nemá plíce, přece dýchá;
studená a stále tichá;
věčně pije na své zdraví;
v brnění, a nerezaví."
"To je jednoduché.", odpověděl Goran, narodil se u jezera a tuto hádanky slýchal často, "Je to ryba." "Správně Gorane.", pochválil ho hlas a pokračoval,
"K oku v tváři blankytné se točí;
v tváři zelené zas jiné oči;
První oko na to vece:
,Ty mi podobné jsou přece,
jenže jsou to oči nižší
než já - oko v téhle výši.'"
Toto bylo již trochu náročnější. Goran dlouho přemýšlel, když si vzpomněl na minulou noc. Ulehal na louce a ráno mu slunce zářilo do obličeje. "Je to slunce a květiny." vykřikl radostně. "Jsi velmi chytrý Gorane.", pochválil opět Gorana hlas, "Uvidíme, jak obstojíš teď."
"Všechno žere, všechno se v něm ztrácí;
stromy, květy, zvířata i ptáci;
hryže kov i pláty z ocele;
tvrdý kámen na prach semele;
města rozvalí a krále skolí;
hory svrhne do údolí."
Gorana nenapadalo nic jiného než mohutní obři a démoni, ale to by bylo moc jednoduché. V tom dostal nápad. "Oheň, oheň ničí města i lesy a zvířata. Král také může uhořet." "Ale co hory a kameny? Copak hora může shořet Gorane? Správná odpověď je čas." Goran chvíli přemýšlel a poté se chtěl zeptat, co teď. Hlas se ale již neozýval. Dalšího rána se Goran probudil v místním hostinci. Najedl se, napil a dostal skvělý nápad. Co kdyby se podíval do té jeskyně severně od města. Říká se, že je tam mnoho pokladů. Ihned si sbalil věci a vyrazil. Vysoká postava v černém plášti se zájmem pozorovala odcházejícího hraničáře.
Goran šel jeskyní stále hlouběji. Už se chtěl pomalu vrátit, ale neodbytná představa pokladu ho táhla do hlubin. Chtěl si odpočinout, ale něco ho neslo vzduchem, i když nehýbal nohama. V tu ránu se velmi vyděsil a snažil se utéct. Jeho nohy, ale hrabali do prázdna a on stále pokračoval hlouběji. Letěl docela dlouho, asi půl hodiny, když se dostal k podivné bytosti. Na první pohled připomínala člověka, až na ty oči. Bytost mu dala přičichnout nějakých bylinek a Goran tvrdě usnul.
Když se probudil, ležel připoutaný k nějakému kameni. Řetězy se zdály velmi silné, a proto s ani nesnažil se vyprostit. Nad sebou uviděl bytost stejné rasy jako strážce. Tato byla ale velmi honosně oděna. Černým plášť zdobený stříbrem splýval s uhlově černými vlasy ostře kontrastujícími s bledou tváří. Ona bytost v rukou držela podivnou dýku. Goran čekal co se bude dít, ale nepříjemný pocit mu říkal, že to nebude nic dobrého. Bytost, nejspíš nějaký kněz se rozpřáhl a vší silou zarazil Goranovi dýku do hlavy. Poslední na co si nebohý hraničář pamatoval byla nesnesitelná bolest v celém těle a absolutní strnulost.
Goran ale není zdaleka jediný, kdo takto skončil. Raikové tímto způsobem usmrtí zhruba necelých 10 lidí měsíčně.

Tabulka vlastností podle ras:

Něco na úvod aneb trocha frází

Jakákoliv podobnost raika s vámi, vašimi přáteli nebo známými je čistě náhodná a pokud tedy provádíte podobné obřady jaké jsou popsány níže, vězte, že raikové vámi nebyli inspirováni.
Raiko jakožto rasa slouží hlavně pro CP (cizí postavy), protože minimálně podle mého uvážení je v mnoha ohledech silnější a nevyvážená s ostatními rasami. Samozřejmě ale záleží hlavně na domluvě s vašim PJem. Jejich zajímavost pro hru tkví v tom, že se většinou vydávají za lidi nebo elfy a tudíž postavy vůbec nemusí vědět, s kým vlastně mají tu čest.
Podrobnější popis vzhledu, života a zvyklostí raiků stejně jako jejich náklonnost a uzpůsobilost k jednotlivým povoláním najdete níže.

Původ aneb oko do dávné historie

Raikové jsou prastarý národ. Většina dobrodruhů, kronikářů, stařešinů ani mudrců o nich nikdy neslyšela, myslí si, že jsou to jen výplody bájí a pověstí, nebo že již dávno vyhynuli. Z tohoto důvodu až na opravdu málo výjimek (do 10ti) neexistuje písemnost popisující jejich historii. Zapsané údaje se od sebe v podrobnostech liší, ale ze všech vyplývá, že raikové jsou potomci skřetů.
Kdysi velmi dávno na počátku věků chtěli trpaslíci daleko na severu vytvořit obrovskou podzemní říši. Své chodby kopali stále dál a dál až skoro do středu země. Ovšem asi v polovině prvního věku se polovina trpasličí nepřemožitelné armády vydala na velkou válečnou výpravu na jih. Na tuto chvíli čekali skřeti. Je jisté, že skřetům vládl někdo velmi mocný a inteligentní. Sami by zajisté nesjednotili rozhádané klany a bez vynikajícího velení by jistě za chvíli celá jejich armáda pomřela. Trpasličí armáda byla neporazitelná, ale jen v celku. Polovinu armády hlídající podzemní říši skřeti porazili bez větších ztrát. Druhá polovina trpaslíků se již nevrátila a rozprchla se po světě.
Skřeti začali využívat monumentálního trpasličího díla jako svého sídliště. Ovšem drželi se jen nedaleko povrchu a z dlouhých chodeb do hlubin země měli doslova panickou hrůzu. Až začátkem druhého věku se našel jeden velmi odvážný skřet jménem G'ur-Väl-Karad a spolu asi s dalšími 10ti skřety se vydal do hlubin země. Nejdelší chodby ještě prodloužili a nejhlubší štoly trochu prohloubili. Tak se dostali až do samého středu země, kde dřímá Vševědoucí.
Vševědoucí má podobu stříbrného draka. Jak již jeho jméno napovídá, Vševědoucí je opravdu hodně moudrá a inteligentní bytost. Ovšem s moudrostí přichází touha po ještě větším vědění a tak Vševědoucí potřeboval pravidelný přísun myšlenek. Několik skřetů, kteří se k němu dostali mu přišlo jako na zavolanou a tak pomocí nich začal budovat Říši. Tupé skřety začal učit, zdokonalovat v magii a vědění, prohlubovat jejich schopnost myšlení a v neposlední řadě i změnil jejich vzhled.
Takto se vyvinula rasa zvaná raikové. Postupem času raikové stále zvětšovali svoji Říši, která nyní aniž by to někdo věděl zaujímá asi 1/20 zemského povrchu (hluboko v podzemí).

Vzhled aneb abychom se poznali

Raikové přestože jsou potomci skřetů, vůbec se jim nepodobají. Vševědoucí změnil jejich vzhled ku obrazu svému. Raikové jsou trochu podobní elfům. Jejich výška ale přesahuje běžného člověka a dosahuje od 180 do 210 coulů. Jsou ovšem většinou poměrně vyhublé postavy a jejich hmotnost se pohybuje asi od 1300 do 1600 mincí (65 - 80 kg). Raikové se díky poměrně pohodlnému životu dožívají delšího věku než lidé a to průměrně asi okolo 100 let.
Kvůli takřka neustálému životu pod zemským povrchem dostala jejich kůže takřka mrtvolně bledou barvu. S bledou kůží ostře kontrastují uhlově černé zpravidla naprosto rovné vlasy, které si raikové většinou nechávají narůstat asi po lopatky a pečlivě se o ně starají. Tvář mívají hladce oholenou a tenký dlouhý knír (takový, jaký mívají ve filmech čínští učitelé bojových umění :-) si nechávají narůstat pouze kněží. Vlasy i vousy raiků zůstávají poměrně dlouho černé, zešednou nejdříve kolem 90. roku života. Stejně tak kůže raiků se začíná vrásčit až po 90. roce. Z tohoto důvodu nelze lehce odhadnout raikovo stáří. Jejich obličej je velmi podobný lidskému, ale je trochu vyzáblejší a má ostřejší rysy. Výraznější než u lidí jsou také lícní kosti a bradový výběžek.
Post největší odlišnosti zaujímají oči. Na rozdíl od lidských nejsou rozděleny na bělmo, duhovku a zornici. Jsou celé žluté až zlaté a ve tmě slabě září. Díky těmto atypickým očím vidí raikové v obráceném barevném spektru (tj. jako negativ). Ve tmě vidí raikové naprosto dokonale, ale na slunci nevidí vůbec.
Raikové někdy nosí stříbrné čelenky nebo náramky, ale jiné ozdoby u nich nejsou moc v oblibě.
Co se týče oblečení, raikové většinou nosí prostá černá roucha, bytelné kožené boty a kožené rukavice. Kněží nosí také černá roucha, ale mají je stejně jako boty i rukavice zdobeny stříbrem a na zádech mají stříbrem vyobrazeného draka (Vševědoucí). Na hlavách nosí stříbrné čelenky také s vyobrazením draka.
Raikové mají středně hluboký a velmi melodický a čistý hlas. Proto se většině dobrodruhů, když raiko mluví svou podivnou řečí, že pronáší nějaké magické formule.

Organizace společnosti aneb kdo je víc

Společnost raiků je poměrně dobře organizovaná. Obyvatelé Říše se dělí na čtyři kasty:
- obyvatelé
- lovci
- kněží
- veleknězové
Obyvatelé jsou obyčejní raikové, kteří žijí v říši. Jejich účel je zajistit jídlo a oblečení pro sebe a pro kněze a zajistit pokračovatelé rodu – potomky. Podrobnější popis jejich života se nachází níže.
Lovci jsou raikové, kteří dovádí do Říše oběti, ze kterých poté Vševědoucí vysaje myšlenky. V mnohém se od raiků odlišují, a proto jsou popsání zvlášť níže.
Kněží jsou velmi vážená kasta. Oblékají se honosněji než normální raikové a nechávají si narůstat vousy. Kněží jsou v myšlenkovém spojení s Vševědoucím, připravují obřady a řídí celou Říši.
Veleknězové jsou kněží vyšší třídy. Jejich život spočívá ve stejných úkonech jako u normálních knězů, ale tito kněží obětují Všemohoucímu. Je jich 20 a slouží asi jako parlament. Nejvýznamnější velekněz se nazývá G-vë‘r-án-s`ïgn (představený ).
Nový představený bývá vyhledáván vždy po smrti toho předcházejícího. Jedná se vždy o dítě ve věku do 0,5 roku života. Duše a mnoho vědomostí představeného se převtělí do dítěte. Hledání bývá dokazováno tím, že dítě poznává předměty ze života jeho předchůdce.

Náboženství aneb modleme se

Raikové nevyznávají žádného boha jako takového. Pravidelně ale uctívají a modlí se k Vševědoucímu. Modlení probíhá 5krát denně. Raikové se při něm všichni sejdou v obrovských jeskynních halách zdobených stříbrem, bílým zlatem a vytesávanými ornamenty. Na konci místnosti stává uprostřed velký kamenný oltář. Celá místnost má velmi dobrou akustiku, takže řeč pronesenou běžnou hlasitostí lze bez problémů uslyšet i na opačné straně místnosti. Do modlitebny raiky svolávají g-r’om-ës-c’häŕ (svolávači), což jsou kněží s nejsilnějším hlasem. Ti vždy před modlitbou prochází ulicemi Říše a zpěvem svolávají k modlitbě. Tento zpěv zní velmi líbezně, díky velmi čistému hlasu raiků. Tyto modlitby probíhají v tomto pořadí: 1. modlitba se koná ihned po probuzení, 2. modlitba se koná před obědem, 3. chvíli po obědě, 4. před večeří a poslední chvíli před ulehnutím.
Hlavní náboženskou událostí jsou nepochybně obětování. Raikové svému Bohu odvádějí oběti ve formě myšlenek jiných ras. Z tohoto důvodu se vytvořila speciální kasta Raiků lovců, kteří nemají přístup do říše a pouze u bran odevzdají svou kořist.
Podávání oběti velmi výstižně popsal jeden z mála hrdinů, který žil chvíli mezi raiky :

"Již od rána se raikové jakoby na něco připravují. Všichni mají oblečené zdobené róby a modlí se dnes více než běžně. V poledne se všichni přesunuli na náměstí. Přes modlící se dav toho moc nevidím, ale zdá se, že uprostřed náměstí leží na kamenech nějací lidé. Jsou přivázání řetězy, ale moc se netrhají a leží docela pokorně. Mám z toho všeho nepříjemný pocit. Našel jsem si místo na skalním výstupku, odkud mohu všechno pozorovat. Sotva jsem se usadil, vyšel z kláštera velekněz a začal meditovat. Ostatní kněží se poté rozestoupili. Každý k jednomu kameni.
Když velekněz ukončil svou meditaci, kněží zpoza svých kápí vytáhli zdobené obětní dýky. S naprostým klidem je zarazili do hlav obětí.
Za řevu umírajících lidí utlumeného látkou, kterou jim kněží nacpali do úst, se pomalu zjevil stříbrný drak, kterého nazývají Vševědoucím. Nejspíš to je ale jen duchovní obraz a ne opravdový Vševědoucí.
Z hlav obětí začal pomalu vzduchem plout dým směrem k Vševědoucímu. Předpokládám, že dým byl materiální podstata myšlenek a vědomostí.
Poté co dým přeplul, což trvalo asi čtvrt hodiny, Vševědoucí zmizel a všichni raikové se asi další půl hodiny modlili. Celý obřad ve mně zanechal hrůzu a děs. Raikové se mi předtím jevili jako velmi mírumilovný národ, ale tento obřad mě vyvedl z omylu. Ihned zítra odsud musím utéct. Nechci skončit jako ti chudáci na obětním kameni. Doma nikomu nic neřeknu, mysleli by si, že jsem blázen. A možná jsem, možná se mi to jen zdá. Nic už není jisté, jen to, že odsud musím rychle zmizet.
Tímto ukončuji svůj zápis z říše raiků, národa bez slitování a svědomí.

Dne dvacátého prvého, měsíce pátého, roku trojhlavého hada v jeskynním komplexu pod Gramskou říší nedaleko města Rajs sepsal Jan z Galavre, chodec kruhu Artroin, učeň mistra Eróna z Rajsu."

Tento deník byl nalezen v Janově pokoji, asi 1 rok po jeho smrti.

Při obětování musí být celková inteligence obětí rovna nebo vyšší 100 (např. 5 obětí s int. 20, nebo 3 oběti s int. 10 + 2 oběti s int 20 + 2 oběti s int. 15). Obětování probíhá každý měsíc a pokud do té doby lovci neuloví dostatečný počet obětí, obětují raikové postupně nejméně úspěšné lovce, dokud nedosáhnou požadované hranice. Obětování probíhá ve všech větších sídlištích (alespoň 1 000 obyvatel).

Raiko a magie aneb papejte magy, jsou zdravé

Magie je pro raiky denní chleba a to doslova. Hluboko v jeskynních není šance vypěstovat dostatečné množství čehokoliv poživatelného, a proto raikové používají magii jako způsob obživy. Aby se mohl raiko najíst, potřebuje kameny (v jeskyni jednoznačně nejběžnější předmět) jakéhokoliv druhu. Ty poté pomocí magického obřadu promění v kašovitou, velmi výživnou a překvapivě docela chutnou stravu. Obřad probíhá asi takto: Raiko vloží přibližně 20 mincí (1kg) kamení do velkého kovového kotle. Pod kotlem roztopí oheň a za odříkávání formulí v jejich nesrozumitelné řeči do něj postupně přidá: 2 netopýří křídla, asi pintu vody a přibližně 5 mincí (0,25 kg) hub, které hojně rostou v hlubokém podzemí, ale sami o sobě jsou nepoživatelné (je to podzemní odrůda muchomůrek).
Raikové se magii učí již od ranného věku. První kouzla začnou ovládat chvíli po té co se naučí mluvit (okolo dvou let). Průměrný raiko ovládá kouzelnické umění v 10ti letech jako kouzelník na 3. úrovni, ve 20ti letech umí schopnosti mága nebo čaroděje na 7. úrovni, ve 30ti letech zvládá jedno z kouzelnických odvětví jako postava na 12. úrovni, ve 37ti letech dosahují znalosti průměrného raika postavy (mága nebo čaroděje) na 16. úrovni. Od této doby se začne učit schopnosti druhého kouzelníkova odvětví. V 80ti letech zvládá schopnosti obou odvětví jako postava na 18. úrovni. Před smrtí (nastávající většinou v okolí sta let) zvládá raiko schopnosti obou odvětví jako postava na 23. úrovni. Samozřejmě se raiko může věnovat ne jednomu odvětví (není to ale časté) a v tomto případě dosahuje 36. úrovně přibližně v 75. roku života.

Způsob života aneb od narození po smrt

Raikové žijí ve městech asi po 1 000 obyvatelích. Tyto města vznikají v obrovských jeskynních místnostech, kde jsou vystavěny kamenné domy a jiné stavby. Tyto města mají vždy spojení s povrchem aby mohli lovci dodávat oběti k obřadu.
Domy raiků jsou postaveny z kamene, jenž je za přispění notné dávky magie ze všech stran jakoby roztaven a tím se jednotlivé kvádry spojí k sobě. Domy mívají většinou půdorys obdélníku nebo čtverce a rozdělují se na dva pokoje. Menší pokoj je něco jako kuchyně, kde se vaří a jí. Druhý pokoj zastává úlohu ložnice. Raikové spí na kamenných postelích přes které jsou přeházeny kusy látky vyráběné z jisté odrůdy jeskynního lišejníku.
Přestože v Říši obchod moc nekvete, používá se zde měna. Jsou to stříbrné mince zvané är-go‘n-ën. Pro přiblížení: harpuna (pro srovnání cena rovná drahé kuši na povrchu) stojí asi 10 är-go‘n-ënů.
Raikové žijí až na výjimečné útoky skřetů poměrně poklidným životem. Většinu svého času stráví v meditacích. Celý svůj život žijí v podzemí a ti co vyjdou na povrch se již nikdy nesmí vrátit do Říše. Z tohoto důvodu si raikové vybudovali naprosto specifickou kulturu.
Ženy raiků dospívají asi v 18ti letech života, muži přibližně v 21. roce. V raické společnosti mají muži i ženy stejné postavení. Žena může vykonávat stejné funkce jako muž až na kněze, což jsou jen muži.
Raikové tvoří rodiny většinou ve stáří okolo 25ti let. Mnohoženství je povoleno, ale dovolují si ho pouze velmi zámožní raikové. Stejně jako mnohoženství se může vyskytovat i mnohomužství. Jedná se v podstatě o to stejné, jen s prohozenými pohlavími. V rodinách většinou vládne muž, ale není moc výjimečné, když je hlavou rodiny žena.
Děti mívají raikové většinou 2-3. Více než 5 dětí je velmi vzácné. Těhotenství raických žen trvá déle než u lidí (skoro 1 rok). Děti se vyučují v klášterech základnímu vzdělání čítající čtení, psaní, počítání, magii a dějiny. Vzdělání není povinné, ale na děti nechodící na výuku do kláštera se rychle stávají stejně jako jejich rodiče terčem pomluv, posměchu a opovrhování.
Sňatky jsou asi z poloviny smluveny rodiči a z druhé poloviny si je mladí raikové domlouvají sami. Oženěný muž se pozná stejně jako vdaná žena podle stříbrné čelenky, kterou sundává jen pokud jde spát. Stavy, kdy manželství není šťastné se nastolí pouze asi v 0,01% manželství. Rozvod, ale není možný.
Svatby se konají v klášteře a na rozdíl od většiny ostatních ras se slavnost týká jen nejbližších příbuzných (rodiče, sourozenci, prarodiče).
Dítě podstoupí v 7 dnech života obřad pojmenování. Ten probíhá tak, že nejprve kněz přihlížející obřadu melodickým hlasem přednáší rodokmen a slavné činy předků dítěte. Pokud předkové dítěte žádné slavné činy neučinili, kněz většinou hovoří o činech, které zajisté dítě ve svém životě učiní. Poté otec dítěti pošeptá jeho jméno do ucha. Když ho pošeptá své ženě a knězi, ten ho začne hlasitě vyvolávat mezi všechny přihlížející. Na rozdíl od svatby bývá obřad pojmenování velkou slavností, u které se sejde celá okolní komunita a slaví se až do rána.
Pohřeb bývá stejně jako svatba událostí týkající se pouze nejbližšího rodinného okruhu zesnulého (sourozenci, rodiče, děti, vnukové a vnučky…). Mrtvý se pohřbívají na speciálně určených místech. Tato místa vypadají jako poměrně velká a hlavně velmi vysoká místnost. Ve středu místnosti je úzký (průměr asi 0,5 sáhu) otvor. Přímo pod otvorem je podzemní jezero téměř kruhovitého tvaru (průměr asi 10 sáhů). Uprostřed jezera plave stříbrem zdobený vor a na něm nepřetržitě hoří velká vatra. Vatru udržuje v neustálém plameni 5 knězů. Z nedostatku dřeva je oheň udržován pomocí magie. Zesnulý bývají zabaleni do bílé, průsvitné tkaniny a v kamenných rakvích jsou ukládáni k věčnému odpočinku do stěn místnosti.

Řeč a písmo aneb ach ten raičtin

Raičtina je velmi složitá řeč (jak si můžete všimnout u zbraní níže popsaných). Jedno slovo zní pro normální lidi jako slov několik. Hodně záleží na přízvuku a intonaci hlasu. Naučit se ji postava, ale skoro nemůže, protože nenajde učitele. V Říši ji radši obětují, než aby ji učili nějakou řeč a raikové žijící na povrchu se snaží co nejvíce splynout s obyvatelstvem a ke své příslušnosti se nehlásí.
Písmo je oproti řeči poměrně jednoduché. Má 53 znaků, které jsou vesměs velmi jednoduché. Znaky ve většině případů vypadají jako svislá čára, ze které vybíhají „výrůstky“.

Všímavost aneb hele, tajné dveře

Raikové mají poměrně výjimečný smysl pro detail, a proto při hledání mechanismů mají bonus 5%.

Zločin a trest aneb nezlob, budeš vymazán

Co se týče zločinnosti v říši, je velmi mizivá. Zákoník proto neobsahuje mnoho nařízení. Hlavní soudce je nejvyšší velekněz, při soudu je v transu a jeho ústy mluví Vševědoucí.
Zde je stručný výtah nejdůležitějších zločinů a trestů:

Zbraně raiků aneb sekni, bodni, řízni

Za velmi dlouhou dobu izolace od okolního světa si raikové vyrobili několik specifických zbraní. Ty ale používají pouze v nouzi nejvyšší. také nepoužívají ochranné oděvy (zbroje) ani štíty. Jinak raikové bojují vždy magií. Zbraně tedy jsou:

Ak-er-sui'mal (harpuna)
SZ: 4+1
OZ: -3
Typ: střelná/obouruční
Délka: 0,5
Dostřel: 30,60,130
Váha: 30 mincí

Tato zbraň je velmi podobná moderní harpuně. Je to důmyslně vyrobený přístroj, vystřelující obrovskou rychlostí předměty podobné celokovovým šípům. Zbraň se velmi dlouho nabíjí, a proto se z ní dá vystřelit jen jednou za 2 kola.

Rim-ag-l'otr (tygří spáry)
SZ: 0+4
OZ: -3
Délka: 0,1
Typ: lehká/jednoruční
Váha: 5 mincí

Tato zbraň slouží jako poslední spása. Sestává z několika bodců umístěných na kovovém oválu. Tygří spáry se navléknou na ruku a úder poté činí daleko větší zranění.

Sik-d'an-korën (disk)
SZ (seknutí): 3+3
SZ (vrh): 5+3
OZ: -1
Délka: 0,2
Typ: lehká, vrhací/jednoruční
Váha: 2

Disk je vlastně kruh s výřezy na prsty uvnitř a velmi ostrým okrajem. Používá se buďto jako vrhací nebo sečná zbraň.

Af-G'or-Ri'aty (oboustranná čepel)
SZ: 4+2
OZ: +2
Délka: 1,5
Typ: lehká/obouruční
Váha: 10

Oboustranná čepel je asi 0,5 metrů dlouhá kovová tyč s asi stejně dlouhými čepelemi na obou stranách.

Raikové své zbraně většinou nevyrábí z obyčejných kovů, ale z velmi kvalitních slitin, skládajících se ze složek, jenž lze naleznout jen tak hluboko v zemi, jak žijí raikové. Většina zbraní je také vyráběna za částečného přispění magie, nepokládají se ale za magické (není v nich žádný démon)!
Zde je popsáno několik kovů, které raikové používají:

1.- v’o-nd’r- äk (pobal): tento stříbrolesklý a na omak poměrně hrubý kov připomíná svými vlastnostmi železo, ale má jednu nedocenitelnou výhodu a to tvrdost. Tou železo několikanásobně předčí.

2.- äk s’gryv-ůk-sünr (kryn): ruda tohoto kovu se kvůli své barvě skoro totožné s kamenem velmi špatně hledá, po zhutnění rudy se vytvoří temně šedý až černý hladký kov. Jeho přední vlastností je jeho lehkost, kterou se vyrovná borovému dřevu. Raikové si z něj stavějí i lodě, protože na vodě plave (má mešní hustotu než voda). Svou tvrdostí není nijak výjimečný, ale postup při jeho získání je velmi náročný.

3.- zä-br’o-dä-gh‘ (axter): tento kov je po zhutnění velmi podobný oceli, jen je poněkud tmavší a těžší. V sídlišti raiků se vyskytuje velmi hojně a proto je běžně používán. Nemá žádné výjimečné vlastnosti.

Raikové své zbraně vyrábí ze slitiny těchto tří nejdůležitějších kovů. a to v poměru 1:2:7 v pořadí jak jsou napsány výše. Údaje u zbraní jsou napsány v případě, že jsou vyrobeny z této slitiny. Pokud by byla zbraň vyrobena ze slitiny v jiném poměru nebo z čistého kovu, je nutné opravit její statistiky podle popisu kovů a zdravého rozumu. Nejdůležitější kov je pro raiky stříbro, ke kterému chovají takřka posvátnou úctu.

Raikové na povrchu aneb nechoď tam, svítí tam

Raikové se na povrch vydávají jen velmi zřídka. Nejčastěji lze potkat vyhnance, kteří se ale snaží splynout s okolním obyvatelstvem a postupem času (tak po 20ti letech) se podobají spíše vysokému bledému člověku než raikovi. Asi po pěti letech ztrácejí raikové žijící na povrchu nepříjemné příznaky popsané níže.
Na povrchu lze také potkat lovce, kteří jsou popsáni níže.
Někteří raikové se vydají na povrch za dobrodružstvím. Tito už ale poté mají navždy zapovězený vstup do Říše. Takovíto raikové se stávají nejčastěji kouzelníky.
Pokud se raiko vydává na denní světlo, používá tento předmět:

Hr'n-di'gh-al-fysa (v češtině není vhodný ekvivalent)
Váha: 2 mince

Tento předmět se dá popsat jako tubička se stříbřitou mastí. Tuto mast si raikové namažou přímo na oko. Nejprve mast asi 1 kolo velmi bolestivě pálí a Raiko je po tuto dobu slepý poté se oko (žlutě zářící) začne pomalu zakalovat. Za další 1 kolo se oko zakalí a přestane zářit. Raiko začne vidět skoro jako normální člověk. Ve tmě ale vidí lépe a na světle logicky trochu hůře. Mast účinkuje 6 směn a poté je nutné ji znovu namazat. Jedna tuba vydrží na 50 dávek. Mast funguje na jakoukoliv živou bytost. Ovšem okem (na pohled) kohokoliv jiného než raika se nezmění, jen vidí v obráceném spektru. Mast se vyrábí z netopýří krve pomocí magie.
Mast se dá nahradit i tímto kouzlem:

Zatemni oko *ésklóps ag*
Magenergie: 2X magů
Dosah: dotyk
Rozsah: 1 živá bytost
Vyvolání: 1 kolo
Trvání: X směn
Skupina: materiální magie

Popis: Po seslání kouzla se odehrává stejný děj jako po namazání masti. Na rozdíl od masti kouzlo změní vidění dokonale, takže raiko vidí asi stejně dobře jako lehce nadprůměrný člověk. Stejně jako mast se dá kouzlo aplikovat na jakoukoliv živou bytost a i následky jsou obdobné (viz výše).

Další velký problém raiků na povrchu je jejich kůže. V životě na ni nedopadlo sluneční světlo a tudíž na něj velmi ostře reaguje. UV záření začne kůži ihned pálit. Přibližně po půl směně je kůže již naprosto spálená a o na celé nekryté části těla.
Proti této nepříjemné vlastnosti používají raikové mast podobnou opalovacímu krému:

o‘p-äl-ov’äc (UV filtr)
váha: 2 mince

Čirá mast, která poté, co se namaže na kůži ji chrání před spalujícími účinky ultrafialového záření. Mast se vyrábí s rostliny příbuzné lišejníku, která roste hluboko v podzemí. Jedna mast vydrží na 20 dávek zahrnující celé tělo.

Zvláštní schopnosti

Odhad inteligence: Raikové, ať už lovci nebo obyčejní obyvatelé musí umět odhadnout inteligenci nějaké postavy. Tato schopnost je velmi důležitá při obřadech obětováním, protože nepovedený obřad by měl nedozírné následky (nikdo neví jaké, ale určitě hrozné). Raiko nejlépe dokáže určit inteligenci při rozhovoru, ale zvládá i vysledování z chování postavy. Šance na odhadnutí inteligence jsou v následující tabulce:

Raiko dobrodruh aneb mág po mamince, čaroděj po tatínkovi

Raiko válečník: Raikové se válečníky stávají opravdu jen velmi zřídka. Jejich život je srostlý s magií, a proto získali naprostou nechuť k fyzické práci a námaze. Pokud se přece jen nějaký raiko stane válečníkem, bývá to většinou vyhnanec, jenž opustil Říši v poměrně brzkém věku. Na 6. úrovni se raiko válečník stává skoro vždy šermířem, jelikož bojovník nejde ke stylu ani těch nejotrlejších vyhnanců.

Raiko hraničář: Jestli na světě existují dva raikové hraničáři, tak je to moc. Raiko již od narození nemá žádný vztah k přírodě, a proto jediná možnost, jak by se mohl stát hraničářem je, že by byl téměř od narození vychováván v rodině souzněné s přírodou. Pokud by se přece jen chtěl hráč hrající raika stát hraničářem (PJ by mu to měl vymluvit s ohledem na výše uvedený text), nemůže kvůli vrozené nedůvěřivosti ke zvířatům mít psa. Na raika, který byl vychován v rodině souzněné s přírodou se toto omezení nevztahuje. Na 6. úrovni by se raiko stal asi raději chodcem, který není tolik spojený přírodou jako druid.

Raiko zloděj: Raikové se na povrchu stávají zloději relativně často. Mají k tomuto povolání docela dobré předpoklady a vydělají si tak na slušné živobytí. Raikové preferují jako specializaci raději sicca než lupiče. Pokud se chtějí stát zlodějem nemají žádné specifické výhody ani nevýhody.

Raiko alchymista: Magie je pro raiky životní nutností, ale v alchymii se našli již před dávnými časy zábavu. Mnoho raiků se učí některé alchymistické schopnosti jako koníčka. Většinou tak dobře neovládají magii, ale stále nové pokusy jsou pro ně nezdolnou výzvou. Proto je raiků alchymistů na povrchu relativně mnoho. Jako specializaci si raikové alchymisté vybírají většinou theurga, ale pyrofor není také jen výjimečný.

Raiko kouzelník: Je až s podivem, že raikové na povrchu nejsou jen kouzelníci. Magie je pro raika denní chleba (a to doslova) a má k ní vrozené předpoklady. Důvod toho, že si raikové na povrchu hledají jiná povolání je nasnadě. Raikové jsou jako jedinci velmi hrdí, a proto, když jsou vyhoštěni tak z 99% zanevřou na Říši i starý způsob života čítající magii. Ti, co se za dobrodružstvím vydávají sami, se stávají kouzelníky z velké části. Raikové, poté co opustí Říši se zříkají předešlého života a s ním i mnoha výhod v magii. Na 6. úrovni se raikové zaměřují na 1 ze specializací a nestudují obě jak je to běžné v Říši.

Tabulka složení povolání v řadách raiků na povrchu:

Raiko – lovec

Lovci jsou pro Říši velmi důležití. Bez nich by nemohli probíhat oběti, jelikož by nebylo koho obětovat. Raikové lovci se pohybují mezi normálními lidmi a dovádějí do Říše zajaté oběti. Lovci mají zapovězený vstup do Říše a tato úloha se dědí. Pokud se obyčejný raiko setká s lovcem, cítí vůči němu obrovskou úctu, ale i strach z neznámého.

Vzhled

Kdyby lovec vypadal jako obyčejný raiko, lidé by se ho dozajista báli a moc by jich nezískal. Proto se jeho vzhled přiblížil vzhledu lidskému. Oproti raikovi je lovec menší (180-190 cm), jeho vlasy jsou také černé, ale kvůli pobytu na slunci mohou mít i nádech dohněda. Kůže také trochu ztmavla a vyrovná se přibližně bledé lidské kůži. Jejich oči vypadají jako po použití kouzla Zatemni oko.
Lovci chodí oblékáni do černých plášťů s kapucí, kterou mají staženu hluboko do čela aby nebyli vidět jejich oči, které by je snadno prozradili. Každý lovec má u sebe stříbrný amulet se symbolem draka, který nosí kolem krku.

Způsob života

Lovci žijí na první pohled jako normální lidé. K Vševědoucímu se modlí pouze 2x denně, ráno a večer. Lovci se většinou živý nějakým řemeslem nebo jako dobrodruzi. U řemesel převládá umělecké kovářství specializované především na práci jak jinak než se stříbrem a kamenictví.
Veškeré obřady (svatba, obřad pojmenování…) jsou shodné s těmi, které se provádí v Říši. Probíhají vždy v domě lovce a není u nich přítomen kněz. Jedinou výjimkou je pohřeb. Lovec je pohřben v Říši a pohřeb je jediná událost, kdy mohou lovci (příbuzní zesnulého) vstoupit do Říše.
Lov probíhá u každého raika individuelně (neloví ve skupinách). Lovci loví od svých 10ti let. Společnost lovců není nijak vnitřně organizovaná, takže se podřizují běžné organizaci lidí. Lovci se dožívají stejného věku jako obyčejní raikové (okolo 100 let). Lovci používají zbraně raiků (viz výše), ale i lehké a střední lidské zbraně + lehkou kuši. Lovci používají i zbroje, většinou ale spíše lehčí (do kožené včetně), ale nepoužívají štíty. Lovci mají stejně jako běžní raikové své povolání.

Řeč a písmo

Lovci běžně mluví řečí a píší písmem, které se používá v dané oblasti. Všichni ale výborně ovládají i raičtinu a raické písmo.

Lov

Ještě než začne samotný lov, je třeba vybrat oběť. Oběť lovec vybere ze svého okolí. Výběr oběti probíhá tak, že lovec najde oběť, kterou považuje za vhodnou. Poté ji asi dva dny sleduje a nejlépe s ní i hovoří aby se ujistil o správnosti výběru. Nejdůležitější je pro něj inteligence oběti. Ta nesmí být moc nízká, protože poté by oběť nebyla vhodná k obřadu. Nesmí být ale ani moc vysoká, protože poté by se mu nemuselo podařit oběť omámit. Nejvhodnější inteligence se pohybuje v rozmezí 10-16.
Když lovec najde vhodnou oběť, položí ji tři hádanky. Pokládání hádanek je velmi stará tradice. Nejstarší lovci je používali k určení inteligence oběti, dnes ale již lovci stejně jako normální raikové ovládají schopnost odhad inteligence (viz výše). Hádanky lovec pokládá oběti pomocí své speciální schopnosti telepatická mluva, která je popsána níže.
Po položení hádanek se postup lovců liší. Podle tohoto postupu se dělí lovci na dvě skupiny a to lapač a našeptávač.
Lapač požívá poněkud zastaralou a obtížnou metodu, při které vybranou oběť chytí do sítě a odnese ji až k branám Říše.
Našeptávač používá jednodušší a čistší metodu. Pomocí své zvláštní schopnosti našeptávání (viz níže) vnukne oběti „skvělý“ nápad, a to podívat se do jeskyně, která vede do Říše. Když oběť vejde hluboko do jeskyně, tak i kdyby se chtěla vrátit, její osud je již sečten. Noc předtím, než oběť vejde do jeskyně, ji našeptávač vypálí na záda cejch. Cejch, který je vypálen pomocí magie, takže spící oběť nic nepozná, slouží jako vizitka konkrétního lovce. U bran říše poté lovci připíšou další oběť, takže riziko toho, že by lovec skončil na obětním kameni opět o trochu klesne.

Zvláštní schopnosti

Odhad inteligence: Stejné jako u běžného raika (viz výše).

Telepatická mluva: Tato schopnost je odrůdou klasické telepatie. Telepatická mluva se ale od telepatie liší tím, že při telepatickém kontaktu se zprávy jakoby objevují v mysli zatímco při telepatické mluvě si napoprvé kontaktovaný myslí, že k němu někdo normálně promluvil. Až za chvilku zjistí, že hovor se mu přímo objevuje v mozku jakoby vynechával uši. Ve skutečnosti totiž mluvu vůbec neslyší, ale mozek jí tak vnímá.

Na telepatickou mluvu se vztahují stejná pravidla jako na hraničářskou telepatii.
Lovec na 1. úrovni ovládá telepatickou mluvu stejně dobře jako hraničář na 5.úrovni ovládá telepatii. Na každé další úrovni ji ovládá tak, jako hraničář na stejné úrovni. Od 5. ovládá telepatii.

Příklad: Lovec na 3. úrovni ovládá telepatickou mluvu stejně dobře jako ovládá hraničář na 6.úrovni telepatii.

Našeptávání: Tuto schopnost ovládá pouze lovec – našeptávač. Je to stejně jako telepatická mluva odrůda telepatie. Na rozdíl od telepatie ale myšlenka dá postavě částečně rozkaz.
Pokud lovec postavě něco našeptá hází si postava na past na inteligenci s nebezpečností 10. Pokud past přehodí, napadne ji myšlenka, kterou ji našeptávač sdělil a svobodně o ní může popřemýšlet. Pokud ale pasti podlehne, cítí silné nutkání daný příkaz provést.
Na našeptávání se vztahují stejná pravidla jako na hraničářskou telepatii. Našeptávač umí našeptávání stejně dobře jako telepatickou mluvu.

Raiko – lovec dobrodruh

Válečník: Lovci se stejně jako běžní raikové ze stejných důvodů cestou válečníka moc nevydávají. Přesto je jich, ale o něco více než u obyčejných raiků. Na 6.úrovni se z nich skoro vždy stávají šermíři.

Hraničář: U hraničáře je to jasné a stručné, lovci se nikdy hraničáři nestávají.

Zloděj: Zloděj je nejčastější povolání u lovce. Je velmi oblíbené a k jejich práci i poměrně výhodné. Na 6. úrovni se většinou z lovce zloděje stane lupič, ale sicco není zdaleka také výjimkou.

Alchymista: Alchymistů sice není v řadách lovců málo, ale nejsou zde tak častí a oblíbení jako u běžných raiků. Na rozdíl od nich se také lovec alchymista stává většinou materiálněji více založeným pyroforem než theurgem.

Kouzelník: Na rozdíl od vyhnanců lovci nijak magii nezavrhují a tak je přece jenom počet kouzelníků v řadách lovců na druhém místě za praktičtějším zlodějem. Ale i oni stejně jako vyhnanci nemají výhody v používání magie jako raikové v Říši a po 6.úrovni se ubírají jedním směrem. Části mágů a čarodějů jsou takřka stejné.

Tabulka složení povolání v řadách lovců: