Hřbitov

Tribun Hodnocení: Průměr

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 21

Tribun

Tribun Delirius Egaius Nantius se shrbil, aby ze země sebral popadané dokumenty. Poslední dobou mu všechno padalo na zem, byl roztržitý, blekotal, nervózně těkal očima, případně jimi vrhal pohledy, ve kterých se pojila bázeň s lačností, stud s chlípností.

Delirius Egaius Nantius měl jako každý jiný tribun chránit práva plebejců. Pochopitelně za přiměřený poplatek. Ovšem označení tribuna coby ochránce chudých bylo trošku mylné či spíše zidealizované. Deliria Egaia Nantia na vrchol vynesla lůza, ale lůza si nezaslouží žádné zvláštní úlevy. Chléb a hry. Nic víc pro ty reptající chudáčky žádný tribun nikdy neudělá. Ale oni ho budou milovat. Jako každého dalšího tribuna. Je to úděl tribunů, být milován obyčejným lidem a proklínán senátem, patriciji a bohatými občany.

Delirius Egaius Nantius sám sebe označil za nejlepšího tribuna, který kdy žil. Nedá se říct, že by to nebyla pravda, protože se o tom nikdo neodvážil pochybovat, ale nikdo toto tvrzení radši ani nepodporoval, neboť Delirius by se pak možná chtěl stát tribunem na delší období než jen jeden rok. Tato časová lhůta měla zabránit tribunům, aby získali příliš moci, ovšem ti si i přes toto bezpečnostní opatření vždy dokázali zajistit teplé místečko v senátu, velkou rezidenci, jednu malou provincii tamhle v Galii a pár políček tamhle v Hispánii.

A nejinak si vedl i Delirius Egaius Nantius. Svými laskavými ale údernými slovy dokázal přesvědčit dav, aby za ním šel. A když měl Delirius svůj dav, svou lůzu, kterou ovládal spletitými pavučinami svých drobných lží, polopravd a výmyslů, nemohl se ho senát zbavit. To by byla politická sebevražda. A ve mnoha případech také fyzická. Když se stařičký senátor Bakchus, pojmenován po bohu vína, pokusil proti Deliriovi otevřeně vystoupit, byl nalezen o pár dní později utopený v sudu s vínem. Delirius měl svůj dav. Vládl městu, vládl tak celé Říší. Vždyť to byl on, komu chodila osobní korespondence od velitelů legií a od prefektů provincií. Měl informace, měl finance a především měl dav. Dav. Šílené zvíře, ze kterého on sám vzešel a nyní jej držel na řetězu politických kliček a vlastních intrik.

Ale teď, teď se pod vlivem určitých skutečností začal Deliriův svět intrik a tahání za nitky bortit, protože se nedokázal soustředit, několik dní už nevystoupil před svým mazlíčkem davem, jeho moc a vliv začínaly oslabovat. Těžký to úděl mocných mužů, stačí jen na okamžik zaváhat, ztratit rovnováhu, příliš dlouho se točit na kolotoči úskoků a spadnete do propasti, ze které na výsluní není návratu. Deliriova hvězdná kariéra byla předznamená podceněním senátorů, ale ty bestie v talárech se teď už jen třásly na tribunův pád, aby do něj mohli vrazit své pařáty a předat opratě davu někomu méně nebezpečnému.

Jako vždy na vině byla žena. Delirius ji viděl už dříve, ale teprve na posledním společném Velkém zasedání si ji všiml pozorněji. Na jednání si totiž přinesla velkou zelenou amforu s vínem. To byl obdivuhodný čin, protože ani takoví proslulí pijáci, jakými senátoři byli, si s sebou nenosili jídlo ani pití, vždy se opili až po jednání. Ona však porušila nepsané pravidlo, snad o něm ani nevěděla, ale tímto svým činem na sebe strhla tribunovu pozornost. Pak krátké pousmání, o chvilku delší oční kontakt než by bylo nutné, a oheň už byl na střeše.

Delirius Egaius Nantius, rozrušen a možná i vzrušen tím, co bude následovat, s hrůzou zjistil, že se zamiloval. To byla jedna z věcí, která se tribunovi nesměla stát. A proto se to Delirius rozhodl vyřešit.

Pozval ji do amfiteátru. Vymyslel si, že budou hrát Plauta. Lhal. Jako už tolikrát.

Vypadala nádherně. V šatech tmavší barvy s laškovným úsměvem na rtech vypadala jako bohyně. Vlasy svázané do culíku, hebké dlaně. Dokonalá.

„Co se děje?“ zeptala se. „Kde jsou ostatní? Kde jsou herci?“

Přiblížil se k ní. Jedna ruka za zády. Pevněji uchopil svou budoucnost.

Sláva Římu!

Pohladil ji po vlasech. Byla zřejmě natolik překvapená, že neucukla. Jemně přejel po jejích měkkých rtících. Pořád stála na místě, spíše zvědavá než vyděšená. Sklonil se k ní a políbil ji. Možná příliš tvrdě si vynutil vstup do jejích úst, ale povolila. Ucítil její horký jazyk, jak tančí s tím jeho. Zavřel oči. Uvědomil si, že se začíná vzpírat. Chtěla přestat. Nepustil ji.

Vzduchem se rychle mihla druhá ruka. Na slunci se zableskla čepel. Její šaty se začaly barvit na rudější odstín.

Sláva lidu!

Naprosto zaskočena tím, co se stalo, upřela na Deliria nevěřícně své krásné oči.

„Mrzí mě to,“ řekl Delirus a ponořil dýku hlouběji do jejího těla. „Nemůžu si dovolit milovat. Za bolest pouze bolest mohu dát. Má láska umře s tebou. Stejně jako má slabost!“

Prudce trhl a o krok ustoupil. Z těla se vyvalily orgány, marně se je pokoušela zachytit a udržet uvnitř v těle. Prsty se jí zapletly mezi vytékající střeva, vše bylo strašně kluzké, krev se mísila se žlučí.

Sláva senátu!

Delirius se znechucením pozoroval svou lásku, jak z ní vyprchává život. Necítil nic. Dokázal se vrátit. Dýku pohodil na zem.

„Bohatství, kariéra, moc. Pro to jsem byl stvořen. Ne pro lásku. Navíc nešťastnou.“ Plivl na umírající krásku a otočil se. Za doprovodu bublání, chrčení a sténání, které se smísilo v jakousi podivnou symfonii, odešel Delirius Egaius Nantius, tribun římský.

Sláva tribunovi!

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Lyrie:
Původně byla rubrika koncipována tak, jak se k tomu teď postavil Alcator. Postupem času se ale ze Hřbitova stalo dvojče ČaE, což je svým způsobem škoda.

Dílko jsem schválil proto, že tematicky sem (vzdáleně) zapadá, po uveřejnění nové koncepce už by neprošlo.

Alcator si pamatuje začátky rubriky a má své vlastní hodnoty o tom, jak by měl Hřbitov vypadat. Tak jak by to měl mít každý autor. Tedy, má na své hodnocení právo, nejedná se o žádný trest, důvod k tomuto je zřejmý.


Další diskuzi k tomuto prosím poštou.


 Uživatel úrovně 0

Alcator:
Dílo má jedinou, zato však fatální chybu: Ten, kdo v díle umírá, a o kom tedy dílo má být, je popsán pár větami, zatímco zbytek je věnován osobě, která je sice významná, ale o které to není. Chtěl-li autor popsat cizí postavu Tribuna, měl dílo poslat do jiné rubriky.

Je-li toto argument pro 0*, pak ho odmítám. Protože to není fatální chyba autora, nýbrž redaktora, který dílo schválil a na Hřbitově uveřejnil.

Myslím, že nemáš pravdu, toto dílko se sem hodí a je dobře, že ho irook schválil. Trestat autora 0* je scestné. Pokud to ale vidíš takhle, měl bys svou výtku směrovat k někomu jinému.

Lyrie


 Uživatel úrovně 0

Musím říct, že spíš než obsah povídky se mi více líbil použitý jazyk. Možná je to jen mou nevšímavostí, ale krom pár překlepů jsem neviděla nic, co by rušilo čtivost. Také vyjadřování bylo naprosto dokonalé, slovní obraty - fantastické...:)

Samotná povídka už není tak dokonalá - alespoň její většina ne. Začátek je dost zdlouhavý a vleče se. Je tam sice spousta informací, které se ale podle mě zase tak moc k obsahu povídky nevážou, tudíž jsou zbytečné. Samozřejmě by se dalo říct, že obohacují text, aby nebyl tak nudný, to uznávám, avšak nic se nesmí přehánět. Minimálně by se mohly zestručnit.
Pasáž o samotné schůzce - vraždě je už mnohem lepší. Jenom - v tom udeřil Snorch hřebík na hlavičku - zdá se, že je to poněkud useklé. Děj se graduje a pak...konec.
ALe popsání samotné vraždy se mi líbil - stručné, ale barvité (no jo...jsem morbidní :P)

Po hodně velkém váhání dám nakonec 2*

S pozdravem Azucuache


 Uživatel úrovně 0

Tak tahle povídka ve mě zanechala VELMI rozporuplné pocity.
Musím souhlasit s Lyrií, neboť toho zdlouhavého úvodu jsem se docela lekla.
Příliš dlouhé rádoby "mravokárné" řeči o povaze a údělu tribunů. Pro mě docela zbytečné, ale snad autor někomu jinému rozšířil obzory...nemohu soudit.

Potom jsem zajásala- konečně se začíná něco dít! Brzy však mé nadšení opadlo, v momentě, kdy narazilo na nelogičnost rozuzlení. Zjevně jsem nepochopila Deliriovy pohnutky. A vůbec se nedivím překvapenosti oné anonymní dívky. Byla bych na tom stejně, přepadena osobně mi neznámým politikem...

I přesto však pro mě není povídka vůbec nezajímavá. Mile mě překvapil autorův naprosto unikátní vyjadřovací styl. Nádherné popisy a evidentní cit pro psaní. Jestlipak se nechce vydat po dráze spisovatelské?

Holt, bývá to vyrovnané- ten, kdo má dobré nápady je zpravidla nedokáže vyjádřit tak výborně jako Astrální oko a platí to i naopak. Škoda.

Každopádně za sebe dávám 3*.
Hodně štěstí a dobré nápady při dalším psaní přeje Skatha.


 Uživatel úrovně 0

Povídka je velmi pěkná a zanechává dobrý dojem.Čtenář je do díla vtažen až tak,že nemůže přestat a musí hltat chtě nechtě(většinou spíše chtě)další části tohoto díla.

Měl bych ovšem pár(jak jinak)připomínek.Nejdříve to,že na začátku prvních třech odstavců se píše celé tribunovo jméno(jak už řekl Snorch),ale to je jen
nepodtsatný detail.Dále mi připadá,že se autor příliš zaobýval popisováním tribunova světa a na celou zápletku mu zbylo málo času.

Co se týče římského pozadí,působilo hezky.Kupodivu,i když byl příběh poněkud ušetřen popisů míst,vůbec na mne tak nepůsobil.

Výběr a popis postav byl pěkný,i když dobře popsaná tam byla jen jedna a prakticky se celý příběh točil jen kolem ní.Snad autor mohl vyjádřit lépe krásu té neznámé ženy,či snad osten bolesti v srdci,v okamžiku kdy bodl.

Gramaticky bylo dílo dobré,nezbývá než zatleskat.Právě gramatika je hlavním problémem dosti děl a bez ní by mohla býti o velký kus(hvězdičky)lepší.

Takže příběh mi přímo učaroval,mohu jen dodat,že kdyby autor dal dílo do ČaE,
mohl by mít větší uspěch,jelikož mi připadá,že je to místo více navštěvované.
Sečteno a podtrženo dávám 4*.


 Uživatel úrovně 8

Takže som sa k tej poviedke konečne dostal. Pomerne skoro, že? ;-)

Na prvý pohľad – už v čakárni – mi udrel do očí názov: Tribún. Či už tak, alebo onak, naozaj čosi evokoval, ale nepovedal by som, že to možno považovať za zápor. Ide len o to, že sa trošku nešikovne prekryli serverové udalosti.

No a ďalej. Ako som čítal, zistil som, že názov sedí. Bol to naozaj – aspoň spočiatku – pokus o akési zasadenie tribúna, čoby šikovného manipulátora s masami, do prostredia. To, že sa neopisuje je ho cesta hore, je správne. Správne celkom určite. Autorovi sa aspoň v tomto ohľade podarilo udržať akú-takú celistvosť formy a výpovede; poviedka ja plytká, pretože je krátka, má len niečo ukázať, nie všetko.

Čo ma ale zarazilo boli práve ostatné rušenia vzťahu toho, čo je napísaná a toho, čo si mám domyslieť. Najmä po vetách: „... s hrůzou zjistil, že se zamiloval. To byla jedna z věcí, která se tribunovi nesměla stát. A proto se to Delirius rozhodl vyřešit.“ Uvedomil som si, že celý úvod, opis vlády tribúna boli mi vlastne – ak som sa kriticky pozrel na to, čo som sa dozvedel v texte po spomenutej vete – nanič. Autor ma nepriviedol k tomu, aby som mohol od tribúna čakať, že je psychopat, zvlášť, keď bol v prostredí, v akom bol. Proste moc korumpuje – nie naturalizmus, realizmus až realita, ale takisto nie je každý oportunista potencionálny vrah. Tu mi preto zišlo na um, že práve čosi podstatné poviedke chýba: Dostatočne nedémonizovala postavu.

Musím sa teda priznať, že napokon... áno, bol to šok. S otvorenými ústami som čítal, ako zabil ženu, ktorú miloval. Prečo? Myslím, že na túto otázku si mal ale predovšetkým odpovedať autor, keď to písal. „Terapia“ šokom je na mieste, ak je dobre podmienená.

Ale v tomto prípade nebola a ešte k tomu musím súhlasiť so Spize-om, ktorý povedal, že tribúnovi predsa už nemohlo ísť o nejaký súrny mocenský zámer, keďže bolo naznačené, že mu funkčné obdobie končí, ale mal aj zabezpečené jeho solídne pokračovanie. Ako postava, človek, však strácal pevnú pôdu pod nohami, pretože sa zamiloval. Dobre, ale opäť tá nepríjemná otátka: Prečo jeho psychika reagovala práve takto?

Poviedky z rímskeho prostredia mám celkom rád, pretože sa na ňom veľmi dobre ukazujú ľudské a spoločenské poklesky, ktoré vyvierajú z hierarchie osobnej moci a vplyvu. V tomto ohľade ani toto dielko nie je výnimkou – využíva to. Ale len na prostredí nejde postaviť deformáciu charakteru – a zvlášť, keď sa využije len krátky rozsah.

„Like all the bad thing in my life, it started with a death of a woman...“
Potenciál tu bol, ale hlboko sa podcenili niektoré aspekty príbehu, iné zas predimenzovali a zbytočne nesú celú ťarchu Dichtung.


 Uživatel úrovně 0

Vaše Astrálnosti

Řekl bych, že jsi mohl více zpestřit kulisy na kterých se děj odehrává. Takže bych nešetřil monstrózním popisem jeho skvostného paláce se zahradou obsypanou korintskými sloupy...

Jinak se mi dílo líbilo. Snad na začátku každého odstavce se vznášelo tribunovo dlouhé jméno. Oproti jiným situacím, kde se opakují slova, jsem toto bral velmi pozitivně.

Docela jsem hltal ten příběh, zvlášť tu "milostnou akcičku" v teátru. Ó, to jsem si vychutnal. Taková mňamka a tak málo jí bylo...chjo. Bylo to jako být před vyvrcholením vzrušení a pak....žádné vyvrcholení, žádné vzrušení :-)
Mám z toho ale kladný pocit, a proto...

S přihmouřeným okem hodnotím za tolik, za kolik hodnotím.

Nestotožňuji se s tvým názorem Alký. Dávat povedenému dílu, které je podle tebe ve špatné sekci 0* je podle mě zcestné, neboť tím dílo samotné, které to nijak neovlivňuje, trpí. Hranice mezi ČaE a hřbitovem je docela diskutabilní (sám v tom mám zmatek).

majte sa


 Uživatel úrovně 0

Alcator: Není mi jasně proč by dílo mělo pojednávat o umrajícím místo o vrahovi. Myslím, že podstatne bylo přiblížit v povídce osobu Tribuna a jeho jednání. Ta žena byla jen prostředkem k tomuto.


 Uživatel úrovně 3

Dílo má jedinou, zato však fatální chybu: Ten, kdo v díle umírá, a o kom tedy dílo má být, je popsán pár větami, zatímco zbytek je věnován osobě, která je sice významná, ale o které to není. Chtěl-li autor popsat cizí postavu Tribuna, měl dílo poslat do jiné rubriky.


 Uživatel úrovně 0

Povídka ve mně zanechala nenahraditelný a nesmazatelný tříhvězdičkový dojem kvalitně zpracované cizí postavy. Což je plus pro začátek, ale zároveň taky minus...

Když si zopakuju základní prvky, které by měla povídka mít, některé mi tu chybí. Například rozvíjení hlavní zápletky by mohlo být věnováno více prostoru. Pokud si navíc shrnu celou povídku, vyjde mi (přehnaně) asi tohle: Byl jednou jeden tribun. Tribun se zamiloval. Tribun se nemohl zamilovat. Tribun zabil svou milovanou. Konec, šmytec. Nic předtím, nic potom.

A navíc je to celé protkáno zmiňovanými i nezmiňovanými logickými chybami. Stejně jako Shadowmage bych čekal, že ji nebodne do břicha (což podtrhuje násilné vložení tekoucích střev), neřekl bych, že se někdo - navíc někdo tak psychicky odolný, jak tribun (!) musí být - zamiluje rychlostí, jakou se lidi zamilovávají jen v přeslazených amerických filmech a některé další chybky.

Co se formy týče, z gramatiky jsem našel jen slovo "předznamená", ze kterého pravděpodobně vyskočilo jedno "na" (tedy správně předznamenaná nebo předznamenána). Ale taky se můžu plést, že... :o)

No a kdybych to měl celkově zhodnotit a přidat nějaké ty klady, nezapomenu zopakovat již několikrát zmíněnou absenci větších chyb, rozhodně místy hezké obrazy a jasnou srozumitelnost textu (což ovšem s některými částmi textu dost kontrastuje) a... Řím. Zkrátka je mi téma blízké, takže promiňte subjektivitu.

Na hodnocení to nic nemění. Dávám tři a těším se na další autorovy počiny.

--Darn--