Avšak jelikož byl bystré kollátko a něměl rád "nezajímavý" život ve vesnici, který byl vyplňován scháněním potravy a zápasy, i rozhodl se v patnácti letech odejít. Putoval dlouho - na cestě byl se starým krollem Gr - jeho dědečkem, který také toužil poznat lidská sídla daleko na jihu. Jejich krásu a pestrost všedního života. Jejich zbožnost a hlavně hospody. Po jednom roce putování se jemu a jeho dědečkovi konečně podařilo vejít do jednoho z takových měst.

Nejdříve však měli problémy se vstupem - stráže je nechtěli vpustit. Když ale viděli, že "starouš" už nemůže na nohy a potřeboval by pomoc lékaře, smilovali se a vpustili je. Ottis byl úplně okouzlen. Prví, co mu padlo do oka byla nádherná akademie kouzelníků.

Rozhodl se tedy vstoupit do slavné akademie kouzelníků v Addu. To se ví, dostal se tam pomocí sázky s jedním obchodníkem, který tvrdil, že ho dříve než se stane čarodějem vyrazí. Ottis souhlasil a onen obchodník mu zaplatil studium.

Ottis tvrdě dřel. A ještě více po tom, co mu umřel dědeček v jedné rvačce (jak jinak než o chlast). Ottis plakal. Navíc si z něho jeho spolužáci dělali srandu. A tak se stalo, že Ottis jednoho z nich udeřil pěstí tak, že se dva dny nemohl probrat z komatu. Ottis dostal tedy podmínku.

Když byl Ottis ke konci úvodního studia (obdržení 1. úrovní), seznámil se s kudůkem zlodějem Sarrem, elfem hraničáře Lynxem a barbarem válečníkem Kleshem.

Spolu se rozhodli vypravit do jeskyně. Avšak měli smůlu, poněvadž je zajali skřetí válečníci, kteří napadli družinu ze všech stran a ta neměla šanci. Procitli druhého dne ve smradlavém žaláři. Ottis neváhal napálit blesk do dveří, ve kterých se udělala díra o průměru 20 coulů. Ihned přispěchal dementní hrbáč, který otevřel dveře. Pocítil šlupku Kleshe ve tváři. Upustil svůj meč a padl na zem. Jeho zbytky se do směny válely po celé místnosti.

Teď bylo na čase utéct. Cesta nebyla nijak příjemná. Setkali se s několika skřety, kteří jim dali pěkně zabrat. Avšak nakonec se jim podařilo projít kuchyní, strážnicí a přes můstek vedoucí přes potůček. Ottis byl záhy bez magů, ale pěsti měl také magické. Skosil jenoho jediným úderem.

Poté se jim podařilo dostat do Addu, kde zabily jednoho perverzního zbrojaře a handlíře. Ukradli koně a uprchli z města. Za dva dny po nich bylo vyhlášeno pátrání.

Jeli asi dva dny, než se dostali na rozcestí. Potřebovali jídlo tak uháněli do lesa. Po 10 mílích narazily na jeskyni. Cesta se zatím změnila v pěšinu. Vlezli tam. Byla to osudová chyba. Jeskyni obývali nepříjemná stvoření ze všeho nejvíce podobající se kočkolidem. Po několika směnovém boji se postavy ocitly v obklíčení. Ottis vyplýtval veškeré magy a zbývala mu jen jeho nejzpolehlivější zbraň - okovaná hůl. Bil se jako o život (však mu o život šlo). Po několika směnách se družina probojovala k východu. Kleshovi se podařilo prorazit mezi nepřáteli a uprchnout. Sarr utekl pomoci zvláštních schopností. Ottis s Lynxem nepronikli. Přišli tam nestvůry s píkama. Sevřeli je. Bojovali statečně do posledního dechu. Ottis i Lynx. Nezachovali se zbaběle jako ti druzí. Zemřeli jako hrdinové.

S BOHEM OTTISI!