Hřbitov

Dítě Slunovratu Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 20

Když jsem byla malá, maminka mi často hubovala. Vždycky mi z toho bylo do breku, ale nemohla jsem nic dělat. Odmlouvání by znamenalo další křik. Nemám ráda křik, nikdy jsem ho ráda neměla…

Chci vám říct jeden příběh, dřív, než umřu. A já umřu už brzo, cítím to. Známe to všichni – ten pocit, když jsme si něčím opravdu jistí. Ale nechci umřít tady, v klidu a míru, chci umřít v boji, s mečem v ruce a s vítězným pokřikem na rtech…zvláštní tenhle křik mi nikdy nevadil.
Ten příběh je o mé matce. Chci, abyste ho znali, abyste pochopili. Nikdy nic nemyslela zle, jen prostě nedomyslela důsledek.

Meriel se narodila o Slunovratu. V jejich náboženství a kultuře to bylo něco úžasného, byla dcerou bohů. Dostala přízvisko Dítě Slunovratu. Ačkoli vesnice, kde žila, bohatstvím neoplývala, Meriel byla zahrnována všemožným přepychem a úctou. Vždyť byla Dítě slunovratu. Mělo to ovšem i své stinné stránky. Neustále byla obklopena lidmi, kteří se jí dotýkali, aby se jim dostalo požehnání. Nebylo to nic příjemného, a když plakala, křičela a volala mámu, všichni si to vykládali jako znamení bohů, mysleli si, že je prostředníkem, že skrze ni k nim budou bohové promlouvat. Byla sotva ročním dítětem, když ji vzali matce a odnesli do svatyně, kde měla po zbytek života zůstat a mluvit s bohy.
Dítě Slunovratu
Nevím, jak se to tehdy stalo doopravdy, ale povídá se, že bohové uslyšeli křik malého dítěte a vyzvedli ho k sobě. Každopádně byla malá Meriel druhý den pryč. To mi vyprávěla babička. Vyprávěla mi o tom strachu a ztrátě, který prožívala, věděla, že svoji dcerku už nikdy neuvidí.
Co se dělo příštích dvanáct let, jsem se nikdy nedozvěděla. Matka o tom nechtěla mluvit. Vím jen, že přežívala v chatrči v lese. S kým? To nevím, je mi ale jasné, že malý kojenec by nemohl přežít sám.
To, co mi dál vyprávěla bylo vždy dosti zmatené. Víte, matka, co si pamatuji, se chovala divně. Připadala mi roztěkaná, jako by se pořád něčeho bála, neustále se ohlížela. Chm, Dítě Slunovratu, co to s vámi udělá.
Povídala mi o svých příhodách, ale vždycky mi připadalo, že něco zatajuje, že je tu něco, co mi neříká, a nikdy neřekne. Někdy mě to děsilo. Byla mladá, hrozně mladá, říkávala mi elfí princezno. Naučila mě spoustu věcí, ale potom mě opustila. Bez varování, bez rozloučení. Jen jsem se ráno probudila, a nebyla tam. Hledala jsem ji, dlouho, nakonec jsem ji našla…mrtvou.
Co se dělo mezitím, vím z vyprávění.

Odešla, jednoho dne se prostě sbalila a opustila svoji desetiletou dcerku. Nechala ji napospas osudu. Poté putovala po zemi a hledala, až našla…svou smrt. Nikdo by si nepřál zemřít takhle, ona taky ne.
Když bloudila v pustinách, pomátla se. Z hladu, žízně, smutku, nevím, ztratila rozum. Dítě Slunovratu. Zapomněla své jméno a začala si říkat jménem své dcery…Tinwen.
Polomrtvá v pustině narazila na skupinku dobrodruhů. Pokusila se jim ukrást jídlo, měla strašný hlad. Nesvedla to, byli krutí. Snažila se jim vše vysvětlit, aby pochopili, ale oni nechtěli. Hobiti, lidé…ani elfové. Bojovali. Byla slabá, věděla, že nemá šanci uspět, chtěla utéct, spoléhala na pomoc bohů – Vždyť jsem Dítě Slunovratu – Nepomohli, nemohli – hádali se. Nestihla utéct. Blesk ji zasáhl přímo doprostřed čela. Zemřela, zemřela tehdy, když den je nejdelší, o slunovratu.

Našla jsem ji, její mrtvé tělo. Mé jediné přání bylo naposledy s ní promluvit. A tehdy, když jsem u ní klečela a plakala, uslyšela jsem hlas. Nadpozemsky krásný, byla to ona.

„Neplač princezno, počkám na tebe“

Přísahala jsem pomstu. Těm, co to udělali.
Ve snech někdy vídávám matku v bílých šatech, ve kterých vypadá jako bohyně. Čeká na mě, netrpělivě vyhlíží.

„Neboj maminko, já přijdu, už brzo“

Cítím to, nebude čekat dlouho, jen doufám, že zemřu se ctí, ne jako zloděj.
Jsem Dcera Slunovratu!

„Mám tě ráda mami, i přes to všechno, co jsi mi udělala. Když jsi mě opustila, když jsi mi hubovala, když jsi mi lhala. Nemyslím, že tě chápu, ale doufám, že až se znovu sejdeme, pochopím.“

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

zabyt


 Uživatel úrovně 0

Milá Tinwen,

zmiňovaná chaotičnost je věcí názoru. Autor má většinou vysvětlení proč. Jenomže kupříkladu já nejsem autor a některé věci nechápu. Ty máš příběh vymyšlen, ale někter detaily můžeš vynechat a jakožto hodnotícímu čtenáři mi tam právě tento kousek může chybět.

Jako přiklad lze použít právě výraz "Dítě Slunovratu". Pokud chceš zdůraznit, že opravdu byla narozena o slunovratu nebo že jí toto oslovení náleží, budiž.

Ale proč Astrálnost tvrdí, že je příběh, cituji: "Nádherně nečitelný kýč." konec citátu, to nechápu. Je trochu nereálný, ale v tom spočívá jeho krása. Chce to brát příběh trochu s rezervou. Ale je to věc názoru, jako všechno.

Ještě k té chaotičnosti. Nemůžu si pomoct. Opět jsem se v samém závěru ztratila v čase. Stojí to veliké soustředění, což u mne je trošku problém ;). Jinak je ale dílo opravdu krásné a bez ostychu říkám, takové bych nenapsala.


 Uživatel úrovně 0

Nádherně nečitelný kýč.

Jeho Astrálnost


 Uživatel úrovně 0

Hmmm... v dračáku bylo šílenství a vydávání se za pravou Tinwen improvizací... koukám že už je o tom i příběh :-))


 Uživatel úrovně 0

Tak! pěkně ste si na tom smlsli :)

Co k tomu říct...Inu, můj nick zde je jsem si zvolila podle jména mé oblíbené postavy. Není to náhoda ani tomu není naopak.

Krátké věty...nevím, takhle já prostě píšu, líbí se mi to, vyhovuje mi to.

Nevím, co máte proti konci. To bylo právě to, co se mi na týhle věci nejvíc líbilo.

Vyčítáte mi tu chaotičnost díla...nevím, ale možná jste ho úplně nepochopili. Mě chaotické nepřipadá (hmm, čím to bude...asi tím, že jsem ho psala, nečekaně :) )

Asi momentálně nejsem schopná objasnit vám všechny nejasnoti.
Co se týče opakování spojení "Dítě Slunovratu", je to záměrné, účelné a je to tak.

Nevím, co k tomu ještě dodat, kdyžtak se ptejte.

Tinwen


 Uživatel úrovně 8

Milá Tinwen,

Kritika tvého dílka už je poměrně značně rozebrána níže, leč pár postřehů by jsem též mohl přidat do vínku :o)

Ačkoliv to byl očividně záměr *můžeš mě opravit*, v povídce bylo možná přílieš často použito slovní spojení: Dítě slunovratu. Nepopírám že ze začátku to mělo svůj efekt a smysl, ale postupem času se mi to slovo opakovalo v sekvencích, které podle mého názoru neměly s jejím původem nic společného.

Celkově zamtečné věty a nádech chaosu, které zůstávají ve čtenáři po dočtení dílka... k tomu se už vyjádřili ostatní, snad jen některé věty by se daly lépe rozvést. Možná je to můj zlozvyk, ale mohlo by tam býti více souvětí. Některé věty jsou krátké a úsečné a daly by se lépe vyladit byť je vhodnou spojkou.

Ten konec... Nathaka má pravdu. Možná ho trošičku lépe doladit a slohově domyslet. Takto působí dosti rušivě.

K povídce: Jméno Tinwen, co se shoduje s tvým nickem. Je to příběh tvé postavy přímno ze hry a podle toho se jmenuješ, nebo to jméno je tam čistě náhodně?

Ps. Mě to nedá, ale vidím v tom jeden příběh :o)


 Uživatel úrovně 0

Zdravím,

-dílko je pěkné, má to i nápad, i když se to dalo rozepsat o něco více.
-myslím, že je to moc odělené od sebe, tím myslím tolik těch odstavců dole(to je samozřejmě můj názor)
-zahlédl jsem také pár gramatických chybyček(chybějící čárky...)

-No, závěrem jen říci, že jsem se dlouho rozmýšlel, esli dát 3* nebo 4*.
Nakonec jsem usoudil, že můžeš udělat těchto podobných, ale lepších dílek více a dás si o malinko více záležet, proto dávám 3*.

S úctou Sheil


 Uživatel úrovně 1

Moje drahá ženo,

samozřejmě jsem si tvé dílko nemohl nechat ujít.

Víš, mám z něj v hlavě zmatek. Bylo to skutečně tak chaotické a přeházené, jak tu lidé říkají, hlavně ten atmosférický konec s krátkými odstavečky je naprosto nemožné přečíst a pochopit jen tak, musíš to číst znova. A to téhle krátké povídečce hrozně ubližuje. Kdyby byla celá jen krásně plynulá a smutná, takhle ztratila kouzlo tam, kde ho má získat nejvíce, na konci.

Zvolený námět - Slunovrat. Konečně něco, k čemu se rozmilý Darian nevyjádřil :o)

Slunovrat byl skutečně vnímán mnoha kulturami jako jeden z nejvýznamnějších dnů v roce, pravděpodobně i náboženského významu se mu hojně dostávalo. Toho ty téměř profesionálně využíváš a nadhodila jsi nám sem velice, velice krásný nápad. Co napadlo mě - mohla sis zjistit víc o Slunovratu, nějaké pěkné tradice, náboženství a zvyky, které bys pak snadno zapojila do povídky. Mohla jsi obdarovat Dceru Slunovratu nějakou schopností, ne příliš mocnou, ale ne obyčejnou, která by také v mých očích povídku vyzdvihla. Slunovrat je skvěle použitelný a byla to jedna z tvých nejlepších voleb u tohtoto díla (volba tématu).

Přinesla jsi s dílem také krásné pocity. Ale bojím se, že jsou pouze ohromně subjektivní.
Dílo totiž obsahuje řadu stylistických i gramatických chybiček, nemá potřebnou razanci. V závěru se všechny perličky z díla sypou po zemi, kde už to nikdo sbírat nemůže. S velkou chutí bych ti dal alespoň čtyři hvězdičky, ale cítím, že bych neměl. Vím jistě, že jsem ovlivněn a nejsem schopen toto objektivně zhodnotit. Proto se vzdávám hodnocení a tobě vzdávám hold.

Tvůj
Nath


 Uživatel úrovně 3

Milá autorko,

povídka je nenáročným krátkým čtivem s vhodně použitým stylem psaní. Nebo by alespoň mohla být, kdyby jsi se vyvarovala všech možných chyb a celkově své dílo poskládala o něco snad méně chaotičným způsobem, snad více gradovaným a rychlejším. V každém případě má tvá práce doopravdy velký potenciál (nápad nadprůměrný, zpracování bohužel nikoli).

Jak už jsem psal, celou povídku provrtává zmatek. Hodně vět jsi mohla nechat nenapsaných (dobrý autor umí nejenom psát, ale i proškrtávat), jisté informace by zajisté byly lepší ve zkrácenějším stylu. Je vidět, že od začátku ke konci se snažíš držet nějaké dějové linky a příběh se vyvíjí, ale bohužel až moc s nezájmem. Kdybys zvolila napínavější vlévání slov do díla a celkově přizvala gradaci, určitě by se z Dítěte slunovratu stala čtivá a poutavá povídka. Takhle krátké věci musí běžet, ba co více, přímo létat jako dravci, ne kulhat jako raněný hraboš.

Ani nijaká velká pointa tam není schovaná, aby mohla vybafnout. To je škoda. Na druhou stranu povídka se táhne po své cestě a ožívá v průběhu čtení, možná není potřeba na konci vše převracet nebo burcovat. Faktem zůstává, že u takto krátkých povídek je velká pointa vítaná a v čtenáři většinou zanechá silný zážitek (když po dočtení odložím výtisk a musím nad dílem nějakou dobu přemýšlet. Jsem vtáhnut jako jedna z postav, jako přihlížející, ne jako kritik.)

Našel jsem šest trochu nevhodně zvolených spojení, opakování slov, nebo jinak rušících elementů. A určitě chybí jedna čárka. (Na tvou případnou žádost ti do pošty napíšu, co se mi nelíbí, tady by to zbytečně strašilo.)

Celkově zavírám další dvě Darianovi oči a hodnotím, jak hodnotím. Především kvůli skrytému potenciálu, nápadu, nad kterým jsem se rád zamyslel.


 Uživatel úrovně 0

Omlouvám se za špatné přiřazení, jméno Tinwen nebylo tím jménem, které jsem čítala ve více dílech, hluboce se omlouvám.