Jednoho krásného den se na Severních planinách narodil kroll. A ten chtěl změnit svět, jako spousta malých kluků.Byl silný, ale jeho povaha byla krvelačná. Bil své kamarády, ke své matce nebyl nikdy hodný. Chtěl jen boj a nic jiného než boj. Když mu ve čtyřech letech jeho otec donesl jako dárek kyj. Vypravil se do světa s tím, aby se stal válečníkem, který ovládne celý svět. Konal ze začátku spousty zlých skutků, než jednoho dne potkal na cestě bojovníka. Ten ho vyzval, aby putoval s ním, ale Erwin zaútočil. Nebyl ještě tak zkušený, aby si mohl dovolit tento boj vyhrát. Chtěl ho proto zabít. Byl to dlouhý boj, ale Erwin nemohl vyhrát. Jakmile se dostal Erwin do bezvědomí, tak ho bojovník spoutal a dva dny ho držel v zajetí. Chtěl, aby se Erwin změnil, ale ten chtěl pořád jen zabíjet a dosud všechny taky zabil. V 10 letech se měl rozhodnout, jestli se vydá na šermířskou akademii nebo se stane bojovníkem. Rozhodl se jít ve stopách bojovníka, který ho porazil. Proto ho vyhledal a chtěl, aby ho učil. Seznámil se s ním a našel v něm pravého přítele. Jmenoval se Erkan. Dva dlouhé roky spolu putovali, bojovali a jednoho dne mu Erkan řekl, že se chce podívat domu a že ho musí na krátkou dobu opustit. Jelikož Erwin byl na stejné úrovni, tak mu řekl, ať jde a že se snad jednou zase potkají. 
Dlouho se neviděli, ale jednoho dne, když Erwin procházel kráterem vyhaslé sopky uslyšel řev draka a proto tam rychle spěchal. Když doběh k místu, odkud slyšel strašlivý řev, tak poznal, že jeho nejlepší přítel je v těžkém souboji s ohnivým drakem a tento boj nejspíš prohraje. Bez váháni se vrhl do boje a svému příteli pomohl. Byl to první zlý drak, kterého složil. Stál při něm jeho bůh, kterým byl Freamon. Díky odvaze Erwina se prohloubil vztah mezi Erkanem a Erwinem. Jejich pověst velmi rychle stoupala k lepšímu a zanedlouho byli nejslavnějšími bojovníky proti zlu v okolí. Jednoho dne putovali po Dálavách museli přespat v noci na planině. Když měl hlídku Erwin spatřil v dáli ve výšce 30 sáhů pár zlatých očí. Před ním stanul velký rudý drak, který k němu promluvil a řekl mu, že ho posílá bůh Freamon. Freamon chtěl, aby se Erwin dopravil na Barbarské ostrovy na sídlo boha Framona. Když tak Erwin dorazil, tak se mu jeho bůh zjevil a daroval mu těžký kyj a hroty měl z lintrilu a naznačil mu, že by se měl změnit a začít likvidovat na tomto světě zlo.
Dále mu řekl, že je určen k ničení zla, a že jeho přítel zemře v rozhodující bitvě. Erwin byl po těchto slovech dlouho špatný, ale nepolevoval v boji a snažil se co nevíce pomáhat svému příteli. 
Ve 29 letech se dostlali do jeskyně, ve které se snažili najít jednoho člověka. Namísto toho se dostali do spáru zlého červeného draka, kterého po velmi dlouhém boji nakonec porazili a zde našli poklady nesmírné ceny. Člověka však našli rozsápaného v hnízdě té bestie. Po ukončení prohledání místa boje a Erwin rozmáchl a vyrazil drakovi zub. Ten si vzal sebou jako důkaz, že konal dobro.
Putovali dále a šířili pořádek a snažili se šířit klid mezi lidi. Jakmile vstoupili do nějakého města, tak lidé hned jásali a v hostinci se připravovali slavnosti na počest velkých hrdinů. Lidé je velmi rádi viděli.
Jednoho dne se setkali s jedním bojovníkem, který jim pověděl o doupěti zla. Putovali až na místo, o kterém jim bojovník řekl. Jakmile vešli dovnitř, tak pocítily, že se jim smrt směje do tváře. Po několika pobitých nestvůrách se dostali k mohutným dřevěným dveřím. Jakmile je otevřeli, stanula před nimi čirá esence všeho zla: obrovský černý drak. Ten neměl slitování s ničím živým. Po dlouhém boji padl drak k zemi mrtev, ale hrdinové na tom taky nebyli nejlíp. Erwin upadl do bezvědomí a Erkan se jen taktak držel na nohou.
Jakmile Erwina Erkan dostal z bezvědomí, tak si Erwin začal léčit zranění. Jakmile skončil, vzal kyj a drakovi vyrazil zub, který pak pozdvihl. V ten okamžik se mu zjevil bůh a pravil:

„...Tys ten, co šíří dobro, tys ten, co teď zničil velmi velké zlo. Jsi statečný a tady je má odměna za tvé činy, které jsi vykonal pro tento svět. Nechť je ti dána schopnost měnit se bez omezení v červeného draka, abys mohl i nadále být symbolem statečnosti a dobra. Žij a buď vždy spravedlivý ke všem...“

„... Na severu od vás se chystá velmi velká bitva. Nemarněte čas a rychle leťte na pomoc, lidé ve slavném Albirelu vás potřebují...“

Erkan vyrazil ihned, Erwin se ještě chvíli zdržel. Když přiletěl do Albirea nalezl svého přítele v čele Rytířů devíti hvězd, po boku lorda Firuna.
Erwin bojoval v podobě draka, ale porážku již nemohl odvrátit. Na konci boje jej nepřátelé obklíčili, ale umožnili mu odejít jako velkému válečníkovi.
Erwin nalezl svého mrtvého přítele..., ale to už je jiný příběh.

Po odchodu z bojiště odletěl Erwin na sever Lendoru, kde vybudoval rozsáhlý komplex osad, ve kterých žili lidé a ostatní rasy v míru a klidu. Zde taky dožil zbytek svých let. Na jeho hrobce, kterou zdobí dva zuby draku, je napsáno:

„...Zde leží ten, co chtěl změnit celý svět, ale nakonec ho svět změnil sám...“


Erwin byl velmi statný kroll, který měl 257 coulů a 2600 mn. Jeho paže skýtali velkou sílu a navíc byl velmi odolný. Jeho velkou sílu však vyvažovala lehkomyslnost a nebyl moc chytrý. Však jeho kyj byl vždy silné žezlo, kterým vládl proti zlu. Měl dlouhé vlasy, až na ramena. 

Erwinův příběh

Narodil se v zemi sněhu,
krajiny věčného ledu.
V rodině své chvíli žil,
a pak na cesty vyrazil.

Svým kyjem šířil strach,
byl z něho vrah.
Bil muže, ženy, děti,
však jednou neměl štěstí.

Narazil na velkého válečníka,
statného bojovníka,
a ten jej porazil,
a na novou cestu otočil.

Vítr zavál však,
a s ním i elfův plášť,
a Erwin pak mistra hledal,
po světě běhal.

Našel ho jednou v kruté řeži,
z níž vyvázli oba ztěží,
a přáteli se stali,
a osudu nadávali.

A bili se spolu statečně,
a neprolili nikdy krev zbytečně,
a hrdiny se stali,
a bohové je milovali.

Jednou se jejich cesty rozdělili,
a oba se sami bili,
každý sám za sebe,
nemyslíc na nebe.

Jednou v kráteru jisté sopky,
setkali se opět jejich kroky,
a stanuli bok po boku,
cesty zkřížily se jejich kroků

A dračí hlavy padly do prachu,
a jejich vítězství podobno zázraku,
u soků převelkou vzbudilo bázeň,
postavil by se jim snad jen blázen.

Pak velký přišel soud,
a drak černý jako troud,
a boj těžký plný krve,
skončil dnes tak jako prve.

Hrdinové vyčerpaní,
poranění posekání,
vedle sebe hrdě stáli,
a ztěžka oddechovali.

Bohové co při nich stáli, 
a v boji jim pomáhali,
změnili je z lidí na draky,
a děli se zázraky.

V den kdy Albireo padlo,
napětí všude vládlo.
Draci vlétli do nepřátel řad,
kdo postavil se jim pad.

Však nic netrvalo věčně,
a elf podlehl ráně sečné,
a Erwin ztratil jediného druha,
v řece života pstruha.

Pak truchlil nad smrtí přítele,
a do světa vyšel zas nesměle.
Postavil vesnici na úpatí hor,
kde strážil jej Freamon.

A však ani život není věčný,
a jeho život užitečný
jak svíce zhas.
zemřel Erwin-můj kamarád...

Minstrel Marigold pro Erwina