Rozvoj DrD

Teorie magie Hodnocení: Vítěz soutěže Vítěz ZD

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 12

Teorie magického pole

Obsah:

Stručný úvod pro PJ

Teorie magického pole má umožnit pánu jeskyně pracovat s kouzly trochu lépe, než stávající pravidla DrD. Ta totiž (alespoň v mých očích) obsahují tři navzájem nesouvisející druhy magie, které spolu ale mohou interagovat podle nejasných pravidel. Pro účely vytvářeného světa Tisíciostroví jsem se tedy rozhodl napsat teorii, která by tyto problémy vyřešila. Pro její vytvoření jsem si stanovil tyto cíle (v pořadí podle důležitosti):

  • Vnitřní konzistence: Existují jasně definované vztahy mezi magií hraničářů, kouzelníků a alchymistů. Nevznikají paradoxní nebo nevysvětlitelné situace.
  • Pevná pravidla: Magie se řídí pevnými principy, které lze zkoumat a popisovat podobně jako v ostatních přírodních vědách. Její účinky lze poměrně přesně předpovědět. To ale neznamená, že by všechna pravidla musela být v herním světě známa, spíš naopak. Magie může existovat i na zcela intuitivní úrovni, stejně jako přesně popsaná a formalizovaná. Je možné ji zkoumat experimentálně i teoreticky.
  • Dostatečně mocná: Magie musí umožnit sesílat všechna kouzla z pravidel a umožnit pracovat i s mnohem silnějšími jevy, které potřebuje pro náš svět (kouzla, která mají globální vliv).
  • Propojená s přírodou: Magii musí ovládat i "přírodní národy", bez formální vědy, jen na základě intuice a dokonce i některá zvířata. Teorie magického pole nesmí ovlivnit "nemagický svět" natolik, aby jeho chápání přestalo být intuitivní, příliš to komplikuje hru.
  • Aplikovatelná na pravidla DrD: Nová magie by určitě měla být popsatelná pravidly DrD, to ale není až tak zásadní. Stačí, aby šla spojit s nejdůležitějšími pravidly, vnitřní konzistence je důležitější, než schopnost popsat všechna obskurní zákoutí DrD. Je lepší některá pravidla či kouzla vynechat, než se snažit teorii ohnout tak, aby podchytila všechno (tenhle postup konečně zvolili i autoři Asterionu, takže není tak špatný).

Příspěvek má dvě základní části. První popisuje samotnou teorii a je psána tak, aby ji mohl do rukou dostat hráč magicky vzdělané postavy (pokud tedy získala nějaké formální vzdělání). Předkládá všechny základní kameny teorie, patří tedy do světa, který je na celkem vysoké úrovni poznání (odpovídal by 16. - 17. století na Zemi). Pokud tak daleko být nechcete, zvažte sami, co už je známo a co ještě ne. Jde o text lehce závislý na světě, především se občas odkazuje na díla "slavných mágů". Nějakou dobu jsem s tím váhal, ale když se něco podobného mohlo dostat do pravidel, snad to nebude vadit zde. Má formu "úvodní přednášky", takže doufám že odpustíte občasné odbočky.

Druhá část popisuje vztah teorie a pravidel DrD. Tohle je jen pro PJ, a je zde vysvětleno, jak vlastně teorie funguje, co přesně magici (souhrnné označení pro všechna povolání pracující s magií) dělají a jaký vztah má teorie k hodnotám z pravidel.

Teorie obsahuje nějaké nové pojmy, snažil jsem se čerpat z latiny a řečtiny - zní to dostatečně magicky a učeně a zároveň je to pochopitelnější než si vymyslet nějako vlastní "vysokou elfštinu" nebo něco podobného. Je to ale spíš pseudolatina, bohužel neovládám skloňování a další záludnosti jazyka Říma.

Ars potens aneb mocné umění

(výňatek z přednášek učeného doktora Roberta Wolfa)

Mocná umění umožňují manipulovat s realitou světa kolem nás a jsou tak vrcholem našeho poznání. Jejich mistři dokáží se světem pracovat na mnohem jemnější úrovni než běžní lidé. Činnosti, spadající mezi Umění jsou ale velmi různorodé a lze pozorovat mnoho jejich projevů. Prostí lidé je často zaměňují, mluví ve své pověrčivosti o černokněžnictví, magii nebo čarodějnictví. Ve skutečnosti ale jde o soubor provázaných jevů, bytostí a sil. Proto, aby učený muž Umění pochopil, musí ve své mysli shromáždit mnoho poznatků o základních vlastnostech našeho světa, z čeho je složen a jak je možné jej ovlivnit. Na začátku tedy uvedu základní informace ze slavného díla Philosophiea Naturalis Principia Mathematica z pera slavného učence, lorda Michaela Glavestona. Jeho kniha popisuje svět jazykem matematiky, od kterého se zde pro zatím oprostíme. Právě toto dílo umožnilo současný rozkvět Umění a vy se s ním podrobně seznámíte později.

Základy přírodovědy aneb Pricipia Naturalis

Ačkoliv lidé často mluví o magii jako o "nadpřirozeném", nic není vzdáleno pravdě víc, než toto tvrzení. Magie je přirozenou součástí našeho světa, snad jen méně zjevnou a obtížněji popsatelnou. Její projevy můžeme vidět i v nejběžnějších jevech okolo nás, jenom si neuvědomujeme jejich příčiny nebo souvislosti. Snad by bylo lepší mluvit jen o přírodě a jejích zákonech a na slovo magie zapomenout, je ale natolik zakořeněno v naší tradici, že to považuji za nereálné. Základem pro to, co za magii považujeme je podle mého poznání afinita, individua a konečně lapis philosophorum, se kterými vás teď seznámím.

Afinita neboli vztažnost věcí

Nejobecnějším jevem, který lze v přírodě pozorovat je afinita, vztažnost věcí. Existuje nesčetně jejích projevů, ale vždy vychází ze společných vlastností objektů. Ne vždy je ale snadné rozpoznat, v čem jejich společné vlastnosti spočívají. Ačkoliv se často mluví o afinitě jako o přitažlivosti, není tomu tak - afinita je obecná a stejně dobře může působit odpuzování, kmitání těles a mnoho dalších věcí.

Známou a velmi snadno pozorovatelnou afinitou je prostá gravitace, síla přitahující k sobě hmotná tělesa. Působí díky tomu, že jde o hmotné objekty - to je podobnost, která afinitu umožňuje. Není ale nijak silná, nebo lépe, k tomu aby byla silná, je zapotřebí velké hmotnosti. Objekty nehmotné (jako jsou daemoni) tato afinita nijak neovlivní, nejsou v potřebném smyslu podobné hmotným. Jinou známou afinitou je magnetismus, přitahování a odpuzování kovů podobných vlastností. Je zajímavý jednak proto, že demonstruje existenci odpudivé afinity, jednak tím, že jeho podstata je nám zatím skryta. Známe kovy, které se takto přitahují, ale v čem spočívá jejich podobnost, netušíme.

Můžeme ale pozorovat i afinity mnohem rafinovanější, subtilnější podstaty. Známou a v lidové slovesnosti často přeceňovanou afinitou je láska mezi dvěma lidskými bytostmi. Její působení není tak zjevné, ale je pozorovatelné a každý, kdo ji zažil, může její existenci potvrdit. Ovšem její vliv mimo sféru pocitů je poněkud nejasný a i přes provedené pokusy (lze se o nich dočíst v dílech Michaila Groščenka, ve slušné společnosti jde ale o texty zavrhované a jeho experimenty byly rozhodně za hranicemi etiky) nevíme, co vlastně umožňuje. Další známou jemnou afinitou je rezonance. Demonstrovat ji můžeme snadno, stačí mít dvě vidlice stejného tvaru a materiálu, umístěné v nějaké vzdálenosti od sebe bez jakéhokoliv spojení. Pokud do jedné vidlice udeříte, rozezní se i druhá, neboť jsou si velmi podobné. Ještě zajímavější ale je, že k rozeznění vidlice stačí správný tón, vytvořený vhodným hudebním nástrojem.

Při pokusech si můžete všimnout, že čím konkrétnější je afinita, tím méně předmětů ovlivní, ale působí na větší vzdálenost. Zde se dostáváme k velmi zajímavému využití afinity, spojené s rezonancí. Zdá se, že každý předmět lze ovlivnit pomocí správného tónu a to i na velké vzdálenosti. Stačí tedy najít tón nebo skupinu tónů, na které předmět reaguje, a můžeme s ním manipulovat i na velké vzdálenosti. Podle síly afinity se výsledek liší od jemného chvění až k prudkým pohybům. Otázka hledání vhodných tónů je ale velmi složitá a její výzkum je teprve v počátcích. Známou ukázkou je Ferrerův experiment. Dvě oddělené části jednoho skleněného plátu se ovlivní na vzdálenosti stovek mil, jemný úder do jedné z nich rozechvěje i druhou. Jde o příklad jedné z nejkonkrétnějších afinit, nepůsobí totiž na nic, než na jednu konkrétní dvojici skleněných destiček.

Prvky hmoty aneb Individua

Alchymisté za základ hmoty dlouho považovali čtyři tradiční živly - oheň, vodu, zemi a vzduch. Poslední pokusy a pozorování ale tento názor v podstatě zavrhují a přichází s novými základními stavebními kameny hmotného světa. Označujeme je jako individua (neoddělitelné), pro odlišení od tradičních elementů. Jsou jimi nigor (temnota), lux (světlo), pneuma (plyn) a konečně liquor (kapalina, mnohdy označovaná jako flegma, tedy hlen). Původní elementy sice s individui do jisté míry korespondují, ale ukázalo se, že třeba oheň je ve skutečnosti proces, při kterém se z hmoty odděluje lux a popel, nejde tedy v žádném smyslu o prvek. Tohle je skutečně důležité a mějte to vždy na paměti - liquor je spíš esence kapalnosti, ne voda. Je obsažen třeba ve vitriolu nebo aqua vitae, i když budou čisté a zbavené veškeré vody. Pneuma je plynností, ne vzduchem. Najdete ho i v plnynech nedýchatelných. Lux je spíš schopností vést světlo než skutečnými korpuskulemi světla, kterými se ani nebudeme zabývat. A konečně nigor není tmou jak si ji lidé představují, ale spíš tíhou a chladem. Například z vody tak můžeme uvolnit všechná popsaná individua - liquor a nigor jsou její základní vlastnosti - chlad a kapalnost. Zahříváním, dodáním energie se ale uvolní i pneuma a lux, v přirozené podobě málo zjevné.

Veškerá hmota kolem nás se skládá z těchto čtyř individuí. Manipulace s nimi je základem všech druhů Umění a umožňuje nám měnit svět kolem sebe netušenými způsoby. Bez nadsázky lze říct, že mistr Umění díky nim zcela ovládá prostor kolem sebe. K této manipulaci je možné přistoupit několika způsoby. Nejoblíbenější, a u nás nejčastější je cesta alchymie. Pomocí mísení, zahřívání, žíhání, leptání a dalších procesů se dá dosáhnout změn v použitých materiálech. Reakce uvolňují individua z jedné látky a přidávají je k jiné, nebo je jen vypouštějí do prostoru. Právě hoření se udává jako typický příklad, při kterém se z hmoty uvolní lux, vznikne dusivá kombinace pneumy a liquor a konečně zůstane popel, složený hlavně z nigor. Reakce mohou být usnadněny nebo zcela změněny použitím lapisu philosophorum, o kterém se zmíním níže.

Další cestou je požádat o pomoc bytosti jemnější ho založení, než jsme mi nebo běžně známí tvorové. Touto cestou se pouštějí theurgové, thaumaturgové, druidé i hraničáři. Náš svět je naštěstí požehnán množstvím bytostí, které dokážou dělit hmotu na individua a ty pak následně spojovat podle přání jejich pána. Známe je jako daemony, nebo gracilní bytosti (a podrobně se jim budeme věnovat v další kapitole). Tato manipulace, spolu s ovládnutím afinity je základem veškerého Umění.

Lapis philosophorum, zvaný kámen mudrců

Alchymisté si vždy byli vědomi své závislosti na pomoci gracilních tvorů a tak dlouho hledali, jak se jí zbavit. Nepodařilo se to zcela, ale dospěli k získání velmi mocné substance, známé jako lapis philosophorum, kámen mudrců. Zprvu se zdálo, jako by se tato látka vymykala zákonům našeho světa. Její nejzajímavější vlastností je schopnost podřídit se přáním alchymisty, který - má-li potřebné znalosti - ji může použít prakticky k libovolným účelům. Podstatou této schopnosti je pochopitelně afinita, lapis philosophorum totiž velmi snadno rezonuje s myslí inteligentní bytosti a je tedy možné s jeho pomocí manipulovat s individui. Lapis k sobě také dokáže přitahovat a připoutat gracilní tvory, nebo je naopak odpudit. Dokáže vázat individua v podobě energie a tuto energii uvolnit, ať už v řízeném procesu, nebo v kataklyzmatické explozi.

Je snad zřejmé, že tato látka je velmi nebezpečná, zejména ve velkých množstvích. Může působit proměny hmoty nečekanými způsoby, může přitahovat velká množství daemonů nebo neblaze působit na lidské tělo.

Zdrojem kamene mudrců (či rtuti mudrců, soli mudrců, tekutého stříbra, podle fyzické formy, kterou alchymista této látce dá a zvykového názvosloví v jeho okolí) jsou předměty prosycené uhynulými nebo živými gracilními bytostmi (daemony), zejména celestiály a terreory. Jejich destilací lze získat čistou esenci, která je pro gracilní bytosti vítanou pochoutkou, zdrojem energie nebo dokonce neodolatelným lákadlem. Samy nejsou schopny tak čistou látku vytvořit, proto je také možné, aby theurgové lapis používali jako úplatek pro jednání s excelsii (viz níže) a získali za něj protislužby.

Jemné bytosti, známé též jako Ontos Gracilis

Jako je dílo učeného lorda Glavestona základem pro pochopení přírody, je pět svatých knih Marcellina a jeho následníků nezbytným zdrojem informací o gracilních bytostech. Ačkoliv můžeme zpochybňovat teologii, kterou se zabývají, informace o nehmotném světě daemonů jsou nedocenitelné.

K překvapení mnohých není náš svět osídlen jen hrubými, hmotnými tvory (ontos rusticus), jakými jsou lidé, zvířata či rostliny. Existuje ještě celá další říše tvorů jemných, běžnému oku mnohdy neviditelných, ale přesto mnohdy mocných a nebezpečných. Tyto tvory obvykle označujeme jako daemony a dělíme je do třech základních skupin - zemských, nebeských a vznešených.

Charakter těchto bytostí byl dlouho záhadou, ale práce Marcellina a jeho učedníků, Marca Ferrera a Julese Laforgue nám umožňuje nahlédnout do jejich fascinujícího světa. Pravdou je, že vedle nás existuje celý další ekosystém, osídlený všemi druhy daemonů. Hrubý i jemný svět se navzájem ovlivňují, i když v menší míře, než by se mohlo zdát. Právě zde je třeba hledat základ práce šamanů divokých kmenů, odsud pochází většina náboženských představ a ke značnému překvapení zde pramení i moc thaumaturgů, theurgů a dalších praktikantů Umění. Při práci s daemony je třeba mít neustále na paměti, že jde o celý nový a mnohdy neznámý svět, ve kterém mohou číhat netušená nebezpečí. Zdá se, že i daemoni se navzájem požírají, množí a ti inteligentnější dokonce snad vytvářejí jakási společenství. Rozhodně ale jde o rovinu existence, která na plné pochopení teprve čeká a která slibuje fascinující moc a možnosti.

Daemoni terreora či terreoři, démoni zemští

Skupina zemských démonů je pravděpodobně nejznámější a její znalost mezi lidmi nejrozšířenější. Obývají každý kout země a sami výrazně působí na své okolí i v hmotné rovině existence. Někteří mohou být nositeli nemocí či žít s hrubými tvory jako symbionty či parazité. Mohou být samotářští nebo vytvářet velké kolonie, mohu prospívat i škodit mnoha způsoby. Pokud bychom si mohli dovolit takovou analogii, jsou blízcí zvířatům a květinám našeho světa. Jejich znalosti a ovládání využívají hraničáři, druidové, šamani primitivních národů a vůbec všichni praktikanti Umění zaměření na přírodu, léčitelství a podobné, vesměs drobnější, ale o to užitečnější techniky. Od nich lze získat mnoho poznatků, ale formální pochopení vám přinese až Marcellionova kniha Révélation, popisující jejich život a vliv na lidské tvory, k jejich ovládnutí pak vede Ferrerova a Laforgeova Domination.

Daemoni caelesti či celestiálové, démoni nebeští

Tato skupina daemonů je zvláštní a možná nejméně pochopená. Podle všeho jde o myriády drobounkých tvorů, tak malých, že dokážou manipulovat se samotnými individui hmoty. Jeden každý z nich je nesmírně slabý, ale ve velkých počtech dokážou provést s hmotným světem neuvěřitelné změny. Mohou přeskupovat individua a měnit tak hmotu, mohou s ní pohybovat či z ní získat energii. Jejich ovládnutí je doménou thaumaturgů a základní informace o nich lze nalézt v knize Domination.

Celestiálové ale (snad naštěstí) nemají žádný vlastní rozum ani vůli - proto je tak snadné s nimi manipulovat a proto je tak těžké s jejich pomocí něčeho skutečně dosáhnout. Thaumaturg musí skutečně vědět, jaké změny chce ve hmotě provést, co z ní uvolnit a co udělat se zbytkem. Může tedy ze vzduchu získat blesk, pokud uvolní velké množství luxu, musí ale zpracovat i pneumu, aby nedošlo k nějaké nečekané reakci. Bez nadsázky lze říct, že s dostatečnými znalostmi hmotného světa by thaumaturg dosáhl čehokoliv, úroveň našeho poznání ho ale značně omezuje.

Každý adept Umění si ale musí být stále vědom vlivu afinity, která mezi individui existuje. I příslušnost k jednomu tělesu se může stát základem pro vznik afinity a z toho plynou značná omezení. Tělesa rozložená pomocí celestiálů na individua mohou mít tendenci vrátit se do původního tvaru, naopak tělesa složená čistě působením magie se mohou časem rozpadnout na původní látku. Zdá se, že snad existuje nějaká kritická hranice, po které síla celestiálů překoná tuto afinitu a dá individuím trvale novou podobu. Její překročení ale vyžaduje nesrovnatelně větší úsilí než pouhé dočasné změny a jen málo magiků něco podobného dokázalo.

Daemoni excelsi či excelsiové, démoni vznešení

Vznešení démoni jsou poslední známou skupinou daemonů. Pro svět démonů jsou tím, čím rozumné rasy v naší hrubé realitě - jeho moudrými obyvateli, pány a vládci. Jen skutečně mocný muž se může pokusit je žádat o pomoc nebo jim dokonce nařizovat, ale i takoví se v Umění najdou. Lze je ale uplatit či snad najmout, lapis philosophrorum je pro ně značným lákadlem. Za dostatečné množství této magické substance jsou ochotni na oplátku magikovi pomoci s jeho žádostí.

Jak již bylo řečeno, vznešení démoni jsou inteligentními, i když těžko pochopitelnými tvory. Každý z nich kolem sebe má myriády celestiálů a dokáže je podle své vůle ovládat, může tak posloužit jak prostředník mezi theurgem a těmito drobnými sluhy. Excelsiové dokážou celestiálům nařizovat stejně dobře jako thaumaturgové a mnohdy je v tomto umění i předčí. Někteří prý dokáží manipulovat i se terreory, jejich výskyt a ovládnutí ale nikdy nebylo potvrzeno.

Excelsiové se ve své úrovni reality shromažďují do společenstev, která známe jako sephiroty či sféry. Jejich skutečný smysl nám uniká, ale víme, že v jedné sféře se shromažďují excelsiové podobné moci a schopností - theurg tedy často žádá o pomoc právě takovou skupinu, místo aby se obracel ke konkrétnímu daemonu. Naše znalost excelsiů je ale velmi omezená a oni sami nejsou příliš sdílní, jak tedy jejich sféry fungují, nám stále uniká.

Tvorové umělí, golemové nebo též Ontos Arteficialis

Umění tvorby artificiálních stvoření (v běžné mluvě známých jako golemové) patří k nejtajemnějším a nejdéle odolávalo plnému poznání našich osvícených učenců. Dílem je to pro jeho náročnost, dílem díky velkému množství pověr, které se k nim vážou. Díky práci slovutného doktora Dimitrije Kovaljeva můžeme dnes zodpovědně říct, že žádné z těchto stvoření není nadáno vlastní vůlí, že jejich tvorba není nijak spojena s vírou a nějakým božstvem, ba dokonce i že se jejich existence nemusí omezovat na čtyři známé formy.

Golem je bytost zcela umělá, vytvořená z kamene mudrců a bere na sebe podobu hmoty, kterou jí tvůrce přidělí. Existují tři způsoby jak golema vytvořit, všechny ale mají společný základ. Tvůrce golema musí nashromáždit dostatek kamene mudrců a využít jeho rezonance s myslí. V kameni mudrců se vytvoří otisk mysli tvůrce - jeho umělá napodobenina, neschopná jakékoliv další změny nebo vývoje. Oproti všeobecnému přesvědčení je golem tvořen jen kamenem mudrců, v této podobě ale nemůže nijak interagovat se světem. Proto jej musí golemik spojit s nějakou hmotou, která se v jeho okolí nachází. Vytvořit spojení se složitým materiálem je velice náročné, už od pradávna ale dokážou golemici využít individua - známe tak golemy založené na liquoru, luxu, nigoru či pneumě. Nepoučení lidé o nich hovoří jako o elementálech a jejich projevy si spojují s dávným a moudrými muži vyvráceným učením o elementech - ohni, vodě, zemi a vzduchu.

Ontos arteficialis ligo, vázaný golem neboli elementál

Jak již bylo řečeno, golemik může svému výtvoru dát jednu ze tří podob. Nejběžnější je vázaný golem, arteficialis ligo. Vázaný golem přijímá podobu danou přáním golemika, může v našem světě setrvat poměrně dlouhou dobu a plnit úkoly podle přání svého tvůrce. Musí získat hmotné tělo, tvořené hlavně jeho základním individuem. Ke svému tělu je vázán a s jeho zničením zaniká. Jeho umělá "mysl" je kopií mysli tvůrce, zná tedy všechno, co zná on. Jde ale stále jen o kopii, vázaný golem není schopen žádné vlastní iniciativy nebo aktivity. Příkazy poslouchá slepě a bez ohledu na vlastní bezpečí. Jeho základní schopností je ovládání nebo separace jeho základního individua. Golem tvořený liquorem tak dokáže ovládat tekutiny, golem luxu umí ovládat oheň, golem pneumy plyny a golem nigoru zemi.

Ontos arteficialis apertus, volný golem neboli bhuta

Volný golem je opět spojen s konkrétním individuem, na rozdíl od vázaného ale nemá skutečné tělo. Namísto toho golemik vyšle otisk své mysli, aby mohl ovládat velké množství hmoty s převahou základního individua. Takové ovládání není nijak přesné a hodí se jen ke skutečně hrubé činnosti. Golem luxu se může stát požárem nebo bleskem, golem založený na pneumě vichrem či vánkem, golem liquoru přílivovou vlnou nebo deštěm a konečně golem z nigoru může ovládnout zemi a stát se zemětřesením. Takto stvořená bytost je velice silná, na druhou stranu ale nevydrží působit příliš dlouho. Následky stvoření volného golema mohou ale přetrvat staletí.

Ontos arteficialis mensuros, projektovaný golem

Projektovaný golem je nejsložitější formou golema, bytost stvořená z kamene mudrců, kterou v našem světě udržuje vznešený démon. Ani vázaný ani volný golem v našem světě nevydrží příliš dlouhou dobu, projektovaný golem může existovat roky i celá staletí. I jeho mysl je jen kopií mysli tvůrce, bez vlastní iniciativy, dokáže ale dobře poslouchat rozkazy a plnit je za každou cenu. Našemu kolegiu je známa existence jen čtyř podobných tvorů, což dokladuje jejich vzácnost a nesmírnou cenu.

Několik drobných poznámek o dalších jevech

Duše

Jistě jste si všimli, že nikde nehovoříme o lidské duši. Je to tím, že její podstatu neznáme a nechápeme, dokonce ani nevíme, jestli nějaká existuje. Vědomí a myšlení může být produktem našich hmotných těl nebo nějaké entity, kterou se nám nikdy nepodařilo objevit. Přesto ale víme o několika věcech s "duší" spojených. Především je tu afinita mezi vědomím a tělem, ke kterému patří. Vědomí se od svého těla dá odtrhnout velmi těžko, což činí tělo odolné proti přímým magickým útokům (vyslat celestiály aby tělo rozložili je sice možné, ale afinita vědomí je může zastavit).

Existence teleportačních kouzel, mlhovinných lektvarů a podobných magických zařízení vede k přesvědčení, že duše musí existovat v nehmotné podobě, aby mohla být nějak spojena i s přenášeným nebo odhmotnělým tělem. Nelze to ale zcela ověřit, u podobných kouzel totiž celestiálové vytváří "schránu" - strukturu, která je schopná lidské vědomí bezpečně udržet tam, kde má být. Naše učená společnost vám nedokáže říct, jestli duše existuje nezávisle na těle nebo ne, odpověď na to musíte hledat spíš u kněze.

Existence afinity držící pohromadě neživá tělesa by dokonce mohla naznačovat, že něco jako duše existuje ve všech věcech našeho světa. Podobné učení je často označováno jako rouhačství, učený muž ale neměl zavírat oči před žádným důkazem, jakkoliv může být nezvyklý.

Obrazce

Zejména theurgové při svém vyvolávání používají množství komplikovaných obrazců. Jejich účel by se mohl zdát ve světle řečeného nejasný, proto zde zdůrazňuji, že i obrazec může být zdrojem silné afinity. Existují theurgové, kteří strávili celý život studiem takových obrazů, hledali jejich účinky na daemony a snažili se je využít k jejich spoutání, přilákání nebo naopak zastrašení nebo odpuzení. Pokud se s takovým obrazcem setkáte, buďte velmi opatrní, může totiž vázat mocného daemona a jeho narušení by mohlo mít skutečně vážné následky. U thaumaturgů plní podobnou funkci gesta nebo slova.

Aplikace pravidel

Následující text je určen už jen pro pány jeskyně. Pokud jste dočetli až sem, je vám jasné, že zdaleka ne všechno jednoduše a přímočaře vysvětluje kouzla, používaná v DrD. Přesto věřím, že se mi podařilo všechny základní jevy z pravidel uspokojivě popsat. Nejprve tedy výklad k jednotlivým povoláním (berte je spíš jako archetypy, než konkrétní povolání z pravidel, podobná vysvětlení se dají vztáhnout i na nová povolání na serveru):

Hraničář

Pravidlový archetyp hraničáře souhrnně popisuje všechna povolání ovládající přírodní magii. Jde zejména o hraničáře, druidy, chodce, šamany, kněží přírodních národů, "pány šelem" a podobná povolání. Jejich magie spočívá především v práci se zemskými démony - terreory a s afinitou. Velká část jejich "kouzel" je ale postavena na znalostech prostředí, zdejších léčivých rostlin a možností, které nabízí. Například léčení nějaké nemoci může být postaveno na odstranění neviditelného, gracilního, parazita z těla pacienta, ke kterému poslouží buď odvar z vhodné rostliny, nebo hraničářova vůle (v tomto případě vytvářející odpudivou afinitu), reprezentovaná jeho magenergií. Podobně může hraničář různé terreory přímo použít při léčení - buď pro jejich blahodárný vliv na růst lidských tkání, pro schopnost zabraňovat šíření jedu nebo dokonce neutralizaci jeho působení a podobně. Podobá se to technikám jako přikládání pijavic nebo červů do ran, jen místo běžných organismů jde o gracilní bytosti. Další terreorové mohou třeba zacelovat rány (podobně jako válečníci některých tropických mravenců, jejichž kusadla se dají použít místo stehů), odpuzovat různé hmotné i nehmotné tvory, pomoci s rozděláním ohně nebo ochránit před chladem.

Druhá velká skupina schopností zahrnuje práci s afinitou. Sem patří všechny mimosmyslové schopnosti - telepatie, telekineze a pyrokineze, všechny údery, práce s kletbami a dále kouzla zaměřená na komunikaci, stopování a sledování krajiny. Hraničář používá jako zdroj afinity svou mysl, mnohdy v podobě nějakého transu, a snaží se ji "naladit" tak, aby mohl vnímat nebo ovlivňovat potřebné objekty. I v tomhle mu mohou pomáhat terreoři, kteří pro něj potřebné informace shromáždí, nebo mu pomohou vybrat ty důležité (ostatně jeho pes také nedělá nic jiného). Výborným zdrojem inspirace pro hraní takového hraničáře může být anime seriál Mushi-shi, který se něčím podobným zabývá.

Třetí skupinou schopností je chodcův meč. Zde totiž hraničář přímo spolupracuje se vznešeným démonem, excelsiem, zakletým do meče. Působení tohoto démona má stejný základ jako u ostatních excelsiů, manipuluje s realitou pomocí myriád svých pomocných démonků. Démon tedy pracuje s kouzelnickou magenergií, ale přesto ji do něj hraničář může "přelévat" - jak je to možné? Jak už bylo řečeno, démoni se mezi sebou mohou požírat. Hraničář tedy nedělá nic jiného, než že přiláká nějaké terreory a nabídne je svému meči jako potravu. Než se objeví námitky "že brzy dojdou" nebo "že se mu budou vyhýbat", vezměte v úvahu dvě věci. Za prvé, démoni tvoří nezávislý ekosystém. Tohle vnese pár dalších predátorů, ale dokud nepůjde o průmyslové měřítko (což ve většině DrD světů nehrozí), nebude se dít nic významného - asi jako když hraničář krmí svého psa. Za druhé, terreoři se ve svém intelektuálním potenciálu pohybují někde od trávy k šimpanzům - tedy na celkem vysoké škále. Rostliny se prostě kose sekáče nevyhnout, protože ani nemohou a můry létají k plameni, i když je to nakonec stojí život. A přesně tohle se děje i při přelévání magenergie do meče. Chodec pomocí své afinity naláká dostatek terreorů a démon je pozře. Získanou sílu pak může použít k ovládání celestiálů a provádění potřebných kouzel.

Hraničářova magenergie v pravidlech slouží jen jako měřítko námahy, kterou hraničář může vynaložit na práci s démony nebo na soustředění při některých druzích práce s afinitou. Z hlediska pravidel to není příliš konzistentní, ale to je daň za nepříliš promyšlené souvislosti mezi kouzly a schopnostmi povolání (takové kouzlo "mluv se zvířaty" má logicky blíž k telepatii než k uzdravování). Důležité je, že zatímco kouzelník si celestiály přivolává při zaostření vůle, hraničář terreory volá až když je opravdu potřebuje - proto některá jeho kouzla fungují jen v příhodném prostředí (les, cesta, mimo budovy).

Psionik

Psionika je souhrnné označení pro všechny techniky práce s myslí - do této skupiny spadají některé schopnosti hraničářů a mágů a dalších povolání stojících na telepatii, podsouvání myšlenek a pocitů a podobně. Veškerá činnost psionika stojí na práci s afinitou, jak už bylo naznačeno u hraničáře. Psionik ladí své vědomí a myšlení tak, aby částečně rezonoval s cílem a mohl tak studovat jeho stav nebo ho ovlivnit.

Je možné, aby své schopnosti dodatečně ovlivnil magií. V případě mágů jde o dodatečnou práci s celestiály, které psionik využívá proti oběti. Může jít o vysílání nebeských démonů coby průzkumníků k lepšímu pochopení protivníka, nebo dokonce k manipulaci s jeho vědomím (zejména na fyzické úrovni, kterou celestiálové dokážou ovládat - manipulace s mozkem a žlázami a podobně). U jiných povolání (mimo pravidla) mohou být podobným způsobem využity i ostatní typy gracilních bytostí.

Pyrofor

Pyrofor zastupuje archetyp postav pracujících s přímo s hmotou světa. Patří sem základní schopnosti alchymisty (1-6 úroveň) a jakýchkoliv povolání postavených na výrobě magických předmětů (mastičkáři, výrobci amuletů a částečně i některá pojetí nekromantů). Základ pyroforových schopností je práce s magenergií - kamenem mudrců a jeho využití v chemických reakcích. Především dokáže využít jeho afinity s lidskou myslí a přímo prostřednictvím kamene mudrců měnit strukturu hmoty tak, jak potřebuje. Do značné míry to nahrazuje a překonává postupy moderní chemie. Tam kde chemické znalosti a techniky pyrofora nestačí, použije kámen mudrců. V omezeném měřítku dokáže na kámen mudrců lákat a lapat i některé vznešené démony, nedokáže s nimi ale komunikovat přímo. A samozřejmě ovládá i "běžnou" chemii, práci se surovinami. Obratné používání chemikálií mu totiž může vzácný kámen mudrců ušetřit.

Pyrofor má schopnost vidět magenergii - v tomto případě jde o vnímání gracilních bytostí. Pyrofor vidí, kolik se jich na místě shromažďuje a dokáže odhadnout, o jak silné tvory jde. Vidí tedy aktivní magenergii - celestiály, zakleté démony - excelsiů a koncentrace kamene mudrců. Celé to lze vylepšit používáním různých mechanických a optických pomůcek, pokud PJ uzná za vhodné. Možnost zkoumat předmět jen jednou za úroveň je poněkud problematická, zjevně jde o mechanismus pravidel, který autoři použili k zabránění opakovaného házení, které nakonec musí vést k cíli. Vzhledem k tomu že jinde podobné omezení není je to vůči alchymistovi trochu nespravedlivé, ale co se dá dělat. Vysvětlit to lze tak, že při neúspěchu alchymista démony špatně určí a bez dalších znalostí nemá jak svou chybu napravit. Do přestupu na další úroveň (tedy do okamžiku získání nových znalostí) tedy žije s vědomím, že viděné gracilní bytosti nezná (neuspěl a ví o tom), nebo dokonce v milném přesvědčení o tom co viděl (určil gracilní bytosti špatně a neví o tom)

Důležitá je schopnost připravovat kámen mudrců - pyrofor dokáže destilovat těla gracilních bytostí (typicky uhynulých), nebo předměty jejich těly prosycené. O co jde konkrétně, je na PJ, stejně jako v jakém množství se podobné věci ve světě vyskytují. Zde už je třeba dávat pozor na "průmyslovou činnost" - systematické využívání konkrétního zdroje může vést k jeho vyčerpání a ve svém důsledku omezit i magické schopnosti hraničářů a kouzelníků - tedy alespoň ty závislé na gracilních bytostech.

Ze všech povolání má pyrofor nejblíže tomu, co chápeme jako vědu. Studuje složení hmoty a poměry individuí v ní, pracuje s klasickými fyzikálními a chemickými zákony. Jen je navíc ovlivňuje pomocí kamene mudrců, obvykle na základě nějakých výpočtů a vzorců. Je nezbytné, aby měl velmi dobré znalosti hmoty a jejích magických i nemagických proměn. Jeho magenergie je kámen mudrců, není tedy převoditelná na hraničářskou ani kouzelnickou. Na druhé straně se ale v omezené míře dá z obou získávat.

Thaumaturgie - kouzelník

Jako thaumaturgy lze označit všechna povolání, která manipulují s okolním světem pomocí své vůle, bez dalších berliček. K tomu jim slouží nebeští démoni, umožňující manipulovat přímo s individui hmoty. Zaostření mysli jim slouží k nalákání množství celestiálů, které následně používají. Celkové množství, které dokážou ovládnout, závisí na jejich schopnostech a zkušenostech. Magenergie kouzelníka je tedy především mírou množství nebeských démonů, které právě ovládá. S hraničářem nemá společného nic, s alchymistou jen vzdáleně. S každým kouzlem je vysílá za nějakým úkolem, vyčerpaní celestiálové pak kouzelníka opouští (nebo rovnou umírají).

Celestiálové sami nejsou nijak inteligentní, to od kouzelníka vyžaduje pečlivé soustředění na pokyny, které jim dává. Kouzelník musí mít výborné znalosti hmoty, protože právě pomocí rozkladu hmoty na individua a jejím následným spojováním do nových forem funguje většina jeho kouzel. Učení se kouzlu je vlastně učení se pečlivě připravenému postupu jak vést celestiály při plnění jejich úkolu. Tím je dáno i množství kouzel, které se kouzelník může při přestupu naučit - představuje rychlost, s jakou je schopen vstřebávat tak velké množství informací.

Magie může mít mnoho podob - může stát na opakování prastarých ověřených postupů, ale může být i kreativní, kde kouzelník přímo na místě rozhoduje o tom co se má stát - PJ pak musí odhadnout náročnost úkonu (počet celestiálů kteří ho budou plnit) a výsledek (včetně šance na úspěch). Použít něco podobného má smysl spíš se zkušenými hráči, kteří nebudou zkoušet zapálit svět a podobně.

Tvorba nových kouzel pak jasně znamená hledání postupů, které povedou ke kýženému cíli. Pojí se s ní spousta teoretické přípravy (nutnost mít dostatečnou úroveň a znalosti kouzel v daném oboru) a také riziko nepovedených pokusů.

Takto popsaná magie je velice mocná a může vést i k efektům, které nejsou pravidly zrovna doporučovány. Její využití je především otázkou znalostí kouzelníka, pokud tedy vytváří kouzlo typu "znič slinivku" je třeba se ptát, jestli vůbec má představu, že takový orgán existuje. Thaumaturg s dostatečnými znalostmi biochemie by dokázal i léčit, znamená to ale skutečně znát fungování vnitřku těla.

Familiár

Kouzelnický přítel nemusí být vázán tímto systémem, zejména pokud má PJ další magické tvory (typicky stínové bytosti na Asterionu). V případě potřeby lze familiára považovat za vznešeného démona, který kouzelníka skutečně považuje za přítele, zajímá se o hmotný svět, a proto na něj dočasně sestoupil.

Hůl

Kouzelnická hůl je především zdroj afinity, která váže nebeské démony. Přelévání magenergie do hole je jen svázání skupinky celestiálů s holí. Kolik celestiálů dokáže kouzelník s holí svázat, závisí na její kvalitě a na jeho úrovni.

Theurgie

Theurgii lze považovat za vrcholnou magii. Theurg vychází ze základních schopností alchymisty (vidění magenergie, destilace - viz pyrofor), kámen mudrců ale dokáže využít při jednání se vznešenými démony. Síla theurga tkví v jeho diplomatických schopnostech, díky kterým může jednat s mocnými bytostmi jemného světa a dokonce je žádat o služby. Jednat může buď "se sférou" - skupinou vznešených démonů, kteří mohou poskytnout informaci nebo službu, nebo přímo s démonem, který za úplatu vejde do hmotného světa. Vznešení démoni dokážou pracovat s nebeskými, jejich magie je tedy kouzelnickou magií. Mají také dostatečné znalosti k jejich ovládání, theurg tedy nemusí nijak rozumět struktuře hmoty - démon v kouzelném předmětu to zařídí za něj. Množství magenergie démona odpovídá množství celestiálů, které ovládá.

Ovládání živlů

Pravidloví elementálové a bhuthové odpovídají v tomto systému golemům. Je to především proto, že jsem se chtěl vyhnout konceptu inteligentních živlů a líbilo se mi pojetí golemů v románu Železná rada. Elementálové - vázaní golemové vznikají tak, že theurg vytvoří jejich mysl z kamene mudrců a následně jí přidělí hmotu, ze které jim vytvoří tělo. V takové hmotě musí být jasná převaha jednoho individua. Vázaný golem pak dokáže z okolní hmoty separovat "své" individuum a dávat mu podobu použité hmoty, nebo ho nějak ovládat. Theurg na základě tohoto systému může vytvářet i "elementály" založené na jiných plynech než vzduchu a vytvářet tak jiné látky záleží na PJ jeskyně, jestli to povolí. Pokud o podobné potvory nestojí, stačí se odvolat na přílišnou náročnost jiných materiálů a nedostatečnou probádanou dané oblasti.

Volný golem - bhutha je podobný. V tomto případě ale theurg vytváří z kamene mudrců (magenergie) jen složitý spletenec odpovídající primitivní mysli, který pak vyšle do cílové oblasti způsobit nějakou tu katastrofu. Opět může pracovat i s jinými materiály než základními živly a lze ho omezit stejnými podmínkami jako u vázaných golemů.

Projektovaní golemové v pravidlech nejsou a mým cílem není zavádět zde nové mechanismy. Uvádím je spíš pro zajímavost, jako nástroj k tvorbě golema podobného tomu od rabiho Loewa.

Nástroje

Ke své práci může theurg používat elementální hůl, astron a další pomůcky. Vesměs mají podobnou funkci jako kouzelníkova hůl, slouží k práci s afinitou a kamenem mudrců. Theurg dokáže kámen ovládat svou myslí stejně jako pyrofor, v případě potřeby ho tedy může rozpustit do struktury hole nebo astronu a pomůcky využít k mnohem preciznějšímu ovládání kamene.

Další poznámky pro PJ

Obchod se sférami

Na jednání se sférami se nelze dívat jako na běžný obchod - démoni rozhodně nečekají ve frontě, až jim někdo nabídne magenergii - kámen mudrců. Žijí své životy ve svém světě a lidé je v podstatě nezajímají. Teprve dostatečně velkorysá nabídka je může přesvědčit, aby svůj život na nějakou dobu opustili a pomohli theurgovi k jeho cílům. Dostatečná množství pro různě silné démony jsou vidět v tabulce pro kontakt se sférami v pravidlech.

Stabilita tvaru

Pravidla silně omezují tvorbu nové hmoty. Můj systém to vysvětluje afinitou, tendencí individuí držet původní tvar. Nejlepším vysvětlením pro takové chování by bylo přijeté něčeho podobného Platónově světu idejí - místa, kde mají všechny věci své dokonalé vzory, které hmotě dodávají formu. A i pokud něco takového nechcete, je třeba, aby ve světě existoval mechanismus, který umožňuje individuím "pamatovat si" k čemu patří a snažit se vrátit do původního stavu. Taková věc se ve hře samozřejmě nemusí nijak projevit a postavy o ní ani nemusí vědět, můžete ji ale využít. Zejména se hodí pro postavy schopné vidět skutečnost skrytou pod povrchem hmoty - poznat že žába je proměněný princ, abych uvedl nějaký příklad. Právě tohle by mohlo stát na schopnosti vidět původní formu.

Tvorbu nových věcí omezuje hlavně skutečnost, že se pro ně někde musí získat hmota - a to jde jedině rozkladem stávajících věcí. Jejich individua se přirozeně snaží vrátit do původního stavu a tomu musí celestiálové bránit. Pokud vynaloží dostatek úsilí (skutečně mocné kouzlo nebo zásah sfér), mohou původní afinitu oslabit natolik, že nový předmět bude stabilní.

Kletby

Pojetí kleteb závisí na fungování světa, s magickým systémem nemusí být spjaty. Pokud si sepětí přejete, nejlepším řešením je využít k "démony posedlosti" - tedy vznešené démony, kteří lidem z nějakého důvodu chtějí škodit. V pravidlech jsou kletby spojené s ďábly a nezávislé na magii postav, v takovém případě by stály mimo všechny druhy jemných bytostí. Stále je ale možné působit na ně afinitou, na čemž stojí snímání kletby nebo její rozpoznání.

Hvozd

Hvozd jako jedna entita je jen opravdu velkým zemským démonem, který vytváří prostředí pro další. Pochopitelně není nutné, aby podobné velké bytosti existovaly jen v podobě lesa, může jít třeba o poušť, moře a podobně. Pozor, ačkoliv je tento démon svázán s hmotným světem (jako ostatní terreoři), on sám je pořád jemná, tedy nehmotná bytost.

Místa s větší koncentrací magie

Jak už je asi z předchozího jasné, jde o místa, kde se z nějakého důvodu shromažďují zemští a nebeští démoni (vznešení jen výjimečně). Jejich vysoká koncentrace následně ovlivňuje i hmotný svět a může mít dopad na fungování magických schopností jednotlivých povolání.

Množství magenergie, vztahy mezi druhy magenergie

Jak je asi zjevné, existují tři druhy magenergie - thaumaturgická (kouzelnická), hraničářská a alchymistická. Thaumaturgická magenergie představuje množství celestiálů, které si kouzelník svou vůlí podmanil. Kolik jich dokáže uhlídat, závisí na jeho znalostech a zkušenostech, proto nárůst s úrovní a inteligencí. Při kouzlení je odesílá ke splnění zvoleného úkolu a o část jich tak přijde, po jeho splnění jsou celestiálové ztraceni. Neznamená to, že by museli zahynout, ale dostanou se z thaumaturgova vlivu a on si musí sehnat nové - což je zaostření vůle. Takový čin není snadný a tak vyžaduje odpočatého thaumaturga a čas, jak je popsáno v pravidlech.

Alchymistická magenergie, lapis philosophorum s kouzelnickou lehce souvisí - jde o materiál získaný převážně z těl celestiálů. Převod je jednoduchý, z množství celestiálů schopných vykonat jedno kouzlo za jedem mag by alchymista pracující beze ztrát získal jeden mag lapisu. Takhle dobře funguje třeba ebenová hůlka, která je vlastně past na celestiály vyslané vykonat kouzlo. Teoreticky je možné převést thaumaturgovu magenergii na alchymistickou (za předpokladu spolupráce thaumaturga, který by musel obětovat své celestiály), ale s mnohem (řádově) větší ztrátovostí. Opačný převod je nemožný, z lapisu už živí celestiálové nepovstanou (ale může nalákat excelsie a přimět je plnit nějaký úkol).

Hraničářova magenergie je trochu mimo, představuje sílu vůle hraničáře, jakousi "únavu" potřebnou k práci s terreory a afinitou. Na rozdíl od thaumaturga si hraničář potřebné terreory přivolává až při sesílání kouzla, ne při meditaci (proto lze lesní kouzla sesílat jen v lese a podobně - v okolí musí být potřebný terreor). Proto ji nelze žádným způsobem převést na thaumaturgickou magenergii ani na lapis. Snad jenom že by hraničář "lákal" terreory, nějak je lovil a předal alchymistovi k destilaci, ale to je podobný etický problém jako kdyby každého psa kterého sežene, měl jen jako zásobu masa - prakticky nikdo se k tomu nesníží.

Teoreticky může dojít k vyčerpání "magenergie" v dané oblasti, ale jak terreoři tak celestiálové jsou běžní a jen velmi volně svázaní s hmotným světem. Obvykle tedy uprázdněné místo rychle vyplní další, podobně jako se šíří třeba hmyz. Pokud by ve světě došlo k "magické průmyslové revoluci", je na PJ za jak dlouho stroje vytěží tolik daemonů, že se přestanou stíhat obnovovat, v běžném fantasy světě to ale příliš nehrozí.

Duše

Systém nepředepisuje přesnou podobu duše, ani kdo ji má. Duše může být nezávislá na těle, tvořená zvláštními individui, nebo jen důsledkem existence struktury mozku. Důležité je, že s ní lze omezeně manipulovat pomocí afinity nebo ji dokonce přenášet (psionika, mágovy schopnosti a kouzla). Pokud existuje nezávisle je to jednoduché, pokud je jen funkcí mozku, jde o "kopírování" její struktury, buď do jiného mozku, nebo do magicky vytvořeného základu (podobně funguje třeba golemika, kde se vytváří "umělá duše").

Není také nezbytné, aby duše po smrti odcházela do sfér - stejně dobře může odcházet do podsvětí, které jste si připravili, nebo zanikat úplně (pak pozor na to, jak by měla fungovat nekromancie, respektive jestli bude možné s mrtvými nějak mluvit).

Nekromanice

Existují dva druhy nemrtvých - nemyslící služebníci a duše, které zůstaly na světě i po zániku těla. Bezduchý služebník vzniká podobně jako golem, vložením umělé "nepravé duše" vytvořené nekromantem. Při jeho tvorbě je třeba vložit do něj i všechny znalosti a schopnosti, které má mít. Řadil bych sem kostlivce, zombie, ghůly a podobná monstra, kterým nejsou připisovány lidské vlastnosti. Jsou to jen magicky oživené schránky

Nemrtvý s duší může být důsledek použití magie, nebo mimořádně silné afinity. Duše bytosti může být magicky svázána s místem nebo s tělem, funkci mozku pak přebírá magický základ, do kterého je vložena. Sem by spadali upíři, fexti a další nemrtví, kterým po smrti zůstává původní osobnost.

V případě, že ve světě chcete bloudící duchy a máte duši nezávislou na těle, může ke vzniku nemrtvého dojít i samovolně, díky tomu že umírající je mimořádně přitahován k nějaké skutečnosti v hmotném světě (má "nevyřešené záležitosti" - pomstu, ochranu dětí, pocit viny a podobně) - pak afinita drží duši v hmotném světě a duše s ním může pomocí afinitiy (a trochou cviku) omezeně manipulovat. Pochopitelně je snazší ovlivňovat jiné duše (vytvářet strach, zahánět nebo dokonce zraňovat jiné mysli), zatímco manipulace s pevnou hmotou je mnohem náročnější. Patří sem duchové, spektry a podobné nehmotné bytosti.

Náboženství, nebe a peklo

Tohle záměrně nechávám mimo magický systém, pro případ že někdo má vlastní pantheon. Možností jak bohové a pekelníci interagují s magickým světem je spousta.

Nejjednodušším náboženstvím je uctívání různých přírodních útvarů, zvířat a podobně. V takovém případě může jít vlastně o uctívání terreorů, které jejich uctívači dokážou vnímat a považují je za významné. Další možností je pantheon podobný tomu řeckému - v takovém případě mohou být bohové jen velmi mocnými excelsii nebo bytostmi jim svými schopnostmi podobné. Hodně záleží na tom, jak bohy chcete pojmout a jakou moc mají mít ve vašem světě. Také mohou stát zcela mimo sféry, s mocí, která není magického, ale božského původu (třeba přímá manipulace s hmotou na podobné úrovni jakou mohou použít celestiálové, ale s mnohem většími znalostmi a silou, než vyvine jakýkoliv thaumaturg). A konečně, můžete mít Boha v biblickém smyslu, všemocného prvotního hybatele - pak na jeho vztahu k magii moc nezáleží, všemocný si může dělat co chce a jak chce.

Podobně je na tom dračákovské (nebo jakékoliv jiné) peklo. Opět bych ho rád viděl mimo sféry, jako skupinu entit s podobnou strukturou a mocí jakou mají excelsiové. Proč dělají co dělají záleží na charakteru světa, peklo může být klasicky zlé, může být ztělesněním svobodné vůle a vzpoury proti nucenému řádu nebo může být jen odkladištěm pro zločince, aby si po smrti odpykali své hříchy.

Popis schopností povolání - stručný přehled

Hraničář

  • Mimosmyslové schopnost, psychická kouzla: formy psioniky, založené na afinitě
  • Léčivá kouzla, odstranění únavy: ovládání terreorů, kteří slouží jako přírodní léky (chemické nebo mechanické, podle potřeby - léčba nemoci, udržení rány zavřené …) nebo povzbuzení organismu
  • Komunikační a informační kouzla: částečně využití psioniky (stopování - hraničář cítí změny vyvolané průchodem jiné bytosti, takže dokáže stopovat i v "nemožném" terénu jako je skála; mluv se zvířaty jako zvláštní druh telepatie), částečně ovládání terreorů (hledání zvířat využívá "stopovací" terreory a podobně)
  • Údery: forma psioniky, ovlivnění těla či mysli cíle
  • Ochrany, střehy, stínění: práce s afinitou, odpuzující hmotu nebo energii
  • Odstranění kletby, zkamenění: práce s afinitou, návrat do původního stavu
  • Lesní kouzla, uspávání lesa: využití hvozdu a dalších terreorů
  • Kouzla meče: odpovídají kouzelnickým kouzlům, provádí je démon na přání hraničáře.
  • Průchod dřevem: využití terreora Hvozdu, který dělá druidovi "cestu"

Alchymista

  • Destilace "magenergie" - Lapisu philosophorum: zpracování těl nehmotných bytostí
  • Vidění magenergie: práce s afinitou, vytrénovaná schopnost vyhledávat lapis
  • Trvalé předměty, talismany, démoni, sféry: práce se vznešenými démony a s afinitou (podle následků, aktivní činnost je výsledkem zásahu démonů, varování před něčím (jedem, nebezpečím) je jen vyladění afinity na hledanou událost nebo hmotu)
  • Svitky: spoutání nebeských démonů, připravených kouzelníkem
  • Léčivé lektvary: částečně medikamenty, částečně využívá stabilitu tvaru a dotváří tak prostřednictvím "paměti těla" nové tkáně.
  • Transformační lektvary: podobné jako kouzelníkův hyperprostor, přeskupení hmoty těla pomocí nebeských démonů, část hmoty uskladněna mimo tělo (mohla by i zbývat, s tím, že při návratu do původní podoby se využije nejbližší použitelná hmota)
  • Další lučba, rachejtle, torpéda: založena na chemii, magenergie reaguje na kouzelníkovu mysl a umožňuje tak přesnější ovládání reakcí
  • Portály: zkratky přes prostor, démoni hmotu nepřenáší, ale vytváří něco jako ve sci-fi oblíbenou červí díru
  • Elementálové a bhuthové: golemika
  • Elementální hůl: váže celestiály, použitelné jako základ pro tvorbu golema

Kouzelník

  • Zaostření vůle: podmanění si okolních nebeských démonů
  • Energetická magie: uvolnění luxu z okolního vzduchu, směrované nebo všesměrové
  • Časoprostorová magie: přesun po individuech těla, které přenáší nebeští démoni, opětovné složení založené na stabilitě tvaru. Přesouvat se může celé tělo, nějaká hmota, zvuk, světlo …
  • Iluze: kombinace afinity (přímé působení na smysly) a obrazů vytvořených nebeskými démony
  • Materiální magie: využití nebeských démonů ke změně struktury hmoty, omezenost trvání dána stabilitou tvaru
  • Vitální magie: Využití nebeských démonů k náhradě životních funkcí nebo tělesným změnám, značná omezení dána nedostatečnou znalostí lidského těla, jeho chemie a stabilitou tvaru; tvoření nemrtvých jako forma golemiky
  • + mluvení s mrtvými a podobné techniky: forma psioniky, vyžaduje, aby v herním světě existovala duše nezávislá na těle a existující po jeho smrti
  • Psychická magie, mentální souboj: psionika, postavená na využití afinity
  • Ochranná magie: využití nebeských démonů k manipulaci s okolním prostorem, individui světla a práce s afinitou - odpuzováním
  • Poznávací magie: vesměs práce s afinitou, naladění se na potřebný objekt
  • Magická hůl: váže celestiály
  • Přítel: buď existující magické bytosti (jako na Asterionu) nebo jako forma golemiky

Otázky a odpovědi

Proč s lapisem může pracovat jen alchymista a ne ostatní?

V zásadě je můj systém obecný a umožňuje aplikaci na dovednostní model, ve kterém by se to skutečně mohl naučit každý. DrD ale používá model archetypální, takže to umí jen alchymista. Není to tím, že by to ostatní nemohli umět, ale prostě se to neučí; povolání je určeno právě souborem schopností, které se učí. Otázka je tedy trochu záměnou příčiny a následku - nejde o to, že by jen alchymista mohl pracovat s lapisem, ale že ten, kdo se rozhodl pracovat s lapisem je označován jako alchymista (podobně jako třeba řidič může umět programovat, ale protože se věnuje řízení je to řidič a ne programátor; takto striktní dělení je vlastností pravidel DrD).

Může kouzelník léčit?

Pravidla to značně omezují, léčení je doménou hraničáře. Je to tím, že hraničář ovládá první pomoc, a svoji magii využívá jen jako podpůrný prostředek - vyšle terreory aby zacelili rány, aby je čistili nebo aby drřeli kosti pohromadě. Kouzelník by to princiipelně zvládl taky, ale vyžaduje to mnohem větší znalosti - musel by pomocí celestiálů přeměňovat hmotu v těle tak, aby ho uvedl do původního stavu. Pokud tedy chcete léčící kouzelníky, musejí mít velký rozsah znalostí, aby vedlejší produkty takových změn tělo nepoškodily. Bez velmi dobrých znalostí anatomie a biochemie je takové léčení nemožné. To otevírá cestu pro velmi mocné CP které to umí a zároveň ji uzavírá pro postavy, které jen těžko obětují deset, patnáct let potřebnému studiu (pokud ve vašem světě podobné znalosti vůbec jsou).

Hyperprostor a portály

Kouzelníkova teleportační kouzla využívají paměť tvaru těla. Celestiálové tělo rozloží, přenesou jeho individua a na místě ho zase poskládají do původního tvaru. Pokud to nejde (teleportace do pevné hmoty), dojde ke zmatku a opětovné složení na původním místě neproběhne přesně podle plánu. Může dojít k drobným zpožděním, která tělu působí šok a nějaké zranění (spíš než otevřená rána je to celkový pocit slabosti z nepovedené rematerializace). Toto zranění je spíš důsledkem nedokonalosti kouzla, pokud by se na to nějaký mág zaměřil, nejspíš by mohl najít cestu jak se mu vyhnout - ovšem za cenu větší náročnosti kouzla. Proto také není možné přenášet proti něčí vůli, afinita držící individua těla při sobě je pak příliš silná (opěť se tu otevírá cesta ke kouzlům, která to dovedou, ale za cenu mnohem větší náročnosti - pokud o to PJ má zájem).

Portály fungují zcela odlišně, excelsiové nepřenáší rozložené tělo, ale vytváří zkratku v prostoru, něco jako "červí díru", máte-li rádi sci-fi terminologii. Povrchy portálových smyček spolu "skutečně sousedí", nejde o přenos, ale o průchod zkratky. Proto je možné projít portálem i proti své vůli, tělo se nerozkládá.

Závěr

Jen velmi stručný - je mi jasné, že celková koncepce magie může vyvolat spoustu dalších otázek a že zdaleka nepodchycuje všechno. Rozebrat podorobně všechna kouzla by dílo neúnosně natáhlo. Pod dílem je diskuse, na jakékoliv nejasnosti rád odpovím.

Diskuze

 Uživatel úrovně 8

Tohle mi poslal Kibe poštou, s tím že se mu nepodařilo odeslat komentář normální cestou:

-------

Ahoj, řekl bych nejlepší dílo za posledního půl roku tady:-)...proto jsem se taky přihlásil.

Mám jenom jednu připomínku k časoprostorové magii: Hyperprostor není teleport, ale je to přesun v nulovém čase(něco jako když se zastaví čas a já si dojdu na cílové místo), v tvém podání by to bylo o mnoho složitější a na manu náročnější kouzlo. (je to i v pravidlech-hyperprostorem se lze dostat jen tam, kam se lze dostat i normálně...tedy se nelze hyperprostorovat například do dutiny ve skále bez vchodu, i pokud vím, že tam je).
Tedy by mě zajímalo, jak by jsi z tohoto hlediska hyperprostor vysvětlil. ;-)
S pozdravem Kibe...a samozřejmě pouze za 5
-------

a odpověď:
Bohužel, tohle asi nijak nevysvětlím. V mé verzi pravidel (1.5) je zakázán pouze přenos na místo, ve kterém nějaká hmota je, ale neřeší se tam nic o tom, jak vypadá cesta. Není to nic jako "zrychlený pohyb", ale jen "krátkodosahový teleport" a z tohohle hlediska jsem ho vysvětlil. Jen pro zajímavost, jestli jste na to také narazili, ve které verzi je hyperprostor možný jen tam, kam se dá dojít?


 Uživatel úrovně 8

Andros: Díky za komentář, mé odpovědi:
Lapis samotný je "pochoutka", získává se destilací těl jemných bytostí. Další zpracování už nutné není, takže theurg může svou magenergii (= lapis) rovnou nabízet vznešeným démonům.

Ano, excelsiové a jejich společenství je v mém systému totéž co astrál v pravidlech (nebo jinak, astrál je pravidlový popis společenství excelsiů).

Afinita by při léčení spíš pomáhala, než překážela - tělo se snaží obnovit samo. Ale protože je systém vytvářen pod pravidla DrD a čarodějové v DrD k léčení magii použít neumí, nepovažoval jsem za nutné to hlouběji rozebírat. Léčení pomocí celestiálů by bylo velmi náročné na znalosti a přesnou práci, afinita by figurovala jako bonus nebo postih podle vůle léčeného se uzdravit (nebo naopak touhy se neuzdravit).


 Uživatel úrovně 0

Heh, tak som si to konečne prečítal :-)

Spracovanie druhov démonov je podané veľmi zaujímavo a inšpiratívne, hneď pri čítani mi napadli takéto herné využitia: terreori už z definície vytvárajú zaujímavé situácie tým, že spôsobojú ochorenia, ktoré nedokáže liečiť každý; celestiálovia by sa teoreticky dali využiť aj na spôsobovanie anomálií, o ktorých sme sa, Corwin, rozprávali; myšlienka paralelného sveta excelsov a toho nášho hmotného vyzerá tiež veľmi cool (napr. konfrontácia nejakého magica, ktorý študuje excelsiov, s nejakým excelsi, ktorý študuje magicov ;-)).

Zmysel nahradenia základných elementov individuami je niekedy popieraný samotným výkladom, konkrétne:
Golem tvořený liquorem tak dokáže ovládat tekutiny, golem luxu umí ovládat oheň, golem pneumy plyny a golem nigoru zemi.
Dúfam, že to boli iba príklady a napr. golem nigoru dokáže ovládať okrem zeme dajme tomu aj popol. :-P

Tiež pridám niekoľko otázok, ktoré som si popri čítaní zapísal (tiež mám ale pocit, že to sú iba také rýpačské záležitosti, ktoré by som pri hre vyriešil aj sám, ale keď mám možnosť sa spýtať autora... :-)):
- "pochúťka pre démonov" sa získa destiláciou lapisu philosophorum alebo to už je samotný lapis?
- chápem to správne, že excelsi vlastne spôsobom, akým sa zoskupujú, vytvárajú astrál, tak ako ho poznáme z DrD? (v texte je tiež v spojitosti s týmto použitý termín "sféry", čo iba tento môj predpoklad potvrdzuje)
- pri liečení za pomoci celestiálov sa už do úvahy neberie afinita medzi vedomím a telom cieľa? (spomenutá je iba nutná znalosť anatómie, žiadna prekážka v podobe afinity)

Môj celkový dojem je vcelku nejednoznačný: na jednej strane je táto teória spracovaná komplexne a dovolím si povedať, že adresuje (drtivú) väčšinu hráčskych potrieb, na druhej strane však vyzerá mierne prekomplikovaná (skoro 15 stránok A4 je skutočne dosť) a keby bola súčasťou základných pravidiel, tak by som prejavil skôr negatívny postoj -- pretože väčšinu hráčov nezaujíma, *ako* to funguje. Taktiež si však uvedomujem, že na dĺžke sa odrazilo to, že si sa, Corwin, pokúsil dostať do aplikácie čo najviac magických mechanizmov v DrD -- aspoň to teda tak vyzerá. Pre PJov to ale určite predstavuje (vo väčšine prípadov) okamžite použiteľný spôsob vysvetlenia toho, akože len funguje tá mágia "pod pokrievkou" ;-)

Udržiavanie si dištancu od duše, posmrtného života, atp. hodnotím kladne -- nestavia to žiadne prekážky modularite systému.

Každopádne: Bravúrne. GJ ;-)


 Uživatel úrovně 8

Líbí se mi dílo i jeho logika. Já ho nepoužiju, na to už mám příliš provázaný svět na "opovrhované" (:-)) elementy, to mi ale nebrání se nad ním zamyslet.

Má jednoznačná pozitiva:
1) vzorové ukázka jak vědomosti podat hráčům
2) jasně specifikované magie u jednotlivých povolání a možnosti interakce
3) vysvětlení i věcí docela náročných na zapracování, jako jsou démoni tak, že do systému sedí (můj nekonečný obdiv)

Negativa jsem prostě nenašel, i když jsem se snažil. Je to ucelené, jasné, použitelné, a dosti rozšířitelné o vlastní pojetí světa (že mi tam nesednou elementy je prostě moje smůla, já si je vybral a autor za to nemůže), takže co víc si přát. Snad jen mít možnost dávat víc než 5*...


 Uživatel úrovně 8

Legar: Nic proti, řekl bych, že i tohle se dá bez problémů skloubit s výše popsanou teorií magie. Což je jeden z důvodů proč jsem duši nepopsal, myslím že by ani nebylo třeba nic vyhazovat, jen stačí popsat vlastní pojetí duše. Mě by to nejspíš nenapadlo, takže bych pak stejně vnucoval nějaký odlišný pohled. Osobně jsem dlouho hrál Asterion, kde byly sféry zcela mimo koloběh duší a nějakou dobu jsme měli svět s řeckým pojetím "nebe" a "pekla", kde jsem chtěl mít oddělené magické bytosti (jako démony) od mrtvých lidí.


 Uživatel úrovně 0

Corwin: Pravda, asi jsem to příliš navázal na svou představu o duších, démonech, sférách, podsvětí a ráji v DrD. Ta vypadá zhruba takto:

Astrální sféry si představuji jako svět. Nebe, peklo, podsvětí a jakákoliv další myslitelná místa, kam by se duše mohla odebrat po smrti těla, pak jako státy v tomto světě. Pro vstup do těchto států je potřeba něco jako vízum, které vystavují příslušná božstva podle chování duše v reálném světě nebo jen podle své libovůle. Případně se tam dá dostat za trest. Mezi těmito státy se ale nachází veliká (třeba i nekonečná) oblast divočiny, nad kterou vláda božstev nesahá nebo se o ni příliš nestarají. A to je životní prostor pro množství volných duší.

Theurgové by pak v žádném případě nemohli lovit duše z nebe či pekla, ale brali by je právě z této divočiny. Že ani to by se nemuselo bohům líbit? To opravdu nemuselo, dá se na to pohlížet i jako na otrokářství či kuplířství. To ale nevidím jako velký problém, náboženství, jejichž bohové to vnímají negativně, by měla theurgii zakázanou a theurgové by mohli končit na hranici (což se ale může stávat i čarodějům, druidům a komukoliv dalšímu, záleží jen na tom, jak si lidé slova bohů vyloží). V DrD+, kde jsou také theurgové a astrální sféry (lišící se od sfér DrD i od mého popisu), je přímo v pravidlech, že se theurgové a kněží nemají v lásce. A aktivní bohové? Většinou stejně nevystupují osobně proti těm, kdo se jim nelíbí a nechávají to na svých služebnících. Navíc mohou být i tolerantní, protože démon, kterého theurg povolal do světa jako sluhu, může prokázat své kvality a při návratu do sfér mu může být (jako třeba lidské duši) umožněn přístup do jeho hájemství.

Tato teorie má jistě spoustu děr, ale je napasovatelná na většinu myslitelných náboženství, pokud je na ně vůbec napasovatelná existence astrálních sfér.


 Uživatel úrovně 8

Legar: Díky za komentář, pokusím se vysvětlit proč jsem to udělal:

Duši jsem vyjmul záměrně, protože její pojetí a zpracování podle mě se systémem magie souviset nemusí (i když, na tom jestli a jak funguje duše mohou záviset některá kouzla). Systém je primárně navržen "materialisticky", tak aby byl použitelný v "našem světě" - ve kterém o existenci duše také celkem nic nevíme.

Odchod duše do astrálních sfér považuji za nešťastné řešení, protože značně komplikuje jakékoliv pojetí zásvětí - těžko pak má smysl uvažovat o nebi a pekle (nemluvě o jejich hierarchiích).

Další problém vzniká nutností odlišit duše a démony, pokud by duše byla vznešený démon, pak by bylo nezbytné považovat jakoukoliv theurgii jen za druh nekromancie a podle toho by na ní nejspíš bylo i nahlíženo ve společnosti. Nemluvě o tom, že vzniká problém s vůlí démonů a možností vtělení postav (ať už vlastních nebo cizích) do artefaktů a tím zajištění určité nesmrtelnosti. K tomu se přidává otázka odkud theurg vlastně démony/duše loví a jak moc tak zasahuje do fungování světa a božských rozhodnutí o posmrtném umístění. Ani tahat duše z ráje, ani jejich záchrana z pekel asi nebude považována za bohulibou činnost - což v případě aktivních bohů může znamenat pro theurga velký problém.

Samozřejmě v systému není nic, co by bránilo ztotožnění duše se vznešeným démonem a s jejím odchodem do sfér, ale pak to vyžaduje zamyšlení nad výše uvedeným právě v kontextu existujících bohů a případných zásvětí nebo reinkarnací.


 Uživatel úrovně 0

Nádhera. Ani jsem netušil, že je možné celý koncept magie ve své roztříštěnosti takto svázat pomocí několika málo druhů entit.

Jediné, co se mi tak úplně nezamlouvalo, je vysvětlení duše. Proč zde není duše definována jako vznešený démon, když je tomu tak v podstatě i v pravidlech?. Chápu snahu vyhnout se náboženském otázkám odlišně vysvětlovaným v různých světech, ale toto by měl být spíše vědecký projekt. Zda si poté astrální sféry představíme konkrétně jako očistec, Valhallu nebo "ekosystém vznešených démonů", už není tak důležité.


 Uživatel úrovně 4

K dílu jsem se vyjádřil již v MS, takže autor můj názor zná. Dodám tedy pro ostatní: tato práce je dle mého názoru jedna z nejucelenějších koncepcí magie, kterou jsem mohl číst. Dokonce zjišťuji, že bych pomocí ní mohl vysvětlit magii i u sebe ve světě, s tím, že bych změnil pár pojmů. Sám jsem totiž magii podvědomě hrál tímto směrem, i když jsem takto celkově nikdy neuvažoval a hlavně nic nesepisoval. S vzrůstajícími úrovněmi postav se podrobné vysvětlování takovýchto věcí jistě bude hodit.
Dávám tedy 5 a jsem rád, že se v rozvoji DrD objevují podobné věci.


 Uživatel úrovně 8


Firefanatic: Mea culpa, tušil jsem, že věci které mi přijdou jasné budou příliš zamlžené, protože někde zapomenu na něco důležitého. Zkusím nějaké objasnění:

U ovládání živlů jsem se odchýlil od pravidlového pojetí inteligentního ohně/vody/vzduchu/země a chtěl jsem to nějak zdůvodnit. Proto tak "osobní" popis. Bohužel je nezbytné část pro PJ vnímat současně s textem pro hráče, chtěl jsem se vyhnout opakování. Bohužel ale neodhadnu co není jasné, pokud budeš konkrétnější pokusím se odpovědět co nejlépe.

Stabilitu tvaru jsem doplnil "na poslední chvíli", protože jsem se bál, že z afinity to některým čtenářům nevyplyne tak jasně. Proto lehce zmatený dodatek o tom, že předměty mají tendenci zachovat si svůj tvar a jsou s ním nějak spojeny. Raději jsem tedy nadhodil alternativní řešení - "Platónský svět" vzorů, které jsou využity když se individua skládají do původního tvaru. Nepovažuji to za tak důležitý mechanismus, abych kvůli němu popis magie ještě natahoval, protože afinita by takové chování měla vysvětlit stejně. Ale někomu se to může líbit nebo hodit, takže jsem to jen lehce naťukl.

U kleteb jsem váhal, vznešené démony jsem nakonec vybral proto, že mají vůli, inteligenci a celkem velkou možnost zasahovat do svého okolí. Asi by bylo lepší napsat to obecněji a připustit i zemské démony a případně i další možné příčiny.

Ďábly považuji za něco příliš závislé na konkrétním světě a jeho náboženství, takže jsem je záměrně zcela vynechal. Příliš záleží na tom, jak je náboženství vystaveno a jakou moc vkládá pekelníkům do rukou.

Emoce jsem zapomněl uvést ve vlastní sekci, ale i tady by mělo jít jen o druh afinity, přitažlivé nebo odpudivé - pokud tedy mají mít nějaký vliv na okolní svět a ne jen na postavu která je prožívá. Odsud je i zřetelná cesta k vyvolání ďáblů, prokletí nebo Asterionským stínovým bytostem - dostatečně silná emoce je afinita, která je může přitáhnout.

Díky za schválení a komentář a pro kohokoliv dalšího - ptejte se, pokusím se vysvětlovat.