www.Dracidoupe.cz



Rozhodnutí aneb příběhy z bestiáře

Příprava pro tisk (tisknuto 2540x)
Autor:Aramir
Přidáno: 10:43:01 11.07.2011
Hlasovalo: 16
Průměrné hodnocení: 3.44

Anotace: Jak vlastně žijí tvorové z bestiáře do chvíle, než se připletou chrabrým dobrodruhům pod čepel? Pojďme společně nakouknout do místa, kde zrovna probíhá obyčejný den obyčejných obyvatel obyčejné jeskyně.

Kapitola 1: Ranní kompromis

Do hlavy nebo do žeber? Obvyklé ranní dilema.

„Pysku vsávej!“ Kopanec do žeber.

„Dělej nebo rozkopu ten tvůj prasečí ksicht!“ Kopanec do hlavy.

„De se na permoníky!“ Nečekám na toho chudáka s křivou držkou. Jak jenom se něco takovýho mohlo narodit? Vážně, hnusnějšího skřeta sem v životě neviděl. Neměl sem ho rači budit. Ale co, stejně by se za mnou zase táhnul celej den jako smrad. Aspoň mě pomůže pochytat pár těch zakrslíků, ať máme co žrát.

Už sem na odchodu, když v tom můj zátylek pokropí sprška slin: „Hnáto, Hnáto, počkej na mě!“ Škemrá prskající Pysk.

„Nojo, tak hejbni kostrou a nezapomeň si svoje kuchátko!“


Kapitola 2: Pyskovo dilema

Mám jít s Hnátou nebo ne? Všední dilema, který dopadne vždycky stejně. Hnáta je silnej, to ví v naší tlupě každej a když sem s ním, tak si na mě nikdo netroufne. A navíc je i chytrej a dycky něco kloudnýho vymyslí. Třeba jako moje kuchátko. Z vobyčejný rozdvojený větve ho udělal. Navostřil voba konce, takže můžu prej propíchnout dva permoníky naráz. Hnáta má taky takový kuchátko. Akorát ho má pěkně vozdobený a dělá si na něm zářezy za každýho skřítka, kterýho propíchne. Doufám, že jednou budu mít víc zářezů jak von.


Kapitola 3: Pro její krásné oči

Puchřatku modrou nebo slizovku bachratou? Neobvyklé ranní dilema. Kterou z těchto hub má moje Jiskřička raději? Ach moje hlava děravá. Myslím, že slizovku. Jo určitě má o něco raději slizovku. Snad nějakou najdu v té severní jeskyni s jezírkem. Já vím, je tam spoustu jeskynních pavouků a přerostlých krys, ale co bych pro svoji Jiskřičku neudělal. A navíc, už nejsem ten malý, ustrašený Rufix, za kterého mě většina ostatních permoníků považuje. Jdu pro slizovku a basta.


Kapitola 4: Hnátova genialita

„Hele hele, koukej. Támhle u jezírka. Vidíš ho?“ Prská mi do ksichtu Pysk a ukazuje na malou postavičku klečící uprostřed houbového hájku.

„Drž hubu, dyť ho vyplašíš!“ Vrazím mu facku, aby byl zticha. Má fakt v hlavě místo mozku medvědí lejno. Blbějšího skřeta sem v životě neviděl. Von si třeba fakt myslí, že na svým kuchátku mám tolik zářezů, kolik sem zabil permoníků. Vůbec by ho nenapadlo, že si tam ty zářezy dělám potají, abych vypadal jako velkej zabiják. Doufám, že aspoň zvládne nahnat mi toho prcka přímo na hrot.

„Hele já se schovám tady za ten velkej krápník a ty ho naženeš přímo ke mně, jasný?“ Snad to ten tupec pochopil.


Kapitola 5: Rufix ztratil hlavu

Tolik nádherných Slizovek. Tahle má překrásný klobouk s flíčkem ve tvaru srdce. Jistě by se Jiskřičce líbila. Nehodlám ji za žádnou cenu pustit a křečovitě ji svírám v dlani. Podobně jako mě v tuto chvíli svírají chlupaté skřetí hnáty. Skřetův odporný dech mě přivádí do mdlob. Nesmím upustit tu krásnou Slizovku s flíčkem ve tvaru srdce. Když na mě ukápne první žlutá slina z huby toho ohavného tvora, tak mi rázem dojde můj omyl- Vžyť moje drahá má přece jenom raději puchřatku modrou.


Kapitola 6: Hnáta našel hlavu

„Jakto, že nepištěl? Dycky přece piští?“ Sakra zasekla se mi v zubech kost, ale hlavu sem oddělil na dvě kousnutí a to se povede málokdy.

„Hele na, dej si ruku, máš to aji s žampiónem. Haha!“ Urvu skřítkovu pravou ruku, která pořád drží jakousi houbu a podávám ji Pyskovi.

„Ale já chtěl hlavu! Proč máš hlavu dycky ty?“ Remcá nespokojeně ten křivohub.

„Dej mi prosím aspoň jedno voko. Notak Hnáto!“ No to víš, že jo. Nažer se zbytků. Voči sou na permonících to nejlepší. Přetáhnu toho zmetka klackem po prackách, aby si nechal zajít chuť a vychutnávám lahodné oční bělmo.


Kapitola 7: Pro jeho krásné oči

Zabít Hnátu nebo ne? Nevšední dilema, který však končí vždycky stejně. Permoníkovu ručku sem ohlodal až na kost a teď si prohlížím zelenej žampion. Na klobouku má jakejsi flek. Asi to nebude k žrádlu.

„Hele Hnáto, jedno voko. Dyť sem ti ho pomohl chytit!“ Ignoruje mě. Natáhnu ruku a von ten nevděčnej lump mě přes ni praští. Asi ji mám zlomenou.

Vře ve mně krev. "Já chci svoje voko!" Popadnu svoje kuchátko a vrazím ho Hnátovi přímo do ksichtu. Nevěřícně koukám, jak se na oba naostřené konce nabodly Hnátovy voči. Ten Hnáta je fakt chytrej, dvě muchy jednou ranou. Přesně, jak říkal. Teď příšerně řve a z důlků se mu valí krev.

„Ty pištíš ještě víc, než ti permoníci!“ Trošku přitlačím a kuchátko Hnátovi zajede do lebky. Teď už neřve. Asi sem napíchl ten jeho chytrej mozeček.

Zabít Hnátu nebo ne? Tohle dilema sem už asi vyřešil.Vychutnávám lahodné oční bělmo a na svým kuchátku dělám další zářez.




Hlasování

Hlasování u tohoto příspěvku bylo uzavřeno.

Vidět hlasování jednotlivých uživatelů mohou vidět pouze přihlášení uživatelé.

Diskuze

Pro přidání příspěvku do diskuze se musíte přihlásit.

příspěvků. Řadit podle .
  [Předchozí]
Počet zobrazených příspěvků: 1-10 / 12
Ikonka uživatele Agganist    [pošta] reputace: 1
Aramir: +1
NEW     10:01:38 18.07.2011
Pekná perspektíva.
Mne osobne sa dielko páči, i keď mi chvíľu trvalo, kým som zistil, že je to o obyčajnom živote príšeriek.

Čo sa týka gramatiky, neveľmi môžem hodnotiť (netuším aký je rozdiel medzi českou a slovenskou gramatikou) a čiarky sú moja achillova päta, takže to prenechám skúsenejším.
Radšej budem dielko hodnotiť z hľadiska nováčika.

Chválim premyslené (ne)myslenie ohyzdov (skřetov) a krásne nadpisy, uvádzajúce do kapitol. Dilemy sú pestrým oživením už samo o sebe živého rozprávania, dávajú pocit, že potvorky majú svoj vlastný stereotyp (ráno vstanem, kopnem Pyska a ideme na lov permoníkov), ale každým dňom prichádzajú nové a nové dilemy, ktoré slabšie nátury riešia po svojom.

Hnát je v mojom vyobrazení špekulatívna, vypočítavá bytosť, ktorá by mohla inteligenčne prevyšovať ostatných súkmeňovcov. Z toho vyplýva inteligenčný defekt - ešte znásobený povahou ohyzda (skřeta) - keď podceňuje všetkých naokolo a myslí si že je kráľ a mali by ho tak uctievať. Falošné zárezy na kuchátku sú toho dôkazom.

Rufix je svojím spôsobom hlúpejší ako Pysk. Ale to sa dá ospravedlniť zamilovanosťou. A môže tu byť tiež podcenovanie zo strany súkmeňovcov ("A navíc, už nejsem ten malý, ustrašený Rufix, za kterého mě většina ostatních permoníků považuje"), takže mal túžbu všetkých presvedčiť o svojej odvahe a sile.

Pysk, je môj obľúbenec od tej chvíle, čo chytil Rufixa za nohy. Má možnosť ho zabiť, priblíži sa k nemu zozadu (aspoň predpokladám, keď sa permoník nevystrašil a neušiel) ale svoju zbraň necháva tak a chytá permoníka za nohy. Možno
Celkový postup rozmýšľania Pyska je viac ako zaujímavý. Nevraždí preto, že ho Hnát už dlhšiu dobu kope, uráža atp. ale kvôli tomu, že chce Rufixovo oko. Smrť je preňho natoľko prirodzená, že sa ani nezamýšľa nad tým, že niekoho zabil.
Ale aj tak mal k Hnátovi istú úctu. Keby príbeh pokračoval, vôbec by ma neprekvapilo, keby si jeho hlavu všade nosil so sebou a choval by sa k nemu ako k živému.

Je to prvé dielko svojho druhu aké som doteraz videl, ale už teraz mi je ľúto, že ich nie je viac a že toto dielko postráda pokračovanie:

1. Pysk sa pravdepodobne po love permoníkov vrát späť dakam domov. Je možné, že tam prebýva celá horda ohyzdov (skřetov) a vytvorili si tam svoje malé dúpä. Ako budú reagovať, keď sa vráti bez Hnátu? Budú nadšený, nahnevaný či si toho ani nevšimnú? A ako sa bude žiť Pyskovi bez Hnáty? Získa svoju slobodu?

2. Permoníci, zrejme už dlho znášajúci výpady ohyzdov (skřetov), teraz stratia ďalšieho permoníka. Prasknú im nervy a vyhlásia im vojnu? Alebo naopak, povedia si, že tu ich nečaká nič len záhuba, zľaknú sa a ujdú?

Azda by sa Pysk ani nemusel vracať domov (zabudne cestu, zabudne, že nejaký domov má...), ale mohol by len tak žiť životom dobrodruha (samozrejme nie takým štýlom, že mu niekto povie aby šiel vyslobodiť princeznú zo zámku... zjedol by zadávateľa úlohy, nepriateľov aj samotnú princeznú...). Ale možno by sa mohol ocitnúť priamo v sídle permoníkov, prípadne by si ho mohol odchytiť nejaký cirkus.

Ikonka uživatele Aramir    [pošta] NEW     22:00:19 17.07.2011
K myšlenkovým pochodům permoníka- Asi se mi nepodařilo dostatečně ztvárnit můj záměr. Šlo o to, že permoník vědom si toho, že ze situace do které se dostal není úniku. Věděl, že ze několik okamžiků zemře a tak se snažil se smrtí vyrovnat po svém. Snažil se upnout na slizovku, která byla pojítkem k jeho lásce. Snažil se odpoutat myšlenky na odpornou smrt, která ho čeká. A tak si vytvořil pomyslenou bublinu, do které se ukryl a poslední myšlenky věnoval své milé...

Ikonka uživatele Remmy    [pošta] NEW     21:04:26 17.07.2011
Má nápad ten chlapec...klobouk dolů.
Když se to vezme konceptuelně, čiší z toho to příjemné "Ha, mám nápad. A dobrou náladu. Bum a je to na papíře."
Myšlenky permoníka v době jeho skonu bych vysvětlil šokem.
Nathe, jak by podle Tebe hodnotil deprimovanej, unavenej člověk, kterej den a půl nic nejedl?

Ikonka uživatele Aramir    [pošta] NEW     14:30:27 13.07.2011
Tak tahle povídka je hodně stará. Ležela mi v šuplíku dost dlouho a při přehrabování starých složek jsem na ni narazil a řekl si proč to sem nedát?

No co k tomu napsat? Obyvatelé dungeonu jen nepřešlapují na místě a nečekají na dobrodruhy, kteří je následně vykosí svými meči a kouzly. I tito tvorové žijí své životy a prožívají vlastní příběhy a to je třeba si uvědomit. Čas od času neškodí se zamyslet nad těmito věcmi a vcítit se do kůže „potvor“ z bestiáře.

Původně to měl být cyklus povídek, ale nakonec z toho nějak sešlo (znáte to). Možná, že ještě něco v tomhle stylu sesmolím. A kdo ví, třeba tahle povídka někoho inspiruje k napsání svojí vlastní a v takovém případě si ji rád přečtu. Příběhů hrdinů známe všichni hodně, ale pohled z druhé strany je mnohdy nedostatečný. . .

Ikonka uživatele Nathaka    [pošta] NEW     16:00:18 12.07.2011
Muselo by být fajn, kdyby všichni hodnotili podle toho, jakou mají zrovna náladu.

Ikonka uživatele KILLMAN    [pošta] NEW     11:21:35 12.07.2011
Mě se to líbilo. Probudil jsem se, přečtu si tohle a jsem spokojený. Nemám náladu na nějaké hjlubokomyslné literární rozbory a hledání much :)

Ikonka uživatele Shadowmage    [pošta] NEW     21:40:30 11.07.2011
Téma dílka je rozhodně originální. Určitě nejde o typické prostředí ani o tradiční „hrdiny“. A nejeden PJ si už jistě položil otázky ohledně ekosystému klasické jeskyně, kde jsou často nestvůry naházeny jen tak podle nálady PJe. Jak to asi vypadá, když nejsou přítomny družiny dobrodruhů, je proto zajímavé zamyšlení.

Po literární stránce to takový zázrak není, ale děj odsýpá díky střídání vypravěčů vcelku dobře.
Skřeti jsou správně hnusní a permoník správně naivní. Jeho omyl s houbami mě pobavil, i když asi přece jen uvěřitelnější by v tu chvíli polapení skřetem byly jiné myšlenky. Ale každé stvoření může uvažovat jinak a člověk nemusí být (ve fantasy prostředí zvláště) jediným možným měřítkem.
Konec je brutálně naturalistický. Ale prostředí samo působí také drsně, takže něco podobného lze očekávat. Pointa s očima se ke skřetům tak nějak i hodí, čiší z ní krutost a bezcennost života v neútěšném prostředí.
Dal bych tomu 3 hvězdy za originální téma, slušné zpracovaní (i když chyby se sem tam najdou) a snad ještě snesitelné balancování na hraně nevkusu – brutalita zde není samoúčelná a je zdůvodněna výběrem postav. To mi přijde jako přínosné, aby si čtenáři a autoři uvědomili, že ne všude se přemíra násilí a hnusu hodí, i když jde často o trend a rádoby znak „dospělého textu“. Sem se ale podobné prvky hodí přeci jen více, než jinam.


Ikonka uživatele Nathaka    [pošta] NEW     17:36:38 11.07.2011
Zdá se mi to velmi stručné, strohé a jednoduché. Dá se sice říct, že i na tomto krátkém prostoru je dobře ilustrováno myšlení skřetů, ale myšlení skřetů není zrovna rozsáhlé, takže tomu prostor jedině odpovídá. Ale není to jen skřetí myšlení, co by asi šlo ilustrovat.

Tu ideu ukázat nám pro změnu životy a příběhy těch, kteří slouží spíše jako potrava pro meče našich hrdinů, moc chválím. Také doufám, že v podobném duchu bude Aramir (anebo ještě někdo jiný) pokračovat. V tomhle konkrétním případě je ale celá idea jen naťuklá - potenciál myšlenky zůstal nevyužit.

Motiv opakování používám často, takže mě neruší, naopak to poslední dilema je zajímavé v tom, že tentokrát končí jinak než obvykle - jinak si vlastně tu větu ani vysvětlit neumím.

Líbí se mi tam i ten nepatrný okamžik odhalení, že si Hnáta vymýšlí a zářezy si dělá potajmu, ovšem jeden takový okamžik na celou povídku mi přijde málo. Druhá věc, která se mi hodně líbí, jsou vtipně volené nadpisy jednotlivých "kapitolek".

K formální stránce už pak nemám co dodat, gramatika je v pořádku, vyjadřování sedí skřetům a nevšiml jsem si ani ničeho dalšího.

Jen mě to prostě nenadchlo, resp. prvně nadchlo a pak zklamalo.

Ikonka uživatele Danixxx    [pošta] NEW     13:47:52 11.07.2011
krásně to ukazuje mentalitu skřetů, i to, jak je pro ně smrt obyčejná. Přínosné.

Ikonka uživatele Hamster    [pošta] NEW     13:11:23 11.07.2011
a já pořád čekal, kdy ty skřeti padnou se šípem v hrudi... :-/
originální a vtipné, jsem rád, že si to napsal a poslal do rubriky : )

  [Předchozí]


Soutěže
O Hlavu Zlatého Draka


News
Aktuality
Novinky
Bugfix


Vzhled
Family Silver
Historic
Simple Ancient Dark
Simple Ancient Light
Simple Evolved Dark
Simple Evolved Light
Timmothy Gold


Komunikace
0 přihlášených uživatelů
 
Chat (0 online)
Moudrá Sova
Fórum
Ankety


Control
Registrace
Nick:
Heslo:
 
Zapomněl jsem heslo


Doupě jinde
Na PragoConu
last.fm
Facebook

Vygenerováno za 0.10672903060913 sekund.
© 2002 - 2009 Almad a James Timqui, design © 2002 by Almad.
DrD, Dračí doupě a Altar jsou ochranné známky společnosti ALTAR
Všechna práva vyhrazena. Žádná část těchto stránek nesmí být reprodukována, publikována ani jinak
využita bez svolení Redakce serveru DraciDoupe.cz nebo svolení autorů jednotlivých příspěvků.
Novinky je možné sledovat pomocí RSS kanálu. Toto je verze 1.
Verze 2 je v přípravě a vývoj můžete sledovat na informačních stránkách