Články&Eseje

A stále jen pršelo... Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 11

A stále jen pršelo....


   Otevřel oči a ucítil bolest na hrudi, jako by ho bodalo tisíce včel a na čele se mu vyrojilo pár kapiček studeného potu. "Jsem mrtev?" Prolétlo mu hlavou a na chvíli se zamyslel. Krátké zamyšlení však přerušilo dlouhé zavytí. Vlci, napadlo ho. Pokusil se vstát, ale ucítil jen ještě větší bolest na prsou. "Co se stalo?" Zavzpomínal. Na nic však nepřišel. Rozhlédl se kolem a uviděl pár vzrostlých stromů, jenž připomínaly dávné krále vládnoucí již staletí, ba snad i tisíciletí.
    Pod jedním z těch králů ležel on, jako by ho chránil před vším nebezpečenstvím kolem. Nevěděl proč žije, proč je právě tu a kdo je, ale věděl, že pokud zůstane tady nic ho nemůže zachránit před vlky a to ani tento strom, chcete-li král.
    Hmátl instinktivně k pasu a vzal za jílec meče. Pomalu ho vytáhl a zapřel se, snažil se vstát. Dalo to velkou práci, ale povedlo se.
  Zůstal stát na obou nohách a zády se opíral o strom. Jeho dlouhý meč se pod váhou bojovníka zaryl hluboko do rozmáčené země. Bolest neustávala, ale myšlenka vlků ho držela na nohou. Opět se rozhlédl kolem. Přívaly deště smývaly jeho krev ze země a malými potůčky odtékaly někam do neznáma.Kousek dál zahlédl tělo, bylo oblečené do kroužkové košile a kožených kalhot. Podle zbroje usoudil, že patří jednomu z Cesmířanů. Neměl však čas to zjišťovat opírán se o meč se sunul někam hlouběji do lesa. Po pár krocích však upadl a ucítil jen jak mu bahno zbarvilo obličej, pak ztratil vědomí. Znovu se probudil, byl to snad jen jeho instinkt, který ho včas varoval, protože na místě kde ležel prve, právě větřil vlk. Štěstěna mu přála, jelikož se obrátil vítr a on zůstal po větru.
   Pomalu si rukou přejel obličej a utřel bahno z tváře. Vlk ještě chvíli čmuchal kolem, ale Mitra stála při bojovníkovi a vlk se ztratil v průtrži mračen.
   Pomocí meče opět vstal a malými krůčky se dopotácel za další strom. Jakmile se však přiblížil, naskytl se mu hrůzný pohled. Šestice těl oblečených do stejných kožených zbrojí jako měl on, se houpala tři sáhy nohama nad zemí. Jejich oči byli vykulené a rty jako by volaly o pomoc tak tiše, že se to ztrácelo v šumění deště. Byli oběšení hrůzným způsobem. Chytili je a svázané je pomalu za krk vytahovali vzhůru, ani vazy jim nezlomili, museli je nechat dusit snad pět minut. Zvířata, radši umřít v boji proti přesile než takhle! Pomyslel si. A zvolal:
„ Já jsem Ardon z Herdenu a tebe Cesmínský národe, tebe pošlu k peklu!“
Poté zavrávoral a upadl na kolena. Zahřmělo a vítr rozhoupal koruny stromů až začaly praskat a shazovat na ubohého válečníka věrtele vody. To ho probralo. Po té se pomalu vydal lesem a kopíroval jeho okraj. Zranění již necítil, jen kapky deště které mu do rány stékaly, byly mučením, však nepolevoval.
   Zanedlouho zahlédl mezi stromy na kraji lesa stavení. Přišel tedy blíž. Chvíli se rozmýšlel a sledoval ho, protože bylo asi ještě obydlené.
„Ale jestli jsou to Cesmířané tak je stejně konec, alespoň vemu jednoho sebou“, pomyslel si a rychle jak jen to šlo se vydal ke stavení.
U dveří se zarazil, protože uslyšel hlasy, chvíli naslouchal a když si myslel, že je ta nejlepší příležitost tak vpadl dovnitř jako povodeň. Ale jakmile prudce otevřel dveře zakopl a svalil se mezi tři vojáky jako špalek. Ti neváhali a tasili své již zubaté meče. Když však spatřili svého barona, hned je odhodili a odnesli ho na lože.
   Poznal je, byli to jeho vojáci co přežili nebo zbaběle utekli. Ale nechtěl to zjišťovat. Na prsou ho bolelo čím dál víc a těžko se mu dýchalo.
Přivolal je kývnutím ruky a pravil: „Vyřiďte králi, že nás napadli ti šakali a že je jich už jen pět set, ať je rozpráší!“
A s trpkým úsměvem na rtech vydechl naposled. Ticho v místnosti jen přehlušoval déšť venku. Vyhlédli z okna a zase jen pršelo...

Dartv

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Má to atmosféru - a to je hlavní.


 Uživatel úrovně 0

Pěkný. Oceňuji hlavně ty jména.


 Uživatel úrovně 0

.Trochu kostrbaty,ale jinak dobry..


 Uživatel úrovně 0

Pekne napsany.
Pribeh uz trosku pokulhava


 Uživatel úrovně 0

Krátké krásné dávám čtyři.