Svítání nad sakurami
| Autor: | deshi |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 27 |
Cesta podél Reely ubíhala pomalu. Řeka byla rozvodněná, jako každé jaro, a často jsem musel koně vést za uzdu. Neustále jsem si uvědomoval divokost vodního proudu a sílu probouzející se přírody. Tu a tam po hladině pluly kusy ledu, které se ve vycházejícím slunci třpytily jako kapky rosy. Stejně jako když jsme spolu v létě pozorovali východ slunce.
Zahlédl jsem první domky z vesnice. Lidé se uctivě ukláněli a poté hned zase běželi po své práci. Nějaké dítě se při pohledu na mně rozplakalo a matka ho s mnoho omluvami odnesla do domu, aby se utišilo. Uvědomil jsem si, že jsem celý od bahna a po dvou týdnech cesty divočinou musím vypadat jako nějaký zlý kami. Zamířil jsem na malé návrší, kde stál příjemně vypadající rjokan, který halil do mlhavého závoje říční opar.
Vykoupal jsem se a oddal se masáži. Zkušené prsty mi do svalů vlily opět sílu a energii. Po střídmé snídani, sestávající z rýže a zeleniny, jsem se oblékl do svého šarlatového kimona. To mezitím někdo perfektně vyčistil a úhledně složil. Zavolal jsem majitele rjokanu a poděkoval mu za dobré služby. Domluvil jsem se s ním, že si u něj nechám koně a do ruky mu vložil několik mincí. Rozhodl jsem se, že zbytek dojdu pěšky.
Celá má očista trvala kratší dobu, než jsem si myslel. Mlžný opar se již sice rozplynul, ale slunce stále bylo nízko nad obzorem. Vystavuje tvář jeho hřejivým paprskům jsem se vydal k nejhonosnějšímu stavení na kopci za vesnicí. Hradní věž o čtyřech patrech – každé stráženo lučištníky, stejně jako hradby – se tyčila do výše jako zdvižený prst. Ruka ze zvyku spočinula na jílci delšího meče a ten dotyk mi dodal tolik potřebného klidu. Má cesta byla u konce, zbývalo přejít jen po mostě hradní příkop.
„Mate!“ ozval se strohý hlas od brány.
Drobný ptáček s nachovým a bílým peřím přelétl přes cestu a posadil se na malý trnitý keř po mé levé ruce. Neklidně pokyvoval hlavičkou a rozhlížel se na všechny strany. Něco štěbetal a poté odlétl. Větvička, na které seděl, se tím prudkým pohybem rozkývala. Poslední kapky na rašících zelených lístcích odrazily sluneční světlo přímo na mou hruď.
„Kindžiru!“ hlas byl nesmlouvavý a nepřipouštěl odpor.
A pak jsem ucítil tu vůni, kterou tolik miluji – rozkvetlé sakury. Vzpomněl jsem si, jak jí ten růžový květ slušel, když si jej vpletla do vlasů. Jak potom celá voněla, když jsme kráčeli ruku v ruce podél řeky. Zvedl se vítr a já si uvědomil, že se setmělo. Přicházel tajfun, zde, daleko od moře, velice vzácný. Nasál jsem vzduch a ucítil jeho slanou vůni.
„Nan desu ka?“ slyšel jsem libozvučný hlas z velké dálky.
Slunce zmizelo, ale nějakým zázrakem si jeho poslední paprsky stále hrály na mém kimonu. Na šarlatové se objevila světlejší místa, která vytvářela podivuhodný květinový vzor, tak smutně nádherný. Rozpršelo se a slané kapky mi dopadaly na tvář. Přemohl mě smutek, hluboký a konečný. Snažil jsem se vybavit si, kam a proč jdu.
Skrze šedé a těžké mraky se opět prodralo slunce. Viděl jsem jeho jasnou tvář, jak se nade mnou sklání. Musel jsem snít, blesklo mi hlavou. Něco se mi zdálo a pohlazení, které jsem ucítil na tváři, toho bylo důkazem. Bylo tak něžné. A voňavé, jako by osamělý okvětní lístek sakury donesl závan větru z její zahrady až sem na cestu. Déšť byl tak příjemný, teplý. Přinášel mi klid, který jsem už dlouho nezažil. Zdáli jsem slyšel nějaké hlasy, zmatené a rozčilené. Nechtěl jsem opouštět svůj klid. Byl dokonalý.
„Gomen nasai.“ zašeptal jsem.
Diskuze
deshi,
ano máš pravdu a plně s tebou souhlasím, když to řeknu zjednodušeně a narovinu, jsou jen samé *keci*, protože jsem nevěděl co mám napsat, mé nízké hodnocení je jen z toho důvodu, že nemám rád tématiku se samuraji. Jestli chceš tak se ti omlouvám a beru to, co jsi napsal na vědomí, protože se řídím heslem, "že chybami se člověk učí", neníliž pravda.
Lord Bhaal
Co se tvý kritiky týče, musím říct, že je bohužel o ničem. Jako autor si z ní vezmu totiž jen to, že nemáš rád samurajské téma, ale přesto povídku s tímto tématem hodnotíš. Čímž vlastně říkáš, že děláš něco proti svému přesvědčení, nebo také, že se nebavíš a server má mimo jiné poskytovat zábavu. Smutné.
Bod jedna tvé kritiky - které pasáže přesně chceš, aby byly rozvedené? A proč mají být rozvedené, když uznáváš slohovou kvalitu díla, tak bys měl dle mého poznat, že dílo je psané úmyslně tak, aby krátné věty vytvářely děj a probouzely fantazii čtenáře.
Dále i kdyby to bylo podle tebe rozepsané tak, jak chceš, tak by to bylo "o něco kvalitnější" - tedy tomu mám rozumět, že když to natáhnu na dvojnásobnou délku, budu mít od tebe hodnocení 2*?
Vezmu-li to v souhrnu. Tvá kritika je nicneříkající, obecná, ostatně jako tvé ostatní (u jiných děl). Nelíbí se mi. Máš-li nějaký názor, prezentuj ho zřetelně a jasně, ne za rouškou obecných věcí. A mohu-li tě požádat, piš - ne jen u mého díla, ale i jinde - tak, aby si z tvých slov autor něco mohl vzít. Protože jinak je tvé psaní o ničem.
Se smutkem deshi
Zdravíčko deshi,
je mi líto, že jsem se opozdil s příspěvkem, přiznávám je to moje chyba.
Co se týče mého nízkého hodnocení, chtěl předem říci, že to je jen subjektivní názor nic jiného.
Tvé dílko je co se týče slohové stránky určitě dosti kvalitní, ale po obsahové stránce se mi to nelíbí, hned ze dvou důvodů, za prvé a pro mně nejdůležitější je určitě to, že místy je to dosti ostrouhané, jakoby neucelené, bylo by lepší některé pasáže rozhodně více rozvinout, myslím si, že by to pak bylo rozhodně o něco kvalitnější, a mým druhým důvodem, který má ovšem na mém hodnocení nepopsatelně menší důraz, je ten že téma samurajů, sakur atd. se mému žaludku poněkud příčí.
PS: ten druhý důvod si neber osobně, je to jen můj subjektivní názor
Koničiwa,
Prvně je zde několik věcí, které mne zarazily:
První odstavec, čtvrtá věta:
"...Tu a tam po hladině pluly kusy ledu, které se ve vycházejícím slunci třpytily jako kapky rosy..." - slovo "kusy" působí dojmem jednolité masy - například malých ledových ker; u takto velkých objektů se zdá nelogické jejich srovnání s jednotlivými drobnými kapkami rosy.
Druhý odstavec, první věta:
"...Zahlédl jsem první domky z vesnice..." svr. "Zahlédl jsem první domky vesnice." - ono "z" působí nadbytečně a rušivě.
Čtvrtý odstavec, třetí věta od konce:
"...Hradní věž o čtyřech patrech – každé stráženo lučištníky, stejně jako hradby – se tyčila do výše jako zdvižený prst..." - velmi nešťastné spojení; je ho možné vykládat i takto: "Hradní věž, která se tyčila do výše zdviženého prstu." Toto malé stylistické zaškobrtnutí poněkud narušuje chmurný, dramatický podtón, jímž je celá povídka prostoupena.
Shrnutí:
Osobně velmi preferuji východní symboliku, přestože poněkud jiného rázu; avšak na tomto díle mne zaujaly půvabné, jednoduché a přitom přísně účelné slovní obraty, spojené obdivuhodným způsobem s lyrickými popisy (z nichž je však ještě o to více cítit jakýsi temný chlad, ovívající tváře...).
Velice kladně musím zhodnotit také název. Působí na mne dojmem oxymoronu a troufám si tvrdit, že to byl jeden z jeho účelů; spojení něžných bílorůžových kvítků, které tak rychle odcházejí a jsou znamením zmaru a konce a svítání, které naopak značí nové začátky se fascinujícím způsobem snoubí ve výsledného Ouroborose, který nikde nezačíná a nikde nekončí, neboť vše má svůj smysl a zančí, že smrt není nutně koncem, stejně jako život není nutně začátkem.
Pozitivním bodem je také délka díla; přiznám se, že si myslím, že sjem nepochopila ani polovinu skrytých obrazů a narážek a budu se tedy k němu ráda vracet; věřím však, že obsáhlejší povídka v tomto duchu by z téhož důvodu mnohé odradila; navíc některé obrazy a symboly se musejí rozležet, než jsi schopen je interpretovat - a pak by pochopení delšího dílka bylo časově vskutku náročnou záležitostí.
Dalším kladným bodem pro toto dílo je jeho neotřelost (přinejmenším v kontextu rubriky).
S úctou hodnotím toto precizní dílko s dobrým kontextem a půvabnou pointou čtyřmi hvězdičkami.
S přáním dalších úspěchů
--Sol
Deshi
Dobrá tak postupne vykřičníka tam být nemusela jen jsem tím chtel zdůraznit,že MĚ opakuji MĚ tento příbeh přišel bez hlubšího děje. To že se nekdo umyje a nechá namasírovat je pěkné leč mi přijde divné psát o tom příbeh na hřbitov.
A to, že se mi příbeh nelíbil neznamená že není dobrý podle mnoha ostatních je příbeh výborný.
Vše v tomto příbehu je pěkne a byrvite popsáno což sem ocenim 2*.
Omlouvám se za původní jedno řádkoví popis, ale nic mne v té chvíli nenapadalo jen se mi nento příbeh nelíbil.
Morli
Morli
Marně přemýšlím, co znamená ten druhý, třetí, a další vykřičníky. Stejně tak, jako ten první. A také mi nějak nejde do hlavy, jak mi má pomoci jednořádkový komentář osvětlit tvé dosti nízké hodnocení.
A navíc. To, že tys tam děj nenašel, nemusí přeci znamenat, že tam není? Jako příklad uvedu několik pasáží, snad ti budou připadat dosti dějové:
1) Cesta podél Reely ubíhala pomalu - zřejmě někdo někam jde, že?
2)
Vykoupal jsem se a oddal se masáži. Zkušené prsty mi do svalů vlily opět sílu a energii. Po střídmé snídani - jestli tady není vidět děj, který zabral minimálně čtvrt hodiny, tak pak už nevím.
3) přímá řeč - pokud je někde přímá řeč, tak tam běží rozhovor, což je také děj. To, že tu přímou řeč neumíš přeložit přeci neznamená, že tam není.
A vezmu-li to z úplně jiné stránky. Pokud odmítáš uznat, že je v povídce děj, tak mi vysvětli, proč musí být v každé povídce na hřbitově děj? Proč nedokážeš brát toto dílo jako bezdějový slohový útvar a hledat v něm něco jiného?
S úctou deshi
je to zajímave vybarvený příbeh leč chybí mi zde nejaký DĚJ! ! ! ! !
Mě osobně tahle povídka velmi zaujala a nechala ve mně takový zvláštní pocit... no však to znáte chvíli zůstanete koukat do monitoru a přemýšlíte... jenom mi bylo líto, že jsem si nejdřív přečetla povídku a potom až diskusi, protože deshi velmi pěkně vysvětluje, jak to vlastně všechno myslel. Třeba by mě vůbec nenapadlo hledat něco hlubšího v tom, že hlavní hrdina jde pěšky:-) No ale i tak se mi to líbilo a dávám plný počet.
Jen malá poznámka k těm nepřeloženým slovům - je sice pravda že jsem přeložila jenom to Gomen nasai, ale souhlasím s deshim, že zbytek vyplývá z atmosféry povídky a dá se domyslet celkem jednoduše
S pozdravem
Ellizion
Skorpion a Maris:
Aha. Děkuji, že jste mě opravili. (téda...jsou chvíle, kdy si připadám opravdu nevzdělaně :))
Zdraví Azucuache
No po dočtení tohohle příběhu jsem na rozpacích, přečetl jsem si co napsal deschi a v některých věceh nesouhlasim
1)Symboly-ty možná víš že voda předsetavuje život, nebo že když samuraj jde pěšky znamená to pokoru, ale např. já jsem vůbec nepochopil že příběh je o samurajovi a nemyslím si že by to vůbec někdo pochopil.
2)Děj-říkáš že ty vidíš děj hned, ale to je přece jasné že ho budeš vidět ty, když jsi to napsal ty, ale my ostatní, teda aspoň já jsem ani zdaleka nepochopil o čem to je, možná si to měl nějak dovysvětlit a případně říct co ta neznámá slova znamenají.
3)Pak jsi tady napsal nějaký fakty, např. že samuraj vždy nosí dva meče atd. ale to myslím mělo patřit do příběhu, takhle se mi to zdá, promiň na upřímnosti, jako naprostý nesmysl.Možná že já jsem tady ten který to špatně chápe, ale myslím že ty jsi ten který mi to neumožnil pochopit.
S pozdravem
Bruce Wayn