Ideál
| Autor: | prokletý Dilvish |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 14 |
Sergij se rozhlédl okolo sebe a pohledem nervózních hnědých očí spočítal lidi v nevelké místnosti. Byli už skoro všichni, vlastně chybí jen ten zpropadený Anlazo. Vždycky chodí pozdě, až bude převrat, taky přijde až na hostinu...
Zatímco čekal, znovu zvažoval svoje pro a proti. Na moment zapochyboval o správnosti celé této akce, ale hned ten stín pochybnosti zahnal tam, odkud přišel. Určitě jedná správně. Mocní jim nedali jinou možnost.
Dubové dveře se nehlučně otevřely, byly to jediné dveře v místnosti a on si k nim nikdy nesedal zády, takže mohl sledovat, kdo přichází. Přesto ale instinktivně sjel rukou k pravé botě, kde měl ukrytou dýku. Vše v pořádku, konečně přišel Anlazo.
Světlovlasý mladík s nesmrtelným úsměvem na tváři za sebou zavřel dveře stajně nehlučně, jako je otevřel. Je sice po půlnoci a tohle křídlo hradu se už léta nevyužívá, ale jistota je jistota.
Poté Anlazo tiše pozdravil: "Svoboda nás provázej." Okamžitě se mu dostalo stejné odpovědi od jeho desíti spoluspiklenců, kteří už tu čekali jen na něj.
"Omlouvám se, zase jdu pozdě, já vím. Byl jsem..." do řeči mu ale skočil Sergij: "To je jedno. Už jsme vichni, můžeme začít."
O slovo se kvapně přihlásila mladá aristokratka v rudém saténu: "Sergiji, proč si nás dnes svolal tak narychlo? Chystá se snad už něco? Přišli na nás?" v jejím hlase bylo znát špatně skrývaný strach. Sergij jí jej ale nevyčítal, sám se totiž bál také. A byl si jist, že strach mají všichni Svobodní Spasitelé.
"Ano, Darjo, něco chystám. Zítra se bude konat sjezd Mocných v hlavním městě. A já mám plán, jak udeřit."
Jeho slova jakoby byly magické formule mystických magiků, všichni Spasitelé ztuhli a tázavě na něj hleděli. Znovu si svoje druhy a družky jednoho po druhém prohlédl.
V duchu se usmál. Ne, tihle jsou oddaní svobodě, nikdo z nich je nezradí. Darja má sice trochu moc strach, ale je věrná ideálu. Má taky proč, pochází z rodiny, která se pyšní mnoha významnými politiky, z nichž každý vždy hájil zájmy lidu. A ona je hrdou dcerou svého rodu. Hrdost a odhodlání, jak známo, překonají sebevětší strach.
Zato Anlazo strach nemá skoro nikdy, co by jen Sergij za tu jeho bezstarostnost dal. Tenhle Anlazo sice není moc spolehlivý, ale když o něco jde, přemůže se. A zná toho dobrodruha dost douho, aby věděl, že má dobré srdce. Je do Svobody takřka zamilovaný, možná není nejlepší šermíř (Sergij by jej jistě znovu porazil, kdyby si dali duel), ale ve skládání básní se mu nikdo nevyrovná. Bude to on, kdo složí Hymnu Svobody, až zvítězí.
Co další? Efreet a Sisqik, kouzelnická dvojčata, ti nezradí určitě. Krom Svobody tyhle Spasitele žene vpřed pomsta, jejich otec Frey žil roky ve vyhnanství kvůli neshodám s bývalým Správcem. Oni sami odešli z Galénovy školy hned, jak v sobě probudili vrozený talent. Teď jsou na dvoře uznávanými mistry, i když se pořád nesnášejí s Galénem. Právě oni sehrají klíčovou roly v jeho plánu. Zodpovědní, oddaní i schopní jsou na to dost. Krom toho jsou tihle bratři Sergijovi vzdálení příbuzní...
Další jsou tři Sametoví rytíři Daniel, Amerek a Ghurt. Jsou to sice trochu tajemní cizinci, vlastně je jediné nikdo ze Spasitelů nezná příliš osobně, ale jsou to Sametoví rytíři. To mluví za vše. Přísahali nejvyšší řádovou přísahou, že budou bojovat za Svobodu až do konce. Jestli někdo vždy splní slovo, pak jsou to Sametoví rytíři, je to o nich známo po celém světě, i když jich je jen hrstka.
Pak už k úvahám zbývají jenom Daryl a Destrina.
Při pohledu na sličnou tvář půlelfky si mimoděk vzpoměl na jejich první setkání. Byli tehdy na zelené rozkvetlé louce, všude voněla posekaná tráva, na obloze nebylo ani mráčku a sluneční paprsky se odrážely v těch jejích kouzelných očích. Za celou tu dobu, co ji zná, nepřišel na to, jakou mají doopravdy barvu. Občas svítí veselou zelení, jindy se v nich topí blankytná modř... Nyní v chabém osvětlení místnosti působyly jako kaštanově hnědé.
A nikdy taky nepřišel na to, jestli ji miluje, nebo jej jen tolik přitahuje ta její přirozená tajemnost. Ani po dvouletém vztahu si tím není jist. Ještě jednou se kratičce ponořil do vzpomínek na onen první den. Tak daleko byli tehdy od všech těhle problémů a útrap... Jenže obyčejní lidé byli tam, kde jsou dnes. V bídě, hladu a útisku Mocných.
Sklouzl pohledem na posledního Svobodného Spasitele, Daryla. Tenhle člověk je poslední, kdo by jejich věc zradil. On jediný totiž pochází z lidu a on nejvíce nese na duši jizvy spáchané Mocnými na lidech, jako je on. Sergij si znovu vzpoměl na příběh, který mu Daril vyprávěl. O tom, jak neměl čím zaplatit ty jejich nesmyslné daně z hlavy a výběřčí mu odvlekli celou rodinu, aby je prodali do otroctví. Ženu, dvě dospívající dcery i malého sotva desetiletého synka. Daryl se sám neozbrojený postavil vojákům, kterých na něj byla přesila dvaceti ozbrojenců a bil se s zuřivostí raněného draka, dokud jej neutloukli do bezvědomí. Do teď se mu po pravé tváři táhne jizva od meče kapitána stráže. Kdyby měli být všichni Spasitelé mrtví, Daryl bude za Svobodu a svoji pomstu bojovat dál sám. Tím si byl Sergij jistý, jako že zítra vyjde slunce. Udělali chybu, že Daryla nezabili, ale on jim za tu chybu byl trochu vděčný. Daril byl jeho nejlepším přítelem a nejednou už riskoval vlastní život, aby mu pomohl.
"Sergiji?"
To byla Darja... Teprve teď si Sergij uvědomil, napjaté ticho a očekávání svých druhů.
"Promiňte, ještě jsem si to naposled musel v hlavě projít, než to na Vás vybalím."
Anlazo si nervózně odkašlal. "Tak už nás konečně přestaň napínat, hoříme nedočkavostí."
To měl tedy mladý bard pravdu, všichni se třásli vzrušením a nedočkavostí...
"Dobrá, dobrá. Tak tedy můj plán: Sjezd se bude konat v paláci, jehož plány nám obstarala Darja," rozbalil před sebou zažloutlý pergamen s mapkou "tady je hlavní audienční sál. Tady proběhne náš útok..."
Do řeči mu skočil Daryl: "To je krásný, Sergi, ale jak se dostanem přez stráže? Budou tam sice audience, ale se zbraní nás tam nepustí, nejsme všichni aristokrati."
Sergij se usmál, věděl, že se Daryl ozve první. Je to bystrý spiklenec. "Neboj, myslel jsem na to. Audienci mám zařízenou a stráže oklameme. Efreet a Sisqik se o to postarají jedním ze svých hypnotyckých kouzel."
Teď mu do řeči skočil Efreet: "To nepůjde. Mocní mají mezi sebou schopnějšího magika, než jsme my dva. Mají Galéna, ten si všimne našeho čeření magických hladin, vystopuje naše kouzlo a zničí nás dřív, než si Ty všimneš lejna na botě." Sisqik jen souhlasně přikyvoval. V nadšených obličejích ostatních Spasitelů se zablyštilo sklamání.
"Nebojte se i na to jsem myslel. Mám tu pro Vás dva mocné ochrané talismany, měly by Vás skrýt před vnitřním zrakem jakéhokoliv magika. Včetně samotného Galéna."
Vytáhl z kapsy u kalhot dva zlaté náramky jemně tepané platinou ve velmi složitých vzorcích.
Sisqik si je prohlédl a souhlasně zamručel. "To jsou vskutku mocné předměty, musely Tě stát duši."
Sergij se nevesele zasmál. "Kdepak duši. Stály mě můj hrad. Celý můj rodný hrad, jistě chápete, co pro mě znamenal, ale Svoboda je nevyčíslitelná."
Toto zjištění ostatnímy evidentně otřáslo, ale všichni tiše přikývli. Jen Daniel potichu zabručel jedno z jejich hesel "Svoboda nad vlastní krev".
Sergij pokračoval ve výkladu: "Tedy já a Destrina půjdeme na audienci coby nespokojení aristokraté, žádat Mocné o snížení daně šlechtě. Tady Daryl nám bude dělat lokaje. Mágové, jakmile se vypořádají se strážemi, vstoupí, aby vznesli nějaké námitky vůči praktikám čarodějů Galénovy školy. Naši Sametoví rytíři jim budou dělat doprovod, přičemž složí přísahu, že v audienčním sálu nepoužijí své zbraně. Nikdo se je potom neodváží pokusit odzbrojit, takže dovnitř pronesou své zbraně. Anlazo a Darja budou čekat tady" zabodl ukazováček do plánku "v tajné chodbě. Jak se tam dostanete, to ponechám na vašem vtipu."
Bard se rozesmál. "To si piš, Ty starej lišáku, že tam budem, už vidím jak. Bude to hračka..."
"Fajn, počkáte tam dokud nepoběží stráže do sálu. Zablokujete chodbu a budete ji držet, dokud se my ostatní nepřiřítíme tudy." Opět naznačil něco na plánku. "Pak se k nám přidáte a všichni utečeme do sklepení, odkud uplaveme stokou. Nějaké otázky?"
Ozval se Amerek: "Je Ti doufám jasné, že my pod přísahou se do boje uvnitř nezapojíme?"
"Je. Vaším úkolem bude pronést zbraně a až to propukne, vyběhnete napřed pomoct Anlazovi a Darji, přece nenecháme hlídat chodbu jen tu omladinu..."
Tak, to byl plán převratu. Byl to dobrý plán.
...Sergij spěšně prorážel cestu chodbou. Srazil hlavu dalšímu strážnému, který se vynořil zpoza rohu a bleskově rozpáral břicho jeho společníkovi. Rozhlédl se. Pořád jsou všichni. Každý je sice raněný, ale sou to jen škrábnutí... Už jen tři chodby a budou u Anlaza, Darji a rytířů.
"Pospěšte, už nejsme daleko!"
Další skupinka strážných. Jeden ho bodl do nohy... Naštěstí netrefil tepnu ani kos. Zatnul zuby, to už přece dojde! A pořád jsou všichni, i když magici nějak nezvládají tempo. Kéž by mohli seslat další kouzlo. Ale nemohou, boj byl vyčerpávající, ale stál za to. Konečně se jim podařil jejich plán. Devět Mocných leží ve velkém sále s vyhaslým plamýnkem v očích. Unikl jen jeden. Ha, támhle jsou. Ale né, vypadá to, že neudrží ústup. Je tam velká přesila, ještěže Sametoví rytíři tak dobře bojují...
"Rychle! Musíme jim pomoct!"
Efreet se zmohl na další kouzlo! Sergij jasně slyšel kouzelnou formuly, potom se kolem nepřátel rozjasnila rudá záře a byli všicni pryč. Díky bohům! Díky Svobodě!! Utečou a přežili všichni...
Ve sklepení ze sebe spěšně sházeli zbroje, oděvy a zahodili zbraně. Stoka je sice špinavá a studená, ale za Svobodu je to jen malá oběť. Skočil do vody první. Ostatní hned za ním...
Plaval špinavou smradlavou vodou, ale byl tím nejšťastnějším člověkem na světě. Zvítězili a přežili všichni! Pořád tomu nemohl uvěřit...
Jsou už opravdu svobodní!!
Když tu náhle ucítil pronikavou bolest v zádech. Něco chladnějšího než voda stoky jej tam zastudilo. Najednou se cítil slabý a poražený, když jeho vrah vytahoval dýku z rány, věděl už, že umírá. Zvítězili! Jedno, že on zemře. Najdou se jiní, kteří navážou na nynější úspěch. Svobodní Spasitelé splnili svůj úkol. Jenže je mezi nimy zrádce, zrádce který mu vrazil ocel do zad... Cítil, jak čepel vychází z rány a on už není schopen udělat další tempo...
Musí přece vědět, kdo je zradil! Musí!
Z posledních rychle vyprchávajících sil se otočil, aby si zrádce prohlédl, než skoná. Neviděl na něj, jeho víčka už se zavřela a on pomalu klesal pod hladinu, svaly ochrnuly, smysly otupěly...
Musí přece znát zrádce!!
Otevřel oči...
...jen aby spatřil závoj rudé mlhy a zemřel. Naposledy vydechl a skonal aniž by věděl, kdo ze Svobosných Spasitelů se stal Svobodným zrádcem.
Zrádce se kysele usmál a nechal dýku klesnout na dno.
Mocní jsou mrtví, Sergij a jeho pomatené ideály už nejsou potřeba...
Diskuze
prokletý Dilvish:
Tak se neusmívej, a nenuť lidi ohadovat.
Nech je vědět...
P.S.: Pokud budeš chtít příště pomoci s gramatikou, stačí říct. Nejsem sice literárně odborně vzdělána, ale myslím, že alespoň k něčemu by Ti má korektura být mohla.
Soledad
K výčtu mnoha amnoha ran bičem stylistiky a gramatiky nemůžu říct ani slovo.
K shrnutí se ale vyjádřit musím.
(ještě poznámka: pozastavím se nad Tvým označením tří hvězd jako "nadprůměrné", je to poměrně novinka, kterou si vymyslel technický správce "admin" Alcator... je jen na každém, jestli se bude držet těchto slovních označení, pro mě osobně - a to i z matematického pohledu - 3* neodpovídají slovu "nadprůměr")
Neubráním se úsměvu, když sleduju, jak mě (mimochodem "opět") odhaduješ.
Proč tolik překlepů? Psal sem (tak jako vždy) v návalu náhlé inspirace, původně bez jasného záměru, a následným procházením se prostě všechny chyby nevychytaly... Až moc jich tam zůstalo. Ve skutečnosti sem to dával přečíst čtyřem skušenějším autorům, přičemž ale byla řeč o smyslu a celkovém působení, na opravu pravopisu se vrhnul jeden z nich a to, jak teď vidím, nestačí. Příští povídku nechám opravit od více lidí... (pokud někoho ukecám)
Texťák, kterej používám, nemá kontrolu překlepů.
Opravdu jsem sice dysgrafik, to ale s psaním na komplu nic moc nemá společného... Omluvilo by to eventuálně přehazování písmen ve slovech, což se mě nestává :) Dyslektik nejsem.
K čemu pak je dobrá koncepce, přitažlivě gradovaný děj, napětí, atmosféra a ostrá pointa celého příběhu?
Hmm... překlepy se občas vyskytnou i v knihách, obzvláště ve starších vydáních některých, co mám doma. A nikdy mě to nevadilo, tebou vypsané je v mých očích o mnoho a mnoho pater výše na žebříčku hodnot.
Děkuji za cennou kritiku, vážím si Tvého slovního hodnocení mnohem více, než nějakých hvězdiček.
Zdravím, Dilvishi.
Víš, když hodnotím nějaké dílo, nejdříve si ho přečtu, pak nechám odležet, pak stáhnu, hodím do Wordu a znovu přečtu, při čemž už ovšem hledám konkrétní chyby. V textu si je označuji červeně, abych je pak nemusela znovu pracně hledat a mohla jen komentovat...
A Tvé dílo bylo červené skoro celé.
Takže nejdříve k "technickým" chybám... Je jich požehnaně - a více jak polovina je jich zbytečná, což je snad nejmrzutější.
---
První odstavec, první věta:
"...pohledem nervózních hnědých očí..." - stylistická a logická chyba; oči )jako orgán) nemohou být nervózní. Srovnej: "Nervózním pohledem hnědých očí..."
Čtvrtý odstavec, první věta:
"...zavřel dveře stajně nehlučně, jako je otevřel..." - překlep; správně by bylo "stejně"
Šestý odstavec, poslední věta:
"...Už jsme vichni, můžeme začít... - překlep; správně by bylo "všichni"
Devátý odstavec, první věta:
"...Jeho slova jakoby byly magické formule mystických magiků..." - naprosto zbytečné použití dvou slov o stejném základu v jedné větě.
Jedenáctý odstavec, třetí věta:
"...zná toho dobrodruha dost douho..." - překlep; správně by mělo být "dlouho"
Třináctý odstavec, druhá věta:
"...vlastně je jediné nikdo ze Spasitelů nezná příliš osobně..." - špatná stylistika; takovýto slovosled působí značně rušivě. Srovnej: "Je jediné vlastně nikdo ze Spasitelů osobně nezná; alespoň ne příliš."
Patnáctý odstavec, první věta:
"...vzpoměl..." - gramatická chyba; správný tvar je "vzpomněl"
Patnáctý odstavec, poslední věta:
"...působyly..." - gramatická chyba - jde o shodu podmětu s přívlastkem: ty oči působily - správný tvar je tedy "působily"
Šestnáctý odstavec, třetí věta od konce:
"...těhle..." - pravděpodobně překlep - správný tvar je "těchhle", nebo spisovněji "těchto"
Sedmnáctý odstavec, čtvrtá věta:
- "...vzpoměl..." - opět gramatická chyba; správný tvar je "vzpomněl"
- v témže odstavci a dále v celé povídce střídáš měkké "i" a ypsilon ve jméně Daryl
Odstavce dvacet jeden, dvacet dva:
- Vhodnější by bylo spojit do odstavce jednoho.
- dvakrát po sobě používáš stejné slovo: "...Anlazo si nervózně odkašlal. "Tak už nás konečně přestaň napínat, hoříme nedočkavostí."
To měl tedy mladý bard pravdu, všichni se třásli vzrušením a nedočkavostí..."
Srovnej: "...Anzalo si nervózně odkašlal. "Tak už nás přestaň napínat, hoříme netrpělivostí." Mladý bard měl pravdu; všichni se chvěli vzrušením a nedočkavostí...."
Odstavec dvacet čtyři:
"...přez..." - gramatická chyba; správný tvar je "přes"
Odstavec dvacet pět, poslední věta:
"...hypnotyckých..." - gramatická chyba; správný tvar je "hypnotických"
Odstavec dvacet šest, poslední věta:
"...V nadšených obličejích ostatních Spasitelů se zablyštilo sklamání..." - stylistická chyba. Zklamání bývá spojováno s chmurami, tudíž není příliš logické psát o tom, že se ve tvářích "zablyštělo". Mimoto "zablyštělo" má kořen v "blýskat se", "záblesk"; tedy krátký a intensivní úkaz, kdežto zklamání mívá trvalejší charakter a pravděpodobně by se zklamaný výraz na tváři udržel déle než po časový interval "zablýsknutí".
Odstavec třicet jedna, první věta:
"...ostatnímy..." - gramatická chyba; správný tvar je "ostatními
Odstavec třicet osm:
"...sou..." - gramatická chyba či překlep; správný tvar je "jsou"
Odstavec čtyřicet, třetí věta:
"...kos..." - překlep; správný tvar je "kost"
Odstavec čtyřicet, pátá věta od konce:
"...plamýnkem..." - gramatická chyba; správný tvar je "plamínkem"
Odstavec čtyřicátý, předposlední věta:
"...né..." - vhodnější by bylo spisovné krátké "ne"
Čtyřicátý třetí odstavec :
- "...formuly..." - gramatická chyba. Formule - ženský rod neživotný, vzor růže; 4. pád (koho,co?) růži - tedy "formuli"
- "...všicni..." - překlep. Správný tvar "všichni".
Čtyřicátý sedmý odstavec, druhá věta od konce:
"...nimy..." - gramatická chyba; správný tvar je "nimi"
Čtyřicátý devátý odstavec, první věta:
"...posledních rychle vyprchávajících sil..." - doplnila bych čárku za "posledních"
Třetí odstavec odspodu:
"...Svobosných..." - překlep; správně "Svobodných"
---
Shrnutí :
Dílo samotné, nápadem, koncepcí, gradací i pointou by bylo nejméně na tři hvězdičky (značící nadprůměrné dílo); stylistické nedostatky jsou projevem autorovy nevypsanosti - a tady pomůže jen psát, psát a psát; budu však tvrdá a strhnu dvě* za tu odpornou, trestuhodnou lajdáckost, s jakou ke svému vlastnímu dílu přistupuješ. Proč mu (a sobě) nedopřeješ možnost být co nejlepší? Z lenosti?
Dilvishi, naprosto drtivá většina z onoho dlouhého seznamu nahoře jsou překlepy, blbé překlepy! Proč?! Není to zbytečné?
Dále jsou tu gramatické chyby.
Ano, možná jsi (nevím, ale je tu možnost) dyslektik, dysgrafik či obojí. Ale i majitelé těchto "dys" mají v dnešní době prakticky nepřebernou škálu možností, pravopis zkontrolovat (tedy v elektronické formě). Co třeba obyčejná kontrola pravopisu ve Wordu (či jiném textovém editoru, který používáš)? Co beta-čtenáři, kteří gramatiku ovládají (a jistě by tě upozornili i a další chyby)? A -nakonec- co třeba Dílna Moudré Sovy?
Opravdu, je tu široké spektrum možností, které jsi mohl využít, než jsi se rozhodl dílo odeslat; tys to však neudělal; jako bys ke své povídce neměl vztah, nemazlil ses s každým slovíčkem, nesnažil se přemýšlet jak to udělat lépe - Ty jsi je však nevyužil, a odeslal jsi stylisticko/gramatický paskvil.
K čemu pak je dobrá koncepce, přitažlivě gradovaný děj, napětí, atmosféra a ostrá pointa celého příběhu?
Víš, jakékoli podprůměrné dílko, které se autor namáhal překontrolovat, by mělo větší hodnotu.
Prosím, nechovej se ke svým (příštím) výtvorům tak macešsky. Myslím, že navzdory nevypsanosti je v Tobě jistý potenciál; nech ho se rozvinout, piš - piš, a dávej kontrolovat.
Hodnotím toto dílo jednou hvězdičkou s nadějí, že příštímu budu moci hodnocení mnohem vyšší.
Má kritika byla možná zbytečně příkrá...
Pokusím se tedy něco málo uvést na pravou míru.
Přechod z plánu do akce je jedna z nejpůsobivějších variant, jak napnout čtenáře a přiblížit mu příběh. On totiž ví, jak to mělo být. A hrozně ho zajímá, jestli to opravdu vyšlo, nebo se někde stala chyba (taky, proč myslíš, že se stal film Mission Impossible tak slavným;)). Právě tento moment mohl být stěžejní a společně s perfektním prokreslením Sergijova charakteru z povídky udělat unikát svého druhu... Bohužel, jsi tu příležitost zašlapal do prachu.
To jsem chtěl říct.
Jména aktérů: Neříkám, že jména Sergij, nebo Darja jsou špatná. Někomu se líbí. Mě ne. To je vše...
Magie: Nevadí :) Akorát se pak nesmíš divit, že to čtenáře zarazí a vykolejí z dráhy. Pokud nechceš obsáhle vysvětlovat a přitom si nikoho nezprotivit, používej pojmy (nebo jejich význam) obecně známé. Člověk si mnohem spíš přečte povídku "Rudé slunce", než "Swerdilový Kujdrásel".
Časové určení jsem si spíš jen tak mumlal pod vousy... Měl jsem na mysli spíš, jak různé momenty působí :)
Snad jsem dostatečně obhájil svá slova ;)
Deeph
Tvé výtky beru... Stěžejní byla myšlenka (a postava Sergije).
Ale, jak sem měl dle Tebe lépe udělat onen přechod z plánu do konce akce? 1) akce samotná vůbec nebyla důležitá (pro Sergije ano, ale pro povídku ne :) 2) celou jsem ji rozebral v Sergijovu plánu, zbytečně bych vše musel opakovat a jen bych rozmázl děj 3) připadalo mi zbytečné vsázet nějakou poznámku (jako o několik hodin později po splnění akce -jako z nějakého seriálu...) Tenhle zlom naopak měl vést k zamyšlení ne jednorázovému přečtení.
Naprosto nemožná jména aktérů?
Pár výtek tu na ně zaznělo (a zároveň i pochvala), nicméně za nemožná je nepovažuji.
Jak můžeš soudit správnost jmen? Copak výš něco o světě kde se děj odehrává? Milně předpokládáš, že Sergij musí být Rus, Alanzo Španěl, atd atd... Jenže když se oprostíš od omezenosti tohoto světa, odkud čerpáš a zapojíš fantazii, klidně si můžeš představit svět jiný, kde žije v jedné říši několik národnostních skupin s různýmy jmény (klidně i jazyky) mohou mít typy jmen dány klidně rodově, i když už dávno došlo k promísení společnosti... Nebo si můžeš vymyslet vlastní uplně jinačí odůvodnění rozmanitoti jmen.
Třeba ti rytíři, kdo řekl, že pochází z jednoho kraje? Může se jednat o velký mocný řád (což je v povídce nastíněno)...
Magie.
Ano, pojal jsem magii zcela jinak, než znáš z her na pc nebo z dračáku. A vadí to? Ž e sem se moc nerozepisoval o magii je samozřejmé, pro samotný příběh tolik důležitá nebyla...
A časové určení? Heh. Svět DrD a fantasy obvykle nemá přesné časové určení :)
myslím, že moc omezuješ svoji fantazii, proč dělat svět podle filmu? Kdes nabral hvězdnou říši? Víš, vytvořil sem si vizi světa, kde sem se nechal inspirovat mnoha jinými světy a obdobímy, které znám... a v tak krátké povídce nemůže být svět popsán. Ani to přece není důležité...
No, tato povídka byla rozhodně krátká. Přesto se autorovi povedlo poměrně dobře vystihnout myšlení hlavního aktéra. Přesto ne dostatečně...
Než něco začnu psát, musím si rozmyslet, co má čtenáře nejvíce zaujmout a vyrazit mu dech. Jestli originální pointa, šokující závěr, atmosféra nebo snad něco úplně jiného. Zde bylo stěžejní vykreslit charakter Sergije. Toho idealistu-fanatika zběsile se ženoucího za svým jediným cílem, svobodou. A toto se autorovi podařilo jen z části...
Sám příběh hraje jen vedlejší roli a jako takový je dle mého dostačující. I když trochu srozumitelnější úvod by mohl podstatně urychlit vžití se do příběhu, ale není až tolik nutný. Opravdu mi vadila snad jen chotičnost, se kterou se příběh z plánování akce přehoupl do situace, kdy úkol už je prakticky splněn a dolaďují se jen detaily... Nepobral jsem to a pokud se mi už jakž takž dařilo pochopit o co kráčí, tento moment vše opět dokonale rozmetal.
No nic. Příběh není nijak extra kvalitní a vykreslení charakteru hlavního hrdiny mi přijde trochu křečovité a postrádá tu nonšalatní přirozenost, ve které se já vyžívám :) Taky těch pár hrubek (a překlepů) mi kazí výsledný dojem, nehledě na naprosto nemožná jména aktérů. Sama magie, nebo alespoň její pojetí v tomto světě, zde jaksi chybí a přiznám se, že ani časovým určením si jaksi nejsem jistý... Nejdřív jsem myslel, že jde o přítomnost ve stylu filmu Underworld, pak mi bleskl hlavou temný středověk a teď momentálně mé myšlenky kotví u zapadlé kolonie na nějaké z mnoha planet intergalaktického osidlování...
Jsem z toho jelen :'(
Jak tak pročítám kritiky a přemýšlím o nich, asi už vím, co bych teď změnil.
Udal bych důvod, proč Sergij uvažuje o zradě, nějakou vzpomínku na něco, co jej přivádí k obavám... Třeba nezdařilý a neodhalený pokus o zradu v některé minulé akci, nebo jen skutečnost, že Sergije někdo skoušel naprášit... Nebo aspoň bych vtěsnal do textu informaci, že Sergij je dost paranoiní...
Heh, tak příště :)
A taky to příště pošlu víc lidem ke korekci pravopisu...
Snad jen znovu upozorním, že to nemá být akční povídka, ta trocha akce tam je jen proto, že je nezbytná. A omezil sem ji na nezbytné minimum.
Zdravím
Musím povedať, že som sa potešil, keď sa tu opäť objavila poviedka. Nemám veľmi rád hodnotenie iných diel iných rubrík. Poviedky a poézia sú mi najmilšie, pretože do hodnotenia môžem vložiť najviac subjektivity.
Je to krátke dielko s gradáciou, ktoré na mňa pôsobilo dobre. Nebolo to náročné čítanie, zľahčoval to aj paragraphing, ktorý to celé uľahčuje a dáva tomu prehľadnosť. Keď som sa ponoril do čítania, bol som spokojný s tým, že som bol vtiahnutý hneď do deja.
Ako to tu ale už bolo spomenuté, dosť nasilu dodané sú tam práve tie opisy postáv. Ale jednoznačne by som ich neodsúdil. Trebalo by ich upraviť. Podľa môjho názoru skrátením a len letmým spomenutím faktov v nich obsiahnutých by nadobudli rovnakú dynamiku ako príbeh samotný. Teda napríklad opis týkajúci sa Daryla (meno je potom na pár miestach písané s jotou namiesto ypsilonu) by nemusel obsahovať toľko deja. Stačili by útržkovité informácie. Stačilo povedať, že zažil peklo a že jazva na jeho tvári mu dodnes nedáva zabudnúť na jeho pomstu. – proste kratšie, menej viet a zámer by bol dosť dobre splnený.
Ďalšou kapitolou sú mená. Mne pripadali pekné. Frey je meno severského boha prírody a blaha. Mená Daniel, Amerek a Ghurt sa mi ako trojica spolu nehodia. Daniel a Amerek znejú omnoho civilizovanejšie ako Ghurt. Naproti tomu mená dvoch magikov sú výborné. Ale to je v poriadku. Sú to len moje pocity.
Dielu by som vytkol veľkú dávku patetickosti. Je to zreteľné hlavne pri hlavnej postave v odsekoch nasledujúcich po zvolaní: „Pospěšte, už nejsme daleko!“. Tie zvolania, spôsob opisu situácie...pripadalo mi to ako časť tragickej hrdinskej elégie. Takisto tam bol podľa mňa až príliš veľký počet názvov s veľkým písmenom. Prečo musí byť Sloboda a nie sloboda? Ja vie, že bola prezentovaná ako hnutia, ale je to predsa aj hodnota. A podľa mňa to nemusel byť „Svobodný zrádce“, ale pochopiteľne aj „svobodný zrádce“. Bol vlastne už slobodný.
Samozrejme (aj to tu už bolo spomenuté), tie veľké písmená pri osloveniach boli dosť od veci.
Sergij umrel. Jeho ideály poslúžili svojmu zámeru. Skončilo sa to podľa mňa jedným z logických spôsobov. Mohli umrieť všetci. Teda aspoň podľa mňa.
Ako teda hodnotiť? Neviem. Vážne. Určite by som autorovi chcel popriať mnoho šťastia. Jeho dielo má, samozrejme, aj chybičky. Teda presnejšie: nie dielo, ale spôsob akým je napísané má chybičky. Je to ale ako som sa dozvedel, prozaická prvotina?
Teda by som rád motivoval. Nechcem tu machrovať a kecať o ničom...4*. Bodka.
Aluvé
Zdravím,
začnu od konce. Pointa příběhu se mi totiž líbila ze všeho nejvíc, hezká, jednoduchá a přitom úderná; bylo vidět, že celá povídka byla psána pro ni. To možná bylo na druhou stranu největším úskalím díla.
Zdůraznil bych několik nejpodstatnějších věcí:
1) gramatické chyby a překlepy...je jich tam opravdu dost
2) Daleko příhodnější by bylo, kdyby Sergij uvažoval prostě o svých spojencích, než hledal mezi nimi zrádce. Takové věci musel mít už dávno za sebou.
3) Nelíbila se mi jména. Sice na ně nejsem žádný odborník, tím horší ale bylo, že i mě neseděla různorodost jazykových typů (Anlazo evokuje něco z jihu, Sergij rusa, Efreet východ...).
4) Možná jsem to jen v textu nezachytil, ale nepochopil jsem, co vlastně chtěli Spasitelé učinit, dokud celá akce neproběhla. Myslím tím, že nikde nebylo jasné, že je chtějí prostě a jednoduše podříznout. Možná by také nebylo naškodu nastínit Sergilovi plány do budocna...
Celkově se mi povídka docela líbila. Děj nebyl rozvleklý a pointa dobrá.
Na mě je ta stupnice moc úzká. Dávám 3, sice o trochu více, ale povzbuzení není nikdy na škodu.
S úctou Adso
Znovu se pokusím ukázat na to, že vůbec není důležité, kdo hlavního hrdinu zabil. Pointa je jinde.