Je tomu už mnoho let, co Štístko zemřel, ale pořád to mám ve své paměti a pořád to bolí. Štístko byl člověk, zloděj. Dělal čest svému řemeslu. Byl vyhlášeným kapsářem ale jak už to tak bývá, zatoužil po něčem větším. Protože jsme se tenkrát jako družina ještě hledali, šli jsme s ním. Měl opravdu geniální plán, který nám nechtěl říct a tajil ho. Říkal, že bychom ho prozradili. Mám ale takové neblahé tušení, že žádný neměl. V naší miniaturní vesnici toho moc k vyloupení nebylo. Dlouho jsme se rozhodovali mezi hostincem a cukrárnou, ale nakonec těsně vyhrál hostinec. V hostinci každou středu, kdy bylo málo zákazníků, obsluhoval kroll. To je naše chvíle. Silně posilněni vínem jsme s babiččinými svátečními šátky přes obličej vstoupili dovnitř. Najednou Štístka napadlo, že by jeden z nás měl hlídat. Připadalo mi to jako nejméně nebezpečné, a tak jsem se přihlásil. Štístko nechtěl v hostinci, kde na podlaze ležel jediný spící člověk, udělat rozruch. Dělali tedy s přáteli, že se nic neděje. A teď nastupuje Štístkův geniální plán.

Přistoupil v nestřežené chvíli za barmana Hučku a mečem ho bodnul do zad. Uslyšel jsem, jak železo skřípe a sklouzává z jeho brnění pod košilí. Hučka se na chvíli zastavil a zpracovával vše ve své hlavince. Otočil se a pohlédl udiveně na Štístka držícího meč. Svým intelektuálním akcentem krolla se ho zeptal: "Co to dělat?" Štístko byl jaksi v koncích. Podíval se na meč a nenapadlo ho nic jiného než památná věta: "Ale znáš to brousím meč." To Hučkovi stačilo. Otočil se a ten vůl ho znovu praštil do brnění. Zase stejná otázka, zase stejná odpověď. To se opakovalo asi ještě dvakrát, až to Hučkovi došlo. Chňapnul svůj kyj a mocně praštil chudáka do hlavy. Ten se skácel a na místě zemřel. Potom se otočil na nás a řekl: "A co vy?!" My jsme však jednohlasně sundávajíce si šátky s obličeje odpověděli, že jdeme na pivo. Ještě to odpoledne jsem krolla na mol opili. Stalo nás to sice málem otravy alkoholem, opít to monstrum ale povedlo se.

Nejstřízlivější z nás utíkal pro stráže, a tam jim řekl o tom, jak opilý kroll zabil bezbranného člověka, s kterým právě uzavíral smlouvu o koupi hostince, smlouvu snědl a chtěl zabít i nás. No trochu to zrychlím. Kroll visí výstražně na šibenici a mi jsme svou novou hospodu už rozšířili o nevěstinec a noclehárnu. To víte v bordelu kam chodí i důležití lidé se najde hromada kompromitujících materiálů, a tak jsem si mohli založit menší mafiánský kartel, který teď obhospodařujeme. Panu starostovi jsme třeba poradili, aby na náměstí místo své, postavil sochu Štístka. Budiž mu země lehká a děkujeme tvůj plán byl geniální.