Nejstrašnější metla všech humanoidních tvorů. Mor vyhladil celá města z povrchu mnoha fantaskních světů a morgurth (jak je elsky nazýván) je proklínán snad ve všech jazycích, jakými bylo kdy mluveno. Má na svědomí deseti až statisíce mrtvých a panika propuká jen při vyslovení jeho jména. Pokud se objeví, pak teprve nastává opravdová pohroma. Kromě osob zabitých morem jich ještě mnoho zemře v důsledku strachu svých „bližních“. Černá smrt vyrývá hluboké čáry histoií a lidé+ (rozuměj lidé, traslíci, elfové, atd…) stále žijí v tichém strachu, kdy udeří znovu.
     Pro 10% lidí+ nepředstavuje mor velké nebezpečí, neboť jsou vůči němu od narození imunní (PJ hazí za každou postavu (ve větších městech statisticky a hází jen za ty důležité :-) ) a tato pravděpodobnost je konstantní - žádné úpravy na ni nejsou). To znamená, že se jím nemohou ani nakazit, ale ani jej přenášet. Pro ostatní je však tato choroba většinou smrtelná, zvláště bez dostatečné lékařsko-magické péče. Nakazit se je v případě morové rány velmi snadné: stačí se dotknout nemocného či jen dýchat stejný vzduch. Také hrozí velké nebezpečí od různých zvířecích přenašečů – hlavně krys a blech. Díky tomu snadno vznikají rozsáhlé morové epidemie. Většina vládců se z obav z rozšírení moru do celé říše snaží mor co nejdříve izolovat a to i poměrně drastickými způsoby. Město, kde mor vypukl je obklíčeno vojáky a ti nikoho nepustí z městských bran. Pokud se někdo přecijen pokusí z města uniknout, vojáci ho zastřelí. Když odezní hlavní nápor epidemie a nemocní jsou buď vyléčeni nebo mrtví, neštěstí přeživších ještě nekončí. Zpravidla následuje 3 měsíce trvající karanténa, během které obyvatelé stále nesmějí město opustit a potraviny jsou jim zanechávány před branami. Pokud se po tři měsíce ve městě mor neprojeví, je město znovu otevřeno. Pro lidi žijící v takto izolovaném městě je tato choroba strašlivá i po psychické stránce. Několik prvních týdnů mezi nakaženými v neustálém strachu a následná karanténa v městě duchů již u mnoha způsobila těžké deprese či dokonce šílenství. Těla mrtvých se pálí, aby se zamezilo dalšímu šíření choroby, zakopávat je je bláznovstvím, neboť pak mohou nakazit studně či živočichy živící se mrtvolami a od nich by mohla vypuknout nová vlna choroby.
     V průběhu nemoci je pro nakažené velmi důležitý přísun vody. Nekontaminovaná voda spolu s nepříliš velkým, avšak většinou dostatečným, množstvím jídla je do města dodávána s maximální opatrností. Většinou to probíhá způsobem, že několik nejodvážnějších (či potrestaných) vojáků přinese k zavřené bráně několik vaků a rychle odběhnou. Kdyby se jen pootevřela brána, jednotka okomžitě střílí. I s vodou je však šance na přežití velmi malá, ikdyž s dostatečnou péčí (ošetřovatelé, lektvary, byliny…) se zvyšuje. Léčba však bývá nákladná. Kdo je nakažen a přežije se již navždy stává proti moru czela odolným (šance na nakažení klesá na 0% a nelze nijak zvýšit) a ani jej nepřenáší, neboť všechny zárodky nemoci v těle již byly odstraněny. Na přeživším se také může podepsat, většinou jizvami po vředech. Ovšem z fáze vředů se uzdraví již jen málo nakažených.

     Průběh choroby: První příznaky se začnou objevovat po jednom až dvou dnech. Nakažený se začne cítit slabý a má závratě. Druhý den dochází ke zrychlení dechu a tepu a teplota stoupne až ke 40ti stupňům Celsia. Postupně se dostavují další příznaky, jako je zimnice, bolesti v koubech, končetinách a kříži. Čtvrtý den se objevují vředy, kůže se stává horkou a suchou, jazyk zhnědne až zčerná. Okolo šestého dne začínají vředy praskat a nastávají delíria střídaná mdlobami. Obsah vředů je vysoce infekční. Tento stav trvá většinou až do smrti postiženého.

Poznámka: Různé efekty při ovlivňování šance na nakažení se sčítají (př.: uzdrav nemocného + kněžský efekt + ochrané prostředky snižují šanci nakazit se pobytem v místnosti na 10%), ale vícenásobné použití jednoho se počítá pouze jako jedno použití (př.: uzdrav nemocného + uzdrav nemocného + uzdrav nemocného + kněžský efekt sníží pravděpodobnost nákazy pobytem ve společné prostoře jen na 30%)! Obdobně to platí i u šance na uzdravování (viz dále).

Nemocný má každý den určitou šanci, že se uzdraví. Základní procentuální šance je rovna stupni odolnosti děleném třemi (zaokrouhluj normálně). Výsledná šance závisí na několika faktorech, z nichž je jedním i doba trvání choroby. Z počátku je šance lehce vyšší než, základ, jak se však stav zhoršuje je stále menší šance na záchranu.

Den: Kolikátý den uplynul ode dne nakažení.
Příznaky: Jaké příznaky přibyly. Staré příznaky zůstávají a připojují se nově napsané. Je-li uvedeno “-“, znamená to, že nepřibyly žádné nové příznaky, jen staré přetrvávají.
Past: Každých 24 hodin od nakažení se hází proti pasti uvedené v tabulce. Výsledkem je ztráta životů, o které nakažený přijde díky moru. Tyto životy jdou léčit normálně (spánek, kouzla, lektvary, léčivé bylinky…). Postižený si však 4. dnem počínaje léčí ve spánku či odpočinku jen 1 život a od 6. včetně již mu spánek vůbec nepomáhá (je neklidný, spíše jde o mdloby, tělo již nemá sílu regenerovat, celkové vyčerpání organismu), jiné metody však fungují stále stejně.
Uzdravení: Číslo (v %) které se přičítá/odečítá od základní prvděpodobnosti a dále je tato výsledná pravděpodobnost upravována opravami uvedenými výše. Pravděpodobnosti jednotlivých dnů se k sobě navzájem nepřičítají (takže postava s odolností 12 s dostatkem vody v dobrých podmínkách s péčí (šťastnější případ lidského postiženého) má 1. den pravděpodobnost 4% +0% +0% +5% +5%= 14%, že ji choroba opustí, 2. den již jen 11%, 3. 9% atd…). Vyjímkou jsou sedmý a další dny, neboť sedmý má –6%, osmý –7%, devátý –8%, atd… Nultý den: Den, kdy došlo k nákaze. Choroba se zatím nijak neprojevuje, neubívají životy a není šance, že tento den odezní (protože se právě uchycuje).
Smrt na mor nastává, když padne fatální neúspěch při hodu na uzdravení nebo nemocný ztratí všechny životy.
     V případě, že byl dotyčný vyléčen, může v důsledku jizev od vředů klesnout jeho charisma (jizvy jsou i v obličeji). Pokud je nakažený vyléčen před čtvrtým dnem choroby, následky nehrozí. Pokud mezi čtvrtý nebo pátý, háže si proti pasti Odl~4(resp. 5 pro pátý den)~nic/trvale -1 k charismě. Pokud je postava vyléčena po pátém dnu, háže si proti pasti Odol~(den od nakažení)~-1 charismě/-2 k charismě. Tato ztráta se dá nahradit jen pokud jsou (nejspíš magicky) vyléčeny jizvy a nepočítá se, pokud jsou jizvy dovedně zakryty (př. róba přes celé tělo, umné nalíčení, schování se pod stůl :-) - jak dobře jsou zamaskovány určí PJ).

     Proti moru bylo zkoušeno mnoho bylin a alchymistických lektvarů, ale většina se ukázala zcela neúčinná. Na objevení funkčních prostředků se hlavní měrou podílí proslulý lidský alchymista Alabus. Ten se narodil a vyrůstal v nádherném, životaplném městě Purcie, nejkrásnějším městě Tugrie. Jako malý se chtěl stát úředníkem, stejně jako jeho otec, avšak když mu bylo 13 let, postihla Purcii katastrofa. Na město udeřila morová rána. Z největšího města království se stalo město duchů, celá Alabova rodina zemřela stejně jako většina jeho přátel a i on byl nemocí zachvácen. Podařilo se mu přežít a tato událost určila směr jeho dalšího života. Cílem jeho existence se stalo pomáhat lidem postiženým morem. Začal tedy bádat, jak nemoc léčit nebo alespoň zmírňovat její příznaky, neboť měl stále v paměti neskutečná muka postižených. Po dlouhých letech studia, bádání, neúspěšných pokusech a marné pomoci v postižených oblastech, se mu podařilo vyvinout první léčivé lektvary. Počáteční výsledky byly drastické – sice pomáhaly organismu v boji s touto zákeřnou nemocí, avšak měly mnoho nepříjemných vedlejších následků. Mezi ně patřilo vypadání vlasů, svalové křeče způsobující odpudivé grimasy a postoje a také někdy krvácení z kůže.
     Alabus tedy pokračoval v bádání, až se mu podařilo vyvinout lektvary bez nežádoucích efektů. Došel však také k zjištění, že je jedno, jestli postižený vypije lektvar jeden, nebo jich vypije deset – šance byla stále stejná. Proto se rozhodl hledat další způsoby léčby morgurthu. Strávil několik let v lesích, džunglích i na pouštích, přátelil se s druidy, nomády, elfy a přírodními bytostmi, až se mu podařilo objevit několik účinných bylin. Jednoho dne se mu jeho snaha o záchranu ostatních stala osudnou. Pomáhal v postiženém městě a došla všechna voda. Otevřel bránu, aby o ni požádal vojáky, a jeden vystrašený mladý voják ho zastřelil z kuše. Zemřel v 39 letech, ale jeho práce se zachovala dodnes, 180 let od jeho smrti. Jeho objevy jsou běžně využívány, lektvary se učí vyrábět každý alchymista a byliny by měli znát nejen alchymisti pokračující v jeho odkaze, ale i každý hraničář či bylinkář. Jeho život však byl ukončen dříve, než stihl odstranit všechny následky bylin a proto jsou i dnes některé druhy stále nebezpečné.

     Tato truhla o něco větší než alchymistická (rzměry bývají nejčastěji 40x20x20 coulů) získává po očarování užitečnou vlastnost. Teplota uvnitř je díky působení magie stále na hodnotě 0°C. Toto je výhodné především pro uchovávání potravin či některých citlivějších lektvarů (jako jsou třeba právě Alabovy lektvary). Tato truhlice byla vynalezena asi 50 let po Alabově smrti jistým Tergengem – alchymistou, jenž musel všechnu svou pečlivě nastřádanou magenergii odprodat při morové epidemii. Lektvary však byly vyrobeny příliš pozdě a v nadbytečném množství a tak skrblivý Tergeng musel po jejich znehodnocení časem sledovat, jak jsou vylévány do kanálu. Velmi se rozhněval a stěžoval si králi na neúctu k vynaložené magenergii, ale král mu prý odpověděl jen: ,,Když ti to tak vadí, tak navrhni lepší způsob, co dělat s prošlými lektvary!”. To alchymistu podráždilo ještě víc, ale musel uznat, že král má pravdu, neboť sám nevěděl, co s takovými lektvary dělat. Když však odcházel z místnosti, jeho výraz nebyl výrazem rozzuřeného muže, ale výraz někoho, kdo je hluboce zamyšlen a něco chystá. Následující dny ho nikdo neviděl, až po několika týdnech od výstupu před králem se znovu objevil. Nechal králi poslat dřevěnou chladnou truhlu. Když ji voják před králem otevřel, ukázalo se, že uvnitř je trochu ledu a zmrzlá lidská ruka poškozená morem. Král okamžitě začal shánět Tergenga, aby ho nechal popravit, ale spokojený alchymista již byl dávno pryč z města. Nakonec se usadil v sousedním království a odtud se návod na truhlu chladu rozšířil. Za dobu existence truhly bylo několik pokusů o očarování větší truhly, ale to se ukázalo být velmi nevýhodné, protože truhla velikosti 80x40x40 coulů vyjde na 500 magů a suroviny za 500 zl, 160x80x80 již na 5000 magů a suroviny za 5000 zl a tak dále. Pokusy o lepší řešení však stále ještě neustaly. U menších truhel, se cena nesnižuje.

     První je vždy název, poté nalezení (viz PPE postavy - pyrofor), pak o kolik snižuje šanci na nakažení morem, dále o kolik zvyšuje šanci na uzdravení, jak dlouho trvá její efekt, za kolik se obyčejně prodává (při morové ráně mohou být ceny velmi rozdílné na obě strany), jak vypadá, jak se zpracovává a nakonec jaké má na nakaženého negativní účinky. Pokud je použito více dávek stejných bylinek najednou, účinkují jen jako 1, pokud je použito různých bylin, výsledky se sčítají.

Popis: Tato drobná okolo 5 coulů vysoká rostlinka se vyznáčuje modře žíhanými dužnatými listy vyrůstajícími u země. Její stonek je tenký, neustále zakončený oranžovými květy. Je částečně magická, alchymista dokáže destilací z jedné získat 1-6 magů. Tím se ovšem rostlina znehodnotí. Patří mezi nejsilnější byliny proti moru, avšak je také nejvzácnější. Vyskytuje se téměř jedině na místech s lehce zvýšenou hladinou magie. Buďto v 1. Kruhu magie (PPE postavy – pro PJ) nebo v místech slabších, kde magie sice nekristalizuje, ale přesto je ve vzduchu lehce cítit (jako třeba v místech rozvalin magických věží či na polích magických bojů atd…). Na příhodných místech roste samotářsky, sotva po pár (1k10) kusech na celou oblast. Tato bylina je tudíž velmi drahá a málokdy bývá k dostání.
Příprava: Pro tuto bylinu je důležitá čerstvost. Ta u ní překvapivě není problém neboť rostlina po utržení či odříznutí neusychá, ale zůstává plná šťávy, pokud není příliš vystavovaná žáru (nad 40°C) nebo chladu (pod 2°C). Pacinetovi se dají žvýkat nahořklé dužnaté listy, rozžvýkaný zbytek se zpravidla vyplivuje.
Negativní účinky: Kvůli své magické esenci negativně působí na kouzelníky a hraničáře. Pokud ji užijí, ztrácí během tří kol postupně až polovinu svého maxima magenergie (mají-li méně, klesnou na 0 bez jiných vedlejších účinků). Při této ztrátě magů pociťují postižení nevolnost.

Popis: Malinká, sotva 2-3 couly vysoká bylinka na jaře s drobnými bílými kvítečky a s malými listečky. Vyskytuje se převážně v mírném, občas i subtropickém pásu na loukách či v řídkých lesech v trsech po několika kusech (1-4) a trsů zpravidla bývá 1k6 na daném místě. Zajmavostí u ní je, že téměř vždy vyrostou právě dva kvítky – někde dokonce považují jednokvětou dvojkvětku muší za symbol štěstí (jako my čtyřlístek).
Příprava: Tato bylina se před použitím musí nechat usušit, což zabere 1 den na slunci či 3 dny v budově (když je například zataženo). Před podáváním se nechají dvě bylinky (jedna dávka) vyvařit ve vodě jako čaj a postižený pije tuto vodu obsahující léčivé výtažky. Pokud je rostlinka bez květů, nikterak nenapomáhá uzdravování a slouží jen k prevenci. Bezkvětá mívá hodnotu jen 5 zl.
Negativní účinky: Dvojkvětka je mírně jedovatá, způsobuje nevolnosti až žaludeční křeče. Ten, kdo ji požije si po třech hodinách od požití háže proti pasti Odl~4~0/1-2.

Popis: Na podzim kvete tato hojná bylina. Měří 10-15 coulů, má dlouhé tenké listy a světlemodrý květ s průměrem okolo 4 coulů. Vyskytuje se v mírném a subtropickém pásu na loukách a v lesích, občas jako plevel na polích. Na místě se jich dá najít tak 10-100, když se dobře hledá.
Příprava: Čnělík se pojídá celý kromě květu a to buď čerstvý nebo sušený, mezi těmito způsoby užití není žádný rozdíl. Je bez chuti a trochu vláknitý (podobně jako stonek petržele). Je použitelný od jara, kdy vyrůstá stonek až do konce podzimu, kdy hyne. Nezáleží, jestli zrovna kvete nebo ne.
Negativní účinky: Tato rostlina nemá žádné negativní účinky.

Popis: Jde o až sáh vysokou rostlinu s dutým 2 couly širokým stonkem a množstvím postraních větviček. Na nich počátkem léta vyrůstá množství drobných bílých kvítků, které do měsíce odkvétají. Dutec roste poměrně hojně (netvoří ale shluky) v mírném pásu na okraji luk a křovisek. V dané lokalitě se obyčejně vyskytuje 2-7 kusů.
Příprava: Z rostliny se získává účiná látka ve šťávě, která se vymačkává ze stonků. Avšak pokud dutec zrovna kvete je k prevenci moru nevhodný. Šťáva má trpko-hořkou chuť a sytě zelenou barvu. Není vůbec chutná a proto se často smíchává s jinými nápoji. Když je však smíchána s alkoholem, ztrácí jakýkoli efekt.
Negativní účinky: Jde o halucinogen – ten kdo šťávu požije si hází proti pasti Odl~5~nic/lehčí halucinace (převážně slyšiny). Halucinace trvají zhruba hodinu až dvě.

Popis: Tato malá rostlinka je trochu podobná jahodníku lesnímu. Pro znalce se liší tvarem lístků, avšak i laik je snadno rozezná od sebe, neboť plody této květiny jsou sytě modré barvy. Vyskytuje se v mírném i subtropickém pásu při kraji lesů. Plody uzrávají zhruba v půli léta. Vyskytuje se po 4-9 kusech na jednom plácku, které mohou být na jednom místě až tři (háže se na nalezení plácku).
Příprava: Z rostliny se požívají plody. Na výrobu jedné dávky stačí plody ze dvou rostlinek. Ty se musí smíchat s cukrem a kapkou octa. Jejich chuť je podobná chuti lesních jahod, ale je v nich jakási zvláštní neidentifikovatelná příchuť, jakoby lehce mentolová. Po smíchání je chuť podivná už úplně, ale zdaleka nepatří k nejlepším.
Negativní účinky: Tato rostlina nemá žádné nežádoucí efekty. Pokud nehrozí nebezpečí moru, je využívána dokonce jako obyčejné lesní jahody. S příchodem moru může však cena prudce narůst až na oněch 30 zlatých.

Popis: Jde o rostlinu vzdáleně podobnou kopřivě, jenže nemá žahavé ostny a je celá černá. Místo ostnů využívá na obranu svoji jedovatost. Vyskytuje se řídce v listnatých lesích mírného pásu. Na konci jara se na vrcholku objevuje velmi jedovatý černý květ. Tyto rostliny rostou osamoceně, na příhodném místě jich může být okolo 1-10.
Příprava: Tato jedovatá rostlina se suší (obdobně jako dvojkvětka) a podává se smíšená s alkoholem, který oslabuje její jed. Nejčastěji se používá kořalka, která je nejúčinější. Někdo také z této rostliny vyrábí jed s parametry magenergie: 0 magů, suroviny: 5 zl trvání: po 1 hodině, past: Odl~8~1-6/2-20 barva: černá, chuť: nahořklá, zápach: žádný. Jde o jed na vnitřní “použítí”.
Negativní účinky: I po úpravě zůstává rostlina částečně jedovatá: po dvou hodinách se háže na past Odl~4~1-3/1-6. Obvykle se proto buď neužívá nebo doplňuje léčebnými efekty.

Poznámka k cenám: Jde o ceny, za které se daný výrobek obvykle ve finální verzi prodává, nikoli o výrobní náklady. Ceny nejsou přesně podle tabulky převodů. Lektvary jsou levnější, neboť i takto si je může dovolit málokdo a aby se vůbec prodali (aby na ně někdo měl) cena klesá. To zaprvé. A zadruhé, často bývají vyráběny hromadně za magenergii podcenou skoupenou od alchymistů městem. V takovém případě mohou být dokonce rozdávány potřebným i zdarma. Nebo naopak mohou být ceny několikanásobně vyšší, jde-li o kousky, které za cenu ohrožení vlastního života do města tajně pronesl alchymista, který se rozhodl vydělat na neštěstí druhých... Zkrátka - ceny jsou jen orientační a mohou se značně vychylovat na obě strany. U bylinek je to podobné. Jindy bezcenná bylinka získává při morové ráně slušnou hodnotu, ale samozřejmě, má-li město zásoby, může některé běžnější rozdávat zcela zdarma...