Hřbitov

Posel Hodnocení: Něco to má do sebe

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 12


Ležím tu a dívám se na hvězdičky. Je teplá letní noc, krásně čisté nebe. Ležím na měkké trávě, na míle ode mě jsou jen pláně. Zelené kopečky se táhnou až k obzoru. Tam mám namířeno. Tam za obzorem je město Pilut Gren, jedno z největších měst, které znám. Jsem královský posel. Do Pilut Gren nesu zprávu pro královského generála ve výslužbě Ewiho. Nade mnou jsou tisíce hvězd. Ten pohled mě uklidňuje. Vyrazil jsem z našeho města před třemi dny, tři dny na koni. Vždy mi říkali: „Nejdůležitější je doručit zprávu. Je to důležitější, než tvůj život.“
Lhali, dívám se na hvězdy. Noc je tichá, teplá. Ležím tu na zádech, na trávě. Zpráva je mi teď ukradená. To se mi líbí, je mi ukradená! „Slyšíš! Ta zpráva je mi ukradená!“
Proboha, vždyť už mluvím se svým koněm. Musím se dívat na hvězdy, ležet klidně.
Projel jsem už tisíce mil cest. Vedly lesem, po pláních, horami, po poušti, hnijícími bažinami dokonce jsem projížděl i zemí nekromancera! Čelil jsem pouštním bojovníkům, vlkům, drakovi, různým slizkým stvořením z bažin, ledovému obrovi v horách, partě namol opilých elfů, kterým se líbilo moje sedlo a spoustě dalších magických i nemagických bytostí. Pravda, většinou jsem se snažil zdrhnout, ale i pár soubojů jsem musel vybojovat. Teď se dívám na hvězdy. Co se asi stane, až tu zprávu nedoručím? Vždyť je to jedno. Mě už to je jedno.
Zatraceně!
„Sotva jsem vyjel z města, bylo mi to jasný. Zase sem byl na cestě. Půl roku jsem odpočíval po náročném úkolu a pak přes dva roky zábava na hradě. Tedy, náročný ani tak nebyl. Vlastně byl úplně jednoduchý, jen doručit králův vzkaz, na hrad, kde byla královna na návštěvě. Dva dny po krásné cestě, obydlenou oblastí, bez problémů. Ty nastaly až při cestě zpátky. Zastavil jsem se v hostinci, na večeři a nocleh. Už od začátku jsem se jim moc nelíbil, koukali na mě teda dost divně.
Byl jsem dost nervózní, to si pamatuju, a nevím, co jsem to vlastně jedl, ale pamatuju toho chlápka, co ke mně přisedl. Takovej děda, dost divnej, ani se neptal a začal povídat nějaký příběh. Byl moc pěkný. Objednával jsem mu pití. Když najednou dovyprávěl, vstal a odešel. Já vím, že jsem byl dost mimo. Čekal jsem nějakej závěr, konec, ale závěr byl takovej, neopravdovej. Vstal jsem taky a vyběh za ním ven.“
„Zapomněl jsem zaplatit. Kvůli tomu, že jsem zapomněl zaplatit, jsem tak půl roku musel odpočívat! Ti vesničtí balíci mě zmlátili do bezvědomí! Slyšíš? Ty, posloucháš mě, posloucháš mě vůbec? Koni!“
Zatraceně!
Kůň už mě asi neslyší. Proč mu to vůbec říkám. Už to má za sebou, chudák.
Zatraceně! Zatraceně!
Hvězdy. Už brzy. Jsou krásné.
„Zase na cestě. Takový ten pocit štěstí, lechtání u srdce. V sobě strašně energie, chuť rozjet se naplno, letět. Taková krása být znovu na cestě!“
A jak jsem skončil!
„Ležím uprostřed zelených plání a koukám na hvězdy!“
„Jel jsem, takhle plný energie. Těšil se z jízdy, krajiny, čerstvého vzduchu; těšil jsem se z volnosti. Byl jsem vyslán na vlastní žádost. Rozumíš tomu? Já, já jsem chtěl zase cítit, že jsem na cestě. Alespoň naposledy, ještě si to vyzkoušet. Už jsem mohl zůstat na hradě.“
„Tady, vidíš? Na prsou to mám vyšité: Za zvláštní zásluhy! Mohl jsem tam sedět, u stejného stolu, jako sám král a jeho lordi! Ale ne, já byl vždycky nejlepší. Chtěl jsem se ještě rozloučit. Vzal jsem jen tak lehoučký úkol. Čtyři dny cesty, civilizovanou oblastí.“
Achh, už to pomalu začíná.
„Vidíš, teď tu ležím a koukám na hvězdy. Dva dny bez problémů, krása. Dneska jsem se přidal ke skupině cikánů. Táhli s těmi svými domečky na kolečkách právě do Pilut Gren. Nechal jsem koně odpočívat a jel s nimi na voze. Vždycky jsem rád cestoval s cikány. Samozřejmě, jen pokud jsem nespěchal. Vždycky měli ty nejnovější informace, příběhy a znali cestu okolo. Navíc byli rádi sdílní, pravda, občas si vzali nějaký ten stříbrňák za službičku dřív, než jsem jim ho dal sám, měli své kouzlo, a pěkné dívky. Hm, takové, hm, sdílné. Ale už jsem asi starý. Špatně jsem odhadl situaci, víš? Ta dívka měla mezi cikány milého, ale to já nepoznal. V mládí bych si toho všiml, ale…“
Hvězdičky; nejsou nějak blíž?
„Šel jsem se podívat na svého koně, byl přivázaný na konci posledního z vozů. Dával jsem mu jíst a najednou ucítil na rameni ruku.“
„Bez šance“ řekl hlas
„Jo.“ Ahch „Když vás otočí rozvášněný cikánský mladík, těžko mu vysvětlovat, že s jeho milou pouze konverzuji? Dýku mi zarazil opravdu hluboko, ale netrefil se. Asi. Nebo, proč ještě žiju?“
„Trefil se těsně vedle, jednou v tom bude mistr.“ zase odpověděl hlas
„To jsem rád. Byl to hezký mladík a ta cikánka ho měla opravdu ráda. Víš co mi ale udělali? Já padl na zem, a oni zastavili celou karavanu. Ten dědula co je vedl, přišel i s tou svojí babkou. Ta byla hezká tak před osmdesáti lety. Koukli na mě; rozhlédli se po okolí. Věděli, že zabili královského posla. A ten starej řekl:„Seberte mu sedlo, je pěkné, spousta zlata na něm.“ Tak mi vzali sedlo, zbraň, všechno, co mělo cenu, dokonce i zprávu. A víš proč? Protože měla zlacenou královskou pečeť! Pak napadlo tu babku, aby sme to udělali, jako že mě někdo přepad a zabil. Tak by po nich nešli královi paladinové. Přinesla černý šíp. Takový co mají skřeti a zastřelili koně. Pak s klidem odjeli a nechali mě tu umřít! Ležím tu na zatraceně krásný měkký trávě, v nádherný noci a po boku mám místo té cikánky mrtvýho koně! Já, ty hvězdičky se hýbou, přijdu mezi ně?“
„Co se s tebou stane, o tom rozhoduješ jen ty. Jde o to, čemu věříš.
Jinak pokud ti to udělá dobře, ty jsi měl umřít už před třemi hodinami. Trochu jsem se zdržel o pár kilometrů dál, u karavany cikánů. Pochutnával si na nich oddíl skřetů a oni pořád pobíhali a s neštěstím křičeli nad svými věcmi. Zjistili ale, že duchové nemohou působit na hmotný svět a nakonec se nechali odeslat do svých nebí.“
„A už můžu umřít, Smrťáčku?“
Smrťák kývl, máchl kosou a já byl najednou lehoučký. Srdce mě doslova táhlo mezi hvězdy.
„Měj se člověče.“

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Hlasovat už nemohu ale musím říct že tohle dílo je pro mě jako Španělská vesnice.Zkus spíše jednorázovou češtinu. Kombinuješto s lajkskou a nadnesenou. Pak mi to příde takové bez chuti.A ten konec si podle mě moc urychle a tak trochu se tomu vysmál.Jinäk používáš moc zdrobnělin a to mi příběh s tímhle začátkem dost kazí.Je to takové střeštěné ale musim uznat že bránice se krapet chvěla když sem to čet. Měj se


 Uživatel úrovně 0

Darian: Až se někdy uvidíme, připomeň mi to a já ho jen a jen pro tebe vyslovím :-)
T.


 Uživatel úrovně 8

Tuvy, musím v otázke slovíčka „Ahch“ súhlasiť s Fee - dá sa to považovať za chybu. Hoci platí – a to najmä pri citových citoslovciach -, že nie sú adekvátne písomne stvárnené, predsa je tu zopár paradigiem:
- niektoré modulované zvukové výbuchy proste nejdú prepísať (smiech v rôznych situáciách, preľaknutie, hysterické výkriky),
- niektoré zvukové sú už, čoby konverzívne slová, zaužívané (Och, Ach, Ej...),
- povaha interjekcií nám nebráni pokúsiť sa vytvárať vlastné, nové relavantné (!) výrazy, ak ich potrebujeme.

Ale Tvoj výraz nepovažujem za relevantný jednak kvôli tomu, že je veľmi zaužívaná jeho grafická podoba „Ach“ (napríklad povzdych, radosť), no a potom aj kvôli tomu, že je ten výraz foneticky nesúrodý.
Totiž fonetický prepis ahch by – lebo musíme akceptovať znelostnú asimiláciu – bol [axx] ([x] = ch), čo predstavuje výraz s úplne zbytočne predimenzovanou spoluhláskou, výraz, ktorý ani nejde vysloviť.


 Uživatel úrovně 0

Fee - neber to tak hrozně. Chápu, že vyjadřuješ své názory.
Mimochodem "Ahch" není gramatická chyba, ale citoslovce :-)
T.


 Uživatel úrovně 0

Tuvy:
Ano, ale pak by moje body vypadaly jenom takto:
-jak říkal ten a ten toto a toto...
-jak říkal někdo jiný toto...

Je tu probráno skoro vše a já pouze oznamuji své dojmy na věc. Jiank bych prostě mohla prohlásit, že mojí kritiku už tu všichni řekli a já se jenom přidávám k názoru. Bez odůvodnění svého hodnocení. Na svém názoru trvám ať už to řekl kdokoli jiný. Prostě je to tak.

Snad je bych dodala, že dílo prolítávám dodatečně očima a vidích gram. chyby, ale to již také jistě někdo zdůraznil. (přiklad- "Ahch")


 Uživatel úrovně 0

Fee: Hodí se přečíst si diskusi celou, k tvým bodům jsem se vyjadřoval. Nebo aspoň dát najevo, že mé poznámky nebereš (Takhle to vypadá, že jsi ji nečetla.)

ST: Děkuji, ale už několikrát jsem psal, že tohle dílko nebylo sepsané pro tento server a rozhodně nebylo sepsané pod vlivem nějaké módní vlny. Jen jsem si říkal, že by se vám mohlo líbit.
Dílna je skvělá, ale stejně myslím, že používat ji pro literární díla není dobrý nápad. Kromě snížení autentičnosti jde hlavně o vyzrazení pointy těm několika, které dílko budou v rubrice číst.
T.


 Uživatel úrovně 0

Ach, ten pocit nepochopení tak dobře znám, a s autorem dokážu dobře soucítit...

Zastření textu a nemilosrdnost vůči čtenáři je módní, ale málokdo to používá s promyšleným smyslem, a někteří to bohužel ani neumí. Je mi líto, Tuvy, než jsem z toho pochopil, co se pochopit dalo, musel jsem to přečíst třikrát.

Posel neměl být povrchní, ale byl nastíněn příliš lehce, pointa mohla být úderná, ale působilo to na mě jako když já vyprávím vtipy - zapomenu říct nějakou důežitou maličkost a najednou je to celé v pytli a nikdo se nesměje:-).

Pokud budeš psát něco příště, zkus si předtím a/nebo potom sepsat vše, co chceš vyjádřit, a několikrát se zapřemýšlej nad tím, jestli to tam opravdu je.

A v měřítkách tohoto serveru musím hodnotit i gramatiku, když tu máme tak skvělou Dílnu:-(.

Mrzí mě to, ten námět mohl mít na 4 nebo i 5 hvězd, ale takhle zůstává u dvou.


 Uživatel úrovně 0

I já musím s Lyrií souhlasit. Její kritika je výstižná a Darianova nejspíše také, avšak přiznávám, že se slovenštinou mám značné potíže.

Takže,
1) Dílo je značně chaotické
2) Prolínají se v něm nespisovný a obecný jazyk
3) V tomto textu by skutečně nebylo od věci odsadit odstavce, aby byl znát jejich začátek, chaotičnost se tím zmenšuje
4) Možná by se hodilo odlišit myšlenky
5) Dílo opravdu připomíná spíše kostru, chtělo by více propracovat a trochu oživit

Pro mne bylo dílo přespříliš zmatené na to, abych mu dala nadprůměr. Sneslo by to, ještě si s tím trochu pohrát.


 Uživatel úrovně 0

Smycma: Díky
AO: Hm, co dodat. Asi to vnímáš jako vlastní srandu, ale já vím, že to dílko jsem sepsal dřív, než tenhle server asi vůbec vznikl i s jeho hvězdičkami, takže opravdu neodkazuju na tyto... Chvíli jsem přemýšlel, jak moc drze jsi to myslel, ale nebudu ti dělat radost zápornou repkou :-)
NW: Díky. K tomu "schizofrennímu" vyjadřování: Opravdu je typické pro prosté lidi, kteří se pohybují jak mezi šlechtou, tak mezi svými - takové ty, kteří by rádi byli něco víc, nebo se prostě pohybují mezi šlechtou často a tak jejich jazyk nakonec je něčím mezi prostým a vznešeným. Stejně tak typické to je pro lidi, kteří hodně cestují a často se musí dokázat domluvit s mnoha různými osobami - a nejen dokázat se domluvit, ale bavit se s nimi, spřátelit se s nimi.
Jinak to, že posel je trochu schizofrenní je pravda - vždyď si povídá v podstatě sám se sebou - nahlas a v myšlenkách si sám odpovídá. Ten příchod Smrtě ze záměrně náhlý, nejasný - jakoby tam stál celou dobu - nepřichází s oznámením ani pompou. Posel si dál povídá pro sebe a ani si zprvu nevšimne, že mu někdo odpověděl za něj.

Díky za kritiku
S pozdravem
T.


 Uživatel úrovně 1

Milí drazí,

tahle povídka bude očividně sporná. A myslím si, že už půjde jen o to, kdo dá na Lyr s Darianem a kdo uvěří Tuvymu. Já si vytvořím svůj vlastní názor a zkusím zformulovat vše, co tu bylo řečeno, po svém.

Stylistika. Gramatika. Logika. To vše je v díle na jedno brdo. Sepsané za cílem, který je očividný, o kterém všichni víme, postava má nějak působit a taky tak působí, byť za cenu určitého vtlačeného dojmu.
Tuvy na druhou stranu bravurně zvládl proměnu sebe sama na "plochého" posla. Vytvořil jeho pocity a dojmy, nabídl nám jeho charakter (že ho nevidíte? jakto?), jasně nám popsal určité aspekty jeho života.
Osobně se mi také nelíbí schizofrenní mluva "chvíli budu kecat takle a nyní budu hovořit takto". Zmíním to poprvé a určitě ne naposledy, bránit se tím, že postava umírá, není (!) pro mne dostatečná obhajoba. Proč by měla být postava před smrtí schizofrenní? Na druhou stranu zauvažujme: Kdo z nás už někdy umíral? Je i teoreticky možné, že před smrtí myslíme na hvězdičky (ale i tady přiťuknu Lyr, protože "zdrobněliny ANI před smrtí do úst postavy této nevkládej"), je i možné, že mluvíme ke koni a vnímáme prostor kolem sebe zcela jinak. Stále to ale neberu (!) jako dostatečnou obhajobu, protože si takto může každý styl vyprávění přízpůsobit a vymlouvat se, že "jeho hlavní postava tak zrovna myslela, myslete tak taky!". Ohledně koně a následně Smrťáčka (nemůžu si pomoct, ale to slovo se mi v textu líbí, přestože se tam nehodí - jsem proti němu v textu, ale jsem pro něj jako samotné, asi tak nějak :)) a komunikace posla s nimi - ano, tohle beru. Je fajn vidět, jak si posel povídá jen tak s koněm. Pak se Smrťáčkem. Jak už vzal jeho přítomnost tak nějak jako samozřejmost, ani ho nepřekvapila. Trochu letargie.
Ale ten přechod!! Já jsem si taky smrťáčka nevšiml dřív. Je tam v tom příběhu zasazen od svého zjevení hrozně nevýrazně (řekl hlas), to je možná tím, že čtu nepozorně, ale prostě jsem si toho nevšiml a spíš se mi vytvořil dojem, že postava už mluví sama se sebou i v dialozích. Proč? Proboha proč? Taková škoda.
Logika? Tu bych nepitval. Nikde (tady pro změnu přiťuknu Tuvymu) není v povídce psáno, NIKDE, že koně krmil za jízdy, proboha proč? Ano, chápu, nikde není psáno, že zastavovali, ale že to Tuvy sem tam jaksi vynechával, to nám nedává právo si vymýšlet náš příběh. Je zcela logické, že karavany občas zastaví a krmí koně, prostě nad tím nemusím ani přemýšlet a je mi jasné, že zastavili, kdybyste to tady neřešili, tak to přehlédnu úplně. Co dál jste řešili? Jo, tu dýku. I tady má Tuvy podle mne pravdu. Není čas zareagovat, Smrťáček to komentoval dobře (napodruhé, když už jsem věděl, kdo to říká, mi to už znělo dobře :)) - bez šance.
Teď se teprve vrátím k anotaci - už jsem něco řekl o výmluvách, k anotaci to bude sedět ještě lépe, byť tak ostře to zas hrotit nechci. To tvrzení o úmyslných chybách jsme podle Tuvyho špatně pochopili. Prý to bylo myšleno na ty obraty. Tak bych to i bral. Ale čím mi teda vysvětlí ty gramatické chyby? :D
MS: Tuvyho věc. Nemyslím, že by tomuhle dílu zrovna Sova prospěla. A navíc, Tuvy by si stejně nenechal nic poradit. Dále - co řešit před smrtí ad Aritma: Nějak nevím, zda zrovna do diskuze o tomhle se pouštět :) Až budeš umírat, sepiš jaký to bylo :)
Uf, no je toho tu dost. A teď už k samotnému dílu :))

Zápletka je vcelku nápaditá, ne extra originální (nebo to jsou synonyma? no vnímám to jinak ^^). Charakter je vykreslený fajnově, netřeba si stěžovat. Ale není tu myšlenka, není tu hloubka, ta povídka je jako strojek, dílo, které je pouze sestrojeno. Bezcitné, chladné. Opět (a vážně to není mnou :)) jsem z díla nevycítil žádnou lítost při jeho smrti. Proč jen díla na Hřbitově nedokáží zaujmout smrtí samotnou? O to by mělo jít především, alespoň podle mě. Třeba to je proto, že Tuvy ani nechtěl vyvolávat pocity, možná je to jen odlehčená povídka, trochu i vtipná (ano, aby sme to udělali takhle a pohřbili mě tu), chvílema dokonce nelogická (podle vás), takže netřeba brát to až tak vážně. Ale na druhou stranu, pokud dostávám v hřbitovním díle pocit, že si autor děla ze smrti snad legraci, už se mi to moc nepozdává (Smrťáček, už můžu umřít?, máchl kosou, nazdar). Konec byl hezký gramaticky, stylisticky, měl působivou razanci, ale ne SEM, nehodí se k tomuto typu povídky. Asi se ztrácím a vy budete taky, ale ten schválný (?) dojem odfláknutí se tam projevuje záporně.
Nikdo to zatím nezmínil, divím se. Velice dobrou myšlenku vidím ve srovnání ceny hrdinova života s cenou zprávy, která měla být doručena. To je vynikající myšlenka, která stojí za lepší zpracování, než je toto. Poukazuje to na skutenosti dávných věků, kdy lidský život neznamenal mnoho a kdejaká zhovadilost byla pro tehdy mocné pány daleko důležitější. Vážně je to krásné téma, které si zaslouží ale opravdu trochu epičtější a hlavně propracovanější dílko.
Teď mě ještě z ničeho nic napadlo, že by si mohl posel na konci povídky ještě začít pískat. A víte proč? Z jeho chování v povídce a celkového spádu díla bych se vůbec nedivil, dokonce by se mu to hodilo do profilu. "Ahoj Smrťáčku, nedáme si spolu jednu písničku?" "Ne, promiň, už musíš umřít." Má to být tak absurdní, nebo mi to tak jen přijde? Fraška, parodie, hlod, to jsou slova, co mě napadají, ale pochybuju, že autor spojitost s nimi někdy zamýšlel.

K samotnému hodnocení - z toho, co jsem vypsal snad pochopíte, jaký mám názor a co všechno se mi na tom nelíbí. Proto teď ještě honem rychle, co se mi líbí:
1) Kůň - vlastně je celou dobu mrtvý, ale oblíbil jsem si ho :) Prostě sympaťák
2) Přinejmenším mě to donutilo k rozepsání se, čehož si cením. Po dlouhé době je co napsat.
3) Nebude nakonec ta kritika delší, než text?
4) Zpátky ke kladům - Smrťáčkův profil - povedenější než ten poslův. Působil na mě jako sympatický mužík s kosou, co ti rád poradí, co všechno ví, ale co má opravdu smysl pro humor :) Ten tón, jakým poslovi sděloval, že měl vlastně tři hodiny života (utrpení?? ale to je moc vážné téma, to mi tam nesedí) navíc, byl famózní. A nakonec dorážka v podobě moudré věty o hvězdičkách a vlastním osudu, či jakou to plácl věc :)
5) Zas moc toho nebude no, snad ještě chválím práci s cikány. Jsou fajn :) Ne zrovna fantasy, ale komunitu mají dobrou a reálnou.
Snad pochopíte, že toliko kladů to nemá. A ani za opravdu inspirativní vnuknutí v podobě srovnání života se zprávou to nemá na tři. (Astrální oko to řekl ale daleko lépe ^^)
Nath