Severní Taria. Místo, odkud se draci stáhli jako poslední (a ne tak docela), místo jen pro ty nejtvrdší dobrodruhy, kde příroda a právo silnějšího mají větší váhu než šlechta a zákon. Místo, kde ve skrytu žijí poslední draci, místo, kde se zuří válka mezi druidy a panovníkem. To vše najdete v Severní Tarii.

Pokud však stejně jako já patříte mezi lidi, který pojem Tarie znají jen jako "Ten svět, co byl před Asterionem", nejspíš vás na tuto knihu naláká něco jiného a to text na zadní straně knihy. Slibuje odpověď na otázku, proč vlastně podobné moduly vycházejí. A nejpozoruhodnější je věta "Láká vás ta představa, přečíst si pár stránek a mít nápady hned na několik nových dobrodružství?". Koho ne?

Existuje několik důvodů, proč lidé vydají krvavě získané peníze za pár stránek textu, který se týká podobné nedůležitosti, jako je Dračí Doupě. Existují (bohatí) fanatici, pro které je vlastnictví každého vydaného modulu věcí cti, popřípadě nutným předpokladem k dalšímu životu. Dále je tu méně početná skupina dračákistů, kteří hrají každý pátek od tří do půlnoci, pravidla si přetvořili k nepoznání, na svůj svět nedají dopustit a pohrdají vším, co se týká začínajících hráčů a nebo nese logo Altaru. A nakonec je tu široká skupina lidí, kteří dříve patřili do skupiny předchozí, ale život jim vzal onen čas potřebný na hraní, spoluhráči se odstěhovali na všechny světové strany a oni jenom jednou za čas nostalgicky prohrabou zažloutlá pravidla (verze 1.0), nebo seženou dvě oběti trpící podobnou diagnózou a jednou za dva měsíce se jdou pohádat, kdo bude dělat PJ.

Severní Taria je zvláštní zvíře. Vlastně si ani nepamatuji, že bych dostal do ruky nějaký modul, ať už český, nebo zahraniční, který by měl podobnou skladbu. Vlastně si nejsem jistý, jestli "Severní Tarie" není tak trochu zavádějící název. Ano, jedná se o modul k Tarii. Ano, jsou zde reálie této země, autoři se místy odkazují na reálie z předchozích modulů (evidentně jsou pyšní na modul Záhvozdí, který jsem ještě ale bohužel nečetl). Ale...popis Severní Tarie je na pouhopouhých 25 stran. Dalších 6 připadá na bestiář a zbylých 118 připadá na 6 dobrodružství.

Nejdříve se však podívejme na popisy reálií. Knížectví Severní Tarie jsou věnovány kapitoly "Historie, poloha a pozoruhodná místa", "Obyvatelstvo a zajímavé osoby", "Hospodářství", "Magie a náboženství", "Správa, politika a armáda" a "Města". Kapitolky nejsou nijak rozsáhlé, ale poměrně výstižné a vcelku dobře vykreslují atmosféru tohoto knížectví. Modul však psalo vícero lidí a místy je styl psaní trochu nepřehledný a nesrozumitelný, některé pasáže mě prostě donutily k tomu, abych je přeskočil (nebo u jejich čtení usnul). Reálie však tvoří jen nepodstatnou část, podívejme se proto na dobrodružství.

Autoři se na počátku knihy dušují, že dobrodružství vždy vycházejí z předchozího popisu reálií a že ukazují, jak lze z naznačených konfliktů vytvořit zajímavá dobrodružství. Přijde mi však, že tvořit dobrodružství ze zmínky "V Bílých vrších čekají na dobrodruhy nejen staré stříbrné doly, ale také vytěžené vápencové lomy (často zatopené), které mohou poskytnout malebnou kulisu pro náhodné setkání s cizí postavou nebo s nestvůrou, která je obývá."...podle mě, tohle není nijak podstatná zmínka a nějakou jeskyni u vesnice si můžete domyslet prakticky kdekoli (Mimochodem, toto dobrodružství obecně považuji za nejslabší část modulu - a to hlavně kvůli stylu, jakým je napsáno. Nicméně, možná jsem si v průběhu čtení zvykl na příliš vysoký standard). Já jsem musel hodně dlouho hledat, než jsem přišel na to, kde asi autoři vzali inspiraci a našel bych tam asi zajímavější zápletky (například vycházející z popsaných srubů - jeden z obyvatelů není "blázen", ale muž střežící nějaké tajemství, jehož vyzrazení by mohlo druidům uškodit; postavy se k němu náhodou dostanou dřív, než druidi a tajemství se dozví; následuje střet s druidy, muž umírá a postavám se podaří uprchnout, nicméně na paty jim stále šlapou pronásledovatelé...) - ale nevadí.

Dobrodružství zde popsaná se totiž dosti zásadně liší od těch, jaká můžete naleznout např. v Dechu Draka (nemluvě o šílenostech jako je Prokletí Karaku). Až na poslední "Casterský zámek" nejde o klasické "jeskyně", nikde pak o styl "tady je vchod, vlezte dovnitř, vybijte, co potkáte, na konci bude hlavní zloun, přineste mi jeho hlavu a dostanete odměnu". Naopak, bez bystrého úsudku a velké dávky diplomacie postavy nemají šanci. Struktura, jako jsou dobrodružství popsána pak patří asi k té nejlepší možné.

Na počátku vždy najdete stručný úvod do dobrodružství, čeho se přibližně týká a kde se odehrává. Pak následuje pozadí - o co v dobrodružství vlastně jde, co se doopravdy stalo. Pak už na tebe čeká úvod pro postavy a nástin přibližného průběhu dobrodružství - ovšem pozor, autoři vás nijak nevodí za ručičku. Dozvíte se pouze velmi hrubý průběh, popis pravděpodobných a "objektivních situací" (např. je pevně dané, že první den plavby dojde k bouři). Zbytek je pak naznačen, neboť možných vývojů je opravdu prakticky neomezené množství - na konci je potom vždy shrnuto těch několik nejpravděpodobnějších a následuje charakteristika všech důležitých postav spolu s cíli, kterých se pokusí dosáhnout.

První dvě dobrodružství - "Cidaris" a "Ilská vražda" patří asi k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl. V prvním se pokoušíte převézt na Harvské ostrovy jistou urozenou dívku. Ovšem podle staré pověry dívka jedoucí na lodi přináší neštěstí, a tak se musíte postarat, aby nic nevyšlo najevo. Jak to tak ovšem bývá, něco se zvrtne a navíc zjistíte, že v některých pověrách může být zrnko pravdy...

"Ilská vražda" vás pak coby vyšetřovatele přivádí do nejsevernějších končin Tarie, kde spolu v napjatém sousedství žijí elfové a lidé. Ve vesnici nyní došlo k vraždě: kdo je viníkem? Postavy se musí potýkat s rasovými předsudky, ale jsou tu i lidé, které mají úplně jiné zájmy...

V obou dobrodružstvích vystupuje poměrně velké množství cizích postav, které sledují své vlastní cíle. Postavy se často ocitnou mezi kladivem a kovadlinou, často je jejich rozhodnutí jen věcí morálky, a tak se často může stát, že cesta zla je nakonec tou nejjednodušší. To je mimochodem společné i s "Císařem", kde postavy hledají starého lupiče, přepadávajícího pocestné...ale nakonec jde zase o něco jiného.

Dalším dobrým kouskem jsou "Kejklíři": syn bohatého knížete byl unesen, najde se někdo, kdo ho najde? A jak je již skoro zvykem, sváří se zde různé frakce, spojenci a nepřátelé jsou volně zaměnitelnými pojmy a nakonec je vše jiné, než se zdá. Inu, život není peříčko.

"Větrný mlýn" a "Casterský zámek" pak oproti ostatním považuji za nejslabší. "Větrný mlýn" je psát podivným stylem, špatně se mi v něm orientovalo. Ačkoli hra může být poměrně zajímavá, u obou těchto dobrodružství se mi zdá zápletka poměrně přímá a chudá, cizí postavy tu prakticky nejsou a dějové zvraty se nekonají. Snad jen v Casterském zámku, který velmi připomíná klasickou jeskyni, mohou na konci postavy vše změnit.

Co tedy říct na závěr? Čekáte-li podrobný popis knížectví s popisem každé vesničky nebo dobrodružství, kde dostanete popis každé místnosti a na mapě bude vyznačena ideální trasa, po jaké se vydat, tento modul si nekupujte. Severní Taria vyžaduje svého hráče. Avšak pokud pro vás RPG není prázdný pojem, máte rádi bohaté zápletky s detektivními prvky, velkou variabilitu a široké možnosti pro diplomacii, Severní Taria patří k tomu nejlepšímu, co můžete najít.

Verdikt: Modul k Tarii obsahující pět dobrodružství a popisy serverního kousku této země. Hrajete-li RPG, pak zvláště tři z těchto dobrodružství zaručeně potěší vaše srdce.

Hodnocení: ****

Karel Černín et al.: Severní Taria - modul pro Dračí Doupě. Text Karel Černín, Petr Dolník, Pavel Salajka, Petr Stryk, Michaela Bučková, Tomáš Daněk. Obálka David Spáčil, ilustrace Jan Patrik Krásný, mapy Vitězslav Staufčík a Karel Černín. Sazba a typografická úprava ALTAR. Vydalo nakladatelství ALTAR, Praha 2002, ISBN 80-85979-40-3. 156 stran, 219 Kč,-.