Hřbitov

Půlnoční pozdrav Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 25

Půlnoční pozdrav

Větrem byla roznášena podivná melodie, která však byla rušena vzdáleným odbíjením kostelních hodin. Původcem pobrukování byl asi sedmnáctiletý chlapec, který rychlým krokem kráčel nočními uličkami města. Oděn byl do zdobeného šatu, jenž dávalo najevo, že osoba jej nesoucí, nepatří k chudé části města. Na krku se mu houpal zlatý řetízek. Dlouhé vlasy mu vítr rozčesával na všechny možné strany.

V tom chlapec zaslechl jakýsi úryvek rozhovoru nedaleko od něho: „…však já tě taky miluji, zlatíčko. Strašně moc tě miluji.“ Hlas patřil muži ve středních letech, o tom nebylo pochyb.

„Proč mi tedy takhle ubližuješ, Keby? Pokud ke mně opravdu cítíš to, co říkáš, nemůže se to stát,“ nějaká dívka tomu muži odpověděla. Hlas se jí celý klepal a bylo z něj patrné napětí.

Zdálo se více než jasné, že se jedná o rozhovor dvou lidí, kteří k sobě mají velice blízko, to Fusona na tolik vzrušilo zvědavostí, že ani na chvilku nezaváhal a potichu se přikradl k plotu, za nímž se to celé dělo. Opatrně se pokusil nahlédnout přes hradbu stlučeného dřeva a následující zeleň, aby zjistil, jak vypadají původci hovoru.

Kousek od něho stáli muž a žena. On měřil skoro dva metry a celé jeho tělo bylo pokryto svaly. Na sobě nesl potrhané šaty. Do očí se mu dívala dívka asi o dvě hlavy menší. Její tělo bylo křehké, oblečeno do bílých šatů s ozdobami. Vlasy měla dlouhé a bíle jako měsíční záře.

„Víš lásko, že to nedělám schválně, ale je to nutné… prosím, neplakej už. Nerad vidím ty slané kapky na tvých tvářích,“ odpověděl muž soucitně.

„Ach, Keby,“ dívce se z očí vyronily další kapičky slz. „Není to nutné, musí být i jiné řešení, vím to.“

Muž dívku objal a něco ji šeptal do ucha, Fuson ale přesně nerozuměl těm slovům.

„Tak já půjdu s tebou. Utečeme společně,“ vykřikla.

„Ne, Miriano. Moc dobře víš, že nejsem člověk, jsem bestie, která zabíjí lidi, ublížil bych i tobě, aniž bych o tom věděl. Musíš na mě zapomenou a začít znova žít.“

„Věřím, že naše láska je silnější, než tvá druhá podoba. Co na tom, že jsi vlkodlak, já tě miluji.“

Fusonovi přeběhl mráz po zádech. Tolik o vlkodlacích slýchával, jsou to příšerná stvoření pekla. Mění se každou noc v hrozivé bestie a zabíjí lidi. Na čele se mu objevilo pár studených kapek potu. Hrozně se bál, největší zabiják, o kterém kdy slyšel je pár metrů od něj. Musí sehnat pomoc. Pomalu se plížil pryč. Když byl asi dvě stě metrů od zahrady, kde byly obě osoby, vyrazil, jak nejrychleji mohl, k nejbližší strážnici.

Zabouchal na dveře. Nikdo neotvíral. Zabouchal znovu, až slyšel blížící se kroky. Otevřel statný muž ve zbroji domobrany města. „Co chceš tak pozdě večír?“ vykřikl na něj nevlídně.

„Potřebuji pomoct, pane, nedaleko odtud je v jedné zahradě nějaká žena s vlkodlakem,“ vyhrkl zadýchaný chlapec.

„Vo čem to tady žvaníš? Chceš abych se naštval, nebo vo co ti de? Ve vokruhu padesát mil vod města žádnej vlkodlak neni, jasný?“

„Sám jsem slyšel, jak se přiznal, pane. Musíte zasáhnout, nelžu vám, přísahám, že tam je.“

„Estli mi lžeš, máš problém, kluku. Ale jestli ne, máme problém všici,“ trochu svraštil obočí. „Počkej chvilku tady, zavolám chlapy a ukážeš nám, kde žes to viděl toho vlkodlaka.“ Domluvil a spěšně zalezl zpět do strážnice.

Když vyšlo šest mužů, Fuson je rychle zavedl na začátek uličky, kde se skrývala zahrada. „Támhle u toho domu, pane. Tam to je, určitě,“ prohlásil chlapec sebevědomě.

„Teď tady pěkně počkej, než se vrátíme a estli si děláš jenom špásy a zdrhneš, tak si mě nepřej.“

Fuson sledoval jak se blížící strážníci přibližují k zahradě, kde je Keby a Miriana. Chvilku se zastavili u plotu a poslouchali. Netrvalo to dlouho a rychle přeskočili plot a vtrhli do zahrady. To Fuson už nevydržel a rozeběhl se směrem ke scéně.

Všechno již bylo u konce. Jeden z ozbrojenců držel dívku přimáčknutou na zemi a dalších pět mužů zrovna povalili vlkodlaka. Čtyři z nich ho chytli za všechny končetiny a vší silou drželi cukající se tělo u studené země.

„Koukněte se mu na hruď, rychle,“ prohlásil šestý ze stráží s mečem v ruce. Když byl oděv na hrudi roztržen, naskytl se pohled na černý znak kříže, o kterém bylo známo, že mají jenom vlkodlaci.

Muž s mečem v ruce chvíli hleděl na znamení, potom prohlásil: „Za své zločiny proti lidskosti a za to, že nejsi člověk, nechť hoříš věčným plamenem a tvá duše nikdy nedosáhne pokoje.“ Potom zvedl meč nad hlavu a jeho špičku zarazil přímo do středu černého kříže. Miriana vykřikla, Fuson se strašně polekal a překulil se na záda.

Jeden z mužů zamířil jeho směrem. „Padej domů, kluku, tohle není pro tebe.“

Další den ráno se probudil brzo. Byl ospalý, moc se nevyspal, ale na postel neměl ani pomyšlení, rychle se oblékl a vyrazil na náměstí. Tušil, že tam bude dívka.

Během krátké chvíle dorazil k dřevěnému sloupu – šibeničnímu sloupu, na němž se houpala Mirianina mrtvola. Prsty jí modraly omrzlinami, jemné rysy obličeje ji kazila bledost smrti. Na obou holeních měla několik krvavých šrámů, zbytek těla zakrývaly pomuchlané a lehce potrhané šaty. Kolem krku byla upevněná dřevěná cedule, na které bylo černým inkoustem napsáno:

Za své zločiny a napomáhání bestii – odsouzena k smrti oběšením. Nechť se na tyto strašné činny nikdy nezapomene.

Musela být opravdu krásná, tak krásná. Tak nevinná, čím se to vlastně provinila? Fusonovi se z očí vydraly slzy. ‚Je to moje vina, já jsem je našel, já je udal. Já jsem ten provinilý, který zabil lásku. On ubližovat nechtěl, chtěl odejít, bylo to jeho prokletí. A já zničil všechny city, které k sobě cítili.‘ Ještě hodinu tam chlapec stál a hleděl na mrtvou krásu. Na mrtvou lásku.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Ctěný autore

Věř, dílo jsem přečetla několikrát, dokonce jsem si dala pauzu a vrátila se k němu později, ale stejně ho, ač mne to mrzí, nemohu hodnotit kladně, a to z následujících důvodů:

První odstavec, první věta:
"...Větrem byla roznášena podivná melodie, která však byla rušena..." - příliš násilné použití trpného rodu v první větě; jeho použití dvakrát za sebou působí silně rušivě. Srovnej: "Vítr roznášel podivnou melodii, jen občas rušenou...", či "Podivná melodie, roznášená větrem, byla rušena jen...".

První odstavec, druhá věta:
"...Původcem pobrukování byl asi sedmnáctiletý chlapec..." - v předchozí větě mluvíš pouze o melodii; ne o tom, že je pobrukována; bezpřechodová zmínka o pobrukování tedy působí zmatečně; čtenář se na okamžik zarazí, přemýšlí, než mu dojde "co tím chtěl básník říci" a to je pokaždé (nejen v tomto konkrétním případě) na úkor dramatičnosti děje i čtivosti díla.

První odstavec, poslední věta:
"...Dlouhé vlasy mu vítr rozčesával na všechny možné strany..." - stylisticky nepříliš šťastně zvolené slovo; navíc je se zbytkem věty v logickém rozporu: rozčesávat = rozplétat, uhlazovat, třídit jeden od druhého - prostě pravý opak toho, co Ti s vlasy udělá do nich vanoucí vítr (což zajisté potvrdí každý majitel dlouhých vlasů)

Čtvrtý odstavec je celý skoro jen jedna velká chyba:
"...Zdálo se více než jasné, že se jedná o rozhovor dvou lidí, kteří k sobě mají velice blízko, to Fusona na tolik vzrušilo zvědavostí, že ani na chvilku nezaváhal a potichu se přikradl k plotu, za nímž se to celé dělo. Opatrně se pokusil nahlédnout přes hradbu stlučeného dřeva a následující zeleň, aby zjistil, jak vypadají původci hovoru...."
- zvýrazněná čárka: lepší by bylo nahradit ji tečkou; celek by pak působil přehledněji.
- výraz "vzrušilo zvědavostí" nepovažuji za stylisticky nejvhodnější, na druhou stranu mu musím přiznat neotřelost a originalitu; příště jen lépe zasadit do kontextu a výsledek bude jistě mnohem přirozenější.
- výraz "plot, za nímž se to celé dělo" také nepatří mezi nejvybroušenější.
Srovnej: "Zdálo se více než jasné, že se jedná o rozhovor lidí, kteří k sobě mají velice blízko. Fuson, vzrušen zvědavostí na nejvyšší možnou míru, ani na okamžik nezaváhal a tiše se přikradl k plotu, za nímž se rozhovor odehrával."
- stlučeného -->ztlučeného
- "původci hovoru" - opět stylisticky nedokonalé.

Pátý odstavec, druhá věta:
"...celé jeho tělo bylo pokryto svaly... - každé tělo je pokryto svaly. Srovnej: "Jeho skoro dvoumetrová postava byla samý sval"

Pátý odstavec, třetí věta:
"...Na sobě nesl potrhané šaty..." - velmi neobratné vyjádření; JAK na sobě šaty nesl? Měl je třeba přehozené přes rameno? Srovnej: "Celé jeho tělo bylo pokryto svaly a zahaleno do potrhaných šatů."

Pátý odstavec, třetí věta:
"...Do očí se mu dívala dívka..." - Fuson byl schován za plotem, dvojice navíc byla za jakousi zmíněnou již zelení, byla noc - a přesto viděl, že se Miriana dívá Kebymu do očí?!
- mimoto je poměrně neobratné "dívala se mu do očí"; srovnej: "hleděla mu do očí" -ale to je doopravdy miniaturní nedostatek

Dvanáctý odstavec od konce, první věta:
"...„Estli mi lžeš, máš problém, kluku. Ale jestli ne, máme problém všici,“..." - Vtipné, nápadité, navíc skvěle zasazené do kontextu. Ostatně celá scéna, v níž Fuson přiběhne na strážnici je velmi realistická a stylisticky dobře zpracovaná.

Devátý odstavec od konce, první věta:
"...sledoval jak se blížící strážníci přibližují k zahradě, kde je Keby a Miriana..." - logická chyba: Fuson odběhl pro stráže a mezi jeho odchodem a příchodem jistě uběhl určitý čas T, během kterého mohl buď Keby, Miriana nebo oba ze zahrady odejít; není tedy logicky správné použít slovo "je", které označuje současný stav; o tom, zda tam jsou stále, však Fuson ani vojáci nevědí a jdou to teprve zjistit.
- gramatická chyba: avizuji, že zde si nejsem 100%ně jistá, zda opravdu jde o gramatickou chybu; pokud ne, autorovi se omlouvám.
Keby a Miriana = oni = oni jsou by bylo, myslím, gramaticky správně.

Devátý odstavec od konce, poslední věta:
"...rozeběhl se směrem ke scéně... - stylisticky neobratné.

Šestý odstavec od konce, poslední věta:
"...Fuson se strašně polekal a překulil se na záda..." - "překulil se" se většinou používá když chceš popsat pohyb na zemi, například z boku na záda nebo naopak; ne pokud chceš popsat pád na záda (což myslím, že bylo tvým úmyslem zde).

Čtvrtý odstavec od konce, poslední věta:
"...Tušil, že tam bude dívka... - lepší by bylo zkonkretizovat jaká dívka, přestože to čtenáři již vědí; srovnej např.: "...Rychle se oblékl a vyrazil na náměstí; tušil, že tam najde dívku, kterou předešlého včera spatřil v zahradě..."

Shrnutí :
Povídka rozhodně nepatří mezi ty, které se dají přečíst "jedním dechem", není ani z onoho druhu, k němuž by se člověk s chutí vracel. Stylistika je neodpustitelně neobratná, logické chyby působí nanejvýš rušivě, dílko není ani nijak zvlášť čtivé.

Plusové body získává povídka za koncepci, která ač nijak vynikající dává tušit, že autor se snažil s masou příběhu pracovat; tomu napovídá i fakt, že jde již o druhou versi.
Velmi tedy tímto autora chválím za snahu a touhu se zlepšovat.
Snad nejsilnější je u celého díla pointa, která však trpí nezkušeností a nevypsaností autora.
Velmi jsem váhala mezi 1* a 2*, po zvážení všech výše popsaných výtek a kladů jsem se však nakonec rozhodla pro 2*, poněvadž nevidím důvod, proč autora, který měl evidentně dobrý, propracovaný nápad, který však nezvládl zpracovat na dostatečné úrovni, demotivovat nižším hodnocením (zvláště s ohledem na autorův věk); přesto však pro mne dílo nedosahuje kvalit tří hvězdiček, a proto ** jako finální hodnocení.

Salmare, jak vidno, nápady máš dobré, příště zkus použít Dílnu či více beta-čtenářů a jsem si jista, že se to na konečném výsledku podepíše jednoznačně positivně.

Přeji do příští tvorby co nejvíce úspěchů; náběh máš dobrý, tak jen neklopýtej a výsledky se jistě dostaví.

S pozdravy
--Sol


 Uživatel úrovně 0

moc se mi to líbí hezkej příběh a pekne spracované podle mne!


 Uživatel úrovně 3

Azucuache: Kdyby sis přečetla jednu z mých reakcí níže, zjistíš, jaký mám postoj k problému vlkodlaků v tomto příběhu. :-))

Jinak ano, je normální že se vlkodlak mění jednou za měsíc, ale nikde není psáno, že nemůžeme mít své vlkodlaky. Třeba i vlkodlaka, jako vlka, který se mění jednou za měsíc v člověka apod. Fantazie má dveře otevřené a můžeš projít všemi možnými směry...


 Uživatel úrovně 0

Milý Salmare.
Příběh byl zajímavý, ale měla bych pár výtek k úpravě - přesněji řečeno ke stylu psaní. Ale to už zmínil Deeph a tak to nebudu opakovat.
Jinak se ti to opravdu povedlo - za 4*
Jenom...já jsem si vždycky myslela, že se vlkodlak mění jenom za úplňku a ne každou noc

Azucuache


 Uživatel úrovně 0

Povídka jako taková se mi líbí. Asi neni příliš věcí co bych chtěl či mohl vytknout. Jediné co mě opravdu trochu mrzí, je délka díla. Je to velice zajímavé a má to i slušnou hloubku. Avšak mě osobně by se pár odstavců navíc líbilo. Podle mě by si to zasloužilo více se rozepsat. Rozšířit popisy. Rozpracovat myšlenky Fusona. Hlavně v části kdy zjistil že Keby je vlkodlak. Možná by si nemusel psát tak jednoznačně. Musím souhlasit s Kokršpanělem, že v první verzi, kde Fuson poštval na vlkodlaka otce to bylo lepší, zde jsou ale zase jiná plus. Celkově si ale myslím, že jsi to teď spíše vylepšil. Líbí se mi to, to bych jinak nedával čtyři. Na pět mi tam něco chybí a hlavně mi asi vadí, že je to tak krátké, ale jinak rozhodně ,,kvalitní" *:)*. Myslím že Salmar umí psát mnohem lépe, přesto je to ale velice dobré. Alespoň já si to myslím.

S úctou
Rigur


 Uživatel úrovně 0

Dobře, dobře možná jsem se mýlil. Asi né každý si všechno dokáže domyslet. Ale přeci jen na mě to bylo až příliš jednoduché (tím samozřejmě nechci nikoho shazovat a tvářit se jako bych měl iq 150 a věstecké schopnosti pomocí nichž jsem schopen předpovědět obsah dosud nepřečtených řádků- vůbec NE).
Jistě nemůžeš se trefit do vkusu všem, že? A zvlášť nějakému Aramirovi, který je náročným čtenářem, jenž má rád skryté polopravdy, nevyřčené věty a jemuž nevadí číst mezi řádky.

Pokud ti šlo pouze o pointu- tak to jsi ji mohl shrnout do dvou vět a nemusel jsi se psát s takovým dílem.
Vím, co jsi chtěl příspěvkem říci a zřejmě ze strachu z nepochopení jsi popsal, vše tak, aby nevznikali nějaké zbytečné pochyby a aby si člověk nemohl domyslet nic jinak, než jsi to chtěl vyjádřit ty. A v tom já právě vydím to tu největší "chybu" (ona to chyba vlastně není, ale tohle já prostě vidím jako věc negativní).

Závěrem: škoda, že tu neplatí heslo- Jaký obsah taková i forma!

+A-


 Uživatel úrovně 3

...Zvláštní, jak moc lidí se řídí "Alkátorvským" pojetím hlasování (naprůměrné 3*; kvalitní 4* apod.) Moc zajímavé...

anarion: Neodpustím si jenom malou poznámečku - "čtu například Pratchetta a vím tedy, jak to bude psáno, co mám očekávat a asi i to, jak to dopadne odhadnu velice rychle. Právě proto to zařadím mezi průměr,byť je to napásno pěkně?"

...Ach ouvej, Aramire, vidíš, že ne každý všechno odhadne a ne každý si domyslí, že o děj jde jenom minimálně. Hlavní je výsledná pointa, kterou pochopila například Maris, nebo irook (mimojiné)...

A druhá poznámečka pro uživatele anarion: Pokud tě napadá jedno jediné téma, které by bylo atraktivní a zároveň nespracováno, prosím, ozvi se mi s ním do pošty.


 Uživatel úrovně 8

"Povídka jako taková se mi líbyla. Má nápad i děj a rychle ubíhá. Zvláštní ,tyto povídky typu ,někdo někoho udá ,pak si to vyčítá jesem četl už vícekrát ,proto mě to nepřekvapuje. Následný děj jsem už odhadnul někde v půli ,ale to nemění nic na tom že je to písané dobře. Osobně bych to viděl na nadprůměrné dílo. Do kvality tomu ještě něco schází."


 Uživatel úrovně 0

No, jak tak na to koukám, povídka je poměrně kontroverzní a ve stupnici hlasování se objevují snad všechny stupně, co jsou k dispozici.
Nemám k tomu žádné výhrady, jen snad na vysvětlenou - toto je bohužel riziko krátkých bryskných povídek. Někomu myšlenka sedne, někdo ji tam nenajde a místo toho se snaží nějak pochytit příběh, který sám o sobě je pouze kulisou vyplňující pozadí.

Jsem rád, že si své hodnocení dokáže každý alespoň z určité míry obhájit.

Aramir
Každý si rozhodně tu "spoustu věcí" domyslet nedokáže. Důkazem jsou i dlouhá Salmarova vysvětlení týkající se samotných principů zákonů, které se v povídce dostávají ke slovu. Nemalý podíl na tom má pochppitelně i ne zcela absolutní slohové zpracování, kdy se spousta pěkných momentů ztrácí za nemastným popisem rozvitých vět. Tak už to ale bývá...


 Uživatel úrovně 0


Salmar:
Nezlob se, ale musím hlasovat takhle nízko. Nápad to je rozhodně zajímavý, ale jeho zpracování se mi opravdu nelíbí. Co mi vadí nejvíc je, že až příliš popisuješ věci, které většinou dále rozebírány být nepotřebují a slova jsou tak mnohdy zbytečná. Celé dílo na mě působí hrozně jednoduše. A to, jak se snažíš vysvětlit každou myšlenku, mě vybízí k tomu, abych celý příspěvek vnímal tak, že je psán pro "blbečky". V uvozovkách- prostě tím myslím, že každeý průměrný člověk si dokáže spoustu věcí domyslet.
Jak říkám, v tom prostě vidím kámen úrazu.
Nic ve zlém, takhle to prostě vidím...

+A-