Články&Eseje

Vstříc Osudovi Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 12

"Takže, ty jsi Osud?"
"Ano, to jsem."
Muž opět chvíli mlčel. Hustá mlha mu sahala po kolena a příjemně chladila jeho znavené nohy. Odněkud ho ovíval slabý vánek.
"Můžu s tebou mluvit? Já? Můžu mluvit s Osudem?"
"Pouze dnes, človíčku, ale ano, je ti dovoleno se mnou hovořit."
Muž se zamračil. Ale nezdálo se, že by to byl sen.
"A pročs' mě sem pozval?"
"Pozval jsem tě, protože určovat chod světa jednoho časem omrzí. A pak už se nudí."
"Co to má společnýho se mnou?"
"Nic, vůbec nic. Nemyslíš si snad, že jsem tě vybral jako svého nástupce, nebo ano?"
"Ne, samozřejmě ne!"
"Ale napadlo tě to."
Muž sklopil hlavu. "No dobrá. Asi není rozumný lhát nadpřirozeným bytostem. Poznaj to."
Nejasná silueta Osuda pomalu zavrtěla hlavou: "Mýlíš se. Zaprvé, já nejsem nadpřirozený. Naopak, jsem přirozenost sama. A zadruhé, a to tě možná zarazí, já ti do hlavy nevidím. Pouze by sis měl uvědomit, že cokoliv tě napadne, napadne tě to, protože jsem to já chtěl. Možná kdysi, možná jsem to určil před malým okamžikem. Ale neděláš nic, než že jdeš vstříc svému osudu. A osud, to je, ve vší skromnosti, vskutku impozantní dílo."
"Vůbec nevím, o čem to mluvíš. Ale co tady ksakru dělám já? A proč sis mě teda vybral?"
"Řekl bych, že je jasné, co tady děláš. Vedeš dialog s Osudem. A proč ty? Vlastně jsem si tě vybral náhodou. Hodil jsem si kostkou a padlo to na tebe."
"No... když jsem teda tady, můžu se tě na něco zeptat?"
"Zajisté. Odpověď na tvou otázku je: nikoliv."
Muž se zamračil a otočil se, aby se vydal zpět k dlouhému schodišti. Jenom se ohlédl přes rameno. "Pak nechápu, proč sem tady vůbec byl."
"Ovšem. Tvým osudem bylo rozptýlit mne, a ne pochopit."

***

"Vítej, Nortregane."
Pekelník se zastavil a prohlédl si své okolí. Po zemi se převalovala chladivá mlha. Svítilo tu slunce, přestože nebylo vidět na obloze. Obloha tu vlastně také nebyla. Jen spousty bílé barvy.
Pak pekelníkův pohled spočinul na nejasné siluetě lidských tvarů, která se tyčila naproti němu, jako by vystupovala z té mlhy a přitom se vpíjela do bílé barvy na pozadí. Když se pokusil pohledět jí do obličeje, spatřil jen nepopsatelnou nicotu. Ani černou, ani bílou. Ani tmu, ani světlo. Každopádně to bylo tohle stvoření, které ho přivítalo.
"Ano, Nortregane, máš pravdu. Sesílat na mě jakékoliv kouzlo je věru zbytečné, ačkoliv jsi neuvěřitelně mocným arcimágem," promluvila silueta měkkým, klidným, ale nepochybně mužským hlasem. Pak se začala pohybovat směrem k němu. "Vím totiž dobře, kdo jsi. Jsi pekelník, který dokázal osvobodit svou vůli z nadvlády vůle cizí. Jsi pekelník, který se postavil své vlastní rase. Jsi pekelník, který jako jediný postrádá zlomyslnost, aroganci a další charakteristické rysy své rasy. Jsi arcimág na straně lidí a studuješ různé druhy magie, včetně přírodní. Ty zatím netušíš, kdo jsem já, přestože už víš, že nějakým způsobem očekávám každou tvou myšlenku a vím o každém tvém pohybu."
"Myslím," promluvil poprvé Nortregan, "že se to brzy dozvím."
"To nepochybně, bylo by ode mě nezdvořilé se nepředstavit." Silueta se poklonila a naznačila smeknutí. "Mé jméno je Osud, v jazyce tvého lidu Ra'zhumma."
"Mám důvod ti věřit? Zvládl bych vytvořit během chvíle stejné prostředí, v jakém se právě nacházíme, a zvládl bych vsugerovat stovce lidí, že k nim mluví samotná smrt," pochyboval Nortregan.
"Má drahá Smrt podobné dialogy nevede, ta se totiž málokdy nudí. Ale k věci, ano, pochopitelně vím, že to dokážeš. A také vím, že bude velmi těžké tě přesvědčit, že skutečně jsem Osud."
"Tím si buď jistý."
"Víš, abych byl upřímný, tak těžké by to zase nebylo. Mohl bych jednoduše chtít, abys uvěřil a stalo by se tak. Ale to pro mne není žádná výzva. Proto jsem daroval tvé mysli volnost. Na tomto místě víceméně nejsi ovlivněn osudem. Poprvé ve svém životě jsi svobodný. Pokusím se tě přesvědčit rozumným slovem."
"Vždy jsem byl svým pánem. Narozdíl od většiny pekelníků. A jsem na to hrdý."
"První mýlka, Nortregane. Vždy jsi dělal přesně to, co je vetkané ve vláknu tvého osudu."
"Tomu mohu, ale nemusím věřit."
"Brzy uvěříš. Já ti totiž ta vlákna mohu ukázat."
"Jak poznám, že to není jen iluze?"
"Nechám tě do nich sáhnout. Nechám tě pozměnit jeden osud."

***

"Kde to jsem, pro všechny bohy na světě?!"
"Toto je, barone z Garridge, vaše osudové setkání, řekl bych. A místo, na kterém se právě nacházíte, lidé neznají a tudíž ho nepojmenovali. Můžete ho nazvat sám, nějak humorně, chcete-li, například Země bez země."
Baron se otočil po hlase a spatřil nedaleko od sebe stojící postavu, zahalenou do všudypřítomné mlhy. "Kdo jste? Co mi chcete? A jak jsem se sem dostal?" počal na ni baron křičet.
Postava zavrtěla hlavou a hlasem snad ještě klidnějším než předtím pravila: "Příliš mnoho otázek najednou, pane barone. Vezmeme to pěkně jedno po druhém. Co vás zajímá ze všeho nejvíc?"
"Mě nezajímá zhola nic, chci odsud okamžitě pryč!" pohrozil baron postavě pěstí.
"To se vám brzy vyplní, pane barone. Ale vás skutečně nezajímá, co vás tady i jinde čeká?"
Baron spustil ruku dolů a trochu se zarazil. "Vy jste jako nějaký věštec, či co? Nějaká seance? Jsem pod vlivem nějaké drogy?"
"Dalo by se říct, že jsem věštec, ale mé předpovědi, pane barone, ty se plní zaručeně."
"Jo, to říká každej."
"Ale jen málo z nich se mě skutečně na budoucnost ptá. Máte pravdu, jsou to šarlatáni."
"Jo, takže nevěřím ani vám!"
"Mně ale věřit můžete, pane barone. Protože pokud chcete, tak to, co vám teď řeknu, se skutečně vyplní, jakmile se vrátíte domů."
Baron se rázem ocitl ve svém živlu. Pousmál se a zamnul si ruce. "A kolik taková službička stojí?"
"Jen si řekněte, co požadujete. Pro vás to bude zcela zdarma."
Baronovi se rozjasnila tvář a zaradoval se: "No ať se propadnu, to je od vás moc hezký!"
"Jak si přejete, pane barone," odvětila postava přátelsky.

***

"Chceš mi tvrdit, že vlákna osudu vypadají jako obyčejné nitě na šití?" díval se Nortregan podezíravě na to, co mu Osud ukazoval.
"A co jsi čekal? Spoustu kouře, výbuchy, záblesky světla? Mám při práci rád klid."
Nortregan přecházel mezi stoly a držáky, na kterých byla namotaná vlákna osudu, ale stále se tvářil nejistě.
"Jak poznáš, čí je která cívka? Nevidím žádné označení."
"Rozhodně ne, štítky se jménem nejsou potřeba. Prostě vím, s kým je které vlákno spjaté."
"Všechna jsou stejná."
"Ano, na první pohled určitě. Ve skutečnosti jsou dost různá, ale to pouhým okem nespatříš. Protože ale nejsem vlastníkem pouhého oka, vidím ty rozdíly dokonale."
"Napadá mě spousta otázek. Bude čas o nich mluvit?"
"Neměj strach, Nortregane. Pro tebe jsem si čas našel. A nyní, komu chceš změnit život?"
Nortregan se otočil a zadíval se na Osuda, stojícího za ním. "To přece nemůžeš. Nemůžeš někomu dovolit, aby změnil osud."
"Nortregane, kdo podobná pravidla vyslovil?"
Nortregan se odmlčel a po chvíli se zatvářil téměř zahanbeně. "Asi vím, co se snažíš říct. Jsou to jen dogmata, kterým lidé věří, protože to chceš. Ve skutečnosti si můžeš s osudem dělat, co se ti zlíbí."
"Sám bych to neřekl lépe."
"Takže neexistují žádná pravidla, kterými se musíš řídit?"
"Nikdy bych nechtěl být svázaný pravidly nebo něčím, co mě řídí. A vám to nezávidím. Takže prosím, nyní můžeš poprvé ve svém životě změnit osud."
"I přestože již věřím, že ta vlákna jsou skutečně vlákna osudu, neodvážím se je narušit. Copak ty nemáš černé svědomí, když rozhoduješ, který člověk dnes umře?"
"Bývávalo. V dnešních dnech už mě to netrápí. Rozhoduje za mne někdo jiný."
"Někdo jiný než Osud řídí osud?"
"Pojď se mnou."

***

Těžce ozbrojený a velmi mohutný muž zdolal poslední schod a rozhlédl se. Když nezahlédl nic než bílou oblohu v pozadí a zcela rovnou zem pokrytou hustou mlhou, se znechuceným výrazem zvedl nohu a zatřepal s ní. Nepodařilo se mu ale zbavit té mlhy, která se kolem ní nabalila.
Nikde neviděl ani živáčka, přesto třímal v ruce obrovský jedenapůlručák.
Vydal se kupředu a mečem odvaloval chomáče husté mlhy jako sníh lopatou, zatímco si bručel pod vousy: "Zatracená práce."
"Naprosto zatracovaná a snad i zatracená," ozvalo se za ním. "Taková je má práce, máš naprostou pravdu."
Bojovník se bez otálení otočil a s mohutným řevem rozetnul mečem siluetu postavy za sebou. Meč jí ale projel, jako by tam vůbec nebyla. Ani se nehnula.
"Máš talent. Osud ti dal do vínku vskutku neobyčejně vyvinuté reflexy."
Muž ještě dvakrát máchl mečem a pokusil se postavě oddělit hlavu od těla, ale brzy pochopil, že to nemá cenu. Trochu zadýchaný spustil ruku s mečem k zemi a odevzdaně očekával, co se bude dít.
"Nechceš mi za ten dar poděkovat?"
"Jaký dar? Kdo jsi?"
"Ale vždyť jsem o tom před chvíli mluvil. Za ty reflexy, které jsem ti daroval. Těší mne," uklonila se postava, "mé jméno jest Osud."
Bojovník se uchechtl: "Už jsem teda potkal i větší šílenosti. Ale všechny se daly zabít."
"Bojím se, že už toho mnoho nepobiješ."
"Cože?!"
"Jsi tady, abych ti sdělil smutnou zprávu. Zítra ráno zemřeš. Protože ale jsi velice slavný a známý bojovník, dostal jsi zprávu předem, aby ses mohl připravit."
"Tomu nevěřím, určitě je to jen sen!"
"Kousl bych tě do nohy, ale nemám na to dost hmoty. Zkus se štípnout."
Bojovník svěsil hlavu. "Proč mám umřít? Vždyť jsem dycky bojoval za dobro a chránil jsem nevinné a chudé."
"Je mi líto, prostě to tak je."
Bojovník s nadějí v hlase zvedl hlavu. "Ale vždyť ty jsi Osud! Copak se to nedá zvrátit? Nemůžeš s tím nic dělat?"
Postava před sebe vztáhla ruku, dlaní obrácenou nahoru. Znělo to téměř pobaveně, když promluvila: "Kolik za to?"

***

"Ty bys měl vědět, že my pekelníci nemáme smysl pro humor," pravil Nortregan nejistě.
"Ale to není vtip, Nortregane."
Nortregan si promnul oči a pak se znovu zadíval na pytlíky na stole, ke kterému ho Osud zavedl. "To nemůžeš myslet vážně!"
"Lepší alternativa nebyla." Osud jako by krčil rameny.
"Náš osud určují KOSTKY?!"
"No ovšem." Osud proplul vzduchem a sáhl do prvního pytlíku. "Podívej, mám tu ká trojky, ká čtyřky, haldy ká šestek..." Poté vytáhl jiný. "Tady jsou všechny druhy kostek mezi ká deset a ká dvacet. Mé nejoblíbenější jsou procentovky."
"To je zlý sen! Už jsem slyšel mnoho teorií o osudu a mnoho jsem jich prostudoval, abych si pak vytvořil svůj názor. Ale jak jsem mohl čekat něco takového?"
"Jistě. Vy nemáte kousek fantazie. Buď osud neexistuje a každý je svým pánem, nebo osud je a vše je pevně dané, nebo je vše řízeno náhodou. Ale nikoho nenapadne, že by mohlo být něco mezi tím. Třeba, že osud existuje a přesto mu vládne náhoda."
"Něco jako kompromis?"
"Dá se to tak říct."
"Takže skutečně existuješ ty, Osud. A určuješ, co se bude dít. Ale zároveň to není nikdy jisté dopředu, protože vlákna osudu uplétáš na základě hodů kostkami?"
"Zcela přesně."
"Takže, pokud se mi něco nezdaří, pak to není tím, že jsem se málo snažil, ani tím, že mi to prostě osud nepřál..."
"Ale je to tím, že mi padl fatální neúspěch. Je mi vás hrozně líto, ale spravedlivěji to nejde."
"Tak proč bych se vlastně snažil? Nemohu přece ovlivnit, jaké číslo ti padne. Nemá smysl už dokonce ani spoléhat na osud, protože ten se řídí hloupým hodem kostkou!"
"Ale ne, Nortregane. Samozřejmě můžeš ovlivnit výsledek hodu. Snahou."
"Tím, že se budu snažit, mohu něčeho docílit? Čeho?"
"Snížení pasti. Pokud dáš do života srdce, pokud uvidím z tvé strany iniciativu a ne pouhé čekání na výsledek, šance na úspěch hodu je velice lichotivá."
"Pokud smím poslední dotaz..."
"Já vím. Inu, má se to asi tak: pozval jsem tě, protože mi nedávno padlo dost nízké číslo při pletení tvého vlákna. Ale když mně tě bylo tak tuze líto..."

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Moc se mi to líbilo, moc. Nečetl jsme vaše komentáře, netuším, jaký byl přesně záměr a ohlas, ale mi to přišlo fakt super. Má to šmrnc, styl a vtipné rozuzlení. Přesně takové věci rád čtu. Byl jsem napnut až do konce a dost dlouho i po konci jsem to ještě v hlavě zpracovával. Škoda, že nemůžu zahlasovat....


 Uživatel úrovně 0

Shelagh: teď jsem měl na mysli spíš hlášky 'cizích postav' - např barona ("No ať se propadnu, to je od vás moc hezký!") atd.

aplikace na drd mi vadí stále a stále vadit bude:-)

PinHead


 Uživatel úrovně 0

Nathakovi (v reakci na poslední příspěvek):

„Ale jaký je princip? Jak formovat znělku?“

„Konečně správná otázka, hochu.


 Uživatel úrovně 5

NW: Jsou to příliš okaté, chtěné až násilné narážky, které z textu účelově vyčnívají, místo toho, aby vtipnou situaci (dialog, poznámku...) ilustrovaly, podbarvovaly, doplňovaly... Prostě věc, nad kterou se ušklíbneš místo toho, aby ses potěšeně usmál. Je to věc osobního vkusu a míry sebereflexe autora.

PinHead: Zvláštní - sám jsi podobné věci ve svém prvním příspěvku kritizoval ("...nelíbí se mi to popisování typů kostek, pastí, iniciativy a ostatní "aplikace" a narážky na dračí doupě.").


 Uživatel úrovně 0

NW: ty jako autor asi nijak. A mě nijak 'rádobyctipné' nepřišly, spíše vtipné.

PinHead


 Uživatel úrovně 1

Shelagh: Jak rozliším rádobyhumorné a humorné narážky?


 Uživatel úrovně 5

Průměrné dílko, jehož chybky pojmenovali zejména Darian a Sethem Tartir. Osobně nejvíc mi vadí nevyrovnanost jednotlivých částí, rádobyhumorné narážky a nepříliš šťastně zpracovaná pointa. Vyzdvihla bych slušnou úroveň dialogů (které dokázaly udržet linii příběhu), výbornou úroveň gramatiky a zajímavý nápad.


 Uživatel úrovně 1

Tobša:
- Kostky nemusíš ovládat jen fyzicky. :-) Telekineze?
- Protože to bylo jen gesto. :-)


 Uživatel úrovně 0

Zdravím,

Jen by mě zajímalo:
- jestliže Osud nemá dost hmoty na to aby byl "hmotný", jakými kostkami hází? :-) Nehmotnými?

- Proč Osud nastavil ruku dlaní nahoru, když chtěl peníze?

Tak trochu se mi nelíbí to, že je to příliš krátké. Být to delší, s trochu složitější osnovou, více propracovanými postavami, bylo by to lepší. Požadoval bych alespoň stejné prokreslení jako u postavy Nortregana... To jsou mé předpoklady na 5* dílo.

Takto je to za 4*,

s úctou,

Tobša


 Uživatel úrovně 1

Kdo je Gaiman? A proč ode mě opisuje?

Ká šestky chápu, to byl tah špatným směrem, nemusel jsem vypisovat kostky - což je možná moc drd-like a vyzerá to infantilně. Ale co Sethemovi vadí na jedenapůlručáku, což je obyčejný meč, to vážně nechápu. Opravdu, co jsem tam měl napsat? Co má jedenapůlručák společného s DrD konkrétně? Proč bych měl odmontovávat meč, který drží v ruce válečník? S čím by pak Osuda chtěl švihnout?
A co se jakéhokoliv "předešlého použití téže myšlenky" týče, ŽEL, já nemohu vědět, kdo co kdy použil, protože skoro nic nečtu. Jak hluboce se stydím. :-) Ale i kdybych zpracoval myšlenku, která přede mnou napadla tisíce lidí, je mi to úplně jedno. Protože nikdo z nich to nezpracoval, nezpracovává a nezpracuje jako já. A vo vo vo tom to tak tak tak takříkajíc je. Setheme, tvůj Vrah je obyčejná epická rubačka, Holgerův Pán much vychází z počítačové hry, Darianova Ponuka je zase operace s klišoidními upíry - nikdo si nestěžoval na vágní myšlenku. Kurník, tohle ale byla namyšlená věta. (Né, já se s nimi nechci srovnávat.) Nicméně já vycházím z Gaimana, kterého jsem nečetl, a to vy nemáte. :B
Osud není slouha. Naivní metafyzika to klidně být může, ale ten svět vytváří on a je takový, jaký chce on - ne že Osud jedná tak, jak určují pravidla naivního metafyzosvěta. To nicméně v textu není, protože mi to nepřipadá důležité.

Pardon za (pod)tón, dokoukal jsem doktora House, tak jsem možná pod vlivem. Fakt idol. :)