Hřbitov

Smrt je spravedlivá? Hodnocení: Průměr

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 12

Byla temná a chladná noc. Tma bloudila po okolí, měsíc nesvítil, hvězdy nevyšly. Vysoko v horách, tam, kam se ani horalové neodváží, stojí v malém údolíčku zřícenina hradu. Přesto, že venku člověk nevidí na sáh dopředu, vevnitř kamenného hvozdu sedí za malé záře svíčky starý muž.

„Proč žijeme?

Jaký má náš život smysl?

Proč jsme se narodili zrovna tak, jak jsme se narodili?

Proč ještě nikdo a nic neukončil naše životy?

A proč je smrt tak spravedlivá?“

Napsal Gelentor poslední řádku a zvedl své znavené oči od kusu pergamenu. Gelentor je dávno zapomenutý mudrc. Již několik let žije zbytek svého života v horách. Je to stařec, nosí šedý hábit, plnovous bílý jako čerstvě napadaný sníh a je téměř holohlavý. Chudák, aby nespadl pokaždé, když udělá krok, opírá se o hůl z dubového dřeva. Z jeho dávno sličné tváře zbyly jen vrásky, suchá pokožka a zarudlé oči. Vzrůstem je malý a je až nezdravě vyhublý. Kdo ví, že žije, považuje jej za starého a šíleného šarlatána. Ale proč? Vždyť byl přeci tak slavný! Tak, tak moudrý! A v dobách jeho největší slávy se hlásaly jeho myšlenky po světě, to přece není málo!!

Teď však sedí zde. Ve starém hradu připomínajícím spíše zříceninu, než dávné sídlo mocných králů, plné velkolepých síní a sálů, tajných chodeb a ohromného bohatství.

Již dávno měl zemřít. Dlouho tomu je, co ho měla smrt odnést, aby dočkal zaslouženého odpočinku mezi svými otci. Často Gelentor myslíval na smrt. Viděl ji jako spravedlnost samu. Jako toho, kdo vždy, bez ohledu na majetek, vliv, moc a sílu, odnese bytost, jejíž čas přišel. Hlásal své myšlenky do dáli. A hloučky nadšenců předávaly toto moudro dál. Na Gelentorovo učení však již všichni zapomněli.

„Ale jsem tomu rád. Vždyť jsem se přesvědčil, že i smrt zapomíná a že neměří všem stejnou měrou. Celý můj život, mé ideály, to vše bylo zbytečné. Avšak nikdo nepamatuje tato slova.

A já jsem se o tom přesvědčil na vlastní kůži. Přeci bych tu již dávno nestál, kdyby byla moje slova pravdivá, kdyby měl můj život smysl. Zvláštní. Zvláštní je, že ses spletla, má drahá. Přečkáš vše. Lidi, krále, hrady, bohy, dokonce i čas. Málem jsi přečkala i mě.“

Vstal a otočil se směrem vzad.

„Ale co když ne? Co když jsi opravdu tak spravedlivá a mně bylo naděleno čekat na tebe tak dlouho? Neopozdila ses. Přišla jsi včas. Ano. Ano. Můj život měl smysl. A teď… Jdeme.“

Diskuze

 Uživatel úrovně 3

Athos: Takže pokud ti nikdo neporadí v dílně (ne tak, jak bys potřeboval), je tvá nijak moc povedená práce chybou ostatních? Promiň, ale tohle neberu jako obhajobu...

Nikdo nezačíná jako ten nejlepší spisovatel a pokud tu dostaneš kritiku, zkus si ji vzít k srdci a příště se oněch chyb vyvarovat a možná bude další dílo o krapet lepší... Rozhodně ale nečekej, že dostaneš hvězdičky podle toho, jak moc ses snažil přimět ostatní k pomoci, ale dostaneš je jedině za to, jak dílo vypadá na konci, tedy tady. A podle toho i kritiky... Nekritizujeme tvou nasazenost ho vylepšit v dílně, ale to, co jsi odeslal do rubriky jako konečný produkt.

Příště budeš mít třeba o něco větší úspěch.


 Uživatel úrovně 0

Malinká věc na mou obhajobu. Příspěvek byl poslán do dílny, několikrát jsem žádal v putyce u stolu ID 1600, aby mi jej zhodnotili. Nikdo tak neučinil. A tak jsem napravil jen ty chyby, které mi byly vytknuty. Když nevím co napravit a zlepšit, jak to mám tedy udělat?


 Uživatel úrovně 0

Plž: No, vidíš, já jsem u toho naopak. Ale je to věc názoru a vkusu, máš na to plné právo.


 Uživatel úrovně 4

Raději bych četl ten Marisin "průjem" než suchý popis působící v textu jako pěst na oko.


 Uživatel úrovně 0

Athos:

1. Nějak jsi nepochytil, že jsem nikde nenapsal, že se mi povídka nelíbí. Kdyby se mi nelíbila a ještě k tomu měla tyhle stylistické nedostatky, nebyla by tady (dobře, jsem trošku ješitný).

1.a) Redaktor mít pravdu rozhodně nemusí.

2. Díla v rubrice se nedají moc srovnávat se slohovkou ve škole. Tady se více než tam totiž vkládá důraz na nápad. Pokud neudržíš striktně styl (např. vypravování, esej,...), tak to zase tak nevadí.

2.a) Z toho vyplývá, že ani nedostatečná stylistika není až takovou překážkou, pokud je nápad povedený a má hlavu a patu (v případě děje). A z toho zase vyplývá, že pokud jsem ti i stylisticky velmi nedotažené dílko nakonec schválil, asi na něm něco bude (ach jo, kdy se konečně naučíte číst mezi řádky?).

3. Pokud je něco skutečný fakt, tak je to přesně to, co napsala Maris. A pokud ti její styl přijde jako literární průjem, pak asi nebudeš psát dobré příspěvky. Ten styl, co navrhla, se mi taky moc nelíbí, ale přesně sedí na typ díla, které jsi napsal ty.


 Uživatel úrovně 3

Autor má na mé zdůvodnění hodnocení plné právo. Jenom se omlouvám, že kritika přichází s hodinovým až dvouhodinovým zpožděním po odkliknutí hlasování.

Kde přesně bych měl začít...? Pokusím se to vzít celé hezky po pořádku.


Povídka, či spíše úvaha, se mi nelíbí a nijak mě neoslovila. Možná mě trochu zaujala svým nápadem, který je však no, řekněme podprůměrně, zpracován. A s tím nápadem (myšlenkou) se neztotožňuji. A narozdíl od ostatních tady hlasujících a vyjadřujících své názory považuji dílo za jedno z těch méně kvalitních.


Vidím to asi takhle: Autor dostal myšlenku na příběh. Myšlenku značně zavánějící filozofickou tématikou a sám se s ní pravděpodobně ztotožnil. Kdyby ne, asi by ji prezentoval v jiném podání podle svého názoru. Tahle myšlenka pro něho byla tak silná, že odstrčil příběh jako takový někam do matného pozadí a v rukou si pohazoval s oním nápadem. Bohužel se mi zdá, že mu z těch rukou nakonec vypadl, protože neměl žádné hezké místo, kam tuto myšlenku zasadit. A tak ji nechal zapadnou do matného pozadí s ještě matnějším příběhem.

Když dílo rozdělím na dvě části – myšlenka spravedlnosti smrti a příběh, kde je zasazena (zároveň se zpracováním, samozřejmě), můžu přistoupit k trochu konkrétnější kritice, kterou možná někdo ocení více, než obecné řeči.

Příběh jako takový:

# Stylistika je na dost chudé úrovni. Popisy jsou suché, opakují se v nich slova (a to nemálo), Nikde žádný vyšperkovaný obrat, nic zajímavého. Žádná krásná zahrada se všemožnými mnohobarevnými rostlinkami. Jenom staré políčko, kde se sklání jeden tulipán obehnán zeleným plevelem. Když popisuji postavu, udělám to zajímavě a čtivě, dám do toho více barvitých obratů a nejenom černobílý popis vzhledu Cizí postavy do bestiáře (aneb Maris píše kritiku). Toto je dost závažný problém celé (slohové *) práce. Autor sám píše kdesi v komentářích, že se stylistikou pracuje a že právě ona je jeho specialita. A ať mu to opravdu věříme. Mě nepřesvědčil. Člověk, který má stylistiku jako specialitu nenapíše takovýhle příběh (stylisticky)
* opravdu to na mě působí jako nepovedená slohovka.

# Gradace je taktéž hodně mizerná. Jako by autor napsal nejdříve jednotlivé odstavce a pak je náhodně rozházel (samozřejmě nadsázka). Popis je tam, kde být nemá, celé je to nezáživné bez velké pointy.


Filozofická myšlenka:

Možná by taková opravdu být mohla a mohlo by to být zajímavé, kdyby se narodila v jiném příběhu. Tady působí jako obrovské klišé a mně osobně nepřináší nic nového, nic originálního. Ani zpracováním, ani pohledem, ani ničím jiným. Bohužel myšlenka, na které je to postaveno nedostala od autora práva pointovat celou povídku.
Myslím si také, že je zde naprosto ztracena a uhořela v celém zpracování. Je vidět, že autor to stavěl na nápadu hrát si se smrtí. O tom, jak může být spravedlivá a jak není, či naopak. Ale nepovedlo se. Hrad se zboural.


Suma sumec je dílo výrazně podprůměrné. Zpracování mizerné. Nápad shořelý a celé to působí dojmem neoriginálního klišé. Je mi líto, ale mě to nikterak neoslovilo. Poprvé jsem hodnotil 2*, teď, když se ohlédnu zpět to vidím spíše na 1* a podle toho své rozhodnutí možná změním s důsledkem na hodnocení.


 Uživatel úrovně 0

Jak to říct...přijde mi to jako ukázkové klišé, některé obraty sice nejsou úplně špatné, ale jak řekla Maris...chvíli jsem měl pocit, že jsem si spletl rubriku s Bestiářem. Krátkost bych v tomto případě viděl jako plus...


 Uživatel úrovně 0

Žádám Salmara a zdůvodnění hodnocení


 Uživatel úrovně 8

Hm. Je to dosť nezvyk vidieť takto dejovo statickú poviedku. Celá poviedka je pojatá a daná skôr do myšlienkovej roviny. To je zrejme moja poznámka, ktorá je technická. K tomu, ako je to napísané, mám výhrady i ja, ale nebudem sa už opakovať. Myslím, že to Maris prívlastkom "bestiářový" vystihla.

Čo je ale dôležité pri tomto diele, je vlastne to, ako na človeka zapôsobí myšlienka. Neviem, možno je môj názor mylný, ale vidí sa mi, že pokiaľ sa čitateľ s tou filozofiou stotožní, tak sa vlastne stotožníaj s dielom. Ja osobne s tým, naopak, vôbec nesúhlasím. Principiálne zastávam opačný názor: Smrť nie je spravodlivá, až v smrti sme si všetci rovní. Nemienim tu teraz rozbiehať akúsi diskusiu na túto tému, len som mal pocit, že by bolo potrebné to tu vyjadriť.

Poviedka pracuje s myšlienkou, má nejaké chyby v štylizácii a taktiež voľné nahadzovanie motívov (otázok v úvode) sa mi veľmi nepáči, pretože to na mňa nepôsobí veľmi dojmom celistvosti - ani navzájom, ani s textom a jeho zmyslom a logikou.
S hodnotením uvažujem medzi dvoma a troma hviezdičkami. Ešte nad ním porozmýšľam.


 Uživatel úrovně 0

Maris: Ten příklad, cos mi napsala jako vhodný, bych já nazval jako přeplácaný literární průjem. Díky za radu, ale tohle bych v životě nenapsal.