Rozvoj DrD

Svátky Se-Vary: Svatba I. Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 5

Na úvod

Příspěvek zpracovává svatební zvyky a průběh svatby dvou národů mého světa. Jeho cílem je poskytnout inspiraci, jak svatba odlišných kultur v magickém světě může vypadat a jak prolnout podstatu ras s jejich zvyky, aby celek působil věrohodně, živě a hráčsky zajímavě. Některé zvyky jsou nepochopitelné bez kontextu, tedy v úvodu obou kapitol velmi stručně seznamuji s národem, jehož se následující text týká.

Každý PJ má svůj vlastní svět, kam se konkrétní zpracování nemusí hodit, nechť je tedy to zdrojem nápadů k převzetí a přetvoření svému světu na míru. Některé zvyky se hodí s různým vysvětlením do takřka každého světa.

Kes-Til (svátek Pouta krve, svatba)

Barbaři – stručná charakteristika rasy

Hrdý národ zaměřený na fyzický výkon, zdatnost v boji, houževnatost, odvahu, čest, ale se silnou mystickou stránkou. Nade vše si cení svobodné vůle, zodpovědnosti, schopnosti dodržet svobodně přijatý závazek. Barbaři mají za to, že krev je předivem života, má magickou moc, proto většina jejich rituálů je různými způsoby spjata s krví.
Uctívají „totemová“ Zvířata – každý klan má své vlastní Zvíře – nižší reálné božské bytosti, které mohou v případě potřeby přijmout fyzickou podobu a přijít mezi svůj lid. Podle legend Zvířata barbary upravila, aby lépe přežili v nehostinné pustině, která je jim domovinou. Jde zejména o citlivost na účinky některých bylin, nazývaných Dary Zvířat. Tyto byliny podobně jako krev hrají důležitou roli při svátcích svatbu nevyjímaje.
Jedná se o velmi rovnoprávný národ co se postavení mužů a žen týče, což je podmíněno i fyzicky (a má se za jeden z darů Zvířat, že je celá populace bojeschopná, nejen její polovina jako v případě jiných národů), i tento prvek se projevuje v průběhu slavností – nerozlišuje se mezi mužem a ženou, oba jsou klanovými bojovníky.

Průběh

K veřejné části oslav dochází většinou na otevřeném prostranství, nebo v hodovní síni, kde je dost místa pro všechny pozvané. Je zcela libovolné, zda je slavnost celoklanová, či se účastní jen několik hostů. Na úvod je v tomto prostoru zažehnut kes-raš (oheň spojené krve) 1, tradiční šamanský oheň. Ten slouží coby velká kadidelnice, na začátek jsou do něj vkládány vonné byliny vykuřující místo.

První na místo přicházejí im-kes (ženich a nevěsta) , oba oděni do el-bis2, dávají raši svou první kapku krve. Po nich vcházejí hosté, každý vhazuje do raše jednu vybranou bylinu, kterou chce im-kes něco přát do společného života a kapku své krve k odhánění zlých sil, které by prostřednictvím raše mohly vstoupit a svazek narušit. I od hostů se očekává honosnější oblečení. Jako poslední vstupují pos-das (svědkové) 3 obou partnerů, s jejich příchodem může samotný obřad začít.

Role pos-das je velice významná, vždyť na něm, na jeho řeči, závisí (pomyslně), zda se im-kes opravdu spojí. Pos-Das prvního z im-kes předstoupí před celou společnost, před druhého im-kes a přednese připravenou, často vzletnou řeč, v níž svého im-kes představí a druhému im-kes jej nabízí jako partnera pro život. Snaží se jej přesvědčit o vhodnosti této volby. O tom, že jde pro něj/ni o tu/toho nejlepšího, vychválí jeho skutky, charakter, snaží se hovořit v co nejlepším světle, ale mohou podat i zmírněné nešvary a varovat, nač si dát pozor. Vše tak, aby se představovaný im-kes zdál jako ideální partie. Je-li jeho řeč úspěšná a jím vychválený im-kes coby partner přijat, obdarovává jej přijímající im-kes drobným darem a do připraveného copánku mu zavazuje trel-nar (stvrzující stuhu)4 na znamení souhlasu. Poté se svou řečí předstupuje druhý pos-das.

Rozhodnutí a volba im-kes již přestála zkoušku, nyní je čas příprav na společné soužití, manželské povinnosti a každodenní společné konání. Přichází zkouška pol-dej (společné konání) 5, kdy im-kes spolu před celou společností předvedou, jak dokáží spolupracovat, jak si povedou při společném díle.

Ani po tom ale ještě nemají vyhráno. Svazku chce zabránit strašlivý nepřítel. Na scénu vstupuje pol-bak (společný nepřítel)6, kterému im-kes musí vzdorovat bok po boku. Pro souboj se oba převlékají do bojového vybavení, které je zdobeno květy cirt-zant (citronovníku), jde o symbol vítězství a přežití, má zaručit vítězství v bitvě této i všech nadcházejících. Nicméně hosté nevěří, že proti tak děsivému nepříteli mohou partneři zvítězit a vsázejí rozličné předměty na vítězství pol-baka. Po jeho poražení „sázka“ propadá ve prospěch im-kes, jde vlastně o rafinovanější předávání svatebních darů. Je obvyklé „sázet“ předměty vhodné do domácnosti, trvanlivější a dražší potraviny jako med, olivový olej, ale i mouku, osivo, dobytek, koberce či jiné dražší předměty dle možností hosta.

Případná krev, která při souboji ukápne se sbírá pomocí listů rod-daru a je přidávána do vlastního raše partnerů v jejich příbytku. Má zaplašit aje (zlé síly), které by chtěly jejich spojení narušit.

Přes oba je přehozen věnec z cirt-zant na znamení společného vítězství a přání mnoha takových.

Vítězství je třeba řádně oslavit. Začíná velká kes-mer-fik (svatební hostina) 7.

Po jídle si im-kes vymění kes-med (dar medoviny) 8. Hosté dostávají ochutnat a hlasují, která je lepší. Vítěz dává tušit, že je větším pijákem a tedy větším rizikem pro domácnost, poražený má proto právo nalít mu do druhé sklenky něco jiného, což bývá dalším prvkem legrace pro zúčastněné.

Po přípitku kes-med se im-kes z hostiny vzdálí. Od kes-raš zapalují dvakrát zakroucenou větev tarm, tím si přenášejí raš do svého příbytku, kde provedou vrchol obřadu spojení krve.

Kes-Arš („svatební noc“) 9- jde o divoký milostný akt plný vášně, v jehož průběhu si im-kes způsobí několik rituálních ran, kterými se smísí jejich krev. Současně jsou do raše přidávána kadidla a i im-kes požívají byliny, které mají napomoci spojení krve. Vytváření pouta krve trvá asi týden. Po jeho završení je pár nadále šel-kes (druh v krvi, manžel) se všemi důsledky, které spojení krve přináší. Tehdy je zvykem vyměnit si kes-dar (dar pouta krve) 10.

Zakončením svátku v případě kes-til někoho významnějšího postavení může být kes-ar-na (svatební aréna) 11, její velikost a významnost je zcela na úvaze pořádajících, ať jde o šel-kes, jejich širší rodinu či klan. Na arénu mohou být sezváni i lidé, kteří se samotného obřadu neúčastnili, její organizace je obvykle obstarávána v době, kdy probíhá kes-arš, začíná zpravidla den po zakončení kes-arš, aby šel-kes měli krátkou chvíli na odpočinek.

Zvyky

1) Kes-Raš (Oheň spojené krve) – je tradiční šamanský raš, ve kterém jsou pálena kadidla. Základem je rod-dar jako bylina symbolizující rodinu, prosperitu, život obecně. Se svatebním rašem je spojeno největší množství zvyklostí a rituálů lišících se klan od klanu.

Při zažíhání raše ukápnou oba im-kes první kapku své krve – zasvěcují raš svému svazku. Taktéž každý host, který na svatbu přichází, věnuje kapku své krve raši – posílí tím svazek manželů a odežene od nich zlé síly. V některých klanech je zvykem, že každý host přihodí do raše malou oběť, nejčastěji vonnou bylinu určitého významu, kterou im-kes přeje do společného života.

Bylina Vliv na společný život Vliv na potomstvo Zvláštní
An-Dar (Dar vědomí, Dar Vážky) sladění povah, porozumění, pochopení, soulad bystré, možné šamanské nadání splnění tajných snů
Spa-Na (Dar klidu, Dar Medvěda) mnoho společně vyhraných bitev, přání aby oba bitvu přežili, nebo společně zahynuli v téže bitvě bojovnické nadání, především hrubá síla bijců stále v plné kondici
Žlu-Tly (Dar zdraví, Dar Kamzíka) zranění, která si způsobí při partnerských rozepřích, nikdy nebudou bolestivá a trvalá, spory budou řešeny mečem méně než je obvyklé mimořádně zdravé a houževnaté (i nad barbarské standardy) zdravý a dlouhý život
Vach-La (Dar sebeovládání, Dar Levharta) překonávání problémů v klidu, málo starostí vyrovnané, především sub-bojovnické směry (chodci, šelmíni…) uklidnění stávajících konfliktů
Chry-Zant (Dar štěstí, Dar Myši) úsměv štěstěny na všechno společné konání narozeno do štěstí optimismus a stále dobrá nálada
Tul-Til (Dar bohatství, Dar Ještěrky) přání bohatství a blahobytu schopné se o sebe (i své rodiče ve stáří) postarat a zajistit, obratné s penězi vyřešení hmotných problémů
Ro-Sam(Dar náhody, Dar Kudlanky) svobodná vůle partnerů bude vždy nad Zvířetem; přání aby byly překonány meziklanové předsudky (přidává se v případě rozlišných klanů páru) bez vlivu – i potomstvo má vlastní vůli bez zásahů magických bylin, snad i blokuje část jiných pálených bylin nezlomnost ducha

Možné jsou i další byliny, leč některé z běžných bylin jsou tabuizovány (běl-per jako symbol přelétavosti) a pro svatební raš nevhodné. Pozn. dílo Bylinná magie je rozpracováno již několik let, zatím nebyla síla jej dokončit.

V některých klanech je zvykem do raše přidat kadeř od obou im-kes, značí to, že sebe navzájem si cení jako Zvířat, že Zvíře nemá právo mluvit do jejich spojení. Naopak přízeň Zvířat má poutat druhá kapka krve, kterou im-kes přidávají. Ta má zajistit jeho patronství, ochranu svazku do konce života, přidává se přání, aby partneři padli v téže bitvě a sdíleli posmrtný život v síních Zvířat, nebyli odloučeni smrtí jednoho z páru.

Jsou-li im-kes z odlišných klanů, zpravidla pak budou žít u jednoho z nich a druhý klan tak přijde o jednoho stálého obyvatele, bojovníka, pracovní sílu. Někdy je tato ztráta alespoň symbolicky vyrovnávána též pomocí raše – ten z im-kes, u jehož klanu budou manželé žít, vloží do raše čepel svého meče a nechá jej olíznout plameny coby určitou přísahu, že v případě potřeby bude oslabenému klanu sám ku pomoci.

2) El-Bis – velmi honosné šaty, doslova drahocenný oděv. Im-Kes dostávají šaty od svých rodičů jako dar. V chudších rodinách to často jsou jediné honosné šaty, které lidé mají, mohou se i dědit. Jsou z dražších a kvalitnějších materiálů, mohou být bohatě zdobené barbarskými ornamenty se zvířecími motivy, jsou nejrůznějších barev, jak přirozených, tak alchymistických. Barva nepodléhá žádným kritériím, jde jen o to, co se komu líbí a co mu sluší.

3) Pos-Das – doslova svědčící přítel. Svého pod-das mají oba im-kes, v řeči se pos-das vystřídají. Role pos-das je ceremoniální, jde o poctu a projev důvěry. Může jím být kdokoli dle úvahy im-kes s výjimkou rodičů, tedy i jejich sourozenci. Tradice praví, že oba pos-das by neměli být z jednoho páru.

4) Trel-Nar - šňůrka, která je zavázána do připraveného copánku ve vlasech pos-das. V některých klanech se traduje, že by ji měl vyrobit im-kes sám (ať z pásku kůže, utkat, uplést či umotat z příze), na materiálu nezáleží. Někdy jde o silnější vyšívanou či vyplétanou stuhu se zvířecími motivy nebo symbolikou im-kes, někdy dokonce i znaky. Pos-Das ji uchovává i po mnoho let pro štěstí a aby chvála im-kes jím řečená přetrvala.

5) Pol-Dej – společné konání. Im-Kes spolu přizdí malý kousek svého nového obydlí, vloží kámen do hradby kaz-bahu apod. Jedná se o společnou činnost, kdy se má ukázat, jak se vypořádají v manželství se svými povinnostmi, naučí se spolupracovat. Mezi barbary jde většinou o stavební činnosti, ale může jít i o společné přinesení džberu vody od studny, sklizení olivovníku, zamíchání kádě s džemem a podobně, někdy i o činnosti zábavnější. Drobným háčkem jest, že im-kes jsou při pol-dej svázáni jednou rukou k sobě navzájem.

6) Pol-Bak – role společného nepřítele je obdobně čestná jako pos-das, bývá do ní obsazován společný rodinný přítel nebo i několik přátel. Jde o ztělesnění nástrah, kterým im-kes budou v životě čelit. První překážka stavící se jejich svazku do cesty. Nepřítel je vždy poražen, boj je jen na oko a jde spíše o zábavu, v případě některých párů může jít o skutečné divadlo, které pobaví celý klan.

7) Kes-Mer-Fik – jako v jiných kulturách, je i mezi barbary svatba příležitostí k tomu dobře se najíst. Svátek spojený s jídlem. Je běžné, že úvodní chod jedí im-kes ze stejné mísy, někdy krmí jeden druhého. Důležitý je chléb pokapaný olivovým olejem, který im-kes snědí napůl jako symbol toho, že se v manželství o vše dělí rovným dílem – starosti i radosti. Pro štěstí v bitvách a úspěšnou válečnickou kariéru bývá tabule doplněna množstvím ořechů – jako skořápkové plody jsou symbolem houževnatosti a nezdolnosti. Hostina mimo jiné slouží k tomu, aby se im-kes do sytosti najedli a nabrali sil na nastávající kes-arš, dlouhý čas bez jídla.

Někdy mohou být na kes-mer-fik prostřednictvím šam-ana pozváni i senové (duchové předků dlící v síních Zvířat) podle přání im-kes; snad budou ochotni přijít. A někdy může hostinu poctít i samo Zvíře.

8) Kes-Med –dar medoviny. Aby im-kes ukázali, že budou dobrými manžely, připravují vlastní medovinu. Recept na kes-med se často dědí po generace. Do soudku/demižonu, ve kterém medovina kvasí, se v průběhu výroby nechává několikrát skápnout svá krev. Kes-Med se podává po jídle na ochutnání coby soutěž mezi párem, zbytek je dar druhému.

9) Kes-Arš – samotný vznik pouta krve probíhá v ústraní (ideálně novém domě), obvykle začíná přes noc. Týden trvající milostný akt, při němž prochází barbarské tělo proměnou. Im-kes prakticky nejedí, není čas na nic jiného než vášeň a spánek. V průběhu im-kes požívají bylinu Trál-Kat, která učiní jejich těla nevnímavá k bolesti a únavě, vzduch je prosycen směsí několika kadidel afrodiziakálních až omamných účinků. V průběhu si způsobí několik rituálních ran, jejichž účelem je co největší promíchání krve partnerů. Fyzicky se pouto krve projevuje sdílením nejsilnějších emocí, cítěním se navzájem, i když jsou odděleni. Manželé jsou doslova dvěma polovinami jedné bytosti.
V odpočinkových fázích kes-arš mohou přicházet různé vidiny a divoké sny. Pro šam-any bývá jejich kes-arš extatickým obdobím, kdy jejich schopnosti mohou nabýt nových rozměrů.

Kes-Arš bývá plný vášně, někdy velmi divoký, proto bývá berserkrům podávána Vach-La na snížení agresivity.

10) Kes-Dar – po završení Pouta krve je zvykem, že si partneři vymění dary. Dar bývá hodnotný, záleží na movitosti partnerů. Co darem bude, záleží ryze na fantazii partnerů.

11) Kes-Ar-Na - na oslavu velkého kes-til bývá vyhlášena aréna. Její velikost, styl a systém záleží na okolnostech a přání vyhlašujících. Pořádá se lov na oba šel-kes. Každý chce prověřit jejich formu po kes-arš osobně. Ten, který jednoho z nich porazí, údajně získá sílu pro vlastní milostný život.

Během arény je bedlivě sledován výkon obou šel-kes. Unavený výkon a brzký pád je pro pobavené účastníky důkazem divokosti kes-arš a vášnivosti partnera. Pokud šel-kes vítězí a postupuje, dostává se mu uznání nezdolného milovníka. Běží spousta klevet a každý se baví na účet manželů.

Tyto tradice se promítají do sázek, kdy přítomní hádají, kdy oba manželé skončí. Sází se peníze, drahokamy, drahé kovy, šperky, každý dle svých možností. Vítěz bere svou sázku zpět a dostává demižonek medoviny připravený manžely. Vítězů může být několik, tehdy se o medovinu dělí. Neúspěšné sázky propadají manželům.

Laigerská svatba podle uresovských kultů

Laigerci – stručná charakteristika rasy

Jedná se o národ magicky talentovaných „vznešených barbarů“, ve světech Dračího doupěte by šel možná přirovnat i ke vznešeným elfům, prastará rasa s talentem k nejrůznějším magickým uměnám, oplývající elegancí i melancholií nad pomíjivostí věků. Patronské božstvo zpracovávané části národa je Ures, spravedlivý, soudce, pán času a zásvětí. Jeho lid velmi často pracuje se zásvětím, vazbami, a přijímá rizika, která taková práce obnáší. Především se jedná o průlin stínových obyvatel a nestvůr do hmotného světa.
Laigerská společnost je výrazně matriarchální. Ženy jsou společensky výše, přirozeně dominantní, i k dominanci vychovávané, podobně jako muži k podřízenosti. Tento stav je dán i duševně a fyzicky dlouhým vývojem rasy, kdy muži jsou sice výjimečně talentovaní v jednom směru, ale vcelku poměrně neschopní (s pochopitelnými výjimkami).

Mystické zázemí a průběh svatby

Pětice


Pětice je hlavním symbolem uresovských filosofií a nejinak je tomu v případě svatby. Svatební pětice se skládá z ženicha, nevěsty, kněze, který obřad vede a dvojice průvodců – obvykle zasvěcených žen, které doplňují vlastnosti páru k uresovské dokonalosti (jsou-li partneři magici, průvodci bývají bojovnických směrů, naopak je-li nadání jednoho z partnerů výrazné nějakým směrem, mohou být obě stejného pro vyvážení k dokonalosti).

Průvodci

Před samotným započetím obřadu se průvodci seznamují se svými svěřenci, každá tráví den s tím, jehož má doprovázet, kdy se snaží vyladit se na jeho povahu a být mu dokonalým protikladem k uresovské rovnováze. Další den tráví celá čtveřice pospolu. Průběh může být jak vážný a slavnostní, tak žertovný a odlehčený, záleží na dohodě. Ač bývají průvodci zasvěcenci či kněží, velmi často se mezi nimi a párem vytvoří přátelství. Profesionální průvodci jsou přirozenými archiváři laigerských komunit, znají se s každým, dokonale znají povahy lidí, které provázeli, mohou na ně mít vliv, či naopak jim mohou pomoci se prosazovat svým vlivem na ostatní (je snazší přesvědčit svého průvodce, než zcela cizího člověka). Seznámením s knězem dochází k dokonalosti, k vložení pátého živlu, páté povahy a nadání. Po dobu obřadu i manželé, kteří neměli žádného nadání, nabývají slabých zásvětních schopností či se jejich vlastní schopnosti posilují právě vytvořením dokonalé uresovské pětice.

Na úvod seznamují průvodci účastníky oslav s párem, předkládají vize o jeho budoucnosti, partnery varují před možnými úskalími jejich svazku (to mohou i soukromě pokud by mohly vyvstat problémy závažnější), slibují jim životní oporu a rádcovství. Taktéž partneři si dají slib opory, obvykle žena muži dává záruky, že jej neopustí a nevyvolí si jiného, což v laigerských neuresovských zvycích není neobvyklé – uresovské páry si cení věrnosti a váhy zásvětního spojení stejně jako váhy slibu. Slibuje muži, že jej ochrání před vlivy jiných žen, že společně dojdou až do zásvětních domů mrtvých. Muž ženě slibuje, že jí bude nápomocen v jejím konání. Mezi vznešenějšími laigerci jsou přísahy daleko více rovnoprávné a podobné z úst ženy i muže než mezi nižšími kastami. Po slibech a seznámení započíná samotné jádro obřadu.

Obřad

Obřad je veden knězem, který splétá vazby snoubenců v jeden celek (stínotepecký obřad, kdy je proveden skutečný zásah do vazeb, bez přítomnosti kněze či zasvěceného stínotepce se skutečný uresovský sňatek neobejde). Symbolicky pro účastníky oslavy je to znázorněno zamotáním do dlouhé stříbrné stuhy či šály, kterou jsou spolu svázáni. Takto svázaní musí pětkrát obejít svatyni za rachotu/hudby, která má zaplašit stíny, jež by se jim na vazby chtěly navázat a znepříjemnit jim další život. Po tuto dobu je kněz částečně v zásvětí a provádí samotný zásah.

Průvodkyně se drží v blízkosti páru. Jsou připraveny se postarat o skutečné stíny, které by zásvětního obřadu mohly zneužít. (V zásvětně nestabilním prostředí Laigerských ostrovů se to údajně nezřídka stává, pro ten případ bývá v pohotovosti i chrámová stráž, která je přizvána na místo obřadu – naopak v zasvěcených chrámech jsou obřady téměř bezpečné, ale při potírání laigerských zvyklostí ze strany Urzemského císařství takových míst není mnoho, nezřídka jsou utajená a nevhodná pro veřejné oslavy).

Následně se přidají k tanci účastníci obřadu - hosté. Vazební tanec je zakončen červeným vínem coby symbolem hmotného světa/života/krve, které koluje po všech přítomných. První se napije kněz, pak nevěsta, ženich, průvodci, pak koluje.

Zakončení obřadu je nasazením manželské koruny/čelenky. První nasazuje žena muži, který klečí před ní. Zavazuje si jej tak k věrnosti. Muž ženě nasazuje korunu ze stoje. Výběru koruny je věnována mimořádná péče, je zdobena runami obou manželů, uresovskými symboly, v případě významných laigerců se jedná o hodnotná umělecká díla. Obvykle je možno korunu očarovat obrannou magií podobně jako helmu či štít. Po obřadu mnohé páry zjistí, že koruny jsou nositelem spontánního očarování vzniklého během obřadu.

Po nasazení si manželé podají ruce, jednu ruku si podají průvodci, kteří se drží kněze. Kněz se dotkne spojených rukou manželů a předá jim za obřadu nahromaděnou stínovou sílu, která rezonuje s jejich povahami. Může povzbudit jejich vlastní schopnosti, ale v zásadě se ukládá do korun. Co pár, to koruna jiných schopností.

Další průběh obřadu je ponechán čistě na přání manželů. Obvykle přichází na řadu několik prorockých zvyků.

Zvyky

Snoubenci mají mít oděv v odstínech zelené – barvy života (a Urese) se zlatými, stříbrnými či černými výšivkami spirálovitých/hadovitých motivů (Ures bývá zpodobňován jako zelený had). Nevěstiny šaty by si neměla zkoušet žádná jiná žena, pověst praví, že ta pak nenajde muže, který jí bude sloužit. Každý z hostů by měl mít něco fialového a zeleného – zelená pro dlouhý život, fialová pro zajištění ženského potomstva. I nevěsta pokud si chce pojistit, že bude mít dceru, měla by mít fialový šperk.

Muž by měl mít u sebe kus surového obsidiánu pro zajištění bohatství rodiny.

Pro dlouhý život se vkládají do bot lístky myrty. Pokud ostatní ženy chtějí brzo najít partnera, mají napsat svou runu na střevíc nevěsty, ta, jejíž runa se po svatebním tanci nejvíce rozmaže, se vdá jako další.

Rozbité zrcátko odhání nečisté síly, zajišťuje nedotknutelnost vazeb páru s úmyslem jejich svazku ublížit. Zavírá cestu ze zásvětí do tohoto světa všem, kteří by chtěli ovlivnit jejich život a potomstvo. Zrcadlo je častou pomůckou stínotepců při průniku do zásvětí a prací s ním, původ zvyku se tedy váže právě ke stínotepeckým dílnám a pověstem, že zrcadlo ukazuje skrytou realitu.

Rady pro muže jak si zajistit mít navrch jsou velmi skrovné – měl by při svatebním tanci vykročit první pravou nohou, či nevěstě při tanci šlápnout na nohu, tím alespoň zmírní nadvládu své ženy.

Pár společně píše přání a vhazuje je do moře/vody nebo naopak sopky/gejzíru/výronu lávy. Pokud je list s přáním odplaven/zničen živlem, mělo by se vyplnit. Zvyk je přejatý ze živelných kultů.

Zakomponování do hry

Pokud se svátky a oslavy zařazují do hry a PJ chce pro hráče intenzivní zážitek, je vhodné, aby se přímo týkaly hráčů. Nemusí jít nutně o sňatek některé z hráčských postav, ty se mohou ke svatbě nachomýtnout třeba zcela náhodnou. Ale pokud má jít o více než popis, ke kterému hráči nemají vztah (zvláště je-li průběh tak komplikovaný a dlouhý jako u svatby barbarské a snadno může PJův monolog i pokud je ten dobrým vypravěčem odrovnat), hodí se hráčům svěřit alespoň určitou scénu, jejímiž budou přímými účastníky.

V naší hře probíhala svatba mezi barbarem a laigerkou a došlo k prolnutí obou kulturních zázemí. Hráč barbara si dal práci s nastudováním zvyků a jejich realizací (vymýšlel, jakou udělá medovinu, co snoubenku nechá vypít, prohraje-li medovinovou soutěž, dále kdo se bude hodit na roli společného nepřítele, kdo bude svědkem, což nakonec padlo na CP – bratra postavy). Ostatní hráči si lámali hlavu nad výběrem bylin pro šamanský oheň, darů/sázek proti nepříteli, hráli divadlo společného nepřítele – trojice skrytá v masce draka, čaroděj „dštil blesky“; účastnili se boje proti stínům, které se vynořily v laigerské části obřadu coby „chrámová stráž“, bavili se na účet ženěné postavy, podíleli na klevetách kolem arény a hlavně si užili arénu.

Diskuze

 Uživatel úrovně 4

Konečně jsem dočetl dílko celé a ke zbylému textu už nějak nemám co dodat. snad jen to že každý takový text se vždy hodí a rozšiřuje možnosti hry, takže jen tak dále.

A co se týče minulého příspěvku tak si ho ani moc nemusíte všímat jsou tam jen postřehy jak využít zvyky pro možné zápletky dobrodružství.

Plž


 Uživatel úrovně 4

Přečetl jsem jen polovinu na zbytek zatím nemám moc času ale i tak mám pár možných připomínek a nebyl by to Plž kdyby se to netýkalo historie.

Svědci jsou asi v celém svátku zařazeni z dob kdy stavby nebyly z lásky ale byly domluvené předem pro posílení rodu. V té době asi byla ona řeč velmi důležitou součástí neboť budoucí manželé se vlastně viděli poprvé. Jak je to ale dnes? Co převažuje. Domluvené sňatky a nebo láska?

Z toho totiž také může pocházet dobrodružství když jsou manželé nuceni ke sňatku ale nechce se jim do ně. Jak potom působí hrozná kritická řeč aby ho protějšek odmítl? A co čest rodu?

A druhé co mě při čtení napadlo je společný nepřítel. Tady se přímo nabízí sesadit společného nepřítele a dosadí jiného nepřítele pro něhož už to fraška nebude ale skutečný boj o život? Jak potom působí když v této situaci někdo pomůže? Můře jim vůbec někdo pomoci? Jak pomoci nenápadně? A zase čest rodu a jedinců pokud se něco takového stane. Z pohledu nepřítele obou milenců není přece nic lepšího než je zabít na jejich vlastní svatbě kdy jim navíc kvůli rituálu nemůže nikdo pomoci.

A poslední co by mě zajímalo je náhodná smrt ať už v aréně nebo společného nepřítele? Jak se potom na tuto ztrátu nahlíží? Je to pocta pro novomanžele že někdo nedaroval jen symbolickou kapku a nebo naopak prokletí? Přece jen co když do arény vstoupí sok v lásce a bude chtít zabíjet.

Zbytek si přečtu až bude zase chvilka času.

Plž


 Uživatel úrovně 5

Mám takový pocit, že příště dílko schválíš, ještě než ho odešlu, to se jen tak nevidí, taková rychlost :-)


 Uživatel úrovně 8

Jen jsem nakoukl, ale ještě na poslední chvíli zneužiji vánoční nálady a schválím toto počtení bez vlastního počtení i kritiky. Přeji příjemné svátky všem.