www.Dračí Doupě.cz


Soutěž O Hlavu
Zlatého Draka

--
Aktuality
Novinky
Uživatelé
Vyhledávání
Rekordy a statistiky
--
Chat
Fórum
Ankety
Moudrá Sova
--
Články
Rozvoj DrD
Dobrodružství
Hřbitov
--
Bestiář
Předměty
--
Válečník
Hraničář
Hraničářská kouzla
Kouzelník
Kouzla
Alchymista
Alchymistické předměty
Zloděj
--
Nová Povolání
Nové Rasy
Dovednosti
--
Galerie
Fotogalerie
Downloady
Linky
--
Seznamka
Inzerce
--
Co je to Dračí Doupě?
Dračí manuál
Otázky a Odpovědi
--
Tvůrci a Redakce
--
Čekající díla
Dračí líheň

Články


Svědomí Sirael

Příprava pro tisk (tisknuto 1131x)
Autor:Samurai
Přidáno: 11:21:28 04.08.2009
Hlasovalo: 9
Průměrné hodnocení: 3.78

Anotace: Mě o Talisman okrade, sestry zabije, s úsměvem odejde...

Tři tam sedí,
na sebe v tichu hledí,
poslední kapky vzduchu polykají.

Ve tmě na své siluety se dívají,
kdo bude první?
Kdo bude ta šťastná?
Která z nich se dočká vysvobození,
a kdo bude ta poslední.
Ta, která s každou z nich se rozloučí
a pak v samotě odejde?

Strach beznaděje vidím na jejich tvářích.
Smrt kolem nich obchází.
Já jí vidím – oni jí cítí.

Už si první s sebou odnáší,
první slzy zkázy na podlahu se snášejí.

Dvě tam sedí,
na sebe v tichu hledí,
poslední kapky vzduchu polykají.

Ve tmě na své siluety se dívají,
kdo bude druhá?
Kdo bude ta šťastná?
Která z nich se dočká vysvobození,
a kdo bude ta poslední.

Smrt tam nad první stojí,
taktně čeká,
až si sbohem dají,
pak dech druhé vyvolené zatají.

Poslední nádech těžký,
ona už ví, že je ta druhá,
vidí smrti do očí,
bránu do pekla,
tam jí smrt z ticha odvlekla.

Poslední tam sedí,
na bledé světélko vyhaslé svíčky hledí.
Poslední kapky vzduchu jí tu ve tmě zbývají.

Ve tmě na siluety mrtvých sester
se smrtí se dívají,
už vědí, kdo bude ta poslední.

Nenechám jí tam se smrtí samotnou,
jsem její svědomí,
dlouho jsem mlčel, a ty taky, Sirael,
no tak, řekni sestrám o tom talismanu.

Smrt sama sedí,
na mrtvé sestry hledí.
Na Sirael se dívá,
ona se jí vysmívá.

Ten talisman mi vzala,
s ním jsem dýchal snáz,
mne pro něj zabila,
teď díky němu přežila.

Sestry vstávají,
smrt sestře vyčítají,
Smrt za pravdu jim dává,
Sirael se stále usmívá.

„Vždyť já jsem Sirael!
Já zemřu poslední…“



Chtěl bych poděkovat Shadowmagovi za jeho – snad nekonečnou – trpělivost s mým otravováním. Velmi si vážím tvé pomoci a rad.

Také bych chtěl poděkovat Darianovi za jeho pomoc, ochotu a trpělivost.




Hlasování

Hlasování u tohoto příspěvku bylo uzavřeno.

Vidět hlasování jednotlivých uživatelů mohou vidět pouze přihlášení uživatelé.

Diskuze

Pro přidání příspěvku do diskuze se musíte přihlásit.

příspěvků. Řadit podle .
Počet zobrazených příspěvků: 1-7 / 7
Ikonka uživatele Etuta *   [pošta] reputace: 0 nové     14:55:14 01.03.2010
Samurai koukám chyběl ve škole při hodinách literatury. (viz. 17:11:26 04.08.2009)

Darian se tě navíc ptal prečo považuješ báseň za lyricků a ty jsi odpověděl: Dobrá, tak epicko-lyrická...máš v tom bordel.

Lyrie: Mě omračují jeho díla i teď.

PS: Uplně žasnu nad hodnocením...ajo, to jsou Samuraiovi kamarádi, jejichž názory stojí za zlámanou grešli.

Ikonka uživatele Lyrie *   [pošta] reputace: 1
prokletý Dilvish: +1
nové     10:21:43 09.08.2009
Báseň na mě působí dost neurovnaně, nevýrazně, jako pouhopouhý popis jednoho večera ve třech, který se nekonečně vleče: vypravěč hledí, jak sestry na sebe hledí a stále hledí a jak pak umírají či odcházejí, smrt hledí, čeká, odnáší... žádná výraznější metafora, žádná vzletná přirovnání, která by tu těžkopádnost básně trochu provětrala. Báseň se tváří být volnoveršovou, ale rýmy v ní jsou, ale mdlé, nenápadité, jakoby násilně dosazené, prostě aby se to aspoň v náznaku rýmovalo, rým pro rým, ne pro pozdvihnutí básně. Možná by bylo lepší, kdyby tam bývaly nebyly.

S lyrikou tohle nemá moc společného, pokud má lyriku vyjadřovat Sirael, a lyrika v básni je přítomná pouze v autorově duši, pak jako básník zklamal, když ji nedovedl přenést na své čtenáře. Nezanechal jsi ve mně žádný dojem, Samurai, nic, co by mě přinutilo k Tvé básni se vrátit.

Nicméně zkoušej to dál. Jednou mě svou básní dozajista omráčíš :-)

Lyrie

Ikonka uživatele KILLMAN *   [pošta] nové     5:56:31 09.08.2009
Na této básni bych rád vyzdvihl pocit temnoty a tajemna, který z ní na mne dýchl.
Sice to možná nebyl pocit, který by mne svou silou složil na zem, ale každopádně tam byl.
Dílo funguje jako celek, což přebíjí možné pochybnosti nad jednotlivými slokami.

Ikonka uživatele Adrien *   [pošta] reputace: 1
axel: +1
nové     13:13:00 08.08.2009
Nádhera, nádhera, nádhera.

Snad jsem jediná, kdo cítí ty líbezné tóny slov, veršů a rýmů, které tak neuvěřitelně vytváří atmosféru a pointu básně. Povzneste se nad to, jestli je to lyrika nebo epika, nepřemýšlejte nad tím a přečtěte to jen jako báseň, kdy nezáleží na tomto dělení, ono už to samo vyplyne.
V mých očích má děj příliš slabý vliv na vývoj básně, byť sám o sobě je kvalitní a silný na to, aby vykreslil to, co báseň vyjadřuje.
Použité prostředí a situace přesně kopírují náladu příběhu, ale narozdíl od něj jsou tím, co mne upoutává.

Líbí se mi několik paralel s písní Sirael od Aleše Brichty (možná nechtěné), jenže to už je vedlejší. I bez nich si to zaslouží plné hodnocení.

Lady A.

Ikonka uživatele prokletý Dilvish *   [pošta] nové     22:19:36 04.08.2009
Vzdal jsem se hodnocení, protože mi již příliš chybí kontextuální pohled na rubriku. Ohodnotím proto pouze slovy.

Báseň je docela slabá.
Musím uznat, že se mi nepovedlo najít žádné výrazně kulhavé body ve formě. Vzhledem k výsledné podobě básně jsi zvolil asi dobrý přístup. Gramaticky čisté. Rýmy nevýrazné, nenápadité, spíše ruší než zaujmou. Často páruješ stejné slovní druhy... O tom ale psal Darian.

I já musím báseň vidět jako epickou. Nutí mne.
Samozřejmě chápu, že díky své neurčitosti děje může mít alegorický význam. Může ho mít pro Tebe jako autora a teoreticky i pro někoho z Tvého života, kdo by za postavou či postavami mohl být skryt/dosazen. Ale to přece z básně nedělá lyriku :-)
Aby byla báseň lyrická, musela by být lyrická pro každého, kdo ji přečte. Musela by sama o sobě pracovat s pocity, emocemi, dojmy, pojmy, etc.

Tím se vlastně dostávám ke své další výhradě. Tvá báseň je sice patetická, ale přes svoje příběhové (epické) ladění se toho v ní stane velmi málo na rozvleklém prostoru. Postrádám gradaci, jednotlivé strofy a verše nenesou nové informace. Celé je to neurčité, obecné...

Nevím, jestli se trefím, ale jsem přesvědčen, že tato báseň je psaná od autora autorovi, případně někomu jinému. Každopádně si myslím, že není psána jako báseň jejímž účelem je být dobrou básní. Vypadá to, že k jejímu docenění je třeba znát nějaké pozadí, působí hodně osobně.

A závěrem, řekl sis o kamenování, inu já kamenem hodil.

Ikonka uživatele Darian *   [pošta] nové     17:16:56 04.08.2009
Písal som o epickej básni, lebo podľa mňa je viac epická než lyrická. Nie sú v nej použité prostriedky obraznosti (málo metafor a iných trópov), je to skôr objektívne rozprávanie (báseň má dej) než subjektívny opis alebo úvaha, nie je atemporálna, nadčasová (baviť sa o čase by v diele malo byť irelevantné), ako lyrika zvykne byť, ale sa v tejto básni rozvíja príbeh v čase a priestore (začína - pokračuje - končí), príbeh, ktorý má malý - ak nejaký - ikonický potenciál.

Je to epická báseň so sondou do psychológie postáv v nezvyčajnej situácii, takže má v sebe aj čosi z lyriky. Ja som narážal na nemotivovanosť onej epickej situácie. V čistej lyrike (ak také dačo vôbec jestvuje), pretože sa v nej demonštruje aj iný, druhý význam podaného, by som o takom niečom ani neuvažoval. V lyrike nie je motív, lež obraz, nad ktorého pravdivostnou hodnotou sa nedá uvažovať.

Prirodzene, rád by som vedel, prečo ju, Samurai, považuješ za lyrickú.

Ikonka uživatele Darian *   [pošta] nové     11:22:50 04.08.2009
Epická báseň, ktorá možno nenadchne, ale určite je žánrová a môže poslúžiť k nejakému tomu rozvíjaniu hernej zápletky.

Autor sa tu snažil nastoliť existenciálny moment, v ktorom sa obnažil charakter hlavnej postavy, ochotnej pokojne sedieť a dívať sa na smrť svojich sestier. Zároveň však preto, že nenaznačuje, ako a či by im Sirael mohla pomôcť, ich výhrady voči nej sú len moralistické. Vyčítajú jej stratu svedomia. Záverečná replika hlavnej postavy je sofizmus, teda nelogický úsudok. Keď si ho však premietneme vo vzťahu k oným výhradám, na um mi prichádza jediné: na hlúpe otázky hlúpa odpoveď. Sirael sa takto nielen vysmieva, ale aj ukazuje gesto nietzscheovsky silného človeka, pre ktorého je život najdôležitejšou hodnotou (nehľadí na svedomie, zváži aj vraždu), a necháva na čitateľovi, či ju odsúdi, alebo nie.

Prostredie je intímne a podivné, dalo by sa povedať, že sa v ňom zosobňuje takzvaná ponorková choroba. Na druhej strane však situácia postáv je absurdná. Báseň nemožno chápať symbolicky ani ako alegóriu, pretože je v nej málo obraznosti a trópov akéhokoľvek druhu. Aj z tohto hľadiska je to teda epika – a má to aj dej. Tomuto deju však chýba buď motivácia (Ako sa postavy do takejto situácie dostali?), alebo silná pointa (Súvisí nejaká jasnejšia myšlienka s dielom na hĺbkovej rovine?). Áno, niekto by mohol argumentovať, že aj v poviedkach s tajomstvom a otvorenými koncami (také sú napr. aj niektoré Gaimanove) sa vo fabulácii objavuje takýto prvok absurdnosti. Ja si však myslím, že medzi poviedkami s tajomstvom a týmto je zásadný rozdiel: autor poviedky s tajomstvom domýšľa bežnú epickú situáciu, takú, o ktorej vieme, že by sa mohla skončiť inak; on nachádza alternatívne konce. Autor tejto básne skôr našiel alternatívny príbeh, ktorý je podľa môjho názoru príliš uzavretý a veľmi málo uveriteľný. Postavy pôsobia ako bábky v jeho rukách, a preto sa stráca tragický podtón a čitateľovi sa do mysle tisne neodbytná otázka: čo tým chce povedať?

Kompozícia v podstate žiadne nóvum neprináša: trojstupňová gradácia a opakovanie úsekov textu len s potrebnými obmenami evokuje trochu neodvratnosť osudu. Rečnícke otázky tomu sekundujú. V rýmoch som nenašiel jasnejšiu schému, ide o rým sporadický, ktorý má často iba nevýraznú podobu, neupúta, a preto sa dá predpokladať, že nemá ani významotvornú funkciu. Rýmujú sa najmä gramaticky rovnaké slová (polykají – dívají, obchází – odnáší, sedí – hledí a pod.).

Metafory by sa dali na prstoch jednej ruky spočítať, a aj tak ide o klasické kusy, ktoré si zrejme čitateľ ani pri prvom čítaní nevšimne. Trochu zaujímavá je iba metafora smrti v predposlednom verši („smrt sestře vyčítají“), kde nejde o personifikáciu smrti, ako pri metaforách naokolo, ale o narážku na smrť svedomia, morálnych hodnôt.

Celkovo ide o priemerné dielko. Ja báseň ale nebudem hodnotiť, lebo som ju už s autorom pred schválením musel konzultovať, videl som, ako sa menila až do svojej súčasnej podoby, a tak by to už nebolo objektívne.



Registrace
--
Příhlášení:
Nick:
Heslo:
 
Zapomněl jsem heslo
--
Vzhled
Family Silver
Historic
Simple Ancient Dark
Simple Ancient Light
Simple Evolved Dark
Simple Evolved Light
Timmothy Gold
--
16 přihlášených uživatelů.
0 uživatelů je na chatu.


Vygenerováno za 0.56368112564087 sekund.

© 2001 - 2004 Almad, James Timqui a Tomash, design © 2001 by James Timqui.
DrD, Dračí doupě a Altar jsou ochranné známky společnosti ALTAR