Hřbitov

Smrt a Krev Hodnocení: Průměr

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 12

Miluji krev, to byla moje první slova. Pořád si pamatuji, jak mi to matka každý večer připomínala a já byla štěstím bez sebe, že jsem řekla zrovna toto. Povídala mi kdo jsme, proč jsme přišli a že naše první slova rozhodují o našich osudech. A měla pravdu, miluji krev… krev a smrt. To jsem já.

Ležím na zemi, hlavu mám v jejím klíně, má krásné dlouhé hladké nohy, alespoň toto vidím z přivřených zakrvácených víček. Umírám, leč v klíně krásné dívky. V duchu se uchechtnu nad ironií osudu umírat v takovéto poloze, bez šatů, myšlenek, vzpomínek. Ano, svlékla mě a teď mi hladí vlasy a zpívá si nějakou smutnou písničku v cizím jazyce, zní to podobně jako elfština, ale je melodičtější. Já tu ležím a jsem v objetí krásné dívky, která mi zabila všechny mé přátele a já ji miluji… toto jediné si pamatuji, tuto jedinou myšlenku my vštípila. Když násilím odpoutám pohled od jejích nohou, vidím jejich mrtvá těla. Ihned zavřu oči a opět usnu v jejím klíně. Ach ano, je mi krásně.

Každý z nás, když se narodí, vyřkne první větu. Je to instinkt, reflex, pud. Tyto věty jsou stejné, po celé generace a každá má svůj význam. Známe asi dvacet vět. Jedná se o jednoduchá hesla, která rozhodují o našem osudu, životě, schopnostech…, ale pouze pět vět má takovou váhu, aby bylo dítě vzato mezi vyvolené a tam jsem i já.

Opět se probouzím v jejím klíně, nemohu se pohnout a jediné co vidím jsou její bílá stehna. Cítím pošimrání jejich vlasů na své tváři, jsou tak hebké. Olízne mi ucho a mě zaplaví blaženost a vzrušení. Trošku se zachvěji, když mě do něj malinko kousne, ale potom mi do něj něco pošeptá, něco, čemu nerozumím, ovšem ihned mi do hlavy vystřelí pronikavá bolest. Nenávidím magii. Celé tělo mám v jednom ohni, začnu sebou škubat a házet, tělo vypnu jako luk a na setinku jí pohlédnu do tváře… Vzápětí ihned omdlévám.

Maminka mě učila všechny věty, které můžeme vyřknout a pak mi vysvětlila, co každá věta znamená. Já jsem pilně poslouchala a vše si zapamatovala, ovšem když jsem se zeptala na těch pět vět, kterých si náš národ tak cení, prozradila mi z nich jenom tři a důrazně mi zakázala se na ty dvě zbývající vyptávat, ale já byla až moc zvědavá a neposlechla. Tajně jsem se ptala vyvolených co znamenají, ovšem vždy mě prozradili a já pak byla bita, moc. Když jsem byla přistižena, jak se ptám na tu zakázanou věc potřetí, mučili mě. Řezali do mě noži, pálili mě pochodněmi a pak vše magií vyléčili tak, aby na mém těle nezůstala jediná skvrna po mučení. Od té doby se na ty věty neptám a začínám se učit umění prastaré magie, post vyhrazen pouze pro vyvolené. Měli jsme ještě tajné školy, ale tam mohla jenom elita, která vyřkla právě ony věty, které nesmím znát, neměla jsem je ráda, byli nafoukaní.

Když se probudím, ihned si vzpomenu, co se stalo, ale nemohu si vybavit její tvář. Pak mi dojde, že nemohu otevřít oči, nic nevidím. Pokusím se víčka otevřít znovu, ale to snad… jsem slepý! Všude cítím teplou krev, na rukou, nohou, břiše, ale nejvíce cítím, jak mám krví naplněny oční důlky. Chce se mi zvracet, ale nemám co, chce se mi křičet, ale hlas mi odumřel v hrdle. A proč vlastně křičet? Nikdo by mě neuslyšel, nikdo by mě nezachránil. Otevřu ústa, mám je plné krve, jakmile jí ale vyplivnu, ihned se znovu naplní. Začínám se strachem klepat, ale to už slyším jemné kroky jak ke mně přichází a potom známé pošimrání jejích vlasů na mé tváři…

Vždy jsem milovala krev a když jsem měla největší žízeň, kousala jsem si zápěstí a pak jej magií zhojila, maminka mě za to vždy bila, ale mě bylo dobře. Když jsem úspěšně vystudovala školu magie, musela jsem z vesnice, chápala jsem, že je to tradice, ale byla jsem smutná a ještě tak mladá. Bylo mi teprve pár stovek let a moc jsem si zvykla na maminku. Běžela jsem za ní, ale už to nebyla ona. Odkopla mě jako psa, chytila za vlasy a sama vyvedla z vesnice. Pršelo a já měla bláto všude, ve vlasech, ústech, očích… Nechápala jsem to, jak se mohla tak změnit, vždyť jsem byla její dcera! Od té doby jí nenávidím. Byl to nejhorší den mého života a já měla v sobě tolik zlosti, vzteku, zoufalství, že jsem je musela nějak vybít. Zabíjela jsem a pila krev a pokaždé, když jsem hltavě pila onu rudou teplou tekutinu, chtěla jsem ještě více. Čím víc jsem pila, tím víc jsem prahla po další krvi až jsem jednou našla řešení. Lidská krev mě vždy uspokojila a posilnila mnohem víc než zvířecí, na kterou jsem byla zvyklá…

Začala mě hladit a líbat. Měla hebké sametové rty a velmi ostré zoubky, hltavě pila mojí krev z úst a kousala mi spodní ret až do masa, každým jejím dalším hltem jsem ztrácel vědomí a snad i život, avšak jediné, co si dokážu vybavit, je myšlenka, že ji miluji.

Našla jsem si dokonce i domov, byl to takový zajímavý hvozd. Byl hrozně tichý a to my vyhovovalo. Lidé neumí chodit tiše, ani ti co se nazývají chodci a chlubí se bůhví čím, ale jejich krev je nejlahodnější, má takovou zajímavou esenci. Přepadávám kolemjdoucí pocestné a bydlím na stromě. Také nesnáším oblečení, chodím nahá, protože šaty mě omezují v pohybu, vydávají přílišný hluk a vadí mi na kůži. Ano, našla jsem zalíbení v krvi. Žiji pro krev, žiji pro smrt, vyhledávám obojí a obojí nacházím v jediném činu, zabít a vysát. Hrozně ráda cítím proud teplé krve jak mi smáčí rty a následně zaplaví celé mé tělo, je mi potom tak krásně. Jak to říkávala matka? Krev byla vždy mincí našeho království. A měla pravdu. Nedávno jsem narazila na malou skupinku lidí, která putovala tímto hvozdem, měli rychlou smrt ale ten poslední… měl tak lahodnou krev a já si s ním dlouho hrála. Nechala jsem ho zapomenout a trošku se s ním pobavila… než zemřel, to mě vždycky hrozně baví, protože miluji krev… krev a smrt.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Buď pozdraven,
Tvoje povídka se mi velmi líbila, nejenom že jsi použil mou nejoblíbenější rasu v kombinaci s nejoblíbenějším stylem psaní, ale navíc jsi to zpracoval na výbornou!
Je pravda že sem, tam, bylo pár nedostatků, ale žádný tak velký aby mi celkově zkazil zážitek:-)
Když bych mohl hlasovat, dal bych 4*, už se těším na tvá další dílka
Mnoho dalších úspěchů ti přeje, Noční stín


 Uživatel úrovně 0

Milí anarione,

trošku si tady zařádim na kritice tvého díla. Pár poznámek v bodech:

1) Často opakující se slova, zvláště spojky by chtěly trošku obohatit. Dvě stálice a a že se jistě dají při změně pořadí slov nahradit jinými.

2) Ležím na zemi, hlavu mám v jejím klíně, má krásné dlouhé hladké nohy, alespoň toto vidím z přivřených zakrvácených víček.

Tahle věta je dle mého mínění dost dlouhá a nebylo by na škoda ji rozdělit. Třeba v tomto znění.

Ležím na zemi, hlavu mám v jejím klíně. Má krásné dlouhé hladké nohy, alespoň toto vidím z přivřených zakrvácených víček.

Ale moje výhrady na tuto větu pokračují. Dvakrát sloveso mít, jen v jiném tvaru. Což raději napsat:

Ležím na zemi, hlavu položenou v jejím klíně.

A ta druhá část. Též se mi protiví její znění. Častokráte se též vyskytuje jeden jev. Jedna věta obsahuje vícekrát delší líčení něčeho, skladající se z několika za sebou jdoucích přídavných jmen. Tvoří tak dlouhé, nepřerušené linie znějící chudě. Což je oživit mírným rozdělením?

Má krásné dlouhé a hladké nohy, což vidím z přivřených zakrvácených víček.

3) Kromě přebytečných opakujících se spojek chybí sem tam čárky ve větě.

Toť asi vše, protože mého řádění bylo dost. Maličká chvilka zbyla i na chválu. Líbí se mi nápad povídky, vcelku i její zpracovaní. Dvě dějové linie jsou zajímavé a pokud jsou i dobře zpracované, tvoří nezapomenutelné dílo. Tím, bohužel, ještě Krev a smrt není. Očekávám další díly s předzvěstí něčeho lepšího. Chce to ještě trošku zapracovat na gramatice.

Díky za příjemné počtěníčko, vhodné k vyřádění mojí bestie.

S pozdravem

Fee


 Uživatel úrovně 0

Snad jen že když se chce člověku blít a nemá co, svírají ho křeče.
To se tam dalo napsat.
Jinak pěkné, rád jsem si to přečetl, ale ještě pořád bych to nevyhledával k přečtení, neprahnu a netřesu se na další díl.


 Uživatel úrovně 0

Anarion:

dobrá, možná ti jen doplním, že by to měla být spíš nová rasa, nežli nové povolání ... přeji hodně úspěchů, zase jsi mi zodpověděl polovinu otázek, ale co mám s tebou dělat chlape :D ... takže ti ještě ohledně tohohle napíšu do pošty, protože mam opravdu hodně otázek... a hlavně jednu, která se sem opravdu nehodí :) ...

Možná, jestli znáš hnihu Nekroskop, ta má ze začátku jednu knu, pak další a pak navazuje trilogie atd. možná bys mohl udělat to samé ty za pár měsíců, až se k tomu vrátíš :)

found

příspěvek upraven z : 22:14:37 23.07.2007

P.S. snad už je to bez chybek.


 Uživatel úrovně 8

found: Vrátím se k tomu, pokud vás to bude bavit, to je moje motivace :o)

found:
Rád nechávám nezodpovězené otázky, do budoucna se k nim buduc vracet :o)

Samozřejmě že rasa... přepsal jsem se.

V poště budu odpovídat velmi rád.

Nekroskop neznám, ale nevylučuji návrat k těmto upírským eposům...

Nathaka Warrior:
Do pošty budu reagovat, ale nevyžvaním z nich také uplně všechno :o)

Myslím si že co se dějové linie týče je poslední zatím 3 díl dost zavřený :o)

all: Možná by vás mohlo potěšit, že ve 3 díle vystupuje postava, která byla klíčová, při artefaktu Cassilasovy čepele... ano. Ve trojce se objeví samotný Cassilas :o)

tak se těšte

s úctou anarion


 Uživatel úrovně 1

OT
anarion: Tak kdybys našel nějaké informace ohledně svých upírech taky někde mimo svou hlavu, určitě se s námi poděl :) (Případně reaguj do pošty)

Konec OT

Že bude díl už jen jeden mě mrzí. Myslím, že se nedočkáme mnoha vysvětlení a pravděpodobně to bude v mnoha ohledech příliš otevřené. Přesto se těším, třeba tomu bude jinak.


 Uživatel úrovně 8

all: Ke kritice, obsáhlá byla u ž u Ticha a mislím si že z mého hlediska by jsem konečnou kritiku napsal ke konečenému dílu :o)

found:

1. Pokračování bude už jen jedno. Mám už hotovou poslední povídku navazující na tuto, poměrně dosti uzavřenou, ale pořád tam jsou otázky... kdo ví. Možná se k ní jednou vrátím, zatím to je jen trilogie. Poslední díl se šperkuje v MS :o)

2. Jméno hlavní hrdinky a její tvář nidky nezmíním, ale je krásná jako její jméno :o)

2. Sám jsem si vymyslel svého upíra. O této hrdince a jejím národu mám v hlavě tolik informací, že by to vidalo na nové povolání :o) Ovšem hlavní hrdinka je v obou povídkách jedna na ta samá osoba, v jednom a tom samém prostředí... a tak to bude i v poslední...

all: Ještě nějaké otázky? Jsem si vědom chyb, které jste sem psali. Tato povídka byla napsána nejrychleji a asi se to odrazilo na kvalitě díla. Poslední by měl být lepší :o)


 Uživatel úrovně 1

Nemusí to být DrD upír. Jinak spíš myslím, že je u upírů magie běžná. Pokud nehraješ BiteFight, kde je museli udělat vyrovnané hlavně po herní stránce vlkodlakům. Ale především ve filmech upíři často vládnou mocnými magickými silami.
A hlavně: Monolog je, když jeden člověk mluví. Ne se sebou, ale prostě mluví, já přesnou definici neznám, ale mylsím že to cos řekl je blábol, počkáme až se někdo zkušenější vyjádří. Monolog je například proslov, výzva, přání. Dialog je rozhovor.


 Uživatel úrovně 0

Jujky, zapomněl sem se zeptat ... mam k tomu ještě pár dotazů ...

1) kolik bude ještě pokračování ?
2) znímí se tam někdy jméno té temné postavy, která ráda krev ?
3) Kdo je ta postava? zase ta krvežíznivá ... byl tu názor upríka od Astrálního Oka, ale mám pocit, že v tomhle dobrodružství se jasně vyvrací pohled na upíra z DrD. DrD upíra sem nikdy neviděl, že by se učil magii atd.

4) Jak dlouho jsi nad tím ztrávil času? Zdá se mi, že Ticho bylo přecejen o něco kvalitnější než je tohle. Bylo tam víc zapojení do děje. Dole jsem myslím již psal, že tady to je pořád o jednom a tom samém, že on tam leží, probouzí se atd. ... jediné vyprávění příběhu je z pohledu oné krvefilní bytosti


ještě k Nathakovi : monolog je něco, když mluví jeden člověk sám se sebou. Dialog, když mluví dva lidé ... mono a di ... jenže já si nevšiml, že by tam někdo s někým mluvil. To jen tak okrajově ...


5) Zase jsem si uvědomil, že mi tam nesedí souvidlosti. I když je to hodně propletené omdléváním, takže budu to brát, že mezitím se různě situace změnily ...


Tak, konečná kritika, když tohle spojíme s ostatním dole. Tak by to mohlo být všechno, konečně :) ...

Found


 Uživatel úrovně 1

Nejdříve k anotaci. Píšeš, že je to monolog, přičemž v textu máš vlastně monology dva. Já nevím, jestli je to chyba, ale mě to mate.

Gramatických chyb už jsem viděl i daleko víc, ale konkrétně, prosím, MY by sis měl zapamatovat ;) Je to tam dokonce co vím dvakrát.
Teď už k samotnému příběhu. Musím zčásti souhlasit s Darianem, hlavně ohledně smrti, která je naznačena jen okrajově, jako by nic neznamenala. Nabízí nám to ale zajímavý rozpor v chladnokrevnosti zabíjení té upírky a vřelosti citu umírajícího. Co ale dál vidím jako chybu, umírá tam obět, ale v příběhu se dovídáme vše možné i nemožné hlavně o vrahovi. Možná je to trocha chybka, čekal bych spíš příběh umírajícího. Jak vidím, bude těch povídek víc, takže možná příběhy více umírajících, z nichž postupem času bude vyplývat příběh onoho vraha (vražedkyně), která by pak zcela nečekaně mohla umřít taky:) Ale zčásti souhlasím i s foundem, hlavně ohledně toho, že čas se na povídce nepodepsal a taky ohledně pocitu z díla.
Můj pocit z díla je kladný. Dílo dojem má, byť se mi zdá, že Darian naznačil že se o to pouze snaží. Prolínání obou monologů nepůsobilo rušivě, takže pocit jsem měl dobrý i z nich. Každá z obou postav měla svůj charakter, svůj profil a toho se pevně držela, žádné přeskakování (téměř schyzofrenie, jak je občas vidět jinde).
Já přesto necítil ani pochopení upírky, ani lítost nad smrtí její oběti, pro příště to chce ještě víc dojmů a budeš se určitě lepšit i po téhle stránce. (Po stránce první zapracuj na gramatice, učitě víš, že to potřebuješ ;))
Každopádně je to převelice zajímavé dílo a nemohu v žádném případě říct, že se netěším na další :)