Hřbitov

Padlá vesnice Hodnocení: Průměr

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 12

Slunce jasně zářilo. Nechalo své paprsky vkrádat do zničených příbytků. Z listnatých velikánů se na travnatou peřinu spustilo žluté listí. A také ptactvo, aby zahnalo neodbytný hlad.

Velký muž v rytířské zbroji neklidně seděl na mohutném zvířeti. Zpoza hledí andělské helmy pozoroval zničenou a dohořívající vesnici. Lesklá zbroj odrážela sluneční záři. Podzimní větřík vlnil bílý tabard s modrým lvem.

Krajina se táhla do dálky, kam až oko člověka dohlédlo. V její šíř se vedle sebe mohlo postavit i sto jezdců na koních.

Rollandův kůň pocítil známky násilí a strachem se zatřásl: „Klid, Brentone. Hlavně klid.“ Poplácal jej na uklidněnou.

Sjel k vyvražděné vesnici. Čím více se k ní přibližoval, tím hrozivější pohled se mu naskytl. Spatřil hlavy obětí nabodnuté na kůlech; byla mezi nimi i hlavička novorozeněte. Bezhlavá těla ležela zmateně poházená ve zkrvavené trávě. Rollandovi připadlo, že se snažili vymanit z utrpení, které jim vrah způsobil.

Domy, radostné vzpomínky a veselé okamžiky lidí byly navždy zničeny. Rozprášené do listí a jehličí. Rytíř smutně až zamyšleně pozoroval jeden z doutnajících domů. Pozoroval zbytky strýcova domu. Jakoby se s ním vesnice, kterou mnohokrát projel loučila. V minulosti u svého strýce přespával a občas ve vesnici zůstal i déle. Nyní byl konec. Rollandovi zbyli už jen matné vzpomínky.

Bojovník seskočil z koně. Rytířův modrý plášť rozvlnil chladný vítr.

Vytasil široký meč a s koněm za svými zády kráčel tragédií. Z krátké vzdálenosti uviděl obrovitou borovici objímající zdi rodinného domu. Její tmavě zelené jehličí pokrývalo zbořeniště. Kráčel dál ubohým místem. Vesničan křečovitě svíral zlomené vidle a se zavřenýma očima seděl opřený o ruiny - břicho rozpárané sečnou zbraní. Ve středu vesnice ležela těla povražděných žen a dětí. Havrani neslyšně klovali do tuhých těl…

„Zmizněte, bestie!“ rozehnal desítky černých ptáků řevem.

Přemohla jej lítost. Padl na kolena.

„Kdo to mohl udělat?“ uvažoval nahlas.. Rolland vzhlédl k nebi: „Bože jsem ve tvých službách! Nechci po Tobě, aby jsi chránil mě, ale prosím ochraňuj Týrii!“ Stanul ze zničené země.

Zasunul zbraň do pochvy. Smutně pohlédl Brentonovi do očí a pak se vyšvihl do sedla.

Po tváři mu stékali slzy. Tichý pláč nad mrtvými a padlou vesnicí se rytíři vléval do duše a zanechával další jizvu mezi mnohými. Naposledy pohlédl na ruiny, pak na strýcův dům, jehož dým ustal.

Vesnice naposledy vydechla.

Kruté okamžiky Rollandovi zanechaly v nitru odhodlání dál cestovat a pomáhat tam, kde je v rodné zemi třeba.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Lyrie:

Ono je to opravdu občas těžké psát o jednotlivých hrdinech(nebo hrdinovi) a nečerpat ze sebe samého..

S pozdravem a úctou Mormakar


 Uživatel úrovně 0

Mormakar: Určitě jsi mě nešokoval, jen, já nemám ráda detailně popsané násilí na dětech.

Píšeš, že jsi se ponořil do svého světa, je jen obrovská škoda, že se ti moc nepodařilo, abych se do něj ponořila i já. Nemyslím to ve zlém, ale to, že mě povídka neoslovila, bylo způsobeno hlavně tímhle. Já jsem k Tvému hrdinovi nic necítila. Nedokázal ve mně probudit žádné pohnutí, byl docela chladný. Ono projít kolem kůlu, na němž je nabodená ta hlavička, a přitom se ani nezastavit, nezaklet, či ji nesundat a třeba ji nepohřbít, tak to chce mít opravdu otrlou povahu.

Šlo to napsat i jinak, ne tak detailně. Náznakově, zamlžit to tak, aby čtenář pochopil mezi řádky, že se tam stalo něco strašlivého.

Gramatika, no, přece se svět nezboří, ale občas by neškodilo nahlédnout do pravidel. :-))

Přeji mnoho inspirace a chuti do dalších povídek.

S pozdravem

Lyrie


 Uživatel úrovně 0

MN: Máš pravdu, subjektivní je to hodně. Abych zbytečně nezabíral řádky, uvedu jen jeden poznatek, základní (ale důležitý) fakt.
Svět je velký!
Proto se po něm válejí stovky mečů. Pokud sečteš všechny boháče, určitě se najde alespoň jeden v každém větším městě. Takových měst bývá 2 až 5 na průměrně velký stát (a ve středověku bývaly státy malé). Některé státy navíc bývají královstvími, kde má král vlastní ochranku, ve které už najdeš dalších pár mečů. Mimochodem - slyšel jsi někdy o válce, ve které by se bojovalo "jen" krátkými meči nebo dýkami? když to všechno sečteš, mečů je plno, tedy pokud nehraješ svět á la Malý princ :)

Každopádně máš pravdu s tím, že je to subjektivní. Napadá mě ale, že je to zajímavé téma k diskuzi. Možná by nebylo na škodu založit na tohle téma stůl v Putyce. Ale to už je z jiného soudku, já jsem řekl, co jsem chtěl. pokud budeš mít ještě něco, napiš mi poštou.


 Uživatel úrovně 0

Zdravím přátelé,

Děkuji Vám za vaši kritiku. Předně chci poděkovat LYRII a poděkoval bych více lidem, ale jsem na počítači u kamaráda(protože mi doma nejde internet) a nemám své dokumenty, kde mám uložený uživatelé, kteří se mi jakykoliv způsobem snažili pomoci v MS. A proto DĚKUJI VÁM VŠEM, KDOŽ JSTE PADLOU VESNICI PŘEČETLI nebo se jakkoliv podíleli na její tvorbě a hl., že jste mě podpořili...protože v tom se nachází ta největší síla.

No, Padlá vesnice byla původně rozahlejší, ale její obsah nebyl vhodný pro rubriku HŘBITOV a zaznamenala tak rozsáhlou úpravu...to určitě zaznamenali Ti, kteří mi pomáhali s úpravou, opravou.

Chtěl jsem vytvořit pocit hrůzy, smutku, děsu..no nazvěme to jakkoliv, proč tomu tak bylo?? S vnitřního rozpoložení. S chyb, které stále dělám se snad jednou..a v to doufám...púonaučím. Proto je to tak krátké a dá se říct bez děje.


Darnathorn:

TVÁ KRITIKA BYLA ZAJIMAVÁ, ALE, co mě trochu pobavilo byla zmíňka o širokém meči. Jak válejí stovky?! Možná v Tvém světe se jich válejí stovky. V mém světě každý nemá meč, jen Ti urození, rytíři a hl. ti, co na to mají zlaťáky, protože nosit meč je určitá výsada(a to nemluvím a ani mluvit nebudu o japonském meči:)). jestli v tvém světě padají meče s nebe tak jako teče pivo do krku..tak to potěš koště bratru..každý si jej dovlit nemůže. Dále se o tom bavit nechci, protože si myslím, že to subjetvní názor.


Darian:

S těmí chybami je to těžké...občas, když se do něčeho ponořím, často je to citově a vůbec nevnímám a co teď vnímam je to, že se mi ty chyby opakují!!!!Njn, snad si konečně začnu v nejbližší době uvědomovat a vyvaruji se "citovým pádům na tvář".


Lyrie:

Ahoj, šokovat jsem tě nechtěl milá Lyrie, to vážně néé. Ale, co bylo ve mě, to se odrazilo ve světě, do kterého jsem se v tu chvíli dostal. Omlouvám se jestli jsem tě nějak podráždil, pobouřil, rozesmutnil...
Njn, v chybkách jsem gramatický ňouma:)



S poczdravem ...hu hu hu ňouma! :)


 Uživatel úrovně 5

Myšlenka jistě není špatná. Je originální, o tom žádná. Ale zpracování myšlenky, a v tom si nemůžu pomoct, kulhá a klopýtá daleko za ní.

Brutalita v povídce mi nevadí, pokud není samoúčelná, a právě z toho ji v tomto díle podezřívám.

Na tak malý prostor se ti podařilo nasekat neuvěřitelné množství chyb:

strýcův dům, jehož dým ustal
„Zmizněte, bestie!“

+ všechny ty chyby, které vypsali lidé pode mnou.

Nejspíš se vzdám hodnocení. Kdybych totiž hodnotil, bylo by mé hodnocení nízké a možná ještě nižší.


 Uživatel úrovně 0

Pamatuji se na tohle dílko, před dlouhým časem bylo v MS, kde jsem k němu, tuším, měla nějaké výhrady, převážně ke gramatickým chybám (má úchylka) :-) Bohužel, gramatických chyb, neobratných výrazů a slovních spojení neubylo. Ale to by mi vcelku nevadilo, někdy je dílko od prvního do posledního slova češtinářsky naprosto OT, ale pokud má nějaký děj, zaujme nebo pobaví, na chyby vážně nehledím. To lze odpustit.

Tohle dílko mě ale nijak neoslovilo. Navíc mám pocit, jako by autor chtěl spíš čtenáře šokovat (aspoň něco), zvláště popisem mrtvých a zohavených těl. Hlavička novorozence - to naprosto odmítám.

Na druhou stranu ale oceňuji snahu a práci, kterou si autor s dílkem dal, je to oproti té prapůvodní verzi přece jen posun dopředu. Autor by ale měl zlepšit slovní spojení nebo tvary příslušných slov, protože např. Stanul ze zničené země je naprostý nesmysl. Lze stanout na zničené zemi, ale ne z. Autor měl patrně na mysli vstal. A jsou tu i další věty, ty už ale byly zmíněny čtenáři přede mnou.

Ohodnotím dílko později, ještě párkrát si ho přečtu.

S pozdravem

Lyrie


 Uživatel úrovně 0

Takže, přečetla jsem si toto dílko a mám pár výhrad.
Jednou z nich je časté opakování slov v některých větách, či souvětích. Například opakování slova "hlava", nabo třeba "vesnice" (a samozřejmě jejich podoby). Další problém jsem viděla v některých slovních spojeních, jako třeba " jehož dým ustal".
Myslela jsem si, že půjde o poněkud lepší dílko ( vzhledem k jeho názvu )
Rozmášlím se mezi 2* a 3*. Ještě si to jednou pročtu a podle toho uvidím.


 Uživatel úrovně 8

Dielko o rytierovi, krutosti, smútku... atmosfére.

Môj prvý postreh sa týka „krátkosti“:
Pri krátkych dielach až priveľmi dobre vyniknú chybičky a nedotiahnutá štylistika. Aj tu sa to stalo: niektoré slovné obraty sú neobratné, niekde sú trochu nepredvídavo použité slová. Rytier a bojovník by nemali byť to isté, to by sa dalo vytýkať – hoci je jasné, že autor sa tie slová snažil v duchu dielka zosúladiť, tak to celkom vhodne nevyšlo. Myslím, že irook to miesto spomínal aj konkrétne.

Expresionistické opisy sú hrozne silná zbraň na dotvorenie atmosféry, ktorú kvitujem, pretože sa v dielku ich použitie a funkcia osvedčí – práve vďaka nim sa autor snaží nás stotožniť s osudom zničenej dediny. Niekde však zabiehali až do patológie, ak môžem použiť ten výraz, pretože sa mi veľmi silno s touto skutočnosťou spojil. Niekedy totiž šli až za hranicu intenzívneho prežitku, až na hranicu šoku. Skrátka, aj precíznosti veľa škodí ;-).

Autorova snaha poskytnúť dielu – hoc aj na malom priestore – potrebný úder je badať najmä v nadhadzovaní motívov a náhľadov v rýchlom slede, keď sa od opisov prírody dostávame až k opisom deja, činností, jednotlivých detailov. Tento spôsob skladby celku dielku rozhodne životnú silu, i keď sa možno už niektoré detaily v jeho rámci autorovi nevydarili.

Zvolanie rytiera, ten prejav osamelej, tichej prísahy umrieť za slabších, za svoju zem dáva celému dielku tragický, heroický podtón. Po tomto zvolaní nasleduje celkom pekná pasáž, v ktorej sa mi páčilo najmä to, že rieši – i keď to možno vidím ja – otázku hrdinu vo svete a jeho motivácie, budúcnosti, zmyslu.
Veď koniec koncov, možno Rolland prišiel neskoro. Kvôli tomu tie náznaky výčitiek...

Takže, ako budem hodnotiť. Keď som si dielko prečítal prvý raz, tak som si povedal, že nijako vysoko, pretože heroické pátosy mi ktovieako nesedia. Lenže po ďalšom prečítaní som musel uznať, že dielko vykazuje dosť badateľné náznaky snahy, ktoré sa rozhodne nemožno brať na ľahkú váhu.

Moje hodnotenie teda budú 3*. Lepšie tri hviezdičky.

Ešte by som rád reagoval na to, ako tu niekto spomínal, že dielku chýba kostra, pretože absentuje dej či atmosféra. Myslím, že sa tu jedná o otázku zámeru, ktorú by som si trúfol zodpovedať. V dielku nešlo pridať atmosféru na úkor deja a naopak, pretože by v prvom prípade zanikol oslabený dej, v prípade druhom by zas nevynikli niektoré dôležité časti – najmä, nazdávam sa, myšlienka by ustúpila, a o myšlienku v tomto diele ide asi najviac. Ide písať krátko, výstižne, ale vždy sa autor musí zmieriť s okyptením textu o určitý aspekt.
Preto by som krátkej poviedke nevyčítal jej krátkosť. Ona totiž krátka bude z určitého dôvodu. Problém ale je, že my nevidíme do autorovej hlavy, však? :-)


 Uživatel úrovně 8

K autorovy.
Na díle samotném by jsem prvořadě viděl pár chyb...
Slovní spojeni: "V její šíř se vedle sebe mohlo postavit i sto jezdců na koních.", mi nepřipadá úplně správné, spíše by se tam hodilo V její šíri, ne? Jinak v textu jsem už jiné maličkosti ohledně gramatiky a slov nezaznamenal, tudíš je to podle této stránky podle mne na dobré úrovni...
Asi největší mínus co by jsem na tvém díle viděl, jej jeho skoro až úplná předvídavost. Žádný obrat v ději, co by čtenář nečekal, žádné napětí. Sice jsi pěkně popsal pocity hlavního hrdiny a krajinu, ovšem to myslím pro dobré dílo nestačí... Čtenář čte řádky a ví co bude dál. Po pár větách si domyslí co se ve vesnici stalo a před oči mu nastupují pouze nové scény už tak známého snímku. Bloudí monotóní krajinou sem a tam a nic ho nepřekvapí, prostě toto tvoje dílo postrádá. Jinak se mi ale líbilo, až na tuto mališkost. Věty jsou psány dobře a snad i srozumitelně, Jména jsou zajímavá a dobová a jednání hlavního hrdiny zcela logické. Škoda jen že jsme se koukly na jeden z mnohých příkladú krušného života hrdiny né v cela tak novém kabátě...¨
S pozdravem dalších dobrých příspěvků se loučí anarion


 Uživatel úrovně 0

Tento krátký příběh mě přílišně nezaujal...téměř vůbec.Není to kvůli jeho krátkosti,i kratičké příspěvky mohou být famózní,ale spíše na tom má vinu to,že děj je...jak to jen říci...suchý.
Nevím jestli je to jen můj názor,ale atmosféra na mě z tohoto díla také moc nesálá.Jestli tam jsou nějaké chyby co se týče gramatiky,budiž.Jestli ano,autor má štestí,že jsem si jich nevšiml.=))
Takže když si to shrneme...kdyby u 3 bylo průměrné,tak bych volil to...je tam však nadprůměr a to se mi příliš nezdá.Proto ti bohužel musím udělit 2.

Nechť vás provází světlo
Astrak