Nové Rasy
Awamirové
Jednou z nejpodivuhodnějších událostí tohoto koutu světa jsou jistě pravidelné Festivaly vědění a umění. Pořádají se v Kondranu vždy jednou za pět let. Zdejší obyvatelé, Awamirové, zde ukazují světu, co vše můžou dokázat inteligentní bytosti, pokud se jejich úsilí upne místo války do hloubek lidské duše.
Awamirové hledají radost v poznání, znalost je jim tím, čím je trpaslíkovi zlato, hobitovi tabák nebo člověku moc. Někdy jim musím potichu závidět.
Zapsal Balcar, elfský kronikář z Kondranu
Pravidlové záležitosti
| Síla | Obratnost | Odolnost | Inteligence | Charisma |
| 5-10 | 10-15 | 8-13 | 10-15 | 2-17 |
| -4 | +1 | -1 | +2 | +1 |
- Základní pohyblivost: 9
- Rodová zbraň: lehká kuše
Náhodné přesvědčení podle k10:- 1 ZkD
- 2,3 ZmD
- 4-7 N
- 8,9 ZmZ
- 10 ZkZ
Vzhled
Výška – o něco menší, než běžný člověk, tedy 150-190 coulů. Váha významně menší, než u běžného člověka, tedy 900-1700 mincí. Awamirové jsou menšími, fyzicky slabšími příbuznými lidí.
Žijí v chladnějších oblastech světa, téměř na hranici věčné zimy a temnoty. Jejich kůže není příliš pigmentovaná, jejich vlasy i chlupy jsou světle ryšavé a oči světlé, nejčastěji modré nebo zelené. Jejich kůže je velmi světlá, pokud se nějakou náhodou ocitnou ve společnosti barbarů nebo trpaslíků, musí vyslechnout četné vtipy, obsahující slova jako sýr, mlynář nebo běloručka. Po celém těle jim rostou řídké, ryšavé chlupy, nejvíce je jich v podbřišku, na hrudi a trochu překvapivě i na dlaních. Od lidí je nejvíce odlišuje počet prstů – na každé ruce mají šest prstů, na nohou potom normálně po pěti.
Jistou zvláštností, vzhledem k chladnému počasí, v němž žijí, je určitě jejich oblečení. Přestože v oblasti, kde žijí, jen zřídkakdy roztává led, nosí jen lehké plátěné haleny s krátkým rukávem a kalhoty ze stejného, tenkého plátna. To souvisí s jejich schopností hlubokého dýchání, která bude popsána níže.
Vztah k ostatním rasám
Snad s výjimkou barbarů a trpaslíků, s nimiž mají Awamirové, diplomaticky řečeno, opatrné vztahy, jsou vztahy s ostatními rasami na dobré úrovni. Tito lidé jsou vnímáni jako kulturní, vzdělaní, moudří. (Barbar nebo trpaslík by řekl přejemnělé, nafrněné padavky, které neví, na jaké straně se drží meč, případně válečná sekera.) Zajímavý a překvapivý je vřelý vztah s krolly. Těm se velmi líbí awamirská hudba a Awamirové naproti tomu oceňují krolly coby tvory, kteří mají skvělý hudební sluch a velké srdce, i když jsou možná trochu nemotorní, velcí a pomalejší v myšlení. Mezi nejpodivuhodnější pohled světa patří koncert, na němž hrají slabí a neduživí Awamirové, pod pódiem stojí hřmotní a nevzhlední krollové a jejich dojaté oči plavou v slzách. I proto bojuje v awamirských kondotiérských oddílech početná skupina krollů.
Historie
O původu Awamirského národa bylo za několik staletí jejich existence sepsáno mnoho legend. Asi nejdivočejší je teorie, podle nichž jsou tito lidé potomci vesmírných poutníků, kteří ztroskotali a smísili se s lidskou rasou. Elf Balcar tvrdí, že Awamirové jsou dílem Aymého, božského knihovníka, po němž zdědili rezavé chlupy na hrudi a nezměrnou chuť na banány, o kterých však v chladných zeměpisných šířkách pouze slyšeli. Neznámý učenec, který sepsal kroniku pod pseudonymem JYD uvádí mezi předky tohoto národa i šavlozubé veverky, které se živí konopím! Ponechme JYD v klidu i s jeho konopím a přejděme k pravděpodobnějším teoriím.
Někteří kronikáři tvrdí, že na Aramské pláně, kde nyní Awamirové žijí, přišli z podhůří Šedých hor, odkud je vyhnaly neustálé nájezdy barbarských kmenů, které v těch oblastech sídlí dodnes. Barbaři se na dlouhý čas obrátili na jih, do bohatých zemí lidí a Vysokých elfů a národ byl na dlouhou dobu izolován od ostatních civilizovaných oblastí. To přispělo k rozvoji unikátní a jedinečné kultury, kterou dnes obdivuje celý svět.
Jiná část historiků říká, že Awamirové zřejmě přišli z oblastí kolem Západního oceánu. Již za úsvitu věků se část lidí setkali s mořskými elfy, pány moří a nejlepšími z mořeplavců a naučili se od nich lásce ke kráse a k vědění. Část z nich se pak spolu s elfy vypravila přes oceán, aby poznali daleké kraje, o jejichž kráse jim vyprávěli kapitáni elfských lodí. Tak se tento lid oddělil od hlavní části lidské rasy a vyvíjel se odděleně. To je další verze, kterou lze považovat za střízlivou.
Obě tyto verze dále shodně vysvětlují vývoj šestého prstu, kterým se Awamirové odlišují od lidí. Tento prst dodala rase v dávných časech přimíšená krev víl a skřítků, neboli národa chieri, který žil v těchto končinách před dávnými časy. Čistokrevní chieri již nežijí, zcela se asimilovali a příměs jejich krve dodává tomuto lidu část jejich jedinečnosti. Druhá verze vysvětluje i velmi vřelé přátelství mezi elfy a Awamiry, ale to lze snadno vysvětlit i bez legend – spojuje je společná láska k vědění a krásnu.
Podle poslední verze je otcem Awamirů i s jejich šesti prsty bůh Astral, který daroval světu magii a krásno. Patrony Awamirského národa jsou jeho další děti, syn Traxon, bůh Slunce a dcera Nexis, bohyně Měsíce. Tato legenda je šířena hlavně církví.
Co je skutečná pravda a co pouhá legenda se již nikdy nedozvíme, ale každý z vás, studenti, můžete věřit čemukoliv chcete.
Prvním historickými prameny doloženým vůdcem Awamirů je moudrý Sirian, který žil před devíti staletími. Založil hlavní a nejkrásnější nejkrásnější město tohoto lidu, Kondran a položil základy university Musae, nejstarší školy svého druhu v celém civilizovaném světě Díky Sirianově podpoře vzdělanosti je další historie národa zaznamenána písemně. První dvě staletí jsou zaznamenána v kameni – při některé z příštích přednášek si půjdeme prohlédnout stěny Naumarského chrámu, na nichž naši předkové vytesali příběhy svých životů. Další osudy našeho lidu jsou sepsány na pergamenových svitcích, které jsou uloženy v suchých a chladných sklepeních chrámu.
Úryvek přednášky awamirologa Cheirona
Z další historie je podstatná zejména Období temna a následná Válka o nezávislost. Co k tomu říká awamirologie?
Před čtyřmi staletími obsadili území, kde žili Awamirové, barbarští nájezdníci z východu. Výborně vyzbrojení muži na skvělých koních, pod vedením krále Sughana, zvaného současníky Trest boží, dobyli hlavní město takřka bez boje. Sughan nebyl jen vynikající válečník, byl to přirozeně bystrý a všestranně nadaný muž. Podle soudobých historiků se naučil číst a psát až po dobytí Kondranu, tedy ve svých pětačtyřiceti letech! Pochopil cenu dobytého království a své poddané donutil k otrocké práci – měli vyrábět zbraně a vybavení, které chtěl použít k dobytí celého známého světa. Celý potenciál awamirské zručnosti a inteligence byl napřen jedním jediným směrem. Ve vytyčeném směru pokračoval i Sughanův syn, Irghan. Doba poroby trvala celých šedesát let a několik generací tak nepoznalo radost z čistého vědění a krásna, která je tomuto lidu vlastní.
Po Irghanově smrti zůstali tři synové, kteří se začali prát o trůn. Tohoto bezvládí využili Awamirští vlastenci a s pomocí elfů a jejich lidských spojenců si během několika let vybojovali nezávislost. Abychom byli zcela upřímní, nebylo to zase tak náročné. Nikdo z tří synů krále Irghana nepochopil plný význam chladného, nehostinného kraje a jeho pracovitých obyvatel a území Awamirů se vzdali bez významnějšího odporu.
Awamirové již nechtějí nikdy dopustit, aby upadli do poroby. Válečné stroje, které byly vyvinuty pro Sughana v době Temna, jsou dále zdokonalovány a všichni útočníci se jich právem bojí. Útočnou válku by však tito lidé nikdy nevedli a to proto, že netouží po větším území, to co vlastní, jim k životu stačí.
Způsob života
Obživa
Nejpodstatnějším problémem je ve zdejším studeném podnebí sehnat potraviny, zvláště vzhledem k pověstné žravosti tohoto národa. Část potřeby je kryta rybolovem. S nemalou pomocí vědy a magie se podařilo vyšlechtit odrůdy obilí, které byly odolné vůči zimě a dokázaly vyrůst během krátkého vegetačního období (asi tři měsíce). I tak byl však růst populace velmi omezen, mnoho potravin se muselo dovážet, dokud se zemědělcům nepodařilo vyšlechtit nový druh rostlin, který je mimořádně odolný proti zimě a dokáže růst v extrémních mrazech. Plody a kořeny těchto rostlin jsou jedlé a mimořádně výživné. Národ se mohl začít rozvíjet, počet příslušníků této rasy utěšeně rostl a Awamirové se mohli věnovat uspokojování svých dalších potřeb.
Tento lid je široce uznávaný pro svou zručnost, proto je řemeslná výroba významným zdrojem obživy. Vyrábí se jak zboží pro každodenní použití, tak luxusní a ozdobné výrobky pro bohaté cizince. Světově proslulé jsou zejména skleněné nádoby nejrůznějších, někdy velmi extravagantních tvarů, dále olejové lampy ve tvaru mořských mušlí, vyráběné v Kondranu.
V celém známém světě nejsou lepší hudebníci, než Awamirové. Zejména hra na strunné nástroje je díky jejich šestému prstu pro ostatní rasy zkrátka nedostižná. Pokud se tedy Awamir vydá do světa a stane se hudebníkem u dvora některého z cizích panovníků, je jeho budoucnost zajištěna. Mnoho králů, kteří se chtějí pyšnit nálepkou kulturních panovníků má dvorní orchestr složený z šestiprstých hudebníků.
Rodina a společnost
Jejich rodina je menší, než je tomu u lidí obvyklé. Většina rodin má jedno nebo dvě děti, více než čtyři děti v jedné rodině je velice málo vídaný jev. Úmrtnost při porodu, případně v dětském věku je však u tohoto lidu poměrně malá. Vysoká kulturní úroveň národa se projevuje i v kvalitě zdravotní péče a úrovni hygieny. V každém větším sídle je několik schopných lékařů a ranhojičů. Proto se dožívají poměrně vysokého věku, jedinci staří přes 80 let mezi nimi nejsou vzácností.
Větší část národa žije ve velkých vesnicích a malých městech, které mohou mít kolem pěti set obyvatel. Jejich největší města mohou ovšem dosáhnout i populace nad dvacet tisíc duší.
Nejdůležitější událostí, která se opakuje každých pět let, je Festival vědy a umění. Největší festival se koná v Kondranu, ale v době jeho konání se pořádají i menší slavnosti v ostatních městech.
Na těchto akcích se představují největší vědci, kteří prezentují své objevy před odborníky i před prostými lidmi. Tato vystoupení mají kulturní úroveň moderního divadla, ale jsou mezi lidmi populární asi jako v jiných zemích gladiátorská klání. Pokud použiji sportovní terminologii, představují vědecké týmy jednotlivých univerzit jakousi Vědeckou ligu. Veřejnost vnímá jejich objevy jako soutěž, existují zde „vědecké hvězdy“ a jejich „přestupy“ mezi jednotlivými týmy jsou ostře sledovány jejich fanoušky. (Když slavný profesor alchymie Bor Aniels přestupoval z University Musae na Přírodovědný institut při Astralově chrámu, přestupová částka se podle zákulisních informací pohybovala v desítkách tisíc zlatých a mezi lidmi se o přestupu mluvilo ještě dlouhé měsíce.
Mezi školami mají výsadní postavení takzvané Velké univerzity, těch je celkem devět, jsou to školy s největší tradicí, pedagogickou a vědeckou kvalitou , požadavky na absolventy atd.
Co se menších škol týče, v posledních letech se hodně mluví o Škole reálného vnímání světa, zkráceně reálce v Maradridu, a jejich vědecké hvězdě, Davidu Berghamovi. Mladé awamirské dívky přímo šílí po vědeckých pláštích s jeho autogramem a mnoho mladíků napodobují jeho styl oblékání, bot, účesů. Toto šílenství je starší generací s pochopením nazýváno jako berghamománie. :o))
Během Festivalů se představují také umělci a to od těch nejslavnějších a nejlepších po nadšené amatéry. Celé město Kondran se promění v jednu obrovskou scénu, na níž vystupují herci, minstrelové, básníci a malíři, tanečníci a hudebníci. Někteří hrají před nabitým divadlem nebo na zalidněném hlavním náměstí, jiní před dvěma nebo třemi zvědavci na rohu ulice – svou šanci má však každý – dokonce i příslušníci jiných ras!
Hierarchie
Nejváženějšími osobami tohoto národa jsou, jak je možná z výše uvedených souvislostí patrné, vědci, akademičtí hodnostáři a umělci. Nemalý vliv má vrstva boháčů - obchodníci, velkovýrobci, statkáři, penzionovaní kondotiéři, a tak dále a tak dále. Mezi obchodníky a velkovýrobci mají největší moc hlavy jednotlivých cechů.
Na nižším stupínku hierarchie jsou menší řemeslníci, svobodní zemědělci, tovaryši, studenti, zkrátka jakási střední vrstva obyvatelstva. Sem patří i zástupci církve, která nemá téměř žádnou světskou moc.
Pokud bychom měli hledat nějakou nejnižší vrstvu obyvatelstva, budou to možná awamirští vojáci. Je zde vidět patrný rozdíl mezi kondotiéry a žoldáky, na něž je pohlíženo s úctou jako na obránce míru, a obyčejnými vojáky, na něž je pohlíženo spíše ve stylu: „Hlavou nic nevymyslí, ruce má levé, jazyk dřevěný, nezbylo mu nic jiného, než jít do armády.“ To však platí jen pro blátošlapy, tedy pro vojíny a poddůstojníky, důstojníci musí projít vojenskou školou a mají rozsáhlé znalosti z taktiky a strategie. Kromě toho se učí etiketě a jsou vítanou ozdobou večírků a plesů. Někteří z nich jsou dokonce tak častou ozdobou, že dali vzniknout posměšné přezdívce „kapitán Medovina.“ Takto jsou označováni důstojníci, kteří tráví víc večerů ve vyšší společnosti, než v kasárnách.
Systém vlády je jakousi všehochutí. Hlavou státu je král, který je volen Velkou radou a vládne doživotně. Velká rada je složena ze zástupců cechů, univerzit a volených zástupců lidu. Každý člen Velké rady získává své místo doživotně. Velká rada má 50 členů, z toho je 20 zástupců cechů a 10 univerzitánů. Tato rada drží veškerou výkonnou moc. Král je hlavou soudní moci, jmenuje a odvolává soudce.
Zákonodárnou moc má Všelidový sněm, který se schází jednou za dvacet let, aby revidoval zákony, případně je přizpůsobil situaci. Vznikne-li v mezidobí spor o výkladu zákona, rozhodují jej univerzitní znalci práva. Je jich 9, za každou Velkou univerzitu jeden, a o sporném výkladu rozhodují hlasováním po předchozí diskusi. Všelidový sněm tvoří starostové všech větších i menších měst, počet členů není stálý a pohybuje se kolem pěti set.
Náboženství
Awamirové jsou polyteisté, věří v širokou paletu bohů. Existují bohové různých posvátných míst, bohové, zajišťující úspěch v nejrůznějších činnostech, jiní mají na svědomí různé nadpřirozené jevy. Otcem všech nižších bohů je Astral, stvořitel světa, a podle církve též otec všech Awamirů. Jeho nejmilejšími dětmi jsou Traxon, bůh Slunce a Nexis, bohyně Měsíce. Bez uvedení dalších jmen uvedu jen příklad dalších bohů, ve které Awamirové věří: Bůh vína, bohyně alchymie, bůh hromu a blesku, bůh čisté vody, bohyně přílivu a odlivu, manželský pár domácích bůžků – Hledáček a Schovalka, bohyně první manželské noci, bohyně zatajené nevěry, bohové chrámů, jeskyní, zátok atd. atd. atd.
Pokud kterýkoliv Awamir opravdu touží, aby některá jeho činnost skončila úspěchem, odchází do chrámu a obětuje bohům. Může se jednat o zapálenou obětní svíci, svěcenou vodu nebo i víno nalité do obětní fontánky, darování cenného předmětu chrámu. Chrám slouží všem bohům, tito lidé věří, že stačí dostatečně silně myslet na dotyčného boha, aby se k němu prosba i s patřičnou obětí dostala. Při vzývání je možné jméno boha i vyslovovat nahlas, v případě boha utajené nevěry se však tato technika ukázala jako mimořádně nepraktická…
Architektura
Domy jsou stavěné bytelně, obvykle se jedná o kombinaci dřeva, stavebního kamene, bohatší vrstva používá bílý mramor nebo leštěnou žulu. Nejchudší rodiny bydlí pohromadě v rozsáhlých vícepatrových staveních. V jednom takovém stavení může bydlet až 10 rodin.
Většina domů je pro jednu rodinu, obvykle spolu bydlí 3 generace příbuzných, tedy přibližně 15-20 lidí.
Bohaté rodiny si pro sebe stavějí paláce, kde bydlí až stovky obyvatel – majitelé, služebnictvo s rodinami, případně umělci, které takováto bohatá rodina dotuje. Takovéto paláce jsou vpravdě vrcholem architektury, každá rodina se snaží mít svůj palác postaven originálně, neotřele a přitom tak, aby byl funkční. Jak praví moudrý metař Lu-Tze – i bez střechy se dá pohodlně bydlet, dokud nezačne sněžit.
Válečné zvyklosti
Awamirové nikdy nehráli významnější roli na bojištích. Naši bojovníci nejsou nijak zvlášť silní, ani odhodlaní položit život za cizí vlast. Ne, my nejsme bezduché válčící zrůdy, jsme spíš vynalézaví. Našich válečných strojů se sousedé bojí dost na to, aby nás nechali na pokoji. Z Awamirské univerzity vyšly takové zbraně jako Mořský oheň nebo Ohňopliv. Ne, nejsme bojechtivý národ, ale svůj mír si dokážeme ubránit.
Z projevu kapitána Awamirského mírového sboru
Bojová taktika je spíše postavena na střeleckých jednotkách a dalekonosných válečných strojích. Velmi rozšířené jsou balisty, katapulty a unikátní Awamirské válečné stroje – ohňoplivy a ježky. O těchto zbraních pojednám podrobněji níže.
Jedinou bojovou jednotkou Awamirské armády, která stojí za zaznamenání je sbor Vryhedd (v překladu z awamirštiny Svoboda). Je vybaven množstvím válečných strojů, v čele jednotky se střídají léty služby prověření, výborně placení kondotiéři. Výcvik sboru je tvrdý, jeho vojáci jsou možná málo početní, ale kvalitou se vyrovnají kterémukoliv elitnímu oddílu ostatních armád.
Většinu armády tvoří žoldáci, případně příslušníci dalších ras, které žijí na stejném území jako Awamirové. Ti slouží v armádě jen výjimečně, obvykle jako lehká pěchota nebo kopiníci. Jejich morálka je pochybná, pokud nebrání rodnou zemi nebo vlastní životy.
Válečné stroje
Ohňopliv – jedná se o zbraň velikostí podobnou balistě. Na kolech je upevněna svislá kovová přepážka, v ní je trychtýřovitý otvor, který se rozšiřuje směrem k nepříteli. Na horní části přepážky je upevněn taktéž kovový zásobník hořlavé látky. Ze zásobníku je látka vypouštěna přes primitivní kohout do úzké části trychtýře, kde se mísí se vzduchem pomocí měchu, který obsluhují dva muži ze tříčlenné posádky. Třetí muž se stará o plamen, který zapaluje směs vzduchu a hořlaviny, mířící směrem k nepříteli.
Hořlavina je vyráběna Awamirskými pyrofory za nejpřísnějších bezpečnostních podmínek. Množství hořlaviny v zásobníku vydrží asi na tři směny boje, poté musí být zásobník doplněn. Dosah plamene je téměř patnáct sáhů. Kromě popálenin způsobuje zbraň demoralizaci protivníkových jednotek – i ošlehaný veterán si obdržený rozkaz k útoku proti pozici bráněné ohňoplivy dvakrát rozmyslí.
Pro PPE – Svět má ohňopliv následující bojové parametry: BS=7, dostřel 3*, Ú=10, R=1. Je to oddíl se zvláštní zbraní, počet skupin pro případ napadení je 1, tvrdost se počítá dle běžných pravidel. Během útoku si ovšem ohňoplivci hází na zásah, případně na zničení všech skupin na zasažených hexech. Na zásah se hází zvlášť pro všechny tři hexy ve směru útoku, ať už jsou na nich přátelé nebo nepřátelé. Nepřátelské jednotky na zasažených hexech a na hexech, které se zasaženými bezprostředně sousedí, si navíc hází na paniku.
Ježek – Awamirští velitelé tuto zbraň používají v nepřehledném terénu, ale většina z nich si takové použití rozmýšlí a Ježek nenasadí, má-li jinou možnost.
Ježek je dutá železná koule s početnými malými otvory, obvykle napůl zakopaná do země. Je naplněna výbušninou, ale její děsivý účinek je způsoben především kovovými hroty, které jsou rozmístěny vevnitř, nejvíce kolem otvorů. Část výbušniny je obvykle umístěna okolo Ježků a pokud se linie nepřátel přiblíží, jsou zbraně přivedeny k explozi zápalnými šípy. První sled nepřátelských jednotek obvykle zmizí v oblaku kovových střepin, dřevěných třísek a krve. Druhý sled nepřátelských jednotek zpravidla po této demonstraci síly prchá.
Pro PPE – Svět má Ježek následující parametry: BS=12, dostřel 6*, Ú=12. Po použití je jednotka zničena. Musí být umístěna před bitvou, v bitvě je statická.
* - dostřel je uveden v měřítku 1:5. Použité zkratky – BS – bojová síla, Ú – údernost, R – rychlost.
Zvláštní schopnosti
Hluboké dýchání – jedná se o zvláštní mutaci metabolismu. Awamirové dokážou v mimořádně chladném podnebí bez problémů přežít, jejich organismus se dokáže ohřát velmi rychlým spálením přijímané potravy, přesněji její dokonalou přeměnou na teplo. Při použití této schopnosti přijímají Awamirové 1 čen denně navíc za každých 10°C pod nulou, mohou přežít až do -30°C, přičemž jim stačí běžné lehké oděvy.
Příklad: Pokud je přes den průměrná teplota -25°C, bude Awamir v dobré náladě a na své barbarské přátele v těžkých zvířecích kožešinách bude hledět s jistým despektem. Na druhou stranu se jistě nevyhne nálepce „neuvěřitelného žrouta“, protože denně spořádá 4 čeny.
Poznámka: Může se objevit (jistě oprávněná) námitka, že při jejich problémech se zajištěním výživy, je výhodnější chodit v teplém oblečení a necpat se vzácným jídlem. Jistě, ale má to jeden podstatný háček. Většina národa má až posvátný vztah ke všem lesním tvorům, to souvisí s jejich předky z krve chieri (viz kapitola Historie). Kožešiny a kůže si na sebe tedy nikdo dobrovolně nevezme. V době, kdy už se tyto problémy daly řešit dovozem vlny a jiných teplých látek, už bylo potravy dost a nikdo se o takové oděvy nezajímal.
Zručnost: Šest plně funkčních prstů na rukou dává Awamirům neocenitelnou výhodu při všem, co se jen vzdáleně dotýká zručnosti a obratnosti. Na všechny dovednosti, s jejichž pomocí vzniká jakékoliv hmotné dílo mají bonus +1 k hodu proti pasti. Totéž platí při hře na hudební nástroje, zde však bonus dělá +2.
Citlivost na slunce: V těchto krajích nesvítí slunce příliš často a intenzita paprsků je velmi malá. Proto nejsou Awamirové příliš zvyklí na přímé a intenzivní sluneční světlo, v jeho paprscích jim hrozí úžeh a úpal.
Hrdinská povolání
Tento lid vskutku není národem válečníků, pokud už se někdo z nich stane válečníkem, určuje ho jeho obratnost spíše ke dráze šermíře. Podobná je situace u hraničářů. Jsou sice nepříliš rozšíření, ale awamirští druidové mají díky nadprůměrné inteligenci respekt všech, kdo žijí v blízkosti jejich hvozdu.
Rozšířenější jsou povolání alchymisty, a zejména kouzelníka. Awamirové nasávají vztah k magii prakticky od kolébky, existují mezi nimi starobylé kouzelnické a theurgické rody, pro něž je studium věcí magických otázkou rodinné cti. Na univerzitách vznikají nová a nová kouzla, stejně jako stále dokonalejší verze kouzel klasických. Theurgové se vydávají do astrálních sfér, aby odhalovali neznámé démony a podřídili je svému skvělému duchu.
Myšlenky těchto lidí jsou spletité a komplikované. Jejich lupiči jsou možná obratnější, než lupiči jiných národů, ale proti awamirským siccům jsou beránky mířícími na jatka. Ti spřádají plány v plánech jiných plánů, vědí o každém pohybu, který se jich týká a chápou život jako mimořádně složitou, a o to zábavnější partii šachu.
Diskuze
Woytach:
V textu je "několik generací", každou z nich to postihlo jinak.
2-3 generace, které se narodily dostatečnou dobu před okupací, stihli se věnovat bádání, ale pak je barbaři nahnali k lopatě přímo z univerzitních postů.
To bych bral jako částečné postižení.
Ti, kdo se narodili přímo v době okupace nebo těsně před ní, tekže nemohli ani studovat, to jsou ti nejvíc postižení a ti se nemohli vědě věnovat vůbec.
Ti, kdo začali studovat těsně po osvobození, takže je učili stařečkové, kteří se vrátili od lopat + těch pár vyvolených, kteří bádali ve vojenské oblasti, kde běžel výzkum dál, ale "čisté vědění" to nebylo ani náhodou.
Kromě přímého poškození (1. a 2. skupina) nezapomeň na fakt, že se naprosto ztratila kontinuita. Je to jako kdybys po listopadu 1989 řekl
"Fajn. Tak se vykašleme na komunismus a vrátíme se tam, kde skončila první republika. ˇA díky tomu budeme do roka a do dne zpátky meze nejbohatšími zeměmi světa, budeme jezdit na dovolenou do severských zemí a za jednu měsíční výplatu tam budeme žít 14 dní ve slušném hotelu s plnou penzí."
Sám uznáš, že tak to prostě nefunguje. Ani v ekonomice, ani v řečeném univerzitním studiu a zkoumání.
to Krtecek:
OK všechno beru až na ty generace.
I když je "produktivní" věk 20-25 let tak přece nežije jenom jedna generace ne???
prostá matika - 80 let jsou přibližně 3-4 generace + 60 let to jsou jak říkáš 2-3 to znamená že je to 5-7 generací, přičemž asi 2 generace nazažili osvobození.
Woytach:
Díky za pochvalu, pokusím se stručně vyjádřit k tvým výtkám.
Tabulka vlastností - snažil jsem se rasu nepřesílit a spíše je posilovat v oblasti RP na úkor vlastností - doufám, že se mi to alespoň trochu podařilo.
Celý článek byl ENTERy přímo posetý, ale někde na cestě mezi schvalováním a rubrikou prostě zmizely. Příště si lépě ošetřím html, aby neměl redaktor žádné pochybnosti.
80 let je, alespoň v mém světě dosti nadprůměrný věk, lidé se běžně dožívají tak 50. Samozřejmě u hrdinů je to trochu jinak, ale i awamirští hrdinové mohou žít o 20 let nad průměr, ve 100 letech houpat na koleni pravnoučátka a vyprávět jim, jak v mládí sežehli černým bleskem trolla, který se právě sápal svými obrovskými prackami na prababičku... :o)
Co se týče 60 let bez "radosti z čistého vědění, zasáhne to vskutku několik generací. Pokud uvažuješ, že se postoj k životu formuje v mládí (řekněme do 20-25 let) a děti přichází v podobném věku, vychází mi 2-3 generace, které místo směřování k vědě musely "k lopatě" Po osvobození už se tito konkrétní jedinci nemohli k vědě vrátit, chybělo jim vzdělání, mladická invence atd. Takže to zůstalo na mladých, dospívajících, ty učili staří dědečkové, případně ti, kdo se od lopaty vrátili na univerzity, ale těm chyběla kvalita...
Důvod jejich "nenažranosti" je v textu patrný. Jejich populace byla limitována množstvím jídla, které bylo k dispozici, každý nárůst produkce potravin byl tedy následován nárůstem populace - to je analogické s dějinami lidstva.
Na velkých univerzizách se magie samozřejmě učí - citace z textu: "Na univerzitách vznikají nová a nová kouzla, stejně jako stále dokonalejší verze kouzel klasických." (Hrdinská povolání)
Vtip s Realem Madrid a Davidem Beckhamem je jen jedním z mnoha, které jsem do textu vpašoval - viz reakce Maris.
Náboženství je v podstatě podružná záležitost, pro mnohé Awamiry je to hlavně věc zvyku. Je pro ně pohodlnější věřit, než bádat nad tím, jak je to ve skutečnosti. Náboženství je velice ovlivněné světem, v němž tvá družina hraje, proto jsem ho příliš nepitval, abych nekomplikoval PJ situaci.
Tak snad je to všechno - s pozdravem krteček
V první řadě bych chtěl složit poklonu autorovi, sám jsem stvořil rasu a věnoval ji dost času, ale tento příspěvěk je jistě nadprůměrný a velice dobře vydařený.
A teď pár (drobných) výtek :
Jako první se mi nezdála tabulka vlastností, ale je to jen detail. Na to jaké mají bonusy je rozmezí vlastnosti trochu nízko.
ta historie je výborná, akorát bych trošku upravil nepřímou řeč.... aby nebylo vše pořád dál a dál, prostý ENTER by to spravil, vůbec veškeré citáty jsou napsány nerozlišeně od ostatního textu (ale to je opravdu jenom detail)
80 let není na DrD poměry není snad zase tolik vysoký ne? (v historii píšeš, že zakladatel hlavního města žil před devíto staletími, ale dále též v historii píšeš, že teror trval 60 let a proto několik generací nezažilo radost ze života)
vzhledem k prostředí, kde žijí by si asi k jídlu vytvořili úctu a nebyli by pravděpodobně "nenažraní", prostředí by mělo rasy, či i skupiny lidí ovlivňovat
učí se na 9. velkých univerzitách i magie???
realka v Maradridu mi připomíná fotbalový tým real Madrid + David Bergham, ale to je asi úmyslné a beru to jako vtip ;-)
jak významě ovlivňuje náboženství život obyčejným lidem???
ale taky i pár věcí co se mi opravdu moc líbily:
celosvětově známé skleněné mísy si přímo říkají o vytvoření nějakého tažení ;-)
Hiearchie je popsaná výborně =)
Sečteno podtrženo, je to opravdu vydařené dílko a nevidím důvod, proč nedát 5* (i když s odřenýma ušima) a přeji hodně štěstí v OHZD
No, jo...mě se to líbí...
Saragon
Nádhera ! Jinak to nelze popsat.... Nemůžu jinak než za 5*..
Fafrin Vok atd.
S tou posádkou máš pravdu, nouzově to ovšem tři taky zvládnou - prostě budou buď natáčet nebo šlapat do měchů. Balista se taky napřed otočí a potom natáhne.
Každá rostlina dýchá a tedy produkuje teplo. Je to tedy jen otázka intenzity. Bylo by možné diskutovat, jestli by takové intenzivnější dýchání "utáhla" za pomoci
fotosyntézy, ale kdo říká, že v takto chladném podnebí nevzniknou nějaká zdokonalení, která umožní účinnější přeměnu slunečních paprsků na energii - třeba lépe absorbující barviva, nové enzymy apod.
Fakt je, že textilní a jiný průmysl jsem příliš nezahrnul. Bál jsem se přeplácání příspěvku. Nejlepší šat je bílý plášť...
Výborně! až na pár jazykových drobností (města mohou dosáhnou - nikoluv již dosáhla daného počtu obyavatel) a faktických (bojový stroj Ohňopyv nejspíš potřebuje k ovládání výce než tří členou posádku - balista má 3 - dva natahují a otáčejí a jeden míří a střílí - ovšem u ohňoplivu je potřeba současně otáčet a šlapat měchy, takže 5ti členná posádka by byla odpovídající) Jinak vše v relacích a odpovídající, a tak, přestože mne dílo neuchvátilo, tak 5*
Snad ještě jen, že v mrazu (pod 0) nemohou růst žádné rostliny, leda by dokázaly produkovat vlastní teplo. A také bych u takového národa předpokládal rozvoj oděvnictvý a tkalcovstvý (nové a nápadité materiály, oděvní alCHEMIE) vzhledem k nemožnosti zdobit svůj šat kožešinou.
Řekl bych, že je to hodně dobře propracované, v určitém ohledu mírně přeplácané. Nicméně se mi to moc líbí, tudíž dávám 5.
Maris, což o to, já tvé srdce velikosti C poznal - taky jsem byl prvním, který na tuto možnost upozornil, o to žádná.
Rubriky mají být fér a mají být spravedlivé, ale krollům nadržuji - to je jasné, to je dané (ono také počítám, že rasu kroll, už nikdo nevymyslí).
I tak jsem musel hodnotit 4 a nechat si tak možnosti plného počtu pro příspěvek, který by mi připadal naprosto skvělý, tedy lepší než skvělý, jákým je příspěvek tento :-)