Hřbitov

Bastien Hodnocení: Vítěz soutěže Vítěz ZD

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 19

Bastien

Bastien zvedl vítr a jemný prach a nahnal ho jejím protivníkům do očí a úst. Orlea využila jejich náhlého oslepení, kašlání a plivání, roztočila se jako thyrská tanečnice a vláčnými, téměř neznatelnými pohyby svého meče poslala soupeře do věčných pekel. Bastien se stáhl jako tolikrát předtím a nechal Orleu vychutnat si svůj další triumf. Když se pak nenápadně vzdaloval, zahlédl její samolibý, krutě uspokojený úsměv.

Orlea měla důvod ke spokojenosti. Znovu si potvrdila to, o čem byla dávno přesvědčená. Celý svůj život zasvětila boji proti takovýmhle zrůdám, které ničily druhým domovy, pole, rodiny, životy, a pokaždé je dokázala zničit. Tihle dva si smrt zasloužili. Pro tři krávy, které chtěli ukrást, vyvraždili celou rodinu. Jakmile se o tom Orlea dověděla, nelenila a vypátrala je. Nikdy se nepozastavovala nad svou schopností najít nejrůznější zločince a ani dnes se ničemu nedivila. Bylo to prostě její součástí, její další schopnost podobná samozřejmé schopnosti dýchat. Zrovna tak nikdy nepochybovala o své podivné schopnosti přežít, vyváznout z bojů jen s několika škrábanci, o svém zvláštním nadání najít i tu nejmenší skulinku v protivníkově obraně. Byla prostě dobrá a věděla to.

Opovržlivě kopla do mrtvol, aby se ujistila, že jsou opravdu zbavené života, a pak jim – pro jistotu – prořízla hrdla. Tělem jí projel opojný pocit podobný lehké závrati. Orlea přivřela oči a nečekaně se rozesmála.

„Proč?“ Bastien pohlédl na svého pána a v očích se mu zračilo zoufalství. „Proč já, pane můj? Už jí nemohu déle pomáhat. Jen pohleď, stává se z ní stvůra podobná těm, které loví!“

„V její budoucnosti je tyran, kterého musí porazit, milý Bastiene.“ Pán natáhl ruku a lehce se dotkl jeho chladného bílého čela. „A ty ji musíš do toho okamžiku ochraňovat.“

„Nemůžeš to zařídit ty?“

„Abych já odstranil tyrana?“ Pán se usmál a zavrtěl hlavou. „To přece nemohu. Já mohu jen ukazovat, naznačovat, pobízet… Je na jiných, jak si má tichá slova vysvětlí. Mají svobodu volby, svou vlastní svobodnou vůli.“

„Toho tyrana tedy odstraní ona.“

„To záleží na tobě, Bastiene. Na tvé svobodné volbě.“

„Nerozumím ti, pane můj.“

„Porozumíš.“ Pán se na něj smutně a láskyplně podíval, vztáhl ruku a dotkl se jeho křídel. Jako by věděl, jako by věděl mnohem víc… a pak se mlhavě rozplynul.

Bastien se svými zmatenými myšlenkami osaměl. Ne však na dlouho. Orlea byla znovu v nesnázích. Jako svůj další cíl si vybrala krutého Krytona, který týral vlastní lid, z rozmaru kradl ženy a nechal věšet jejich muže. Ve své pýše kráčela vzpřímená a ozdobená všemi odznaky svého bohatství. Nijak se netajila svým posláním, takže zpráva o udatné Orlee chystající se zabít krutovládce, se šířila jako požár vyschlou krajinou. Všichni se jí klidili z cesty…

Pár mil před honosným sídlem ji obklopila skupinka tuláků. Ubozí vyhladovělí lidé vyhnaní vládcem Krytonem ze svých domovů, kterým se při pohledu na její vzácnou zbroj točila hlava. Před očima se jim její drahý meč měnil v obyčejnou ovesnou placku a zlaté pažní kroužky v džbány s mlékem pro jejich hladem zmučené děti.

Orlea na okamžik zaváhala, když k ní jeden z těch špinavých žebráků vykročil, ale než stačil cokoli říct, tasila meč a jeho ostrou špici vmáčkla nebožáku do jamky na krku. Nechtěla ho zabít, jen ho chtěla zadržet, ale pocit, jaký v ní ta síla, ta moc, ten opojný pach blízké smrti, vyvolal, se nedal ničím ignorovat. I žebrák to vycítil, proto chtěl couvnout a nechat si na její šperky zajít chuť. Vycítil to i Bastien a spoléhal přitom na Orleu, na poslední zbytky soucitu, které snad ještě nevymýtila představa o vlastní dokonalosti. Zároveň spoléhal na chybu, kterou patrně udělá.

Orlea se chvěla jako lovecký pes. Její citlivé chřípí zachytilo žebrákův strach - byl to stejný strach, jaký cítila ze všech vrahů a žhářů, s kterými měla tu pochybnou čest se utkat. Pak odkudsi vyběhlo malé dítě, vrazilo do Orley a ta přitlačila na meč. K nohám se jí zhroutilo bezvládné tělo. Instinktivně z něj vytáhla meč, ladně se otočila, jako když se labuť ohlédne za sluncem, a zabořila svůj meč – pro jistotu – hluboko do malého srdce. Drobné tělíčko se sotva zachvělo.

Bastien vydechl hrůzou. Bezmocně přihlížel šílenství ohromené matky, které se šířilo tlupou jako ničivý vír. Očima rozšířenýma bolestí sledoval, jak se celá skupina vrhá na Orleu a bije ji vším, co má po ruce, zatíná do ní drápy, trhá její pyšné tělo na cáry… Nebyl schopný jí pomoci. Ne že by nemohl… On nechtěl.

„Tys ji neochránil, Bastiene…“ Pánův hlas se tiše, ale o to přísněji, zavrtával do Bastienovy mysli jako vyčítavý šíp. „Neochránil, přestože jsi věděl, jak je důležitá…“

„Potrestáš mě, pane můj…“

„Ano.“

„Nesplnil jsem úkol. Nezabila Krytona.“

"Tys zatratil její duši, Bastiene. A zároveň jsi zatratil tu svou.“

Věděl, že se to stane ještě dřív, než se pod ním rozprostřela chladná nedozírná temnota protkaná myriádami hvězd. Bastien cítil, že stačí krůček, nenadálé postrčení a on tou temnotou propadne jako zraněný pták. Cítil jiskřivé víření stříbrných spirál, které měly jediný účel - pableskující duše vynést k jasným vrcholům hvězd nebo je smést do nejhlubších temnot zapomnění. V jedné z těch duší poznal Orleu. Jejich oči se na okamžik střetly, ale pak se spirála roztočila rychleji a Orlea padla na samotné dno temnoty.

„Pane můj?“

Bastien cítil, jak se propadá, jak klesá po stříbrných spirálách, které probleskovaly temnotou, cítil nesmírný chlad stoupající z nekonečných samot opuštění. Tam, někde tam, ležela schoulená duše Orley, pyšné bojovnice. Spatřil její pohasínající světlo a pak klesl vedle něj. Jeho oči se na ni upřely s veškerou láskou, jaké byl schopen, a jeho bělostná křídla obklopila ten pyšný uzlíček, aby ho navěky chránila před mrazivou tmou.

***

„Můj vládce!“

Sluha poníženě klekl před obávaného Krytona, který poslední dny ani nevycházel z paláce – tolik se bál Orley a jejího strašlivého meče, že se nechal obklopit stovkami stráží a stejně se lekal každičkého zvuku. Jeho nervy byly víc než jen pocuchané.

„Co je?“ obořil se na sluhu, „jestli mě obtěžuješ jen tak, dám ti vyříznout srdce a pohodím ho psům!“

„Orlea je mrtvá!“

„Orlea je…?“ zalapal Kryton po dechu, ale pak se ho zmocnil nápor radosti a štěstí, který ho doslova zvedl z trůnu! A pak veškerou svou drtivou silou zaútočil na jeho slabé srdce. Vládce Kryton zhasl s úsměvem na rtech.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Jo jasně, ale prostě mi to přišlo takový blbý, zabít jí takovou náhodou...navíc napsat "odněkud vyběhlo dítě", možná to více rozvést a bylo by to lepší.


 Uživatel úrovně 0

Agarwe: vše jsem pečlivě zvážila a vše jsem si pořádně promyslela. Chtěla jsem to napsat takhle a tak jsem to tak napsala. S nedostatkem fantazie to nemělo nic společného. :-)

Lyrie


 Uživatel úrovně 0

To je chvály...
Je to velice kvalitní dílo to jistě, zvláště pak oceňuji slovní zásobu, pěkný sloh...
Ale...hned na začátku jsem se okamžitě v prvních dvou větách ztratil, přišlo mi to takové kostrbaté. Ale hlavně to, že do Orlei strčí dítě mi nepřijde jako ideální zavinění nehody, tady asi autorka neměla dostatek fantazie. Volil bych třeba popis pocitů, které ji nakonec přemohly...zkrátka jsem byl tímhle zklamán. Ačkoliv byl tento příspěvek o Bastienovi, jehož konec nebo spíš celý příběh byl málo akční:-) Nejsem si jist, jestli jsem se vyjádřil správně, ale pro mne jsou to 4*.


 Uživatel úrovně 0

Povídka se mi opravdu líbila.

Gramatické chyby žádné (tedy já jsem si žádných nevšiml:), sloh naprosto excelentní.

Zápletka je pěkná, jednoduchá a nepřeplácaná.

Pointa není nijak dechberoucí, ale právě v tomto případě to nevadí, ba spíše vyhovuje.

Filosofickými otázkami se zabývat nebudu, to už za mě udělali jiní.

Suma sumárum... připadá mi to dokonalé. Až vydáš nějakou knihu, dej mi prosím vědět, ať mi ji stihneš podepsat dřív, než se staneš literární celebritou. To bude potom terno, podpis ještě z tvůrčích let. :)

Na závěr snad už jen přání, ať ti pořád tak pěkně píše.

Alexej


 Uživatel úrovně 5

pD: ten Android je Kryton, ne krypton... kryptonid je látka ze Supermana, co mu bere jeho skilly :-)


 Uživatel úrovně 0

Raynor: Podle mě to není nijak zvláštní. Na několika náznacích v díle lze vyvodit kdo je "Pán" i kdo je "Bastien". Pokud jsem dílo pochopil správně (což si zcela egoisticky myslím), je právě tato pointa největším důvodem mého požitku ze čtení.. a Bastienovo zatracení je potom samozřejmostí. - "Svobodná volba" je pěkně kyselá a ošemetná záležitost. Nicméně je prakticky to jediné, co světu vzpoura andělů přinesla...

Opravdu mám dojem, že je tato povídka jednou z nejlepších, co jsem na serveru četl.

Jenom dotaz na autorku, Lyrie, četlas Bibli?

Jen tak btw televizi taky nesleduju, ale Red dwarfa znám místy naspaměť. Na druhou stranu pokud vím ten android se menuje Krypton.

Fenqel: Co se týče Tvé reputace, máš-li zájem, popovídáme si poštou.


 Uživatel úrovně 0

Fenquel - myslím že nad tímto príspevkom by sa dala spraviť dosť dlhá diskusia, lebo je veľa ciest ako to pochopiť. Podľa mňa bol Pán sviňa a od začiatku chcel Bastiena aj Orleu zabiť a dostať niekde do pekla. (Mám aj druhé vysvetlenie, ktoré je asi pravdepodobnejšie, ale toto sa mi páči viacej :P)


 Uživatel úrovně 0

Nemám co bych povídce vytknul... Jenom smekám klobouk.


 Uživatel úrovně 0

Raynor - pokud dobře chápu na co se ptáš, tak myslím, že Bastien zemřel kvůli tomu, že nesplnil úkol. Nebo ne že zemřel, on byl zatracen. Ztratil duši kvůli tomu, že neochránil Orleu, která měla splnit úkol - měla zabít Krytona.. To neudělala, protože se jí do cesty nahrnula skupinka llidí, kteří byli rozezleni nad ztrátou toho dítěte a tím, že zabila jednoho z nich. To by asi nepotěšilo a pokud jich byla horda, tak to asi nemohla zvládnout. Bastien jí nepomohl, protože litoval toho ztraceného života toho dítěte a nevěděl, co má udělat. Což mu Pán pak vyčetl.

Ehm, pořád si nejsem úplně jistý, jestli jsem správně pochopil to, na co ses ptal a o co ti šlo. Pokud ne a psal jsem blbost, tak to se omlouvám a následně to smáznu.


 Uživatel úrovně 0

Jelikož se neustále divím, proč máte výhrady ke jménu Kryton, zadala jsem si ho do vyhledávače a k mému úžasu mi vypadlo dost odkazů. Že je Kryton postava z Červeného trpaslíka, jsem opravdu netušila, protože já se na televizi nedívám. Může to znít divně, ale je to tak, mám ji sice doma, ale víceméně mi slouží jako lapač prachu. To jméno jsem si prostě vymyslela... Příště si vždycky raději ověřím, zda se jméno mé postavy neshoduje s nějakou jinou významnější postavou.
*
Takže se omlouvám za neúmyslné matení čtenáře.
*
S pozdravem
*
Lyrie